„...lodník říkal, že zůstane tam, kde jsme přistáli, dokud obléhání neskončí,“ vykládala malá žena unaveně ve chvíli, kdy Gawyn vstoupil, „ale byl tak vyděšený, že už by mohl být celé legue daleko po řece.“ Když se k ní dostal závan studeného vzduchu ode dveří, ohlédla se a z hranaté tváře se jí vytratila trocha únavy. „Gawyne Trakande,“ pravila. „Mám pro tebe rozkazy od amyrlinina stolce, můj pane Gawyne.“
„Rozkazy?“ opáčil Gawyn a stáhl si rukavice a strčil si je za pás, aby získal trochu času. Nakonec usoudil, že pro jednou by mohla být na místě drsná pravda. „Proč by mi Elaida posílala nějaké rozkazy? A proč bych je měl poslechnout, pokud to udělala? Zřekla se mě i molodců.“ Rajar se kvůli sestrám postavil do uctivého pozoru s rukama za zády a po Gawynovi vrhl kosý pohled. Ať už Gawyn řekne cokoliv, nepromluví mimo pořadí, ale molodci nesdíleli Gawynovo přesvědčení. Aes Sedai dělají, co dělají, a žádný muž nemá ani tušení proč, dokud mu to nějaká sestra neřekne. Molodci bezvýhradně spojili své síly s Bílou věží a pokorně přijímali svůj osud.
„To může počkat, Narenwin,“ štěkla Katerine a přitáhla si plášť k tělu. Černé vlasy jí, zcuchané, padaly na ramena, jako by si je jen rychle prohrábla kartáčem a pak toho nechala. Bylo v ní napětí, jež Gawynovi připomínalo lovícího rysa. Nebo možná rysa dávajícího pozor na pasti. Jemu a Rajarovi věnovala jen jediný pohled, ne víc. „Mám ve Věži naléhavou práci. Řekneš mi, jak najdu tu bezejmennou rybářskou vesnici. Ať už tam ten tvůj lodník čeká nebo ne, najdu si někoho, kdo mě převeze.“
„Mě taky,“ přidala se Tarna, zuby umíněně zaťaté a modré oči ostré jako oštěpy. Oproti Katerine měla Tarna dlouhé, světle plavé vlasy učesané, jako by se o ni před cestou dolů postarala komorná. Byla však stejně soustředěná, jen se víc ovládala. „Taky mám naléhavý důvod k cestě do Věže, který nesnese další odklad.“ Na Gawyna kývla, na Rajara taky, ale míň sklonila hlavu, chladná jako mramor. Přesto působila přátelštějším dojmem, než když se podívala na Katerine či ona na ni. Mezi těmi dvěma panovalo neustále napětí, třebaže byly ze stejného adžah. Neměly se rády, možná se dokonce nesnášely. U Aes Sedai se to dalo těžko poznat.
Gawynovi by nevadilo, kdyby vypadly obě. Tarna do Dorlanu dorazila jen den poté, kdy se tu objevilo to záhadné vojsko, a jak už si tak Aes Sedai tyhle věci vyřizují, okamžitě vyhodila Lusonii Cole z jejího pokoje nahoře a Covarlu Baldene zbavila velení jedenácti sester, které již byly ve vesnici. Podle toho, jak se ujala vedení všeho, jak hned vyslechla ostatní sestry kvůli situaci a u molodců prováděla každý den inspekce, jako kdyby hledala případné strážce, mohla být zelená. Když je červená takhle pořád sledovala, muži se začali ohlížet přes rameno. Hůř, Tarna trávila dlouhé hodiny vyjížďkami, bez ohledu na počasí, a snažila se najít někoho místního, kdo by jí ukázal cestu do města v obležení. Dřív nebo později zavede zvědy obléhatelů zpátky do Dorlanu. Katerine se vrátila teprve včera, vzteky bez sebe, že našla cestu do Tar Valonu zablokovanou, a okamžitě převzala velení od Tarny a pokoj od Covarly. Ne že by svou autoritu používala stejně. Ostatním sestrám se vyhýbala, odmítala komukoliv sdělit, proč u Dumajských studní zmizela či kde byla. Ale i ona sledovala molodce. A působila jako žena, která si prohlíží sekeru, kterou hodlá použít, aniž by jí záleželo na tom, kolik krve proleje. Gawyna by asi vůbec nepřekvapilo, kdyby se ho pokusila donutit prosekat se přes mosty do města. Vlastně bude moc rád, až jim oběma uvidí záda. Ale až odejdou, bude se muset popasovat s Narenwin. A s Elaidinými rozkazy.
„Ona to vlastně ani není vesnice, Katerine,“ vykládala třesoucí se sestra, „jen tři nebo čtyři špinavé rybářské chýše den cesty po břehu podél řeky. Odsud víc.“ Zatahala se za provlhlé sukně a přidržela je u ohně. „Možná přijdeme na způsob, jak do města dostat posly, ale vy dvě jste potřeba tady. V tom, aby poslala padesát sester a ne jenom mě, Elaidě zabránilo jenom to, jak je obtížné dostat přes řeku i maličký člun, aniž by si ho někdo všiml, a dokonce i potmě. Musím říct, že mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že takhle blízko Tar Valonu jsou nějaké sestry. Za daných okolností musí být každá sestra, která není ve městě –“
Tarna ji zarazila ostrým posunkem. „Elaida ani neví, že jsem tady.“ Katerine zavřela pusu a zamračila se, zvedla bradu, avšak nechala drahou červenou pokračovat. „Jak zněly její rozkazy ohledně sester v Dorlanu, Narenwin?“ Rajar se jal studovat prkna na podlaze. Bitvám čelil bez mrknutí oka, ale jenom hlupák by chtěl být poblíž Aes Sedai, když se hádají.
Malá žena si ještě chvilku pohrávala s rozdělenými suknicemi. „Dostala jsem rozkaz převzít velení nad sestrami, které tu najdu,“ pronesla zdušeně, „a udělat, co půjde.“ Po chvíli si povzdechla a váhavě se opravila. „Nad sestrami, které tu najdu pod velením Covarly. Ale určitě –“
Tentokrát ji přerušila Katerine. „Já nikdy pod Covarliným velením nebyla, Narenwin, takže na mě se ty rozkazy nevztahují. Ráno půjdu najít ty rybářské chýše.“
„Ale –“
„Dost, Narenwin,“ procedila Katerine ledovým hlasem. „Teď se můžeš jít dohodnout s Covarlou.“ Koutkem oka se podívala na sestru ze svého adžah. „Ty mě asi smíš doprovodit, Tarno. Na rybářském člunu bude místo i pro dvě.“ Tarna nepatrně sklonila hlavu, snad na znamení díků.
Když vyřídily své záležitosti, obě červené se zvedly a odpluly ke dveřím. Narenwin za nimi vrhla rozčilený pohled a hned nato obrátila pozornost ke Gawynovi. Na tváři se jí uhnízdila maska klidu.
„Máš nějaké zprávy o mé sestře?“ zeptal se jí Gawyn dřív, než stačila otevřít ústa. „Víš, kde je?“
Ta žena byla opravdu unavená. Zamrkala a on téměř viděl, jak se jí v hlavě tvoří odpověď, jež mu nic neřekne.
Tarna, v polovině cesty ke dveřím, pravila: „Když jsem ji viděla naposledy, byla Elain se vzbouřenkyněmi.“ Všichni se k ní otočili. „Ale žádný trest tvé sestře nehrozí,“ pokračovala klidně, „tak na to zapomeň. Přijatá novicka si nemůže vybírat, kterou sestru poslechne. Dávám ti své slovo, pod zákonem za to nemůže utrpět žádnou trvalou újmu.“ Zdálo se, že si neuvědomuje Katerinin mrazivý pohled ani to, jak Narenwin kulí oči.
„Tohle jsi mi mohla říct dřív,“ vyjel Gawyn drsně. S Aes Sedai nikdo drsně nemluvil, aspoň ne víc než jednou, ale jemu na tom už nezáleželo. Byly druhé dvě překvapené, že Tarna zná odpověď, nebo je překvapilo, že mu odpověděla? „Co vlastně myslíš tou ‚trvalou újmou‘?“
Světlovlasá sestra vyštěkla smíchy. „Těžko ti můžu slíbit, že neskončí s nějakou tou podlitinou, jestli zabrousí příliš daleko. Elain je přijatá novicka, ne Aes Sedai. Pokud ji však na scestí svede sestra, chrání ji to před větší újmou. A ty ses nezeptal. Kromě toho ona nepotřebuje zachraňovat, i když by se ti to mohlo podařit. Je s Aes Sedai. A teď víš všechno, co ti o ní můžu povědět, a já se jdu na chvíli prospat, než se rozední. Nechám tě tu s Narenwin.“
Katerine se na ni dívala s nezměněným výrazem – žena z ledu s očima kočky na lovu – ale pak vyrazila pryč tak rychle, až za ní plášť zavlál.
„Tarna má pravdu,“ ozvala se Narenwin, jakmile se za Katerine zavřely dveře. Malá žena možná vedle těch dvou neuměla dobře předvádět aessedaiovskou vyrovnanost a tajuplnost, samotné se jí to však dařilo docela dobře. „Elain je spojena s Bílou věží. A ty rovněž, jakkoliv mluvíš o zřeknutí. K Věži tě poutá historie Andoru.“