Sashalle vplula ogierovi do cesty, i když musela udělat tři kroky na jeho jeden. „Ptal ses na práci kameníka, mistře Ledare,“ pronesla hlasem nepřipouštějícím žádné nesmysly, „ale na rukou nemáš žádné mozoly jako kameníci, co znám. Bude pro tebe nejlepší zodpovědět na mé otázky.“
Samitsu potlačila vítězoslavný úsměv a připojila se k červené sestře. Takže Sashalle si myslí, že ji prostě odsune stranou a vyčenichá, co se děje, co? Tu ženskou čeká překvapení. „Skutečně se musíte ještě chvíli zdržet,“ řekla ogierovi tiše. Hluk z kuchyně by měl všem zabránit, aby je slyšeli, ale nemělo smysl zbytečně riskovat. „Když jsem dorazila do Slunečního paláce, hned jsem slyšela o jednom mladém ogierovi, příteli Randa al’Thora. Opustil Cairhien před několika měsíci ve společnosti mladého muže jménem Karldin. Není to tak, Loiale?“ Ogier svěsil uši.
Mladý muž vyplivl sprostou nadávku, i když měl být dost chytrý na to, aby něco takového před sestrami neříkal. „Odejdu, až budu chtít odejít, Aes Sedai,“ řekl drsně, ale potichu. Díval se hlavně na ni a na Sashalle, ale dával pozor i na osazenstvo kuchyně, které by se mohlo přiblížit. Také nechtěl, aby ho někdo slyšel. „Než ale odejdu, tak já chci nějaké odpovědi. Co se stalo s... mými přáteli? A s ním? Zešílel?"
Loial si ztěžka povzdechl a posunkem se ho snažil uklidnit. „Jen klid, Karldine,“ zamumlal. „Randovi by se nelíbilo, kdyby sis něco začal s Aes Sedai. Tak klid.“ Karldin se zamračil ještě víc.
Náhle Samitsu napadlo, že to mohla zvládnout lépe. To nebyly oči lišky zahnané do rohu, ale vlka. Až příliš si zvykla na to, že Damer, Jahar a Eben jsou bezpečně spojení a ochočení. No, možná to bylo přehnané tvrzení, ačkoliv Merise si s Jaharem dávala dost práce – to byl její způsob – ale přesto se zdálo, že hrůzy včerejška se dnes mohou stát běžnou věcí, pokud má člověk dost času, aby si na ně zvykl. Karldin Manfor byl také asha’man a nebyl ani spojený, ani ochočený. Držel teď snad mužskou polovici jediné síly? Málem se zasmála. Umějí ptáci létat?
Sashalle mladého muže zadumaně studovala a ruce měla položené na sukních, aniž by s nimi pohnula, ale Samitsu byla ráda, že kolem ní nevidí světlo saidaru. Asha’mani dokázali vycítit, když žena držela jedinou sílu, a to by ho mohlo přimět k činu... unáhlenému. Spolu se Sashalle by ho určitě zvládly – opravdu, jestli už držel jedinou sílu? Ovšemže ano. Samozřejmě! – ale mnohem lepší bude, pokud něco takového nebude nutné.
Sashalle se rozhodně nepokoušela ujmout vedení, když mu teď Samitsu položila ruku na loket. Přes rukáv měl paži jako ze železa. Takže byl stejně znepokojený jako ona. Stejně znepokojený jako ona? Světlo, Damer a ti ostatní jí zkazili veškeré instinkty!
„On vypadal stejně v pořádku jako většina mužů, když jsem ho viděla naposledy,“ pronesla tiše jenom s lehkým důrazem. Žádná z kuchařek nebyla poblíž, ale pár jich začalo kradí pokukovat směrem k nim. Loial si silně oddechl úlevou, což znělo jako vítr vanoucí přes ústí jeskyně, ona však upírala pozornost jen na Karldina. „Nevím, kde je, ale před pár dny byl ještě naživu.“ Alanna byla zavřená jako škeble, když přišlo na něj, a taky zpupná, když měla v ruce zprávu od Cadsuane. „Fedwin Morr zemřel, jak se obávám, na jed, nemám však tušení, kdo mu ho dal.“ K jejímu překvapení Karldin jenom zakroutil hlavou, lítostivě se ušklíbl a zamumlal něco nesrozumitelného o víně. „A z ostatních se stali strážci z jejich svobodné vůle.“ Nakolik tedy muži kdy něco udělali ze svobodné vůle. Její Roshan se rozhodně nechtěl stát strážcem, dokud se ona nerozhodla, že ho za něj chce. Dokonce i žena, která nebyla Aes Sedai, obvykle dokázala přesvědčit muže, aby se rozhodl tak, jak chtěla ona. „Považovali to za lepší volbu, bezpečnější, než se vrátit k... ostatním jako ty. Ty škody tady napáchal saidín, víš. Jistě chápeš, kdo za tím musel stát. Byl to pokus zabít toho, o jehož zdravý rozum se strachuješ.“
Ani to ho nerozházelo. Co za muže jsou tihleti asha’mani? Byla snad ta jejich Černá věž vražednou pastí? Ale napětí z něj vyprchalo a náhle to byl jen další unavený pocestný, který se potřebuje oholit. „Světlo!“ vydechl. „Tak co uděláme teď, Loiale? Kam půjdeme?“
„Já... nevím,“ přiznal Loial, unaveně svěsil ramena a sklopil uši. „Já... Musíme ho najít, Karldine. Nějak. Nemůžeme to teď vzdát. Musíme mu sdělit, že jsme udělali, oč žádal. Že jsme udělali, co se dalo."
Samitsu napadlo, co al’Thor žádal. S trochou štěstí se od těch dvou hodně dozví. Unavený muž, nebo ogier, jenž se cítí ztracený a osamělý, byl zralý na odpovídání na otázky.
Karldin trochu nadskočil a sevřel jílec meče a ona potlačila nadávku namířenou na služku, která vpadla do kuchyně se sukněmi málem u kolen. „Zavraždili urozeného pána Dobraina!“ kvílela. „Všechny nás povraždí v postelích! Na vlastní oči jsem viděla mrtvé chodit, samotnýho starýho Maringila, a moje máma říká, že když dojde k vraždě, zabijou vás duchové! Oni –“ Ztuhla, když zahlédla Aes Sedai, a prudce se zastavila. Kuchařky a pomocníci byli také jako přimražení a všichni koutkem oka pozorovali Aes Sedai, aby viděli, co udělají.
„Ne Dobraina,“ zasténal Loial a přitiskl uši k hlavě. „Jeho ne.“ Vypadal rozzlobeně i smutně zároveň, obličej měl jako vytesaný z kamene. Samitsu si pomyslela, že ještě nikdy neviděla rozzlobeného ogiera.
„Jak se jmenuješ?“ vyptávala se Sashalle dřív, než Samitsu stačila otevřít pusu. „A jak víš, že byl zavražděn? Jak vůbec víš, že je mrtvý?“
Žena polkla. Sashalle ji držela očima jako v kleštích. „Cera, Aes Sedai?“ pravila žena váhavě a ohnula kolena k pukrleti, načež si uvědomila, že má vyhrnuté sukně. Honem si je uhladila. „Cera Doinalová? Říkali... Každý říká, že urozený pán Dobraine je... Totiž, že byl... Totiž...“ Znovu polkla, ztěžka. „Všichni říkají, že jeho pokoje jsou samá krev. Našli ho ležet v kaluži krve. Prý má uříznutou hlavu.“
„Všichni toho zřejmě napovídají spoustu,“ zavrčela Sashalle ponuře, „a obvykle se mýlí. Samitsu, ty půjdeš se mnou. Jestliže byl urozený pán Dobraine zraněn, mohla bys pro něj něco udělat. Loiale, Karldine, vy půjdete taky. Nechci vás ztratit z dohledu, dokud vám nebudu moct položit pár otázek.“
„Světlo tě spal s tvýma otázkama!“ vyjel mladý asha’man a hodil si na rameno tlumok. „Já odcházím!“
„Ne, Karldine,“ pravil Loial mírně a položil svému společníkovi obrovskou ruku na rameno. „Nemůžeme odejít, dokud nezjistíme, jak na tom Dobraine je. Je to přítel, Randův i můj. Nemůžeme odejít. A vůbec, stejně nikam nespěcháme.“ Karldin odvrátil zrak a neodpověděl.
Samitsu zavřela oči a zhluboka se nadechla, ale tomu se nedalo odpomoci. Zjistila, že se courá za Sashalle ven z kuchyní a znovu zrychluje, aby druhé ženě stačila. Vlastně skoro běžela. Sashalle nasadila ještě rychlejší tempo než prve.
Jakmile byly obě ze dveří, ozvaly se za nimi hlasy. Osazenstvo kuchyně se nejspíš vyptávalo služky na podrobnosti, které si nejspíš vymyslí, pokud je nebude znát. A nejhorší ze všeho bylo, že z kuchyně se dostane deset razných verzí toho, co se stalo tam, což ještě přispěje k řečem, jež už nepochybně začala šířit Corgaide. Ani si nevzpomínala, kdy naposledy šlo najednou všechno tak špatně, kdy uklouzla na jednom kusu náledí, jenom aby druhou nohou došlápla na druhý a pak na další. Cadsuane z ní pak stáhne kůži na rukavice!