Ztichl, kolem ani slech,slyšeti jen spáčů dech.Náhle zajásaly shůryz ledovité kupolezvonů skvoucích valné kůryve hřímavém hlahole.
A touž chvílí kněžna spícívznesla líci,otevřela krásné oči,omlžené ještě snem,však již prchá v záři dennístopa snění,oko svítí bohatýrskýmvelké dumy plamenem.Vstává kněžna na prestolu,kráčí dolů,do daleka směle zírá,vznáší žezlo bleskutnéa kol kolem shrnuje sev šumném plesepříboj davů probuzenýchk velitelce mohutné.Před velebnou její tváří,slunnou zářív nadšení mi vlhnou zraky,tělo skláním bezděky;cítím, že nám vzchází spása,lid můj střásás páže velkých činů chtivéokov rabství odvěký.Led kol taje, líbá skránijarní vání,květů vonných celé mořekypí v luzném rašenía v tu vesnu pějí s hůryzvonů kůry,do širého světa hřmíceslavnou hymnu vzkříšení.
Zvolna mizí krásný zjev,zvolna tichne zvonů zpěv,kolem známé sněžné pláněs povědomou vesničkou,k domovu mě nesou sáně,zápřež zvoní rolničkou.
Ach, vše bylo přelud pouhýmarné touhy,nad nímž jenom usmívá sechladný rozum střízlivý,a přec v duši plane dále,kyne stález šerých mlžin přítomnostifantom onen zářivý.A jak duch naň toužně zírá,pevná víranaplňuje nitro moje,srdce těchou proniká,že to vidmo přece nenípouhé snění,že již zdáli Slávě kynechvíle ona veliká.Mnohé ještě přejdou boje,strastí roje,a snad budu dávno spátizapomenout věčný sen -však den jednou vzejde spasný,kdy sen jasný,nejkrásnější mého žitíslavně bude vyplněn.
Mládeži
Cos nového se rodí v českém vzduchu,dum svěžích jiskření a vlnobití -Nechť jakkoli se zoveš, mladý ruchu,buď vítán radostně a měj se k žití!
Jen vzhůru, vzhůru, podroste ty svěží,nás bratrů starých nedbej, der se vzhůru,šiř zeleň kyprou bujně, bez otěží,nechť rozdíráš nám vráskovatou kůru.
Co velké, dál se bude k nebi pnouti,co zdravé, bez úhony vyjde z boje,co slabé jest a shnilé, ať se shroutí,ať skytne mrvu pro kořeny tvoje!
Však nejeden z vás pozná chvíli,kdy dalek slunné, o níž sníval, výšeleb starou v resignaci tiché schýlív rum hrdých snů jak ten, jenž toto píše.
Leč nyní burně vpřed! Jak rád bych s vámi,vy juní hrdinové, v zápas pílil,v ten krásný boj, z let uprchlých mně známý,zas bořil, tvořil, jásal, blouznil, šílil!
Než, těžko roků přítěže se zbavita muži usedlému lépe sluší,tvář do mentorských vážných vrásek vpravita takto moudře mluviti vám k duši:
„Ó mládče, když se chystáš k žití pouti,rád vídám tě, an všední míjíš lodě,v nichž po žocích bys klidně mohl ploutive blízký přístav po bezpečné vodě.
Buď hrdým conquistadorem, jenž strojíloď bohatýrskou, aby v mlžné dálisvět dobyl bájných krás; chvěj v bouři, bojiplout odvážně za svými ideály.
Ať nedostihneš břehu luzných palema chud se vrátíš na rozbitém vraku,přec na kupčíka nepohledneš s žalem,jenž přivezl sizlato v těžkém vaku.
Ať jako Colon za vděk velkých činůjen s pouty třeba odpočineš v hrobě,věk příští klekne naň a mine hlínu,v níž sobec bude tlít ve zlaté zdobě.
Pluj hrdě tam, kde září luzná meta!Však nevztyč jenom vlajku slávy marné -pluj bratřím k zisku! Ze všech konců světajim svážej zboží ducha blahodárné!
Ne to, veř právě vratká moda věří,co zraky jenom vábí v lichém třpytu,ne škeble peřesté a skvoucí peří,než pravé, ryzí zlato dum a citů!
Vždy k velikému jenom vesluj cíli,ne po známých jen drahách, nové hledej,na práce Heraklovy vzpínej sílya stářím bázlivým se mýlit nedej!
Buď stále tam, kde pokrok, světe mladý!Pod jeho prapory spěj v letu smělémza hvězdou budoucna – -“ Leč končím rady,neb vidím, že jsem v poušti kazatelem.
Ty odvracíš se od mentora, mládí,a já se nehněvám. Z těch nejsem pánů,kdož z katedry by spravovali ráditvůj každý kročej po životním lánu.
Ba, líbíš se mi, když tak pohrdavěret stahuješ a vzdorně týčíš čelo,chtíc krok svůj řídit po své bujné hlavěa vlastní dráhou k metě bouřit smělo.
Já nevěřím, že zdar tam příští kyne,kde mládež pokorně jen křiví záda,krok opatrně ve vodítkách šinea chladné líce v moudré vrásky skládá.
Ne! V tobě budoucnost je, mladý světe,vznět nových dum, jimž nerozumí stáří,ve hrudi tvé nám nové jaro kvete -nechť bujaře jen kypí, plesá, září!
Byť někdy brklo ve svém bujném chvatu,jen dál ať vichrem bouří mládí žhavéa nadšením si okřídluje patu -jen z toho kvasu vzejde víno zdravé.
Dozvuk
Já vmetnouti chtěl v české krajehrsť jisker z niterného žáru,však možná, že jsem nabral pouzehrsť popele a chladných škvárů.
Snad bez ohlasu, beze stopytam zapadnou mé všední písně,snad kritik jenom chmurné brvynad mojíknížkou stáhne přísně:
„Och, tendenční to rýmování,bez jiskry, vůně, pelu, ceny,brak zabarvený vkusem davua denní frází vyfintěný.“
Vše jedno. Nejdu pro pochvalu,ať vyzní na plano mé pění -jen ona šeř, již uvítalo,kéž v plnou ranní zář se změní!
Kéž v rose, květech, písni,plesujiž brzy vzejde našim dušímto slunce, po němž práhnem dlouho,den jasný, jehož blízkost’ tuším.