„Jděte, Taele. Mohl byste promeškat Norina.“
„Dovolte, abych šel nahoru s vámi. Jde všehovšudy o dvě minuty. Musím se přesvědčit, zda nenalezli do vašeho pokoje.“
„To se jim nepodaří. Zatarasila jsem vchod, jako vždycky, když jdu do podzemí.“
Velice opatrně odsunuli panel v temné Faině ložnici.
Rodis položila prst na rty, přikradla se ke dveřím do druhého pokoje a uslyšela hučení devítinožky. Vyhlédla ven.
Dveře z chodby zely dokořán a kolem se kupila spousta lidí v černých pláštích, kapucích a rukavicích. Byla to noční kárná výprava. Široký koridor mezi místnostmi v horním poschodí se hemžil „fialovými“, jejichž rozmazané postavy se rýsovaly přes ochranné pole. Strážci vzadu starostlivě pobíhali a vlekli cosi těžkého, přední stáli bez hnutí v řadě, nepokoušeli se střílet ani zaútočit.
Rodis nepozorovaně ustoupila do ložnice.
„Pospěšte si, Taele!“
Inženýr pokročil k otevřenému vchodu, a ohlédl se.
Všechna jeho oddanost, úcta a láska k Fai se obrazily v jeho tváři s naléhavosti předsmrtného loučení.
Rodis inženýra objala a políbila ho s tak strhujícím citem, že se mu zatočila hlava. Na okamžik si Tael připomněl filmy o Zemi, o trochu chladné a něžné pozemské lásce, k níž se zvláštním způsobem pojí spalující vášeň…
Sbíhal už po příkrém schodišti do neproniknutelné tmy v podzemí, když Rodis vyskočila, otočila římsou a zavřela otvor ve stěně.
Hlavní město usínalo brzy a v tuto hodinu panovalo v blocích DŽI dokonalé ticho. Vir se znenadání probudil.
Z pokoje Su-Te slyšel pravidelný dech spící. Neslyšný hlas na něho naléhal ze tmy: „Vire, Vire, probuďte se!
Probuďte se, Vire! Nebezpečí!“
Vyskočil a v mžiku setřásl spánek. Rodis! Co se stalo?
Vzbudil Su-Te, běžel do svého pokoje, zapojil devítinožku a uviděl Fainu tmavou ložnici. Za pár vteřin přízrak zmizel a objevil se Tael…
Hrůza i úžas zachvátily Su-Te při krkolomné jízdě na devítinožce temnými ulicemi Středu Moudrosti. Na kupoli robota se mohl umístit jen jeden člověk. Vir vzal dívku do náručí. Fantastická souhra organismu a pohybových reakcí i dokonalý cit pro rovnováhu pomohly Pozemšťanovi, aby se udržel na malém stroji, řítícím se maximální rychlostí.
Na rozcestí za městem astronavigátor zastavil. Podle Taelovy rady objel pomalu velký kruh a postříkal půdu zvláštní sloučeninou, kterou mu inženýr kdysi přinesl.
Vynález, o němž vládci nevěděli, dokázal na dlouhou dobu paralyzovat čichové nervy. Teď už nejsou psi nebezpeční, pustí-li je po stopě. Zbývaly jen dva kilometry k místu, kde přistál diskoid.
V té době Rodis vyšla z ložnice a nepřátelé ji zpozorovali přes průhlednou clonu. Začali pobíhat, ukazovat na ni a dávali znamení zadním řadám. Fai zesílila pole, stěna zahalila pohybující se postavy a chodba se ponořila do tmy.
Neviditelná před zraky pronásledovatelů, Fai vrchním paprskem zavolala svůj hvězdolet. Tam u panelu, na němž svítily už jen dva zelené ohně Pozemšťanů a třetí Taelův, seděla Menta Kor. Okamžitě vzbudila Grifa Rifta. Objevil se po několika vteřinách. Hvězdoletem zazněl poplašný signál. Celá posádka okamžitě začala připravovat diskoid, poslední ze tří, které přivezli ze Země. Rift pln obav se skláněl nad pultem a prosil Fai, aby déle nečekala a okamžitě sestoupila do podzemí.
„Devitinožka na to stačí bez vás. Dávno jsem se obával něčeho podobného a nepřestával jsem se divit vaší hře s Čojo Čagasem.“
„To není jeho práce.“
„Tím hůř. Čím nicotnější jsou ti, kteří teď drží vládu, tím jsou nebezpečnější. Přiletím, nebudu ztrácet ani vteřinu.
Jasné nebe, tak přece budete konečně na lodi, a ne v tormanském pekle!“
„Je tu spousta lidí, kteří nejsou o nic horší než my. A jsou odsouzení žít zde od narození až do smrti! Je to hrozné pomyšlení. Mám velké obavy o Vira.“
„Tu ho máte, Vira. Sedí pod stromy u místa, kde přistane disk. Odejděte co nejrychleji!“
„Jdu, nepřerušujte spojení, sledujte pokoj. Ráda bych věděla, jak dlouho vydrží moje věrná devítinožka. Rozloučím se s ní až z Temného Plamene.“
Rodis vzala ze stolu cívku se zápisy, které ještě nepředala na hvězdolet, a zamířila do ložnice.
Ozval se tak pronikavý jekot, že Fai na okamžik ztuhla.
Z temné clony ochranného pole se jako tlama nestvůry vysunul rozžhavený klín neznámého mechanismu. Protrhl ochrannou stěnu, svištícím paprskem rozrazil dveře ložnice a odhodil Rodis k oknu, u něhož stála devítinožka.
Grif Rift úplně bez sebe stiskl okraj pultu a přiblížil k obrazovce tvář znetvořenou strachem.
„Rodis! Rodis!“ pokoušel se překřičet jekot a svištění paprsku, za nímž se do pokoje sunulo zvláštní zařízení, postrkované černými postavami z Gen Šiho trestné výpravy.
„Milovaná, nebe moje, řekněte, co mám dělat?“
Fai Rodis poklekla před devítinožkou a přiblížila hlavu k rezervnímu mikrofonu:
„Pozdě, Grife! Se mnou je konec. Veliteli, příteli, žádám vás, prosím, nařizuji vám, abyste se nemstil! Nedopouštějte se násilí! Nesmíme místo jasného snu o Zemi zasít nenávist a hrůzu mezi obyvateli Tormansu. Nepomáhejte těm, kteří přišli zabíjet s obrazem trestajícího boha, jenž byl nejstarším vynálezem člověka. Nečiňte zbytečnými naše oběti!
Odleťte! Domů! Slyšíte, Rifte? Nařizuji start!“
Rodis neměla ani čas, aby se utěšila vzpomínkou na milou Zemi. Nezapomněla na špatné tormanťanské chirurgy, kteří rádi oživují, a věděla, že nemůže zemřít obyčejnou smrtí.
Otočením kličky načasovala robota na výbuch po uplynutí jedné minuty, pak mocným vypětím vůle zastavila své srdce a padla na devítinožku.
Gen Šiovi černí muži s vítězoslavným křikem vtrhli do místnosti a na minutu, která jim v životě zbývala, stanuli před tělem Pozemšťanky…
Velitel paprskového hvězdoletu poprvé za svůj dlouhý život zaúpěl bolestí a hněvem. Faino zelené světlo na desce života zhaslo. Zato tam, kde stála její devítinožka, vyletěl prudce k černému nebi sloup oslepujícího modrého ohně a vynesl popel Faina sežehnutého těla do horních vrstev atmosféry, kde ho rovníkový vzdušný proud ponese dál kolem planety.
EpilogFilm o expedici na Tormans dávno skončil, ale žáci pod tíhou dojmů seděli dál jako zkamenělí. Učitel věděl, že psychika mládeže v éře Spojených Rukou je dostatečně odolná, a dával jim čas, aby procítili záznam z hvězdicovitého krystalu paměťového stroje. První se vzpamatovali Kimi a Puna, kteří byli vždycky nejbystřejší.
„Ale co bylo dál s posádkou Temného Plamene?“ zeptala se Puna.
„O tom se dočtete v mnoha románech a můžete vidět i několik filmů o dalších osudech astronautů, kteří se vrátili,“
odpověděl učitel.
„Co se však stalo na Tormansu? Jak to dopadlo s Virem Norinem a Taelem? Copak hvězdolet odstartoval hned po smrti Rodis a nechal všechno na pospas osudu? To naši lidé nemohli udělat!“ namítl Kimi.
„Nemohli!“ souhlasil učitel. „Čekal jsem právě na tuhle otázku. Tady mám ještě dodatečný zápis, pořízený na Temném Plameni. Je krátký. Radím vám podívat se na něj hned, dokud máte všechny události v živé paměti…“
Vir Norin se minutu před katastrofou přepojil na hvězdolet a viděl všechno v bočním křídle jeho obrazovky, stejně jako Tael pomocí Eviziny devítinožky, kterou odvedl ze svatyně.