Černě oblečený muž a wargal leželi mrtví vedle sebe. Halt poklekl k muži, obrátil ho a tiše hvízdl překvapením.
„To je Dirk Reacher,“ zabručel udiveně napůl sám k sobě. „Poslední člověk, kterého bych tu čekal.“
„Vy ho znáte?“ zeptal se Will. Jak Halt předpokládal, nenasytná zvědavost už Willovi pomáhala, aby zbavil svou mysl hrůzy prožité v posledních několika minutách.
„Asi tak před pěti nebo šesti lety jsem ho vyprovázel z našeho království,“ vyprávěl hraničář. „Byl to zbabělec a vrah. Zběhl z armády a dal se k Morgarathovi.“ Odmlčel se. „Morgarath se podle všeho zaměřuje na verbování lidí, jako byl on. Co ale dělal tady…?“
„Říkal, že má úkol od Morgaratha,“ připomněl Will, ale Halt zavrtěl hlavou.
„To sotva. Wargalové ho pronásledovali a to jim mohl nařídit jedině Morgarath, což by asi těžko udělal, kdyby Reacher opravdu plnil jeho úkol. Já bych myslel, že už zase zběhl. Utekl od Morgaratha a ten poslal wargaly, aby ho dostali.“
„Proč?“ zeptal se Will. „Proč by zběhl?“
Halt pokrčil rameny. „Blíží se válka. Lidi jako Dirk se takovým nepříjemnostem snaží vyhnout.“
Sáhl po ranci, který ležel vedle ohniště, a otevřel ho.
„Vy něco hledáte?“ zeptal se Will. Halt se zamračil. Očividně se mu nechtělo hrabat se v ranci, a tak vysypal jeho obsah na zem.
„No, napadlo mě, že kdyby byl na útěku od Morgaratha a vracel se zpátky do Araluenu, nejspíš by s sebou vzal něco, co by vyměnil za svou svobodu. Takže…“ Nedokončil větu a sáhl po pečlivě složeném pergamenu, který ležel mezi náhradním prádlem a jídelními potřebami. Rychle ho prozkoumával. Povytáhl jedno obočí. Po téměř roce stráveném s prošedivělým hraničářem Will věděl, že to má stejnou hodnotu jako u jiného výkřik úžasu. Věděl také to, že i kdyby teď na Halta promluvil, on by si ho prostě nevšímal. Počkal tedy, až Halt pergamen přečte a složí, pomalu se zvedne, podívá se na svého učně a uvidí otázku v jeho očích.
„Je to důležité?“ zeptal se Will.
„Hm, dalo by se to tak říct,“ odpověděl Halt. „Zdá se, že jsme zakopli o Morgarathovy bitevní plány pro nadcházející válku. Myslím, že bychom je měli vzít na Redmont.“
Tiše zapískal a Abelard s Cukem přiklusali ke svým pánům.
Od stromů vzdálených několik set kroků, pečlivě po větru, tak aby hraničářští koně nezachytili cizí pach, je sledovaly oči nepřítele. Jejich majitel se díval, jak oba hraničáři odjíždějí z místa boje. Potom se obrátil k jihu a vydal se ke skalním útesům.
Bylo načase podat Morgarathovi zprávu, že jeho plán byl úspěšně splněn.
Jedna
Bylo těsně před půlnocí, když osamělý jezdec zastavil koně před malou chatou usazenou mezi stromy pod hradem Redmontem. Loudavě se zastavil i naložený nákladní pony, který kráčel za osedlaným koněm. Jezdec byl vysoký muž a pohyboval se s přirozenou lehkostí mládí. Zhoupl se ze sedla, vystoupal na úzkou verandu a sehnul se, aby hlavou nenarazil do snížených okrajů střechy. Ze stáje v přístavku u domu se ozvalo slabé zařehtání a jeho kůň zvedl hlavu a odpověděl na pozdrav.
Když jezdec zvedl ruku, aby zaklepal na dveře, všiml si, že za zataženými okny se pohybuje světlo. Zaváhal. Světlo se přesunulo místností a za malou chviličku se dveře otevřely.
„Gilane,“ řekl Halt bez sebemenšího překvapení v hlase. „Co tady děláš?“
Mladý hraničář stál tváří v tvář svému bývalému učiteli a nevěřícně se usmál.
„Jak to děláš, Halte?“ žasl. „Jak jsi jen mohl vědět, že jsem to já, kdo přijíždí uprostřed noci, a to ještě dřív, než jsi vůbec otevřel dveře?“
Halt pokrčil rameny a pokynul Gilanovi, ať jde dovnitř. Zavřel za ním dveře a přesunul se do útulné kuchyňky. Otevřel větrací dvířka u kamen a dřevěné uhlí uvnitř hned ožilo a jasně zaplálo. Přiložil do kamen hrst třísek a na horký plát nad ohništěm postavil měděnou konvici. Nejprve s ní však potřásl, aby se přesvědčil, že je v ní dostatek vody.
„Před pár minutami jsem zaslechl tvého koně,“ řekl. „Když jsem pak uslyšel Abelarda, jak zdraví, věděl jsem, že to musí být hraničářský kůň.“ Opět pokrčil rameny. Když to vysvětlíš, je to jednoduché, sděloval ten pohyb. Gilan odpověděl dalším úsměvem.
„Dobrá, tím se nám výběr zúžil na padesát lidí, že?“ řekl. Halt natočil hlavu ke straně a zatvářil se soucitně.
„Gilane, po těch předních schodech jsem tě slyšel škobrtat snad tisíckrát, když ses u mě učil,“ připomínal. „Věř mi, že když ten zvuk zase jednou slyším, tak ho poznám.“
Mladý hraničář bezmocně rozhodil rukama. Rozepnul si pláštěnku, pověsil ji přes opěradlo židle a přisunul se trochu blíž ke kamnům. Noc byla chladná a Gilan s jistou nedočkavostí sledoval Halta, jak nalévá kávu do hrnku. Otevřely se dveře zadního pokoje a do malé obývací místnosti vešel Will. Oblečení si ve spěchu natáhl přes noční košili a vlasy měl ještě rozcuchané spánkem.
„Dobrý večer, Gilane,“ pozdravil, jako by se nechumelilo. „Proč jsi tady?“
Gilan se bezmála zoufale podíval z jednoho na druhého. „Copak to nikoho nepřekvapí, když se objevím uprostřed noci?“ vyslovil otázku, i když nečekal, že mu někdo odpoví. Halt něco kutil u kamen a sehnul hlavu, aby skryl úsměv. Před pár minutami, když se kůň přiblížil k domu, slyšel Willa, jak se žene k oknu. Učeň nepochybně potají vyslechl, co si s Gilanem povídají, a nejspíš se teď usilovně snaží svým vlastním způsobem předstírat lhostejnost ke Gilanovu nenadálému příjezdu. Jenže Halt znal Willa natolik dobře, že si byl jistý, že chlapec hoří zvědavostí, proč se Gilan tak znenadání objevil. Rozhodl se, že ho donutí přiznat barvu.
„Je pozdě, Wille,“ prohlásil. „Měl by ses vrátit do postele. Zítra máme spoustu práce.“
Willův nenucený výraz se okamžitě změnil ve zničený. Učitelova poznámka znamenala rozkaz. Veškerá předstíraná lhostejnost ihned vzala za své.
„Ale, Halte, prosím!“ zaprotestoval hoch. „Já chci vědět, co se děje!“
Halt s Gilanem se na sebe zazubili. Will netrpělivě přešlapoval z nohy na nohu a čekal, až Halt odvolá rozkaz k návratu do postele. Prošedivělý hraničář zachoval kamennou tvář a postavil na kuchyňský stůl tři hrnky kouřící kávy.
„Tak to je dobře, že jsem nalil rovnou tři hrnky, ne?“ řekl a Will pochopil, že ho zase jednou tahali za nos. Usmál se, pokrčil rameny a usedl se svými dvěma zkušenějšími druhy ke stolu.
„Nu dobrá, Gilane, pověz nám, co je důvodem téhle nečekané návštěvy, nebo můj učeň pukne zvědavostí.“
„Totiž, souvisí to s bojovými plány, které jste objevili minulý týden. Teď už víme, co má Morgarath v úmyslu, a král chce, aby byla armáda připravená na Uthalských pláních, než nastane příští nov. To je doba, kdy hodlá Morgarath proniknout průsmykem Tří stupňů.“
Ukořistěný dokument jim prozradil hodně. Podle Morgarathova plánu mělo pět set skandijských žoldáků projít územím bažin a zaútočit na araluenskou posádku v průsmyku Tří stupňů. Až bude průsmyk bez obrany, Morgarathovy hlavní wargalské jednotky jím projdou a podle bojových rozkazů se rozmístí na pláních.
„Takže Duncan má v plánu ho předejít,“ řekl Halt a pomalu pokyvoval hlavou. „To je rozumné. Takovým způsobem ovládneme bojiště.“