Vy, soudruzi, jste z nejlepších pohnutek nahovořili spoustu různých nesmyslů, ale nic nechápete v tom, co se děje ve skutečnosti. A já jsem proto nucen rekonstruovat pravdivý obraz toho, co probíhá. Avšak nemám možnost o tom hovořit přímo, ale můžu se vyjádřit v jinotaji: Jako vůdce VKS(b) a Sovětského národa jsem byl vytvořen zednářstvem. Prošel jsem cestu zasvěcení od učně do mistra revoluce. Také obracím vaši pozornost na to, že křest se obvykle přijímá jednou, a trojný křest je znamení toho, že vše to je v rozporu s pravým Křesťanstvím jako ideologií a praxí budování Království Božího na Zemi. Takový je soudruzi skutečný obraz našeho života, pokud budeme mluvit bez zveličování, podle svědomí. Dokonce jestli vy ten jinotaj nepochopíte, pak ho pochopí potomci a budou pokračovat v našem bolševickém díle vítězství spravedlnosti na Zemi.
Zahrnutí „Odpovědi pracujícím...“ v roce 1948 do Sebraných spisů J.V.Stalinem – při dlouhodobém neveřejném konfliktu bolševismu a zednářství ve všech jeho větvích – bylo odhalením skrývané historické pravdy o epoše marxistických revolucí počátku 20. století.
A to nejsou výmysly o epoše nebo variace fantazií politikařících maniaků v rámci protizednářského strašení posledních dvou desetiletí. Fakta, známá J.V.Stalinovi a historikům komunistického hnutí druhé poloviny 19. století až první poloviny 20. století, spočívají v tom, že v roce 1920 a 1922 II. a IV. Kongresy Komunistické internacionály zkoumaly otázku o proniknutí zednářstva do komunistického hnutí, které se oddělilo od II. - sociálně demokratické – Internacionály.
„Poprve se dostala na pořad dne otázka zednářství už v roce 1920 na 2. kongresu, ve spojení s vedením francouzské sekce Kominterny (Komunistické internacionály). Tajní členové hned několika zednářských lóží Zinovjev, Radek, Trocký a další, hrající v té době velkou roli v Kominterně, vynakládali obrovské úsilí, aby z jedné strany zaplnili nově vzniklé mezinárodní komunistické hnutí zednářskými kádry, a z druhé strany aby utnuli v samém zárodku jakékoliv antizednářské vystoupení v Kominterně. Už před 2. kongresem předseda Kominterny Zinovjev (Radomyslický), člen BnaiBrith, Ligy proti pomluvám a Velkého orientu Francie, udělal všechno pro to, aby představil záležitost tak, že pro Sovětské Rusko nemá údajně otázka zednářstva jakýkoliv význam, a proto údajně nezajímá ruské komunisty. A podobná deformace skutečnosti se odehrála všeho všudy 3 roky po svržení bolševiky kompletně zednářské Dočasné vlády vedené zednářem 33.stupně A.Kerenským! Avšak nehledě na to úsilí členů BnaiBrith a Velkého orientu, kteří se dostali do vedení Kominterny, během zasedání 2. kongresu mnozí západní komunisté poukazovali na zednářské nebezpečí. V jednom z vystoupení bylo řečeno:
„Ta otázka nezajímá Rusy, ale je velmi důležitá v latinských zemích (tj. latinojazyčné západní Evropy, pozn.), v Anglii a Americe, svobodné zednářství má v těch zemích velký vliv. Využívá politické organizace, usilující o získání a udržení moci; seskupuje průmyslníky, vědce... Navíc je ta organizace tajná, a tak protože v mnohých zemích ještě nemáme ilegální organizace, nacházíme se vůči zednářstvu v nevýhodě. Soudruzi, patřící k zednářům, nás mohou kontrolovat, zatímco my nemáme možnost kontrolovat jejich organizace. Jedna z hlavních příčin krize, v níž je v současnosti Francouzská komunistická strana, je přítomnost mnohých zednářů v jejích řadách.“
Protože členové francouzské strany patřili většinově ke stejnému Velkému orientu jako Zinovjev a další, pak oni na tom kongresu Kominterny (1920), nehledě na živou diskusi o otázce zednářů, sami o něm neutrousili ani slovo. Přesto jednohlasně při jednom hlasu, který se zdržel (Zinovjev), plenární zasedání 2. kongresu Kominterny přijalo návrh italské strany o tom, že člen strany nemůže být zároveň členem zednářské lóže.
Hned po skončení 2. kongresu Zinovjev spustil skrze agenturu Ligy proti pomluvám, která byla přítomna v mnohých stranách, které tvořily Kominternu, bouřlivou činnost s cílem diskreditace všech italských a některých francouzských členů, kteří vystupovali na 2. kongresu s odsouzením zednářstva. Během téměř roku byl na ty členy vyvíjen bezprecedentní tlak ze strany veškeré smečky zednářů, tajně zavedených do Kominterny. Ve výsledku na 3. kongresu Kominterny v roce 1921 bylo přečteno prohlášení Italské socialistické strany, ve kterém se s odkazem na prohlášení Livornského sjezdu ISS, konkrétně, hovořilo: „ISS potvrzuje své prvotní, dobrovolné rozhodnutí připojit se ke Komunistické internacionále a tím se zavazuje podřizovat se výnosům posledního Moskevského kongresu (tj.2. kongresu, na kterém byl přijat italský návrh o zednářích). Sjezd prohlašuje, že ISS zahrnuje do svého programu všech 21 podmínek; a zříká se podmínky, týkající se svobodných zednářů.“
Zinovjevovi se podařilo přinutit italské soudruhy zříct se vlastní principiálně správné pozice, a také obejít jednohlasné rozhodnutí 2. kongresu a nezahrnout bod o neslučitelnosti komunismu a zednářství do 21 podmínek přijetí do Kominterny. Kvůli této pozici Zinovjeva se na 3. kongresu Kominterny už nikdo o zednářích nezmínil ani slůvkem.
A za další rok, v roce 1922 na 4. kongresu Kominterny v souvislosti s pokračující činnosti frakcí uvnitř francouzské strany, se musela Kominterna znovu vracet k francouzské otázce, kvůli čemuž byla organizována velká komise, kam patřili: V.I.Lenin, Klapa Cetkin, Kolarov (Bulharsko), Grepp (Norsko), Valecký a Kostševa (Polsko), Katajama (Japonsko), B. Kun (Maďarsko) a další, kteří, nehledě na přítomnost Zinovjeva a Trockého v komisi, kteří se starali všemožně hasit otázku zednářství, připravili text rezoluce o francouzské otázce, který byl jednohlasně přijat na 32. plenárním zasedání 4. sjezdu Kominterny 5. prosince 1922. V této rezoluci je celá kapitola zasvěcena zednářství, kterou uvádíme v plném znění:
«Neslučitelnost zednářství a socialismu se považovala obecně uznávanou ve většině stran 2. Internacionály. Italská socialistická strana vyloučila ze svých řad zednáře v roce 1914, a to opatření bylo bezpochyby jednou z příčin, které dovolily straně v průběhu války provádět opoziční politiku, protože italští zednáři jako zbraň Antanty konali ve prospěch intervence.
2. kongres Komunistické internacionály nepřipojil k podmínkám vstupu do Internacionály zvláštní bod o neslučitelnosti komunismu a svobodného zednářství jen kvůli tomu, že to považoval za automatické a jak je zjevné ze stenogramů, nepřipouštěl myšlenku současné účasti ve straně proletářské diktatury a v čistě buržoazní organizaci, kryjící kariéristické ambice formulemi mystického bratrství. Neočekávaně zjištěný fakt příslušnosti velkého množství francouzských komunistů k zednářským lóžím je v očích Internacionály jasným svědectvím toho, že naše francouzská strana si nejen zachovala psychologické dědictví francouzského reformismu a parlamentarismu, ale i čistě materiální, silně kompromitující vršky strany spojené s tajnými spolky radikální buržoazie. A zatímco Komustická avantgarda sbírá síly proletariátu pro nepřerušovaný boj proti všem skupinám a organizacím buržoazní společnosti ve jménu proletářské diktatury, celá řada odpovědných pracovníků strany: poslanců, žurnalistů, až do členů Ústředních výborů, si zachovává těsné vztahy s tajnými společnostmi nepřítele. Zvláště smutný je fakt, že celá strana nenastolila tuto otázku po Turu (tj. sjezdu ve městě Tur), nehledě na její kompletní jasnost v mezinárodním měřítku, a že jen v procesu boje frakcí uvnitř strany byl tento fakt odhalen před Internacionálou v celé své důležitosti.
Internacionála považuje za nutné jednou provždy ukončit tyto kompromitující a demoralizující vztahy vršků Komunistické strany s politickými organizacemi buržoazie. Je věcí cti revolučního proletariátu očištění všech jeho třídních organizací od elementů, které chtějí zároveň patřit ke dvěma bojujícím táborům.
Kongres nařizuje Ústřednímu výboru francouzské Komunistické strany nejpozději do 1. ledna 1923 zlikvidovat všechna spojení strany, v osobě jejích členů nebo skupin, se svobodným zednářstvím. Každý komunista, patřící k zednářům, který do 1. ledna otevřeně neoznámí své organizaci kompletní zpřetrhání svazků se zednářstvem, je tím automaticky vyloučen z komunistické strany, bez práva někdy v budoucnu k ní znovu patřit. Utajení své příslušnosti k zednářství bude hodnoceno jako proniknutí cizího agenta do řad strany.
Dáváme na vědomí, že samotný fakt příslušnosti k zednářstvu, bez ohledu na to, zda tím někdo sledoval ty či ony kořistné materiální, kariéristické či další cíle, svědčí o krajní zakrnělosti komunistického uvědomění a třídní důstojnosti. 4. kongres má za nevyhnutelné, aby soudruzi, kteří dosud patří k zednářstvu, a kteří s ním nyní zpřetrhali vazby, nemohli během dvou let zaujímat odpovědné pozice ve straně. Jen usilovná práce ve prospěch revoluce v roli řadových členů Komunistické strany může přinést těm soudruhům plnou rehabilitaci důvěry a práva zaujímat odpovídající pozice.“ (V.N.Jemeljanov, „Desionizace“)