V jedné z horních řad v sále zablikalo třikrát rudé světlo.
Zvedl se mladý muž v širokém bílém plášti.
„Je třeba zdůrazňovat nebezpečí? Naskýtá se přece možnost spojit se s bytostmi, které jsou součástí lidstva, vrženou náhodně do nekonečných dálek od rodné planety!“
Předseda potřásl hlavou.
„Vrátil jste se z Jupitera, a proto neznáte podrobnosti z celoplanetární diskuse. Jsou-li obyvatelé Tormansu bývalí Pozemšťané, pak jejich předkové dýchali tentýž vzduch jako my, mají s námi společné geny, stejnou krev, jak se říkalo v době, kdy odletěli ze Země. A je-li jejich život tak těžký, jak předpokládá Kin Ruch a jeho spolupracovníci, tím spíš si musíme pospíšit. Ale znovu připomínám, že nesmíme užít síly, nemůžeme k nim přijít jako karatelé, ani jako věrozvěsti dokonalejšího světa. Bylo by šílenstvím nutit je, aby změnili svůj život. Proto je zapotřebí co největšího taktu a zcela zvláštních metod při této neobvyklé expedici.“
„Co si od toho slibujete?“ zeptal se člověk z Jupitera.
„V každém případě je naší povinností přijít k nim jako lékaři jejich potíží, ať vyplývají z nevědomosti či ze špatných podmínek na planetě,“ odpověděl předseda a všichni členové Rady se zvedli jako jeden muž, aby jednomyslně vyjádřili svůj postoj.
„A co když oni nebudou chtít?“ namítl Jupiteřan.
Předseda s nechutí odpověděclass="underline"
„Obraťte se na Akademii Předvídání Budoucnosti. Ta už posoudí různé možnosti. My však musíme společně určit velitele expedice, dřív než se členové Rady rozejdou do jednotlivých pracovních skupin!“
Při jméně Fai Rodis, jež byla žačkou Kina Rucha, historika a znalce Rozděleného Světa, zajiskřil celý sál zelenými signály na znamení souhlasu.
„Myslím,“ dodal předseda, ještě než opustil tribunu, „že bychom měli vybírat lidi pokud možno mladší, a to i na specializovaná místa ve hvězdoletu. Mládež svou spontánností a silnými emocemi má mnohem blíž k éře Rozděleného Světa než lidé zralého věku. Proto by se v expedici na Tormans mohla dobře uplatnit.“
Místo pro vypuštění Temného Plamene bylo vybráno tak, aby startu mohlo přihlížet co nejvíce lidí. Danému účelu ideálně vyhovovala rovinatá step, vroubená nevysokými pahorky, na náhorní plošině Revat v Indii.
Hvězdolet musel až za hranici naší sluneční soustavy letět s anamezonovýmy motory, a pak v určeném bodě odstínit svou gravitaci v systému našeho prostoročasu, tak ab se ocitl na pokraji Tamasu v nulovém prostoru.
Dvourohé aktivátory, magnetického pole se vysunuly k ochraně. Lidé na kopcích se ukryli za kovovou síť a navlékli si speciální polomasky, zakrývající spolehlivě uši nos i ústa vrstvou z měkké plastické hmoty. Na „rozích“
aktivátoru zasvítily signály, skoro neviditelné ve svitu tropického jitra. Zelená kupole, obrovského korábu se zachvěla, nadskočila o deset metrů a znehybněla na těch nutných několik vteřin, v nichž magnetické amortizační šachty nabraly plnou sílu. Temný Plamen visel ve vzduchu a pomalu rotoval kolem vertikální osy. Bledý mihotavý sloupec anamezonu se pod ním roztékal až k hranicím ochranné stěny.
Vtom hvězdolet učinil druhý vertikální skok přímo k obloze, a byl pryč.
Nečekanost, jednoduchost, a také protivný řezavý svist se ničím nepodobaly hřmotným a vítězoslavným startům obyčejných korábů. Gigantické a hrozivé kosmické lodi odlétaly ze Země majestátně, pyšnily se svou silou. Ale paprskový hvězdolet zmizel, jako by utekl.
Temný Plamen využil svých magnetických tlumičů inerce a nabíral rychlost ohromnými skoky, které by pro dřívější hvězdolety byly vražedné.
Spojení s korábem se přerušilo.
Jakmile se přístroje prostorové rychlosti Šakti ustálily na normálním indexu, všichni členové posádky opustili inerční komoru a rozešli se na svá místa.
Ve zploštělém sféroidu řídící kabiny, zavěšené uprostřed kupole hvězdoletu, zůstali jen velitel korábu Grif Rift, Fai Rodis a Div Simbel. V rychlém sledu za sebou naskakovaly a měnily se údaje o orientaci hvězdoletu v prostoru Šakti, elektronový mozek kursového panelu je okamžitě přebíral a zpracovával. Div Simbel obratnými pohyby bleskurychle otáčel páčkami, záměrně vytvářel překážky, poruchy i distorzi gravitačních křivek, aby vyzkoušel reakci všech mechanismů v nepředvídaných okolnostech. Konečně se v kontrolním okénku rozsvítily čtyři hvězdičky a vibrace hvězdoletu ustala. Temný Plamen nabral kurs.
Inženýr zapojil pilotážní zařízení a bez hnutí sledoval ciferník stability.
Fai Rodis a Grif Rift se mlčky postavili na disk zamontovaný v podlaze kabiny a sjeli do dalšího oddělení korábu.
Zde oba astronavigátoři společně se Solem Sajinem horlivě pracovali nad výpočty bodu vstupu a výstupu. Oba výsledky musily být hotovy současně, protože hvězdolet klouzal po okraji Tamasu v nulovém prostoru jen velmi krátký čas, potřebný pro obraty při vstupu a výstupu. Při průchodu nulovým prostorem čas Šakti neexistoval. Přesnost výpočtu pro navigaci podobného druhu přesahovala všechny představy, a ještě donedávna se zdála nedosažitelná.
Teprve objev kaskádové korelační metody umožnil určit místo výstupu z nulového prostoru s přesnosti do půl miliardy kilometrů. Téměř současně byly zkonstruovány přístroje pro „ohmatávání“ gravitačních polí, takže se daly vyloučit katastrofy, k nimž by došlo, kdyby se hvězdolet při výstupu z nulového prostoru střetl s hvězdou nebo s jiným nebezpečným shlukem hmoty.
Vir Norin a Menta Kor právě vkládali do strojů předběžné výpočty pořízené gigantickými instituty na Zemi, aby je převedli na konkrétní podmínky v místě anihilace hvězdoletu. Práce nespěchala, ale také se nedala odkládat.
Časový limit byl čtyřicet tři dny.
Fai Rodis pokynula Riftovi na rozloučenou a zamířila po měkkém běhounu ke své kabině, umístěné spolu s ostatními po obvodu druhé paluby. Její přítomnost nebyla nikde nutná. Posádka hvězdoletu i specialisté, kteří se na expedici celé měsíce připravovali, nepotřebovali sebemenší pokyny pro svou každodenní práci. Pokud se nic zvláštního nepřihodí, má Fai všechen čas pro sebe. Tím spíš, že většina prací daleko přesahovala její kompetenci. Čalouněné dveře z vláknitého silikolu se automaticky otevřely a opět zavřely, když Fai vstoupila. Zesílila přívod vzduchu do kabiny a nařídila ho na svou oblíbenou vůni sluncem prosluněných afrických stepí. Stěny kabiny slabě šuměly, jako by se kolem opravdu prostírala savana, kolébaná větrem.
Fai se posadila na nízkou pohovku, chvíli přemýšlela, a pak sklouzla na bílý hrubě tkaný koberec před magnetickým stolkem. Mezi věcmi pevně lnoucími k jeho povrchu stála nevelká dioráma, zasazená v oválném zlaceném rámu.
Rodis pohnula neviditelnou páčkou, malá věcička získala náhle prostorovou hloubku a zazářila sytými přirozenými barvami. Nad sklánějící se namodralou nížinou letěl křehký stroj, podobny nepravidelně rozeklané desce s pokřivenými vzpěrami a zaprášeným povrchem. Stáli na něm dva mladí lidé a přidržovali se jakési páky. Mladík s ostře řezanými rysy objímal v pase dívku mongolského typu.
Černé copy jí vlály ve větru a zdviženou rukou jako by dávala nějaké znamení nebo kynula na rozloučenou. Pochmurná planina s řídkým porostem se svažovala do neviditelné propasti zakryté příkrovem hustých žlutých mračen.