„Význam 20. sjezdu není jen v tom, že byl Stalin podroben kritice, řeč byla o vážném přezkoumání principů řízení státu, procesů, které se týkaly základů celého našeho života, včetně problémů demokracie“, domnívá se bývalý lídr. » (http://www.newsru.com/russia/13feb2006/gorby_print.html)
Noviny „Izvestija“ 13. února 2006 v článku «Nikita Chruščov: „bez Stalina by možná nebyla ani válka“» věnovaly pozornost tématu 20. sjezdu a jeho historické roli. A v něm se objevuje řečnická otázka „Kde lze přečíst Chruščovův referát?“, a odpovídá se na ni:
«Po projevu prvního tajemníka se v sále namísto povinného bouřlivého potlesku rozhostilo hrobové ticho. Diskuse se neotvírala. Usnesení sjezdu se podle správy skládalo z jedné věty: „Vyslechnul si… schvaluje… realizovat opatření, zabezpečující úplné překonání“. Přijato jednohlasně, stejně jako návrh „nepublikovat v současnosti“. „Současnost“ trvala 33 let, během nichž se text referátu neobjevil ani v tisku. Poprvé (a naposledy!) roku 1989 v žurnálu „Izvestija ÚV KSSS“ v části „Ze stranických archivů“. Ten, kdo touží po četbě referátu, si ho může přečíst, pokud se mu to podaří, tedy s obtížemi»
Pochopit, proč vedení KSSS tajilo před lidmi v SSSR text referátu 33 let, umožňuje dokument z archivů ÚV, otištěný deníkem „Izvestija“ ve zkoumaném článku:
«Protokol zasedání Prezidia ÚV KSSS. 1. února 1956
(Přítomni byli členové vyššího vedení strany. Ruční poznámky provedeny členem všeobecného odboru ÚV V. N. Malininem pro své potřeby, útržkovitě, heslovitě. - „Izvěstija“).
Aristov: s. Chruščove, jsme dost chlapi, abychom řekli pravdu?
Mikojan: Dekret o boji proti teroru byl přijat 1. prosince 1934.
Pospelov: Schvalovaly se limity na represe.
Chruščov: V referátu ještě asi doplnit.
Pervuchin, Bulganin, Mikojan – Podporují.
Chruščov: Serovovi, Rudenkovi, Pospelovově komisi (začala pracovat v prosinci roku 1955. „Izvěstija“) - prověřit Tuchačevského činnost.
Molotov: Ale Stalina jako velkého vůdce je třeba uznat.
Mikojan: A ty, s. Molotove, jsi ho podporoval!
Kaganovič: Mnohé je možné přehodnotit, ale Stalin stál třicet let v čele.
Molotov: Nelze v referátu neříct, že Stalin je velký pokračovatel Leninova díla.
Mikojan: Vezměte si historii – je možné se zbláznit.
Saburov: Jsou-li fakta pravdivá, copak to je komunismus?! To odpustit nelze.
Pervuchin: Věděli jsme? Věděli, ale byl teror.
Bulganin: Je třeba říci straně celou pravdu, co samotný Stalin představuje, je třeba zaujmout takovou linii, abychom nebyli za blbce. Členy ÚV 17. sjezdu zlikvidoval. Nesouhlasím, že je velký pokračovatel.
Vorošilov: Strana musí vědět pravdu, ale sdělenou tak, jak si život žádá. Doba se řídila okolnostmi. Ale stranu jsme vedli po Marxově, Engelsově, Leninově a Stalinově cestě. Měl Stalin svůj podíl (?)? Měl, bylo mnoho hanebností, správně to říkáte, s. Chruščove, nicméně je potřeba popřemýšlet.
Suslov: Za několik měsíců jsme se dozvěděli hrozné věci. Ničím to nelze ospravedlnit. Stalin Dvinskému říkaclass="underline" 10 – 15 lidí zůstalo na oblast, to stačí.
Molotov: Připojuji se k Vorošilovi: rekonstruovat pravdu. Pravdou je i to, že pod Stalinovým vedením zvítězil socialismus. Ale hnusné záležitosti – to je také fakt.
Chruščov: Stalin byl věrný věci socialismu, ale vše bylo barbarskými způsoby. Zničil stranu. Nebyl marxista. Vše svaté, co je v člověku, smazal. » (http://www.izvestia.ru/hystory/3072491_print).
Jak je patrné z výše uvedených poznámek, jež si pro sebe udělal V. N. Malinin na tomto zasedání Prezidia ÚV, se posuzoval jen předpokládaný referát ÚV o období stalinismu. Samozřejmě, tyto poznámky „pro sebe“ nejsou stenogram, nicméně všeobecnou náladu účastníků tohoto zasedání vrcholného veřejného vedení KSSS vyjadřují.
Především odhalují lživost uvedeného výroku M. S. Gorbačova: „Význam 20. sjezdu není jen v tom, že byl zkritizován Stalin, řeč byla o vážném přezkumu principů řízení státu, procesů, které se týkaly základů celého našeho života, včetně problémů demokracie“. Hlavně všeho toho, co je v této větě námi označeno kurzivou, se účastníci zasedání Prezidia ÚV KSSS 1. února 1956 se báli více než ohně. Zajímaly je hlavně jiné problémy:
• Kolik z počtu národu všeobecně známých zneužití moci ze strany stranického aparátu přiznat?
• Na koho svalit osobní odpovědnost tak, aby při tom zachránili svou korporátní a v podstatě protinárodní moc?
• Jak přitom nebýt v očích národa za blbce a přesvědčit národ, miliony prostých pracujících, o tom, že vládnoucí strana pracuje pro jejich zájmy a zájmy jejich dětí, tj. je věrna především ideálům socialismu a komunismu?
Hlavně toto je viditelné z výše uvedených Malininových poznámek, a ještě zřejměji se to projevilo v pozdějším referátu N. S. Chruščova „O kultu osobnosti a jeho následcích“. Ale tento referát byl v SSSR pro studium a pochopení politicky aktivní části společnosti v období více než 30 let nedostupný, i když jeho text byl za hranicemi publikován během půl roku.
Pokud by byl tento referát otištěn ve sborníku materiálů 20. sjezdu, pak by byl ve společnosti námět k projednání a hlavně kritice pozice té vnitřní mafie, jejímž veřejným mluvčím se stal N. S. Chruščov. Nejsou-li stenogramy vystoupení publikovány, potom mohou být ve společnosti jen drby na téma, že na sjezdu proběhlo něco, ale obsah toho „něčeho“ si může každý vykládat jen v souvislosti se svými znalostmi, chápáním a uměním odlišovat pravdu a výmysly.
A ve skutečnosti nikoho z účastníků zasedání Prezidia ÚV KSSS 1. února 1956 nezajímaly problémy vzájemných vazeb v reálné historii:
• Ideálů komunismu jako takových
• Reálné historické praxe
• Motivace ve společnosti celkově a konkrétně ve straně
→ k realizaci ideálů komunismu v životě
→ k likvidaci úspěchů budování socialismu
Ale o naléhavosti zejména této problematiky výběru cest dalšího rozvoje společnosti účastníci zasedání Prezidia ÚV 1. února 1956 věděli, jelikož N. S. Chruščov ji vyjadřoval především slovy:
„Stalin byl oddán socialistickému dílu, ale vše bylo barbarskými způsoby. Zničil stranu, nebyl marxistou.“
Tento chruščovský zmatek není z velkého rozumu a není z velké cti. Ale při troše snahy je možné ho přeložit do jednoznačně pochopitelných lexikálních obrazů – je nasnadě, že pokud byl Stalin oddaný věci socialismu a při tom nebyl marxista, potom nemá marxismus k reálnému socialismu žádný vztah. A to vede k otázkám:
• A jakou stranu Stalin zničiclass="underline" skutečně-socialistickou? Nebo skutečně-marxistickou, pseudosocialistickou?
• Která strana v praxi hájí zájmy národa, a která na národě parazituje?
• Mohly tyto, dle cílů a úkolů, dvě různé strany koexistovat paralelně a zároveň ve společných organizačních formách?
• Pokud mohly, pak jak na sebe navzájem působily, pronikajíce vzájemně do sebe?
• A v čem je rozdíl reálně-socialistické a pseudosocialistické strany a jak se tyto rozdíly projevují ve stranickém životě a v interakci strany s bezpartijní společností?
A to by nevyhnutelně vedlo k otázkám o politických perspektivách:
• Ke které z obou stran patří každý z členů KSSS, a především, členové Prezidia ÚV?
• Jsou tací, co slučují členství v obou stranách?
• Kdo z nich to dělá nevědomky, a kdo z prospěchářství (miloučké telátko saje od dvou matek)?
• A pokud je socialismus dobro, a Stalin vše dělal hrubiánsky, potom jak budovat socialismus a komunismus nehrubiánsky?
Ale referát N. S. Chruščova „O kultu osobnosti a jeho následcích“ (jakož i materiály zasedání Prezidia ÚV) nesměřuje k této problematice. On od ní odvádí.
N. S. Chruščov a ti, kdo za ním stáli, ovládli (jimi vybranou sestavou delegátů) 20. sjezd, jak se říká „podvodem“: náhle navalili reálná fakta o zneužívání stalinského období na přeskáčku s vědomou lží a navrhli přijmout celý tento koktejl za pravdu bez otázek a posouzení, což sjezd demoralizovaný zhanobením kultu Stalinovy osobnosti také odhlasoval, jelikož převážná většina jeho delegátů byla morálně-psychologicky nepřipravena k tomu, aby se postavila „nájezdu“ N. S. Chruščova a jasně se vyjádřila, že sjezd musí mít věrohodný úhel pohledu na události z let 1923 – 1953. Poté nějaký text přečetli po celém Svazu ve stranických organizacích jako referát N. S. Chruščova na 20. sjezdu. V důsledku toho v zemi vznikly drby, a do ÚV se rozšířily, referátem N. S. Chruščova inspirované, reakce veřejnosti k usnesení 20. sjezdu. Samotný referát si nemohl nikdo přečíst a dát do souvislosti se svou životní zkušeností a chápáním epochy.
Ve zkoumaném vydání „Izvestija“ s článkem «Nikita Chruščov: „bez Stalina by možná nebyla ani válka“» jsou dvě odezvy, vyjadřující protikladné, vzájemně se vylučující úhly pohledu na to, co proběhlo na 20. sjezdu KSSS.
První odezva:
16
M. S. Gorbačov nemohl nečíst, pokud ne všechny stenogramy 20. sjezdu, jakoby „tajného“ referátu N. S. Chruščova. Proto se v této větě projevuje buď idiotismus M. S. Gorbačova, nebo jeho pokrytectví, poněvadž vše to, o čem „Gorbi“ v této větě mluví, na 20. sjezdu provedeno nebylo.
17
Tím, co řekl N.S. Chruščov, se podřekl o tom, že spiknutí bylo a bylo potlačeno na konci 30. let. Ale spiknutí bylo rozvětvené a mnohoplánové. Když ztratil v polovině 30. let trockismus v SSSR autoritu ve společnosti, potom pro likvidaci bolševismu v SSSR v čele se Stalinem vládcové trockismu potřebovali: vnější sílu – tou se stalo Německo; a vnitřní sabotáž a záškodnictví číhajících organizovaných trockistů, ostatních protivníků bolševismu a ideově-psychologicky nepevných a apolitických lidí, musel oslabit stalinský režim zevnitř a oddělit zdroje společnosti od úkolů stavby socialismu a komunismu pro řešení úkolů obrany této stavby. Agrese z vnějšku a vnitřní sabotáž a záškodnictví musely podle pravidel trockismu vést k vytvoření revoluční situace a pádu bolševického režimu.
18
Autoři článku v tomto tvrzení lžou. Časopis „Zprávy UV KSSS/ Известия ЦК КПСС“ je opravdu většině čtenářů nedostupný, ale uživatelů internetu je v Rusku více, než je jejich náklad. Tedy pokud by redakce skutečně chtěla, aby se lidé seznámili s referátem N. S. Chruščova 20. sjezdu a udělali si na něj svůj názor, uvedla by odkazy na internetové stránky, na kterých je proslulý referát „O kultu osobnosti a jeho následcích“ zveřejněn. Nicméně oni to neudělali, poněvadž odkazy na 20. sjezd jsou pro jejich redakci jen důvod k tomu, aby, plníce protinárodní objednávku, pokračovali ve lhaní o Stalinovi a o tom období, a ještě lhali tím nejhloupějším způsobem. Na internetu je celý text referátu N. S. Chruščova s odkazy na vydání v „Izvjestija ÚV KSSS“ (č. 3/1989) možné najít na stránce: http://lib.ru/MEMUARY/HRUSHEW/kult.txt (odkaz ke dni 18. 2. 2006). Jakoby tajný referát je citován v tomto vydání.
21
Sborníky materiálů sjezdu se v SSSR publikovaly po ukončení každého sjezdu, a obsahovaly výroční referáty ÚV, vystoupení v diskuzích k nim, programová vystoupení ÚV, usnesení sjezdů se všemi body denních jednání.
22
Je výplodem nemorálnosti, činící si nárok na svatost, ale omezenou při realizaci těchto nároků v životě. Z toho pramení výčitka N. S. Chruščova na Stalinovu adresu: „Vše svaté, co je v člověku, smazal“
Nic svaté, co je v člověku, vymazat nelze. Ale vlastní nemorálnost, zbabělost, slabošství a bezohlednost mají potenciál zvulgarizovat a zvrátit vše svaté, co je v člověku, a pak se do života vylévá proud cynismu, jenž se podává jako svatost. A pokud se to děje, není třeba přenášet za to svou odpovědnost na své okolí a na údajně objektivní okolnosti, což udělala stranická věrchuška na 20. sjezdu.