Navíc, pokud začne být subjekt na omamných látkách závislý, dochází u něj k trvalé deformaci jeho biopole, takže podle parametrů svého ducha přestává náležet k biologickému druhu „Člověk rozumný“. Kromě toho je většina omamných látek genetickými jedy, které narušují fungování chromozómového aparátu a chromozómovou strukturu těch, kteří je do svého organismu přijímají. Defektní chromozómové struktury jsou předávány potomstvu, což tak či onak podrývá jejich zdraví, potenciál osobnostního rozvoje a tvůrčích schopností. Projevuje se to o to více, pokud k početí dochází předtím, než systémy obnovující chromozómové struktury fungující v organismu stačí napravit škody. Ale pokud se genetické jedy dostávají do organismu příliš často a v takových množstvích, že systémy obnovující chromozómové struktury organismu nestíhají opravit všechna poškození, je potomstvo odsouzeno k degeneraci. Právě tyto okolnosti umožňují nazvat tento typ struktury psychiky - vytvořený samotnými lidmi a obnovovaný kulturou společnosti – zvráceným do nepřirozenosti.
Pro lidský typ struktury psychiky je normou neformální, vnědogmatická a vněrituální víra (důvěra) Bohu v životě a konání v řečišti Božího Záměru ze své vlastní dobré vůle, tj. pro člověka je normální jazyčnictví (vnímání jazyka životních okolností) v jedinoboží (monoteismu).
Typ struktury psychiky dospělého člověka je od začátku podmíněn výchovou, což znamená, že jestliže jedinec k počátku své mladosti nedosáhne nevratného lidského typu struktury psychiky, je to výsledek špatné kultury společnosti a nesprávné výchovy ze strany rodičů, kteří jsou sami částečně oběťmi stejné špatné kultury, pouze v její starší verzi. Proto v dospělosti, pokud si tuto skutečnost uvědomí, je jedinec schopný přejít z jakéhokoliv typu struktury psychiky k lidskému, díky svému dalšímu osobnostnímu a společenskému vývoji; jedinec je schopen si uvědomit v jakém typu struktury psychiky se v daný okamžik nachází; a je schopen cíleně začít jednat, aby přešel k nevratně lidskému typu struktury psychiky, a Bůh mu v tomto jeho úsilí bude nápomocen.
V závislosti na statistice rozdělení lidí podle typů struktury psychiky společnost vytváří i svou sociální organizaci a rozvíjí svoji kulturu, která buď napomáhá zakonzervování dosaženého stavu a recidivám pokusů o otrokářství, nebo napomáhá tomu, aby lidská struktura psychiky byla uznána normou a byla kulturou při výměně pokolení garantovaně obnovována jako základ pro další osobnostní a společenský vývoj národů i celého lidstva.
Prvořadým cílem bolševismu a Koncepce společné bezpečnosti, jež ho vyjadřuje, je transformace života lidstva do takové kvality, kdy:
• nevratně lidský typ struktury psychiky bude všemi vnímán jako norma pro každého člověka, počínaje dospíváním;
• nevratně lidský typ struktury psychiky bude v procesu výchovy a vzdělání dosahován drtivou většinou nově narozených k okamžiku začátku dospívání (k okamžiku probuzení sexuálních programů chování);
• kultura společnosti bude taková, že nevratně lidský typ struktury psychiky bude stabilně reprodukován při směně pokolení jako panující společenská norma osobnostní kultury psychické činnosti, která je základem pro další osobnostní a společenský rozvoj.
V souladu s takovým chápáním podstaty fašismu J.V.Stalin nebyl fašistou, ale antifašistou – nejprozíravějším a nejdůslednějším ze všech antifašistů 20. století. A proto jeho podpora a podpora díla, kterému zasvětil život, ze strany národa také nebyla fašismem. Ale fašisty byli a jsou ti, kdo se pokouší upřímně nebo licoměrně přiřadit J.V.Stalina a bolševiky k fašistům.
8. Jak pojmenovat rusky epochu, zahájenou 20. sjezdem?
Obrátíme se k článku Konstantina Krylova „JBN“, publikovanému na stránkách „Agentury politických zpráv“ 7.2.2006. Je zasvěcena jelcinské epoše, ale začíná exkurzem do filologie, který uvádíme níže:
«Slovo „блядь“ (bljaď, kořenem příbuzné českému blud, v dnešním významu v ruštině: vulgární označení prostitutky, obecná hrubá nadávka, pozn. překl.) je sice hrubé, ale plně patřičné, je možné se s ním například setkat v náboženských knihách v církevní slovanštině. Tam označuje chybu, omyl nebo kacířství, přičemž ne náhodné, ale úporné, vědomé konání, odstoupení od pravdy. Je příbuzné západaslovanským slovům označujícím zatemnění rozumu, slepotu a bloudění, quid pro quo, a všechny druhy promiskuity.
Za tím stojí obraz správné cesty, pravé a jediné, vedoucí k pravému a svatému cíli – a velkého množství křivých, okolních cest, po kterých bljaď chodí za svými bludnými záležitostmi.
Rozumí se, že se to může týkat lidského chování v jakýchkoliv oblastech. Současný význam vznikl ze zřejmých důvodů: zbloudilá žena, chodící od jednoho muže k druhému v přímém smyslu toho slova (z komnaty do komnaty, pokaždé jinými, zadními cestami) představuje onu metaforu doslova. Ale například církevně-slovanské блядивый (bljadivyj, „bloudivý“?) znamená „demagogický“, „slovoblud“ a zcela doslova: „mnohými řečmi uvádějící do bludu“.
Na to je třeba obrátit pozornost, protože zde leží hranice, dělající bljadstvo zvlášť těžkým hříchem, mnohem ošklivějším než „jen“ lež nebo „jen“ nevěra. Na rozdíl od obyčejného lháře, snažícího se přesvědčit člověka o něčem lživém, ale konkrétním, slovoblud má jiný cíl, ohavnější – svést člověka na scestí od Pravdy jako takové, srazit ho z přímé cesty do temných uliček různé nepravdy, kde člověk sám zabloudí, sám sebe oklame, ztratí se a zhyne. Lhář učí lži, ale alespoň konkrétní lži – od ní se je možné ještě vrátit k pravdě. Slovoblud učí veškeré lži najednou. Přesně stejně, obyčejná baba-štětka není „nevěrná“ jen jednomu muži s druhým, zcela konkrétním mužem, kterému dala přednost před prvním, ale spí se všemi. To je mnohem hlubší úroveň mravního pádu, než obyčejná nevěra ve stylu madam Bovaryové nebo Anny Kareniny.
S určitým patosem je možné říct, že skutečným protipólem Pravdě a Dobru není lež a amorálnost, ale právě bljadstvo. Člověk, upřímně se držící chybného názoru nebo praktikující nesprávné chování, ještě není ztracen. Například člověk, vědomě lhající ohledně jedné nějaké věci, přičemž v jedné a téže rovině, nemusí také být až tak špatným člověkem: může být například přesvědčen, že ta lež „je nyní potřeba“ a „bude k dobru“. Ale člověk, který přijal lež jako normu života a myšlení, to už je jiný „živočišný druh“. Právě proto je nejsympatičtější cynik nekonečně horší než nejupřímnější fanatik. …»
Jelcinismus završil v historii Ruské mnohonárodnostní civilizace tu epochu, jejíž začátek položilo vystoupení N.S.Chruščova „O kultu osobnosti a jeho následcích“ na 20. sjezdu KSSS, a kterou je možné charakterizovat jedním ruským slovem: bljadstvo vlády i davu.
Lidé! Přestaňte bljadovat (tvořit bludy, demagogii), jinak společnost čeká nové období sociální hygieny, u které není zdaleka jisté, že bude probíhat formou čistek, prováděných novou „inkvizicí“. Bůh má pro realizaci sociální hygieny mnoho prostředků: nebude vám stačit fantazie vašich strachů, abyste je všechny předvídali a ochránili se před nimi...
Proto jednoduše přestaňte bljadovat každý na svém místě. A dobrodiní bude přidáno...
Vnitřní Prediktor SSSR
15. února – 5. března 2006
Překlad: 2016