V každém případě i nejhorlivější přívrženci úniku od skutečnosti začali uvažovat střízlivě, když Pozemšťané věnovali první obrovské částky na vstup do kosmu, když pochopili nesmírnou obtížnost mimozemských letů a složitou problematiku při osidlování mezihvězdných prostorů i mrtvých planet sluneční soustavy. Tehdy se znovu obrátili k Zemi, a když si uvědomili, že musí být ještě dlouhý čas domovem pro pozemské lidstvo, vzpamatovali se a stačili ji ještě zachránit před zničením.
„Veliký Hade!“ zvolal Cadmo Sonte Taztot. „My jsme v úplně podobné situaci. Ale jak jste se s tím vyrovnali?“
„Těžkou a složitou cestou, kterou mohl zvládnout jen kolektivní rozum celé planety,“ odpověděl Sol Sajin. „Nikoli organizováním veřejného mínění shora, ale otevřeným projednáváním všech záležitostí a uznáním pravdy na základě pochopení a správných informací. Při velikém počtu obyvatelstva to bylo možné teprve po vynálezu komputerů.
S jejich pomocí jsme lidi pečlivě roztřídili. Skutečný boj za zdravé potomstvo a nepokřivené vnímání světa nastal tehdy, když jsme povolání lékařů a učitelů nadřadili všem ostatním profesím na Zemi. Zavedli jsme dialektickou výchovu. Na jedné straně přísně ukázněnou a kolektivní, na druhé pak laskavou, individuální. Lidé pochopili, že z dosažené úrovně výchovy, poznání a zdraví nelze sestoupit ani o stupínek níž, ať se děje cokoli. Jen vzhůru, dál, kupředu, i za cenu vážných hmotných omezení.“
„Ale vždyť na Jan-Jachu máme taky komputery, a už dost dávno! Říkáme jim, dračí kruhy’,“ namítl nespokojeně „zmoudřelý had“.
„Myslím, že vím, v čem to vězí,“ ozval se Sol Sajin.
„Na Zemi existovala spousta národů, několik velikých kultur a různé sociální systémy. Ty pak vzájemným prolínáním nebo přímým bojem zabránily, aby se vytvořila monokultura a celosvětový stát, dokud se nepozvedlo společenské vědomí a technika nezajistila lidstvu přístroje, které jsou nezbytné k zachování spravedlnosti a kolektivnosti.“
Po besedě inženýr Tael požádal Fai Rodis o mimořádnou schůzku.
V té době Eviza Tanet zjistila, že organismy astronautů si vytvořily již dostatečné množství protilátek, aby získaly imunitu. Dovolila odložit skafandry. Jásající astronauti byli okamžitě ochotní shodit protivný krunýř. Fai si vzala Gena Atala stranou:
„Tivisa a Tor oznámili na Temný Plamen, že skončili prohlídku institutů a přírodních rezervací. Teď chtějí prozkoumat opuštěná města a zachované pralesy v zóně Zrcadlového moře. Vedoucí činitelé varují před jakýmsi nebezpečím, nicméně je nutné, abychom se obeznámili s chráněnými oblastmi na planetě.“
„Rozumím. Ve třech není nebezpečí tak hrozné. Kdy mám letět?“
„Zítra. Tivisa a Tor se rozhodli nesvlékat skafandry.“
„Já ho ale svléknu.“
„Když vaši dva spolucestující budou v kovu, a vy nikoli, nenaruší to celistvost skupiny? Budete zranitelnějším článkem…“
„Máte pravdu, budu musit ještě nějaký čas vydržet v krunýři.“
Gen Atal pohlédl na Evizu. Ta odpověděla chápavým přikývnutím, ale inženýr kosmické ochrany neviděl v jejích topasových tygřích očích odpověď, na niž čekal. Obrátil se k Rodis a smutně oznámil, že si jde připravit svého robota.
Fai se vyčítavě podívala na Evizu, sotva Gen Atal zmizel za dveřmi. Eviza se rozesmála, pohodila hlavou s temně rusou hřívou a Rodis litovala, že ji Gen právě v tomto okamžiku nevidí.
„Strašně nerada mu působím bolest, ale co si mám počít?“
řekla Eviza. „Pojďme. Už jsem úplně odvykla pocitu vlastní pokožky. Připadá mi, že jsem vyrostla v šupinách jako tormanský had.“
Inženýr Chonteelo Tollo Frael čekal na Fai Rodis v malé zahradě, kde se poprvé dozvěděl tajemství vlastní planety.
Fai mu vyšla vstříc lehkým a pružným krokem, v krátkých domácích šatech, jaké se nosily na Zemi. Pevný živůtek hluboko odhaloval ramena a široká sukénka, stažená v pase černou stuhou, spadala ve volných záhybech do poloviny stehen. Ruce i nohy byly stejnoměrně opálené a jejich rudohnědý odstín pěkně harmonoval se zlatistou barvou šatů. Velitelka expedice ztratila v novém obleku část své vznešenosti, vypadala mladší, a podle Tormanťanova názoru ještě krásnější. Fai už byla zvyklá, že bezvýznamné změny zevnějšku či chování vyvolávají v obyvatelích Jan- Jachu nezaslouženě silný dojem, a pospíšila inženýrovi na pomoc.
„Stalo se něco?“ zeptala se s úsměvem a dodala: „Stávám se pravou ženou Jan-Jachu, když tak často myslím na nebezpečí.“
„Nebezpečí nehrozí. Ale potřebuji vaši radu.“ Inženýr se ohlédl.
Fai stiskla tlačítko na signalizačním náramku. Ozval se lehký cupot a v zahradě se objevila poslušná devítinožka jejíž kupole zářila stejnou havraní černí jako skafandr její velitelky. Rodis ukryla inženýra i sebe v ochranném poli.
„Viděl jsem se s přáteli. Donutili mě, abych vás vyhledal.
Po zhlédnutí filmů o vaší… o naší historii přemýšlejí všichni jen o tom, jak učinit zdejší život podobný pozemskému.
Dřív než od nás odletíte na vzdálenou Zemi, musíte nám tu nechat zbraně.“
„Zbraně bez vědění způsobí jenom škodu. Když nemáte před sebou jiný, zdůvodněný a prověřený cíl, vytvoříte jen dočasnou anarchii, po níž nastoupí ještě horší tyranie.“
„Co tedy dělat?“
„Podle dialektických zákonů protikladnosti je železná pevnost oligarchického režimu zároveň velice křehká. Je třeba jen poznat její uzlové spoje, systematicky je zasahovat a celá stavba se rozsype přes zdánlivou jednolitost, protože zdola až nahoru ji udržuje pouze strach. To znamená, že potřebujete docela málo odvážných, statečných a chytrých mužů, abyste rozbořili oligarchii, ale velice mnoho obyčejných slušných lidí, abyste vytvořili opravdovou společnost.“
Inženýr Tael stál před Rodis bez hnutí. Jeho tvář dostávala stále zřetelněji obvyklý výraz rozpačitého dítěte. Fai cítila, že musí Tormanťanovi a jeho druhům dodat odvahu podepřít jejich netrénovanou psychiku.
„Potřebujete patrně určitý druh zbraně, nutný pro vymýcení špehounství udavačství a násilí. Je to pulzační inhibitor krátké paměti. Na hvězdoletu jich sestrojí několik desítek, ale nesmíte je dát do oběhu dřív, než je rozmnožíte na několik set tisíc exemplářů.“
„Nechápu účel té zbraně,“ řekl inženýr unaveně.
,Víte, že existují dva druhy paměti? Řídí se v mozku různými systémy molekulárních mechanismů. Zbavíte-li člověka dlouhé paměti, uděláte z něho idiota. Když mu ale odejmete krátkou paměť, to znamená všechny nedávno nabyté informace a zafixované psychomodely, zneškodníte i nejnebezpečnějšího nepřítele, aniž mu vezmete možnost, aby se vrátil k jakékoli činnosti.“
„Třeba i k předešlé?“
„Třeba. Ale bude muset začít úplně znovu, stejně jako jeho učitelé.“
„To je velkolepé. Má-li zbraň nadto malé rozměry…“
„Úplně miniaturní, stěží větší než ozdoby, které lidé kdysi nosili na prstech. A přidejte k ní ještě droboučký disektor pro rozpoznávání lidské psychiky.“
Tael prudce uchopil Faiinu ruku, klesl na kolena a přitiskl rty na konečky jejích prstů. Pozemšťanka se zachvěla a zároveň pocítila, že toto gesto archaického zbožňování jí není zdaleka tak nepříjemné, jak by si dříve myslila.
KAPITOLA VIII
Tři vrstvy smrti