I v nivě ducha s námi pilněj’ s námi sbírejklas osvěty, nič koukol zašlých dob – -Však bytosti své ryzí nezapíreja nevzdávej se prostých, vlastních zdob.
Dál nitě duhové svých básní snovej,svých písní skřivánčích se nezhosti,své poesie vzácný šperk si chovej,jak duchové skvost bájný v Radhosti.
Čech tvrdý muž, ty žena jeho měkkáchraň poklady mu tichých, jemných krás,a v úvazku tom pevném jistě čeká,laur vítězný a příští blaho vás.
Tatrám
Nechť honců Arpádových vnuksvou patu v leb vám ryje,nechť vašim synům jarmo mukna měkké vkládá šíje,nechť sladkou řeč jim ze rtů rvea vraždí naše bratry:přec naše jste,vždy naše jste,jste naše jen Ó Tatry!
Ty čisté záře mořských ok,ten Kriváň nebetyčný,ten bystrý Váhu, Nitry tokten lid tak dobrý, sličný,těch bájí starých věčná zvěst,těch písní sladké vděky:vše naše jest,vše naše jest,jest naše věků věky.
Nechť, synu Tater, dějů proudnás mutnou vlnou dvojí,nic neroztrhá tisíc pout,jež od věků nás pojí,jsme národ jeden, jedna řeč,táž větev slávské lípy,ni chytrá leč,ni krutý mečnás ve dvé nerozštípí.
A kdyby v různo větev tuchtěl bratr vlastní rváti,hned první hlahol jeho rtuzlý blud a rozkol zvrátí -řeč jedna zní ve sváru hluka jasným zvonem hlásá:Týž retů zvuk,týž srdce tlukvás věčným svazkem pásá.
Nad Tatrou křídla rozpjal námduch věští orlím vzletem,jenž stavěl svorné lásky chrámvšem velké Slávy dětem.Nuž za ním předně my a vy,jenž od boha jsme svoji:syn Vltavyi Moravyi Váhu v jednom voji!
Těm klínům vzrůstat nedejme,jež násilně nás dělí,a svornou myslí hledejme,co svíže nás a scelí.Vděk hojný přijme český luhod sladké Tater víly,váš měkký duchzas v boje ruchzde najde křepké síly.
Nuž, páže k páži, k boku bok,ať zví to širá země,že bratři jsme, že shledá sokv nás jedno svorné plémě.Ó, věřte, lepší vzejde časpro českoslávské bratry,až zahřmí zasvše v jeden hlasod Šumavy až v Tatry!
Zimní fantasie
Letím, letím sanicímlhami a vánicí,ze sna slyším frkot koní,slyším saní skříp a šuma rolničky lehké zvoníkolébavkou do mých dum.
Ó jak milo mořem sněhůbeze břehův závod s vichrem do neznámauháněti v dálku tak!Nechť se sype v líce, čelochladné bělo,teploučko je v duši klidné,zavírá se tiše zrak.V jasné zvuky dětských hlasůz dávných časůcinkot rolniček se mění,v dívčí šepot, zpěv a smícha páv zlatý z bájných luhův jasnou duhupřed oči nám rozestírápéra lesků báječných.
Mořem bílým beze břehudo mlhy a do sněhuvichrem letí povoz ručí,že až prsa úží strach,a rolničky divě hlučíjako v bouři na poplach.
Co se stalo? Běda, koněv divém honězplašili se – ten tam vozka -jiný vhoup’ se na saně,mužík starý s vousem dlouhým,sněhem pouhým,sobolinu na kadeřích,na obšitém kaftaně,metá na mne divné jasyz šedé řasy,divným slovem oře k letupobádá – Než, jaký div!
Místo dvou tři koně běžípod otěží,z podkov jejich jiskry srší,vichrem vlajou sněhy hříva nad nimi pestrou duhuv polokruhuklene jařmo malované,na němž visí zlatý zvon,jako v bouři sebou zmítá,sem tam lítá,hudbou hlasnou, divukrásnouprovází ten běsný hon.
Kam to letím vichřicípo závěji jiskřící?Sen-li před mé oči stavípovětrný děj?Či mne svými kouzly bavímužík čaroděj?
Neznámý kraj šíro stelesněhy skvělé,v báječném se koupá světlejako v záři severu,skvoucí kolos v jeho středu,zámek z ledu,velkolepých budov týčínevídanou nádheru.Všechno led je křišťálový:stěny, krovy,obrovité divné báně,kol nich bání menší tlum,z ledu kříž jim trojramennýnad temenyjako zdoba brillantovápyšnětrčí k nebesům.Démant jeden zdá se býti,stříbrem svítí,hoře z perel podobá setato stavba čarovná -jistě na ledovém trůněv jejím lůněs hermelínem sněžným sedísama zimy královna!
Ký to palác? Jaký kraj?Mlčí divný vozataj.Zdržel oře v divém cvále,skočil na práh ledový,kynul, bych s ním kráčel dáledo zářící budovy.
Sloupořadí, síně, koby,stropů zdoby,všechno z nejčistšího ledu,všechno samý lesk a třpyta na křeslech, na podlazeblíž a zázekomonstvo zříš pestroskvoucí,pohroužené v divný klid.Sedí, leží bez pohnutí,ňader dmutíjenom svědčí o životě,zachvívá se ve snu ret,tu tam jen se řasa kmitne,ruka chytnejilec meče v pasu drahém,a zas líně padá zpět.Sarmantské zříš tváře tady,rusé bradyneb zas kníry dlouhé, temné,slovanský tu předčí kroj;ale mezi ně se mísíjiné rysy,severních i jižních končinrůzná tvář i šat i zbroj.Tu hle! Tatar v pestrém hávukloní hlavu,tamo Čerkes pod přilbicí,s lesklým kovem pancíře,zde muž z luhů Kalevaly,v jižní dáli,tam host snědý pod turbanem,syn tu mrazné Sibiře.Ale v nejskvostnější sínisličná knínív sobolině, hranostajiodpočívá na trůně,s něhož orel v čisté slonikřídla kloní,za oporu slouže skrániv nejvzácnější koruně.Na mladistvé tváři ležíruměn svěží,krásná ňadra dmou se jemně,víčka sklání spánku tíž -v záři skvostů kněžna dřímá,ve snu jímážezlo lilii co skvoucí,která zdobí s hvězdou kříž.Oddechla teď ze hluboka,záře okapod řasou se pozableskla,pevněj berlu jala dlaň,mocněji se prsa dmula,rtoma hnula,leb se vypjal; však již zasetíha spánku lehla naň.
Kdo ta kněžna usnulá?kol ta četa ztrnulá?Zda je mrazu pouto jímá?Či to zámek zakletý,princezna kde báje dřímás komonstvem sen stoletý?
Odpovídá vůdce sivý:Zloboh divýzhoubu přisáh’ velitelceširodálných světa stran,rozplašil rod její různo,bil jej hrůznonesvorností, zaslepením,deštěm nepřátelských ran.Její dcery mečem zlobyklesly v hroby,jiné již již skonávajípod cizáckým čepelem,jiné vlekou u nevoliživot holý,bídu, trýzeň, poníženímají denním údělem.Jenom jedné škůdce starýsvýmy spárynemoh urvat žezlo mocné,prestol rozbít ledový,však zlým kouzlem seslal na nitěžké spaní,sepjal ji snu mrákotnéhotajemnými okovy.Ona snila o pokladechv indských sadech,o byzantském trůnu dávném,o vavřínu Hellady,za výkřik srdce rvoucíhosester mroucích,zatímco jí vlastní berlurvaly vrahův úklady.Však ji za to, nechať snila,rostla síla,zmohutněly k činům velkýmpáže krásné obryněa duch strážný z její hrudikouzlo pudí,prociťujíc řasou knitá,chvátí žezlo na klíně.Brzy prchnou všechny clony,zahřmí zvonynad obryní probuzenouslavným hymnem vzkříšení:pak se vypne v síle hrůzné,kráse luznéa led kolem v jarní kvítí,sníh se v rosu promění.Rozprchnou se před ní vrazi,v prach je srazí,bědným sestrám z jejich sílynové štěstí vypučía máť Sláva prosta stesku,v jasném leskuobejme zas blahé dítkysilnou, strážnou náručí.