„Přišla éra Spojených Rukou, a tak jsme tu,“ skončila Rodis vyprávění. „Nebýt Velikého Okruhu, mohly uplynout milióny let, než bychom se vzájemně našli, dvě planety obydlené Pozemšťany.“
„Pozemšťany?!“ vykřikl překvapený inženýr.
„Copak vy o tom nevíte?“ zachmuřila se Rodis. Předpokládala, že Tael má blízko k Radě Čtyř, a domnívala se, že zná tajemství tří hvězdoletů i podzemního sálu v paláci.
Inženýr Chonteelo Tollo Frael je tedy první Tormanťan s třídílným jménem, který se dozvěděl tajemství Rady.
Tael nezvučně pohyboval rty ve snaze cosi říci.
Rodis přiložila dlaň k jeho spánkům a inženýr s úlevou vydechl.
„Porušila jsem slib daný vašemu vládci. Ale nemohlo mě napadnout, že vedoucí zpravodajských středisek celé planety nebude znát její skutečnou historii.“
„Vy, jak vidím, pořád ještě nechápete, jaká propast dělí nás, obyčejné lidi, od těch, kdo jsou nahoře a kdo jim přisluhují.“
„Asi taková, jaká je mezi dlouhožijícími a těmi, kteří bez vzdělání musí předčasně zemřít.“
„Mnohem větší. Krátkožijící si mohou doplnit znalosti samostatně a vyrovnat se nám v názorech na svět, ale my se za normálních okolností nedozvíme nikdy nic kromě toho, co nám dovolí shora.“
„A vy tedy nevíte, že se zde na planetě Jan-Jach poslouchají někdy přenosy z Velikého Okruhu?“
„To není možné!“ Fai se mírně usmála při vzpomínce na návštěvu bibliotéky v Ústavu společenského uspořádání.
Vedoucí „hadonoš“, polichocen zájmem Pozemšťanů, prováděl je ohromným sálem s množstvím sloupů, výklenků, vytesávaného kamene i pozlaceného dřeva pokrytého basreliéfy. Hadi podobní květům či snad květy podobné hadům, tento neodbytný motiv se opakoval na stupňovitých výčnělcích horní části stěn, na balkónových mřížkách, na hlavicích i podnožích sloupu. Úzká okna roztínala masívy regálu s knihami a vytvářela na kamenné podlaze změť vějířovitých stínů. Průzračné stropní kopule ozařovaly ve výšce umístěné plastiky zvířat, lastur i lidí v maskách, zkřivených bláznivými či zuřivými grimasami. Podél hlavní osy dlouhého sálu stály na bizarních stojanech hvězdné glóby, oddělené od sebe stoly s barevnými mapami. Jediný pohled na ně Pozemšťanům stačil. Žádné teleskopy by nedokázaly zobrazit cizí světy do takových podrobností a v takovém přiblížení.
Bylo jasné, že Tormanťané občas chytali přenosy z Velikého Okruhu.
Ubohý inženýr dál zíral na Rodis udivenýma očima.
Pohled idealisty, myslila si Fai, když ho porovnávala s těkajícíma očima „hadonošů“ nebo s tvrdým, pronikavým pohledem fialových strážců. Učinila smluvené gesto.
Grif Rift zapojil zpětný obraz.
„Seznamte se se svými kolegy na hvězdoletu, Taele,“
řekla Rodis a ukázala na stereoobraz Rifta a Sajina. „Mluvte ale trochu pomaleji, nemají dostatečnou praxi v jazyce Jan-Jach.“
Astronautům se nervní Tormanťan zalíbil.
Fai se pomalu vydala podél květinových záhonů, aby Tael měl možnost pohovořit si sám s jejími přáteli.
„Mohli byste zaplnit mezery v našich znalostech? Můžete nám ukázat Zemi i planety jiných hvězd a nejvyšší vymoženosti jejich civilizací?“ ptal se vzrušeně inženýr.
„Všechno, co jsme sami poznali!“ ujistil ho Rift. „Ale ve vesmíru je stále spousta jevů, před nimiž stojíme jako děti, které nedovedou číst.“
„Kéž bychom měli alespoň desetinu vašich znalostí,“
usmál se inženýr Tael. „Říkám, měli, protože na planetě Jan-Jach jsou lidé, kteří by si mnohem víc než já zasloužili seznámit se s vámi. Jak to udělat? Sem do paláce nemají přístup.“
„Mohli bychom promítat filmy a hovořit asi tak s tisíci lidmi u hvězdoletu,“ řekl Grif Rift.
„A zajistit jejich bezpečnost,“ dodal Sol Sajin.
Začali posuzovat návrh. Fai se diskuse nezúčastnila.
Grif pohlédl občas na její černou postavu, stojící u divně pokroucené plastiky na rozhraní dvou zahradních cest.
„Největší obtíž jako vždy není v technice, ale v lidech,“
shrnul debatu Grif Rift. „Jak je vidět, nedovedete rozeznat psychickou strukturu člověka podle jeho zjevu.“
„Vy jste to předvídal, když jste mluvil o indikátoru nepřátelství,“
připomněl Sol.
„Pokud ho nemáme, jaký smysl má moje předvídavost?“
Fai se k nim přidala a řekla: „Když jsme nevymyslili psychoindikátor, musíme se sami ujmout jeho role. Eviza, Vir a já jsme psychicky víc trénovaní, budeme tedy vybírat Taelovy přátele a známé. Tak získáme první posluchače.“
Když v kabině zmizel obraz parku, řekl Sol Sajin:
„Všechno mi to připomíná legendu o Jolantě, jenže obráceně.“
„Obráceně?“ nechápal Rift.
„Pamatujete se na legendu o slepé dívce, která nevěděla o tom, že je slepá, dokud se u ní neobjevil rytíř? Také tady je tajemná zahrada, muž slepý z nedostatku poznání i rytíř ze širého světa, ale v ženské podobě. Má dokonce i brnění…“
Rift se pousmál a lehce zabubnoval prsty na pult.
„Pořád jedna a táž otázka: činí poznání člověka šťastným, nebo je lepší úplná nevědomost v souladu s přírodou, jednoduchý život, prosté písně?“
„Rifte, kde jste viděl jednoduchý život? Ten je jen v pohádkách. Pro myslícího člověka byla vždycky jediným východiskem poznaná nutnost. Může si vybrat buď cestu dolů, do otroctví, nebo vzhůru, k poznání a tvůrčí práci.“
„Máte pravdu, Sole. Ale jak jim pomoci?“
„Vědomostmi. Jenom vědoucí lidé si mohou volit vlastní cestu. Jen oni dokáží vybudovat ve společnosti ochranné systémy, které by vylučovaly despotismus a klam. Výsledek nevědomostí máme před sebou. Jsme na vydrancované planetě, jejíž sociální struktura dovoluje pouze jedné dvacetině obyvatelstva získat vzdělání. Ostatní opěvují rozkoš předčasné smrti. Ale dost už slov. Zmizím na pár dní a zamyslím se trochu nad indikátorem. Předejte balení informací Mentě Kor.“
Sol Sajin vyšel. Dlouhá tormanská noc ubíhala jen zvolna. Grif přemýšlel o tom, zda jejich záměr pomoci obyvatelům Tormansu nebyl právě tím zakázaným a zločinným vměšováním, kdy představitelé vyšší civilizace, kteří nechápou zákony cizího života, hrozivě poškodili proces normálního historického vývoje? Lidstvo na některých planetách zobrazilo podobné vměšování v legendách o poslech Satana, o přízracích temna a zla.
Rift začal přecházet po kabině a neklidně pohlížel na sedm světel, jako by od nich čekal odpověď. Chtěl se poradit s Fai Rodis, ale neměl k tomu čas. Ona sama je seznámila s Tormanťanem nižší hodnosti. A vybrala vhodně takový moment rozhovoru, z něhož Pozemšťanům bylo rázem, jasné, že tu jde o nezákonné zkreslování informací.
Ne, každý člověk má nesporné právo na poznání a krásu!
Neja Cholli, Olla Dez, Grif Rift a Div Simbel stáli v lehkých havarijních skafandrech na kupoli hvězdoletu. Bílý balón vysoko nad nimi zářil zrcadly elektronického periskopu a slabě bzučel turbinkou, která ho udržovala proti větru. Před Divem Simbelem se prostírala do všech podrobností krajina kolem. Pilot zvedl ruku a Grif Rift otočil široko rozestavené objektivy stereoteleskopického dálkoměru směrem vyznačeným na limbusu. Pozemšťané jeden po druhém tiskli oči k hledáčku dálkoměru a souhlasili s místem, které vybral pilotážní inženýr.