Hierarchie všech údajně Křesťanských Církví, včetně hierarchie „ruského“ „pravoslaví“, trvají na svatosti té amorálnosti, a kánon Nového zákona, který prošel cenzurou a úpravami ještě před Nicejským koncilem (325 n.l.), to hlásá ve jménu Krista, bez jakýchkoliv opodstatnění, na věky věkův jako blahou Boží Vůli:
„Nemyslete si, že Já jsem přišel narušit zákon nebo proroky. Nenarušit jsem přišel Já, ale naplnit. Vpravdě pravím vám: dokud neskončí nebe a země, ani jedna nota nebo jedno písmeno nebude vytrženo ze zákona, dokud se vše nenaplní“, — Matouš, 5:17-18.
Při přiznání svatosti Bible a přesvědčení o nezdeformovanosti Zjevení v ní, rasově-“elitární“ fašistická doktrína zotročení všech - „Deuteronomium-Izajáš“ - se stává hlavní politickou doktrínou v kultuře biblické civilizace, a Nový zákon programuje psychiku pastvy církví jména Kristova na podřízení se kurátorům biblického projektu zotročení všech:
„Kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť.“, — Matouš 5:39, 40. „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ (tj. rozlišovat co je to Dobro a co je Zlo v konkrétních životních situacích nemáte právo, a proto se neprotivte ničemu), — Мatouš 7:1.
To je konkrétní smysl Bible, v jehož důsledku vznikla a kterým se řídí veškerá biblická civilizace – takzvaný „Západ“ a zčásti Rusko. Všechno ostatní v Bibli jsou detaily a doprovodné okolnosti, namířené na uvolnění vědomí a zotročení vůle lidí.
Ve výsledku se v biblické regionální civilizaci formuje svébytný systém vnitrosociálních vzájemných vazeb, pronikající do všech států a národních společností, přiznávajících Bibli status svatého písma nebo alespoň stavících se k ní smířlivě z nevědomosti nebo z mravní letargie, nerozlišujíce Dobro a Zlo:
1. Nejvyšší úroveň hierarchie – kurátoři (majitelé, organizátoři) projektu, dávající přednost tomu vyhýbat se publicitě ve své činnosti.
2. Druhá úroveň hierarchie – zákonu oddaní židé, na které je vložena mise bezprostředního řízení v regionech, kde jsou židovské diaspory.
3. Nejnižší úroveň – přívrženci tradičního křesťanství v jedné z jeho modifikací na základě kánonu Nového zákona a tradic výkladu Bible pro nežidy, a také ateisté a představitelé jiných věrouk, nemající v sobě alternativní globální projekty.
4. Plus k tomu - „pojící tkanivo a nervová tkáň“ systému, spojující jeho komponenty dohromady a zabezpečující jejich interakci, - zednářstvo, fungující a činné na základě principů:
• každý v míře svého chápání pracuje na to, co chápe, a v míře nechápání – na ty, kdo jsou zasvěceni do vyšších stupňů, a na ty, kdo chápou více nezávisle na dosaženém stupni zasvěcení nebo jeho absenci;
• absolutní podřízenost a odpovědnost nositelů nižších stupňů před vyššími.
Přitom stupně 1-33 mohou získat všichni, kdo si přejí účastnit se projektu a komu v tom není odmítnuto; stupně 34-66 mohou získat jen židé, a od 67 výše jen rabíni.
Přináležitost k vyšším stupňům v každé sekci vyžaduje ve většině případů (ačkoliv mohou být i výjimky) dědičnou příslušnost uchazeče k systému. Taková rasově-klanová filtrace a požadavek dědičné příslušnosti jsou dostatečně spolehlivou ochranou od vzestupu antizednářské agentury, instalované do zednářstva, na vedoucí pozice v systému během života jednoho pokolení, o čemž se konceptuálně negramotní bojovníci s „židozednářským spiknutím“ (ve kterém jsou „židé“ i zednáři všeho všudy figurky, rozestavěné trochu komplexněji než v šachu) nezamýšlejí (a konceptuálně zdatní lidé, nepatřící k biblickému projektu, nepotřebují vnikat do těchto struktur s cílem zaujímat v nich vedoucí pozice a měnit charakter činnosti).
A pro to, aby se ve společnosti neformovaly představy o systémové celostnosti a konkrétních cílech biblické kultury, učebnice historie nehovoří nic souvislého o biblické globální sociologické doktríně a o zednářstvu, jako nástroji její realizace, čímž deformují představy většiny o průběhu historie a politiky.
Tj. zednářstvo se zabývá budováním globálního státu, jak o tom nezakrytě informuje Sovětský encyklopedický slovník (viz dodatek 3 této práce), ale dělá to nikoliv abstraktně - „obecně“, ale konkrétně – v korytě výše uvedeného programu globální politiky (o čemž téměř všechny zdroje, jejichž autoři píší o globální politice a zednářstvu, mlčí).
Nicméně ve svých vnějších projevech zednářstvo je ideologicky všežravé v doslovném smyslu slova: ono hltá, vyžírá zevnitř, všechna konceptuálně bezgramotná společenská hnutí, a, konajíc pod přikrytím jejich ideologií, realizuje opět tentýž biblický projekt zotročení všech. Ideologická všežravost takového druhu se prezentuje společnosti jménem zednářstva i anynomně jako tolerantnce k cizím názorům, přesvěčením a vyznáním.
Usilování lidí a společností k získání konkrétních odpovědí na otázku „Co je pravda?“, zvláště v otázkách sociologie, za sebou vleče nesnášenlivost k chybám, nedostatkům a lžím, a protože to podrývá systémotvorný princip ideologické různorodosti a tolerance v jejich zednářském výkladu, pak se to kritizuje jako jeden z nejtěžších zločinů v oblasti duchovního života společnosti.
To vede k otázkám:
Marxistický socialismus-komunismus, je to skutečně alternativa k biblickému projektu zotročení všech, nebo nová ideologická forma biblického projektu zotročení všech, ale přizpůsobená ne k podmínkám starověku, ale k podmínkám života technicky rozvinuté civilizace?
Proč komunistické hnutí pod znamením marxismu-leninismu, které vystoupilo na 2. a 4. kongresu Kominterny proti zednářstvu, v průběhu času nějak zapomnělo na toto téma: zapomnělo proto, protože ten problém byl vyřešen ve prospěch komunismu? Nebo proto, že zednářstvo vyžralo zevnitř světové komunistické hnutí, které ve 20. století fungovalo pod znamením marxismu-leninismu?
Pro odpovědi na tyto otázky je třeba chápat roli „ezoterických“ a „exoterických“ učení v životě davově-“elitárních“ společností.
6.2. Esoterismus a exoterismus v životě davově-„elitární“ společnosti
„Esoterismus“, „esoterický“ a slova se stejným kořenem pochází z řeckého slova, znamenajícího „vnitřní“. V současném lexikonu „esoterický“ znamená „tajný“, „skrytý“, „určený výhradně pro zasvěcené“ (o religiozních obřadech, mystických učeních, politických doktrínách atp.)
Opak „esoterismu“ - „exoterismus“, „exoterický“ a slova od stejného kořene, pochází od řeckého slova znamenající „vnější“. V současném lexikonu se „exoterický“ používá mnohem méně a znamená „netvořící tajemství“, „určený pro nezasvěcené“ (o religiozních obřadech, mystických učeních, politických doktrínách atp.), určený pro všechny.
Jinými slovy pár „esoterismus-exoterismus“ předpokládá, že:
• má být učení (doktrína), určené pro širokou propagaci ve společnosti (to je exoterismus), a učení (doktrína) pro „lepší“, „vyvolené“ (to je esoterismus).
• A obě učení (doktríny) mají být v souladu navzájem tak, aby ten pár celkově zabezpečoval samořízení společnosti v korytě jedné a téže koncepce, jejíž podstatu však neznají „esoteristé“ nebo „exoteristé“, ale kurátoři jednoho i druhého učení a jejich nositelů; a také ti, kdo jsou světonázorově nad „esoterismem“, „exoterismem“ a jeho kurátory.
V praxi esoterismus představuje ne nějaké tajné nebo zašifrované texty, ale určitou množinu návyků, ve vztahu k nimž jsou esoterické texty jen systém ukazatelů k osvojení těch návyků, organizovaný takovým způsobem, aby byla vysoká pravděpodobnost toho, že člověk, jemuž ta informace není určena, v daném systému ukazatelů samostatně nic nepochopí a odpovídající návyky nezíská. Aby mohl člověk ovládnout návyky, vlastní představitelům esoterického systému, kromě esoterických textů je nutná ještě pomoc ze strany nositelů odpovídající tradice.
Tato dvojice „esoterismus-exoterismus“ může existovat a kultivovat se ve společnosti buď zjevně (jako to bylo v antickém Řecku, kde všichni věděli, že jsou esoterická učení, ale jen zasvěcení znali jejich podstatu). Ale může existovat a kultivovat se skrytě mlčky (jak se to děje nyní, kdy společenské vědy pro masy zpochybňují řízený charakter globálního historického procesu a historie států, navzdory tomu, že jsou to procesy řízené zákulisními mafiemi zasvěcených „esoteriků“ a kurátorů odpovídajícího „esoterismu“). Při skrytém rozdělení na „exoterismus“ a „esoterismus“ se jedno i druhé (a stejně i verze jednoho a téhož učení), určené „pro všechny“ a „pro profesionály“, nazývají nějak jinak. Přitom společnost si nemusí uvědomovat fakt řízení jejího života prostřednictvím dvou učení: jednoho pro všechny a druhého „pro vyvolené“. V tom případě může ve společnosti vznikat iluze absence esoterismu, vedoucí k tomu, že převaha jedněch lidí nad druhými při získávání sociálního statusu se zdá podmíněná výlučně jejich talenty, a ne tím, že jedni jsou nositeli esoterických znalostí a jsou organizováni na mafiózně-klanovém principu, a druzí jsou nositeli v něčem neadekvátních exoterických vědomostí a jsou rozrůzněni.