Stabilita předkládané koncepce historické minulosti při doplnění věrohodných faktů z venku je kritérium objektivity jakéhokoli materiálu na téma „průběh historického procesu“.
Toto kritérium objektivnosti historického vyprávění v podstatě znamená, že historická věda je věda exaktní, stejně jako matematika, ale přesnost historické vědy se zakládá na jiných pojmových (popisných) kategoriích. Pokud mohou v matematice výpočty vést s přesností na jednu číslici nebo více, pak celý historický proces může být popsán:
• S přesností do anonymního davu-národa a „osobnosti“ – osobnosti vůdce, génia, velkého a moudrého nebo nízkého a podlého, v závislosti na tom, z pozice jaké koncepce organizace společenského života (společensko-politické formace) se na to díváme.
V komplikovanější variantě popisu dav-národ zůstane anonymní, ale k osobnosti vůdce se přidávají jiné osobnosti, vůdcovi pomocníci, jeho nepřátelé a pomocníci nepřátel. To jsou takzvané „historické osobnosti“. Tj. je to popis s přesností do davu-národa a „historických osobností“.
Ale jelikož s „historickými osobnostmi“ jsou v životě i díle spojeni další lidé, patřící anonymnímu davu-národu v historickém vyprávění dvou výše uvedených typů, pak především v anonymním davu-národu je možné objevit strany (skupiny) různého druhu. Některé z těchto stran existují během krátkodobých časových období v průběhu aktivního života jednoho pokolení. Ale jiné strany se reprodukují během pokolení, nasávajíce do sebe nové lidi výměnou za ty, co opustili tento svět.
Kromě toho se ve společnosti mohou objevit i různé sociální skupiny: společenské třídy; profesionální korporace; v mnohonárodnostní společnosti v rámci jednoho státu a ve struktuře lidstva jako celku – národy a národnosti, národnostní menšiny apod. V souladu s tím může být historický proces popsán:
• S přesností do určitých sociálních skupin.
Z množiny různých sociálních skupin se obzvláště vydělují ty sociální skupiny, jejichž všichni představitelé se tak či onak z velké části zajímají o politiku. A dle toho může být historický proces popsán:
• S přesností do církevních řádů nebo politických stran.
Avšak ne všechny sociální skupiny tohoto druhu existují otevřeně ve veřejné politice, některé z nich se skrývají před společností, dělajíce zákulisní politiku, nebo, soustředíce se na ni, snaží se navodit vnější dojem, že se nezabývají politikou ale něčím jiným (například sbíráním motýlů nebo nějakým „osobním zdokonalováním“ svých členů). Vzhledem k identifikaci tohoto faktoru v historickém procesu, může být tento popsán:
• S přesností do globálního spiknutí (například mnoha generací římských papežů, ruských imperátorů, komunismu, fašismu, anarchismu, homosexualismu, židozednářství apod.)
Ale protože spiknutí strategického zaměření bývají mnohavrstevná (to je užitečné v případě prozrazení, a krom toho organizačně nezbytné pro kanalizaci nadbytečné politické aktivity těch, co plně nechápou a nejsou cele zasvěceni, a též aktivity části odpůrců celého spiknutí, nicméně také zapojovaných, aby mohli býti řízeni, a stejně tak zneškodňování jejich činnosti směrem k cílům hlavního spiknutí), může být historický proces popsán:
• S přesnostído vnitřních „spiknutí uvnitř spiknutí“, vládnoucích nad spiknutími nižších úrovní tajemství (například zednářství v Euroamerické regionální civilizaci).
Nicméně ani se spiknutími to není tak jednoduché, protože každé skutečné spiknutí má svůj „mozkový trust“, který udává cíle spiknutí, určuje cesty a prostředky jejich realizace, kontroluje plnění plánů a koriguje je dle potřeby; a existuje výkonná periferie. S ohledem na tyto okolnosti může být historický proces popsán:
• S přesností do „mozkových trustů“ nejhlubších mnohavrstevných spiknutí.
Avšak i celé lidstvo, nezávisle na jeho reálné nebo smyšlené vnitřní struktuře, je jen částí Světa. A vzhledem k této okolnosti, není nutné od začátku odmítat tu možnost, že historický proces může být popsán:
• S přesností do vzájemných vztahů pozemského lidstva s jinými civilizacemi, hierarchií satana a Královstvím Božím – Tvůrcem a Všedržitelem (Boží prozřetelností).
Nicméně výše jmenované (a také další, jenž zůstaly nezmíněny) popisné kategorie, které mohou být dávány do souvislosti s historickým procesem jako takovým, když jsme ho popisovali, nejsou historickými fakty. Ale historická fakta s nimi souvisí přes přináležitost lidí k těm či oněm sociálním skupinám nebo také přes činy „historických osobností“ nebo sociálních skupin. Popisné kategorie, jsou-li prováděny přes analogii historie s matematikou jako přesnou vědou, vytvářejí prostor formálních parametrů nějaké dimenze, v souvislosti s níž může být historický proces představen jako proces mnohovrstevný. Jinými slovy, historické vypravování s přesností jen do „historických osobností“ a beztvarého davu-národa, to je primitivní plochý model reálné historie; vznik nějakých stran v beztvarém davu-národu dá minimálně trojrozměrný (s ohledem na množství identifikovaných stran) historický model atd.
Budeme-li se opírat o výše uvedené představy o objektivnosti historické vědy při posuzování schématu historické epochy Stalina, prezentované N.S. Chruščovem na 20. sjezdu, pak ona představuje nejprimitivnější (s přesností do osobnosti, v daném případě J.V. Stalina, a beztvarého davu) verzi průběhu politiky v tomto období. Už jen díky své primitivnosti schéma prezentované N.S. Chruščovem nemůže odpovídat reálné historii. Proto propadat úctě, osobně vzpomínajíce na 20. sjezd a N.S. Chruščova, není u chytrých a čestných lidí důvod.
To ale není upřímný omyl N.S. Chruščova a dalších spoluautorů jeho referátu, ale projev umění lhát, uvádět lidi v omyl, přinášet náležitá fakta k ospravedlnění lži. To je mimořádná lež, když lžou, sdělujíce pravdu, ale nikoliv celou pravdu.
Jelikož delegáti 20. sjezdu „spolkli“ takový galimatyáš, smíchaný ze lživých výmyslů a lži na základě neúplné pravdy, to vypovídá:
• o idiotismu těch z nich, kdo upřímně souhlasili s verzí historického období, již předložil N.S. Chruščov;
• o zlém úmyslu, cynismu nebo zbabělosti a slabošství těch, kteří rozuměli tomu, že N.S. Chruščov drze lže sjezdu do očí.
Ale tato hodnocení jsou spravedlivá i ve vztahu k těm, kdo nyní trvají na pozitivním vlivu referátu N.S.Chruščova a 20. sjezdu jako takového na další historii SSSR a průběh globální politiky ve 20. století.
A fakt, že takoví naši krajané mají možnosti přečíst si text referátu N.S.Chruščova a porovnat ho s fakty, které se staly veřejně známé za 50 let, jež uplynuly od 20. sjezdu, jen ozřejmuje právoplatnost těch hodnocení ve vztahu k nim: NEZASLUHUJÍ SI UVÁŽENÍ.
Tímto by bylo možné tuto práci zakončit, pokud by bylo přípustné omezit se na prozkoumání osobních kvalit „cara“ Nikity, protože všechno ostatní, co je v jeho referátu 20. sjezdu, jsou detaily v porovnání s výše uvedeným integrálním hodnocením, i když takových detailů je v něm mnoho. A ačkoli to podstatně zvětší objem této práce a možná bude hůře vstřebatelná, protože budeme muset uvádět zdroje a citovat texty, které na první pohled nemají vztah ke 20. sjezdu, je nutné prodloužit zkoumání tématu.
Protože ten referát začal novou epochu, je třeba určit její podstatu, - jinak není možné budovat další politiku v zájmech národů Ruska.
Proto nyní, poté, co je konkrétně zodpovězena otázka přesnosti historické vědy, je možné přejít k prozkoumání textu samotného referátu, obraceje přitom pozornost především na to, co Chruščov zamlčuje.
50
Pro ty, kdo si myslí že to je jinak: „V souladu s hypotetickou možností objevení faktoru podobného druhu...“
51
Těm, kdo z různých důvodů není schopen přiznat bytí Boha-Tvůrce a všedržitele – a satana, říkáme, že světové jazyky neobsahují prázdná slova, úslovně řečeno „hloukaté kouzdry“, za nimiž nestojí žádné jevy, pojmy. Proto při čtení této práce mohou pod Královstvím Nejvyššího Boha rozumět hierarchicky uspořádanou množinu jevů v přírodě a společnosti, disponující jako minimum kvalitou podpory udržitelnosti procesů rozvoje bez vzájemného zničení systémů podobné kvality v rámci jedné hierarchické úrovně. A pod hierarchií satana si lze představit jinou hierarchicky uspořádanou množinu jevů v přírodě a společnosti, disponující alternativní kvalitou antagonizace všeho a všech a doplňující první hierarchii jevů do plnosti vnímání světa ateisty.
52
Ve formulaci blízké zde uvedené byly poprvé veřejně ohlášeny na obálce krabice kompletu brožur prvního vydání práce VP SSSR “Mrtvá voda” v roce 1992. Od té doby se nikdo nepokusil dokázat chybnost takového přístupu k určení objektivity historické vědy.