3. Ledacos o umění lhát a dovednosti odhalovat lež
Nicméně před tím, než budeme věnovat pozornost samotnému referátu N.S. Chruščova „O kultu osobnosti a jeho následcích“, je nezbytné objasnit řadu okolností. Především pak upozornit na tu, že přijetí referátu v r. 1956 a 2006 nemůže být stejné bez ohledu na to, zda lidé uznají Chruščovův referát za adekvátní hodnocení událostí období stalinismu nebo budou trvat na jeho neadekvátnosti. To se týká jak přívrženců ideálů komunismu, tak jeho odpůrců.
Jde o to, že události, probíhající v Rusku – SSSR od počátku 20. století do února 1956, kdy byl na 20 sjezdu tento referát přednesen, byly TEHDY v mnohém nejasné jak zahraničním pozorovatelům a jejich účastníkům, tak i občanům SSSR. Podstatou není to, že se mnohá fakta zatajovala.
Podstatou je to, že v proudu mnoha různých faktů nebyla pochopena vzájemná provázanost příčin a následků, jež byly různým lidem známy, a to nejen z tiskových prohlášení a oficiálních prohlášení státní moci, ale i z jejich vlastních životů a životů jejich přátel a blízkých.
Proto velká většina lidí v SSSR čekala, že ÚV KSSS osvětlí nejen ta či ona dříve utajovaná fakta, ale hlavně dá najevo, jak chápe vztah příčin a následků v událostech prošedší epochy – epochy Stalinovy; že to přinese celkový obraz vztahů mezi úspěchy a nezdary při budování socialismu a komunismu; že to umožní vyhnout se v budoucnosti minulým chybám a zneužívání moci v budování lepší budoucnosti, bez ohledu na to, jak ji budeme nazývat: vždyť otázka není ve slovech, byť jsou důležitá, ale v kvalitě života převážné většiny lidí, a v kvalitě moci (vlády, řízení), která ze dne na den organizuje společnost během společenského života každého člověka.
Za hranicemi také čekali:
• stoupenci komunismu – nové Slovo, jenž definuje budoucnost komunismu v globálních měřítkách;
• protivníci komunismu – vyřešení nejistot ve vztahu politických perspektiv SSSR a světového komunismu různých tváří, což bylo nezbytné z toho důvodu, aby bylo možné budovat a uvádět do života jejich vlastní globální politiku.
Poslední znamená:
Průzkum problematiky 20. sjezdu vně historie a perspektiv globální politiky je zjevně „kontra produktivní“, tj. destruktivní ve vztahu k možnostem rozvoje ruské společnosti a lidstva jako celku.
NYNÍ se zakončila ta historická etapa, jejíž události byly naprogramovány, zaprvé, samotným Chruščovovým referátem a, zadruhé, reakcí na něj a na zvěsti o něm sovětské společnosti. Nyní mají lidé (bez ohledu na to, zda jsou přívrženci ideálů komunismu nebo přívrženci jiných ideálů či trpí nedostatkem ideálů celkového společenského významu) jiné konkrétní zájmy, a ne ty, které měli v r. 1956.
Proto pokud Grajevskij dodnes vzpomíná na chvění a šok, které zažíval při čtení referátu N.S. Chruščova v r. 1956, v naší době je pro většinu lidí čtení tohoto referátu nudnou zábavou. A i ti, kdo měli příležitost se účastnit stranických shromáždění, kde se předčítal referát N.S. Chruščova na 20. sjezdu, a na něž tehdy měl silný, především emocionální, vliv, je dnes nudnou událostí, a nemá na ně nijaký emocionální vliv, možná způsobuje zívání.
Mimo jiné, sám text referátu a smyslová náplň je taková, že si nezasluhuje hlubší analýzu a komentování každého tvrzení, které v něm prezentoval N.S. Chruščov. Je to možné udělat, ale bylo by to zbytečné, protože to samo o sobě neumožňuje dostat se za hranice lživého schématu Stalinovy epochy, jenž je v referátu prezentována.
Proto, abychom se dostali z těchto hranic a pochopili, jak je v Chruščovově referátu ukázáno umění lhát, na základě převážně věrohodných faktů, je třeba objasnit něco z oblasti metodologie historické vědy a politologie.
Začněme s tím, že:
Milosrdné lži v životě nebývají, protože veškerá „milosrdná lež“, zůstávajíc v paměti lidí a kultuře společnosti, se může stát základem pro vytvoření a přijetí ve své podstatě škodlivého, chybného rozhodnutí. Odkaz na „milosrdnou lež“, to je pokus o sebeospravedlnění těch, kdo není schopen za všech okolností říkat odpovídající pravdu; ale kromě toho může být „milosrdná lež“ i jednou z tváří obyčejného pokrytectví a cynismu.
Chruščovův referát obsahuje vědomou lež. A s vědomou lží se v něm potkáváme mnohokrát. Nejskromnější: „… je třeba říci, že plánoval operace na glóbu. (Ruch v sále). Ano, soudruzi, vezme glóbus a ukazuje na něm frontovou linii.“
Vyprávěje během čtení referátu tento blábol, vložil N.S. Chruščov tuto lež do kontextu svých vzpomínek na rozhovor s maršálem A.M. Vasilevským, jenž proběhl během války. A.M. Vasilevský byl přítomen v sále, kde probíhalo zasedání 20. sjezdu, na což N.S. Chruščov delegáty upozornil. Ale co se týče „globusu“ A.M. Vasilevskij během Chruščovovy řeči nereagoval, ačkoli jako profesionální obránce Vlasti byl povinen vstát a říct přímo: Lžeš, Nikito a sám víš, že lžeš!, díky čemuž mohla nabrat historie SSSR jiný směr. Ale v důsledku mlčení vojenských náčelníků, kteří znali pravdu a byli delegáty sjezdu, a nejen maršála A.M. Vasilevského, lež o tom, že Stalin „velel na globu“, byla na nějakou dobu v SSSR přemístěna do přihrádky hodnověrného historického faktu a mnozí obyvatelé věřili, že tomu tak ve skutečnosti bylo.
Ve skutečnosti Stalin ve svých kancelářích žádné globusy neměclass="underline" ani v Kremlu, ani na blízké dače, kde probíhala pod jeho vedením většina pracovních jednání a besed na různá témata. A pokud se už někdy nějaký globus ve Stalinově kabinetu objevil, a on na něm někomu něco ukazoval, řízení vojsk a flotil SSSR „na globusu“ neprobíhalo. Ve skutečnosti tento Chruščovův výrok, prezentující J.V. Stalina jako idiota, nepotvrzují vojenští náčelníci, nepřetržitě pracující se Stalinem během válečných let. Jak uvádějí, řešení operačních plánů a stav na frontách se uskutečňovaly na základě dostatečně podrobných vojensko-topografických map odpovídajícího rozsahu. Samotný N.S. Chruščov během válečných let byl tu a tam J.V. Stalinem zván do Moskvy z důvodu referátů, a proto o práci Vrchního velitele věděl málo.
Avšak 20. sjezd „spolkl“ nejen tuto lež bez výhrad a otázek na její původ a na cíle její prezentace…
Kromě toho, absurdita tohoto žvástu o „globusu“ z čistě psychologického hlediska sehrála roli faktoru demoralizujícího sál, jenž mnohé ochromil, vyvolav neshodu v práci pravé (odpovídající za obrazové myšlení) a levé (odpovídající za logiku a lexiku) poloviny mozku, po čemž jim do psychiky oklikou vědomého pochopení bylo možné nahrát i něco dalšího .
V podstatě to všechno znamená, že delegáti 20. sjezdu v plné sestavě úspěšně prošli test k nevolnictví před vládnoucí aparátní mafií KSSS.
Ale společně s vědomou lží jakoby tajný referát N.S. Chruščova obsahuje i hodnověrná svědectví o zneužívání moci, se zvláštním důrazem na případy, které měly místo v orgánech NKVD. Jak se vypořádat s těmito fakty?
Abychom odpověděli na tuto otázku, je nezbytné zorientovat se v chápání toho, v čem spočívá objektivnost historické vědy.
Objektivita výstupů historické vědy spočívá v tom, že vysvětlení libovolné konkrétní problematiky je nutné nahlížet nikoliv přes soubor faktů, ale popisem historického procesu, který je bez zapojení posuzovaných faktů nemožný. A tento popis musí být stabilní ve vztahu k ostatním jiným historicky důvěryhodným faktům, jež jsou do něj dodány jako ilustrace, a musí demaskovat alespoň nějakou část historicky nedůvěryhodných „faktů“, tj. výmyslů o minulosti.
43
To má smysl pro jednotlivá a málopočetná fakta. Pokud fakta mají masový charakter, reálně je utajit je nemožné, ačkoli je možné je právě klasifikovat jako tajné svědectví, ale v tom případě reálně budou „jakoby tajné“.
44
Objasníme termíny:
• globální politika je činnost namířená na realizace cílů ve vztahu k lidstvu jako celku a planetě Zemi.
• vnější politika je činnost namířená na realizace cílů vládnoucí třídy státu (nebo politicky aktivní části společnosti) za jeho hranicemi a jurisdikcí.
• vnitřní politika je činnost ohledně realizace cílů vládnoucí třídy státu (nebo politicky aktivní části společnosti) na jeho území a v mezích jeho jurisdikce.
45
Tím se ve své většině zabývá domácí inteligence, včetně politických analytiků a veřejných politiků různého druhu (včetně Gorbačova).
46
To se projevuje v tom, že lidé se masově upíjejí k smrti a umírají na následky drog; dávají se na kriminální cesty existence a zabezpečení potřeb podle principu „ber od života vše a hned“ a umírají, když se dostanou do cesty nějakým „větším rybám“, než jsou oni sami.
47
Byl členem ÚV KSSS 1952-1961, a jako člen ÚV se prakticky automaticky stal delegátem 20 sjezdu s právem rozhodujícího hlasu.
48
Pro upřímné uvěření tomu nesmyslu je třeba být zcela necitlivým jedincem s naprosto odpojenou představivostí, tj. u jedince, který tomu věří, pracuje jen levá hemisféra, zabezpečující lexikální činnost.
49
Funkcionálně byla analogická frázím, určeným k demoralizaci oponenta svou absurdností, nezaslouženou sprostotou, absencí jakéhokoli vztahu k tématu rozhovoru. Příklady z literatury a folklóru: Telegram Bendera občanovi Korejko: „Nakládejte pomeranče bečkami. Bratři Karamazovi“; „... tvoje babka tancovala s Trockým“ atp.