Olla Dez odmítla opustit své stanoviště, přestože ji chtěli vystřídat všichni členové posádky, když skončili přípravy k odeslání diskoidu i ke startu Temného Plamene.
Jen Menta Kor a Div Simbel pokračovali v dolaďování pilotážních zařízení.
Grif Rift usilovně zaháněl neodbytné myšlenky na Rodis, a přitom uvažoval nad soupisem věcí naložených do diskoidu. Snažil se neopomenout nic důležitého, jako by zanechávali Víra na neobydlené planetě. Dlouhá přestávka ve spojení začínala velitele znepokojovat. Pomyšlení na další oběti Pozemšťanů či tormanťanských přátel bylo nesnesitelné. Ale hlavní město vytrvale mlčelo a v nejistotě se čas únavně vlekl i pro Pozemšťany trénované v trpělivosti.
Rift začal uvažovat, nemá-li odpovědět Čojo Čagasovi a vyzvědět opatrně něco o Taelově osudu, když konečně zazněl signál a na obrazovce se objevil Vir Norin… „Fialoví“
přece jen odhalili podzemí v Chrámu Času, ale našli ho prázdné, a sloučenina ničící stopy vykonala své. Architekti objevili rozsáhlý úkryt na periférii hlavního města, nedaleko vyschlého jezera. Tam, na pravěkém bojišti, ať přistane diskoid s automatickým pilotem.
Vir udal souřadnice a ustoupil stranou. Inženýr Tael hlubokým úklonem pozdravil pozemské přátele a přiblížil k vysílači na robotu dva stereosnímky. Bez Norinova vysvětlení by astronauti nepoznali dva mrtvé hodnostáře, sedící v nádherných černých křeslech, s tvářemi zkřivenými úděsem. Ze zkroucených těl trčely strašlivé jan-jachské nože, které se nedaly z rány vytrhnout. Gen Ši a Ka Luf byli po zásluze potrestáni, aniž se dočkali soudu a vyšetřování vedených Čojo Čagasem, před nímž by se dovedli vykroutit. Stovky otrocky poslušných lidí by opředly vládce kupou lží. Ale zasáhli jiní soudci, Šedí Andělé, kteří znovu a mocně obnovili svou činnost.
„Bylo usmrceno ještě dvacet hlavních viníků,“ sdělil inženýr se zlobným zadostiučiněním.
„Co tím získáte?“ zeptal se Grif Rift.
„Bylo to nutné. Musíme být systematičtí a naprosto nemilosrdní v obraně proti nezákonnosti, lži a podlosti.
Neumíte si představit, kolik se u nás nahromadilo lidského braku za mnoho staletí, kdy nejlepší obyvatelé planety byli vyhlazování a přežívaly hlavně povrchní bezpáteřné dušičky, udavači, hrdlořezi a utiskovatelé! Tím se musíme řídit, ne vás slepě napodobovat. Až tajně a beze slávy začnou hynout tisíce hadonošů a jejich fialových služebníků, přestanou vysoké státní funkce přitahovat ničemy. Naučili jsme se mnohé od Rodis i vás všech, ale formy boje si musíme vypracovat sami. Překrásné snímky Země a mocný rozum Vira Norina budou naší oporou na dlouhé cestě.
Nenalézáme slov, jimiž bychom vám poděkovali, bratři!
Ale tahle památka bude vždycky s námi.“ Tael ukázal snímek Temného Plamene, pořízený teleobjektivem z pahorků blízko hvězdoletu.
Olla Dez ho okamžitě ofotografovala. Do zorného pole vstoupila Su-Te a říkala něco Viru Norinovi.
„Diskoid přistál sto metrů odtud!“ zvolal astronavigátor, a skoro neslyšně dodaclass="underline" „Teď je to všechno.“
Tael, Su-Te i Vir stáli před devítinožkou. Osm Pozemšťanů nastoupilo do řady na rozloučenou. Čedi protrhla mlčení výkřikem:
„My přiletíme, Vire, určitě přiletíme!“
„Až skončí Hodina Býka…! Postaráme se, aby to bylo co nejdříve,“ odpověděl Vir Norin. „Jestli však démoni noci zadrží svítání a Země od nás nedostane zprávu, ať příští hvězdolet přiletí za sto pozemských let.“
Vir vztáhl pravou ruku k signalizačnímu náramku. Obrazovka televideofonu na hvězdoletu zčernala a oněměla.
Současně na panelu života zhaslo astronavigátorovo zelené světlo. Jediné očko, které tam zářilo, nepatřilo Pozemšťanovi, ale Tormanťanu Taelovi. A hořelo dál, jako symbol navázaného přátelství mezi oběma planetami.
Zpáteční cesta Temného Plamene byla mnohem obtížnější než let k Tormansu, a znovu dokázala, že paprskový hvězdolet zdaleka ještě není dokonalý a bezpečný. Kosmický koráb z neznámých příčin uhnul od propočítané dráhy.
Místo aby padal kolmo z vysokých šířek Galaxie k osmému závitu její spirály, pronikl třemi spirálními rameny a vystoupil při okraji našeho hvězdného ostrova Šakti do pásu rentgenových čili neutronových sluncí tak nepředstavitelné hustoty, že kubický centimetr jejich hmoty by na Zemi vážil sto miliónů tun. V místech, kde se opěrné pilíře masívní hmoty stýkaly s nejhutnějšími částmi Tamasu, hořely zvláštní hmotné víry světa Šakti. V nich jako v bezedných trychtýřích kroužilo a zdánlivě se vzdalovalo záření, pohlcované Tamasem. Víry se rozkládaly na periférii Galaxie, jakoby v protikladu k hmotě našeho vesmíru. Jev zůstával dlouho neobjasněn. V dobách prvního seznámení s okrajovými zónami světa Šakti se trychtýřovité útvary nazývaly quasary. Složitá stavba vnějších oblastí Galaxie a Metagalaxie nebyla v zápisech o návratu Temného Plamene vysvětlena. Žáci pochopili jen hrozné nebezpečí, v němž se koráb ocitl.
V televideofonu uviděli krátké palubní záznamy paměťového stroje na hvězdoletu. Vyhublou Mentu Kor, přepadlou od nepřetržité služby, v níž ji nikdo nestřídal, velitele Grifa Rifta, který celé týdny nespal, ztrápené inženýry pilotážních a výpočtových zařízení Diva Simbela a Sola Sajina. Každý z nich měl svého „osobního strážce“. Sola opatrovala Eviza, Simbela Čedi, Rifta Olla Dez. Nella Cholli stačila sledovat ukazatele biologické ochrany a ještě ošetřovat Mentu Kor, krmit ji, napájet, masírovat a uspávat ve chvílích oddechu.
Temný Plamen se vytrhl z vnější silové zóny nepoškozen, ale s velkými ztrátami energie. Druhý skluz po okraji propasti byl zdařilejší a hvězdolet prorazil do dvacáté šesté oblasti osmé spirálové větve, odkud zbývaly asi tři měsíce cesty k Zemi. Dosedl na známou náhorní plošinu Revat, odkud před jedenácti měsíci startoval k Tormansu.
„Co všechno se odehrálo na Zemi po přistání kosmické lodi, ví každý Pozemšťan, a nebylo by to nové ani pro vás,“ řekl učitel, vypnul televideofon a zůstal stát, jako by na něco čekal.
„Lhůta určená Virem Norinem skončila!“ uvědomil si náhle Kimi, podporován ostatními spolužáky. „Je čas vyslat paprskový hvězdolet na Tormans!“
„Copak se nic neudělalo? 1“ vykřikla Ajoda. „A nikdo se neobrátil na Radu Astronautiky?“
Učitel s šibalským úsměvem pozoroval rozohňující se mladé lidi. Konečně zvedl ruku, spory utichly, a všechny zraky se k němu obrátily.
„V minulém roce jste byli v poušti Namib, proto vám unikla událost, která vzrušila celou planetu. Znovu, jako před třemi sty lety, letěl paprskový hvězdolet Cefeanů po obvyklé kosmické trase kolem Tormansu a byl přivolán signály automatické stanice na měsíci planety. V kódu Velikého Okruhu prosil automat všechny kosmické koráby letící směrem k dvacáté šesté oblasti v osmé větvi Galaxie, aby přistály na planetě a vzaly s sebou zprávy…“
„Pro nás, pro Zemi?“ vyskočila Puna. „A hvězdolet je vzal?“
„Vzal. Kterýpak paprskový hvězdolet by mohl odmítnout převzít poštu na tak obrovité vzdálenosti, jenom jemu dostupné?“
„Co obsahovala zpráva?“ ptali se žáci jedním hlasem.
„Nevím. Je psaná tormanťanským jazykem a překládá se a prověřuje v laboratoři pro studium této planety. Jsou to rozsáhlé informace o všem, co se událo na Tormansu za celé století a víc, za sto třicet let. Ale mám zde pro vás tři stereosnímky…“