A bez moci do divé vážkyzříd bude náš ubohý rod,kam schýlí se osudné vážky,zda právu či násilí vhod.Snad pravdu pak bezpráví zdoláa nepřítel potupně zvolá,šij kruše nám železem pat.Ne slovem,jen kovemmůj zdržíte smrtící mlat!
Však nikoli – Jinou mám víru:Nech křivdě zdar ověnčí zbraň,přec nezajdem’ v záhubném víru,zas vypneme zdeptanou skráň.Žár posvátný ve stálé hrudinás uchrání z mrákoty vzbudía vyvede z ústrků všech -Ne kovemleč slovemvstal jedou již z mohyly Čech.
Tím slovem, jež efeta! děloz úst horoucích v hrobový klid,jež v kouzelných knihách se skvěloa zázrakem vzbudilo lid -To slovo zas národ můj spasý,a vytrhne z propasti bět,jej zachovává v jasnější časy,jež v dálce zří proroků hled,kdy slovem,ne kovem,krok lidstva se pošine vpřed.
Až slovo, jež nadšení plodí,to slovo, jímž bojuje duch,jež k dobru a ku světlu vodívždy do výše člověctva ruch,třesk utiší válečných vztekůa na prapor budoucích věkův zář napíše krásnějších zor.Pryč s kovem!Jen slovemřiď s láskou se národů sbor!
Přízrak
Když hluboká se klonínoc v Katalaunskou pláň,tu mračen dav se honípřes bledou nebes báňa v obrysech té mrakavyzříš mihotavé postavy,zříš mečů, kopí matný leska slyšíš hluchý šum a třesk.
Ze spousty hrobů valnéto ještě v pozdní věkjak ohlas bouře dalnézní dávné bitvy jek,to válčí v říši vzduchovénesčetných hrdin duchové,jež hrozná seč tu sklátila,když s římem střet’ se Attila.
Mrak zacloňuje lunua v přízi pochmurnézříš divné zbraně Hunůa hlavy nestvůrné;zde orel křídla rozvíjínad mrtvou římskou legií;tam bouří vzduchem Franků voja mračno Gotů letí v boj.
Zbraň vzdušnou stíny páží,štít nesou z oblakůa zuřivě se srážíroj mlžných přízraků -Tak nad bojištěm dávných dobplá z mohyl dosud plamen zloba v širém nebes obvoduvře divá bitva národů.
Však podál kruté sečeve vzdušném prostranstvíbez boje, v pochvách meče,dvé zástupů se chví.Jich ruce nebes pomstu zvoua bolem roucha, vlasy rvou,z úst vichřicí jim sténá zpěv,v němž víří žal i stud i hněv:
„Nás nepoudil v ty lányžár pomsty, slávy chtíč,než jedny Gotů ránya druhé Hunů bič.My nevedli boj hrdinnýve vlastní při, štít otčiny -než za věc krutých vrahů svýchkles’ dav tu rabů slovanských.
Sem, nástroj cizí zloby,nás hnala cizí pěsta v bezejmenné hrobynám nezní slávy zvěst:jen bol a hanba volá z nich,že pro svých škůdců zisk a pychjsme do nečestné mohylyzde bratři bratry sklátili!“
Za noci tmavé, burnémě nesl teskný duchna křídlech dumy chmurnéna Katalaunský luh.Já viděl onen děsný zjeva slyšel onen strastný zpěv,hruď pronikl mi duchů žala ze rtů těžký vzdech se draclass="underline"
Již, nebe, moje plémědost zakusilo běd -ó nedej, by zrak zemězas obraz děsný shléd:by lid můj cizím bičem štvánzas kráčel na krvavý lánsvé bratry sklátit do hrobua sebe v tužší porobu!
Modlitba
Ó Ty, jenž řídíš člověčenstva dráhy,moc dáváš národům, jim neseš zmara rukou všemohoucí držíš váhy,v nichž kolísá se vojů skon i zdar:až hrozná bouře rozhodnutí třeskne,kde padne los i mému národu,buď tam, kde ocel spravedlivá bleskneza plemen uhnětených svobodu,buď tam, ó Pane,kde proti křivdě právo svaté stane!
Až národ plný zpupnosti a zloby,jenž loupí jiným volnost’, vlast’ a reč,a nad valnými zbitých plemen hrobyi na druhé svůj tasí kletý meč,až léčkou zisku, postrachem i lestíku praporům svým připne světa půl,by druhou podrobil své kruté pěstia pak i pomocníkům pouta skul -Tam nebuď, Pane,tam nechať hněv tvůj bleskem pomsty vzplane!
Až druhý lid, jenž sotva z jarma šijesám vypjav, jiné poutá v okovy,je tupí, vraždí, z jejich bídy tyjea k jejich nářkům smích má surový,až národ ten, – jenž cizí silou straší,sám trpaslík, – v boj vyzve onu moc,jenž nocí, dnem zlé svědomí mu plaší,jsouc jeho rabům hvězdou v žalu noc -Tam nebuď, Pane,tam nechať metla Tvého trestu vzplane!
Až budou ústy chvástavými lháti,že za osvětu, volnosť pádí v seč,i jméno Tvé za clonu křivdy rváti -Ty přehluš hromem pokryteckou řeč!Nechť přestrojí se za rytíře ducha,za vojsko světla proti barbaru:hlas pravdy, práva dojde tvého uchapřes licoměrných zbojců fanfaru -Svým bleskem, Pane,spal třásně liché, lží a klamem tkané!
Buď tam, kde škůdcům hrabivým se bránírod ubohý, jenž snášel věky žal,a živoj, jazyk, svobodu si chrání,ty statky drahé, jež z Tvých rukou vzal,kde o svůj úděl světový se hlásí,a štěstí své a slávu budoucí,buď tam, kde bídným vzchází hvězda spásy -Ó vyslyš vlídně prosbu horoucí:Buď tam, ó Pane,kde slza lidu ztýraného kane!
Naše zbraně
Nechať osud přilby k čelům,v pěsti meče nedal nám,přece nejsme nepřátelůmza míč dánik mrzkým hrám:máme na němnohé zbraně,jež nám ukul Tvůrce sám.
Za přilby nám skráně dány,tvrdé jako žuly hor,které snesly věků rány,věky stačí na odpor,dokud k nebičeské lebibude týčit mužný vzdor.
Marně budou kopím vraziv pancíř našich prsou rýt,neprolomí, nerozrazíocelový ňader štít,dokud vřelá,srdce, smělá,za ním budou věrně bít.
Máme také na obranuv ústech jazyk, živý meč;on má břitkou, skvoucí hranu,jasně zvoní v ducha seč,on se právadovolávápro mateřskou sladkou řeč.
Máme ruce, ať ty tvořídivy v píli horečné,proti hltavému mořistaví hráze bezpečné -dělné dlaněnaše zbraně,práce heslo válečné.
Jen ať každý v řad se staví,kam ho volá bratří hlas,žádná zbroj ať nerezaví,z pochvy skočí v pravý čas -potom z boječeské vojeodnesou si vavřín zas.
Satanský dar
Když Čecha tvořil světa Pán,tu přišel škůdce starý,duch tmy a hříchu, obtěžkánjsa pekelnými darya na hromadu štědře kladsměs vášní neřestí a vad -Leč tvůrce zvolaclass="underline" „Vari!