Mat ho bleskurychle uchopil za rukáv. „Vracíme se k cirkusu, Noale. Hned. Vůbec jsme neměli odcházet.“
„Já to říkala,“ prohlásila Egeanin s rázným kývnutím.
Mat zaúpěl, ale nezbývalo mu nic jiného než pokračovat v chůzi. Už měli být dávno pryč. Jen doufal, že nečekal příliš dlouho.
2
Dva kapitáni
Asi dvě míle na sever od města se ve větru vlnil veliký modrý prapor, napnutý mezi dvěma vysokými žerděmi. Jasně rudými písmeny, dost velkými, aby je bylo možné přečíst ze silnice dobře sto kroků daleko, se na něm skvěl nápis ohlašující Velkolepý kočovný cirkus a úžasnou výstavu divů a zázraků Valana Lucy. A těm, kteří neuměli číst, aspoň sděloval, že se tu děje něco neobvyklého. Tohle byl největší kočovný cirkus na světě, alespoň podle praporu. Luca tvrdil spoustu věcí, ale Mat usoudil, že v tomhle musí mluvit pravdu. Plátěná stěna kolem cirkusu, dva a půl sáhu vysoká a dole pevně napjatá, ohrazovala pozemek velký jako slušně velká vesnice.
Lidé proudící kolem se na prapor dívali zvědavě, ale na sedláky a kupce čekala práce a na osadníky budoucnost, a nikdo neodbočil ze silnice. Tlusté provazy uvázané ke sloupkům zaraženým do země měly udržet v mezích dav mířící do širokého klenutého vchodu za praporem, ale teď tu nikdo nečekal, ne v tuto dobu. Poslední dobou nechodilo moc lidí nikdy. Pád Ebú Daru přinesl jen mírný pokles návštěvnosti, když si lidé uvědomili, že město nebude vyrabováno a oni nemusejí prchat, aby zachránili holý život, ale s návratem a všemi těmi loděmi plnými osadníků se skoro všichni rozhodli nechat si peníze na naléhavější věci. Dva rozložití muži, kteří se choulili v pláštích, jež mohli najít na smetišti, hlídali pod praporem, aby zahnali každého, kdo by se chtěl podívat bez placení, ale i takových dnes bylo málo. Ti dva, jeden s přeraženým nosem a hustým knírem a druhý bez oka, dřepěli a hráli vrhcáby.
Kupodivu Petra Anhill, silák od cirkusu, se díval, jak ti dva koňáci hrají. Paže, silnější, než má většina lidí stehna, měl zkřížené na prsou. Byl menší než Mat, ale nejméně dvakrát širší, a ramena mu napínala tlustý modrý kabát, který ho manželka nutila v zimě nosit. Petra vypadal cele zaujat kostkami, ale sám nehrál, dokonce ani čáru ne. On a jeho žena Clarine, cvičitelka psů, schraňovali každý peníz, co ušetřili, a Petra nepotřeboval příliš pobízet, aby se pustil do dlouhého hovoru o hostinci, který si jednou chtějí koupit. Ještě překvapivější bylo, že Clarine stála vedle něho, zabalená v tmavém plášti, a vypadala stejně zabraná do hry jako on.
Když se Mat s Egeanin, ruku v ruce, blížili, Petra se ostražitě ohlédl přes rameno do tábora, kvůli čemuž se Mat zamračil ještě víc. Když se lidé ohlíželi přes rameno, nikdy to neznamenalo nic dobrého. Clarine, baculatá, s hnědou pletí, se však hřejivě usmála. Jako většina žen u cirkusu si myslela, že mají s Egeanin románek. Col, mohutný koňák se zlomeným nosem, původem z Tearu, se chlípně šklebil, když sbíral výhru, několik měďáků. Nikdo kromě Domona nemohl Egeanin považovat za hezkou, ale podle názoru některých hlupáků, urozenost krásu propůjčovala komukoliv. Nebo peníze, a šlechtična musela být bohatá. A pár si jich dokonce myslelo, že šlechtična, jež opustí svého manžela kvůli muži jako Mat Cauthon, by mohla být ochotná opustit i jej a své peníze vzít s sebou. Tenhle příběh Mat a ostatní šířili, aby vysvětlili, proč se schovávají před Seanchany: krutý manžel a útěk s milencem. Každý slyšel podobný příběh od kejklířů či ho četl v knihách, když už ho neznal ze skutečného života, a dost často jim to spolkli. Col ale nechával hlavu sklopenou. Egeanin – Leilwin – už vytáhla nůž na polykače mečů, příliš pohledného chlapíka, jenž byl až moc vlezlý, když ji zval, aby si s ním u něj ve voze vypila pohárek vína, a nikdo nepochyboval, že by ho byla použila, kdyby nebyl okamžitě ustoupil.
Jakmile Mat došel k silákovi, Petra potichu prohodiclass="underline" „S Lucou mluví seanchanský vojáci, je jich asi dvacet. Teda aspoň důstojník s ním mluví.“ Nemluvil ustrašeně, nýbrž jen ustaraně svraštil čelo a ochranitelsky objal manželku. Clarine se přestala usmívat a položila ruku na jeho. Do jisté míry důvěřovali Lucovu úsudku, ale znali riziko. Nebo si to mysleli. Riziko, ve které věřili, bylo už tak dost vysoké.
„Co chtějí?“ zeptala se Egeanin a odstrčila se od Mata dřív, než stačil otevřít pusu. Vlastně na něj nikdo nečekal.
„Podrž mi tohle,“ řekl Noal a vrazil prut a koš s rybami jednookému muži, který na něho zůstal civět. Noal se narovnal a strčil uzlovatou ruku pod kabát, kde měl dva dlouhé nože. „Dostaneme se ke koním?“ zeptal se Petry. Silák se tvářil pochybovačně. Mat nebyl jediný, kdo si nebyl jistý, jestli má Noal ještě všech pět pohromadě.
„Zřejmě nikoho nehledají,“ vyhrkla Clarine a naznačila pukrle Egeanin. Všichni měli předstírat, že Mat a ostatní patří k cirkusu, ale k Egeanin se takhle dokázal chovat málokdo. „Důstojník je v Lucově voze už dobře půl hodiny, avšak vojáci stojí celou dobu u koní.“
„Myslím, že tady nejsou kvůli tobě,“ dodal Petra uctivě. Opět k Egeanin. Proč by se měl chovat jinak? Nejspíš nacvičoval vítání šlechty v té své hospodě. „Jenom jsme nechtěli, abys byla překvapená, až je uvidíš. Jsem si jistý, že je Luca pošle bez potíží pryč.“ Přes svůj tón se dál mračil. Většina mužů se dost rozčílí, když jim uteče manželka, a šlechtic si mohl svůj hněv vybít na ostatních. Kočovný cirkus, cizinci, kteří jen projíždějí, byl zvlášť snadný cíl bez dodatečných komplikací. „Nemusíš si dělat starosti, že by někdo mluvil, má paní.“ Podíval se na koňáka a dodaclass="underline" „Nemusí, že ne, Cole?“ Muž se zlomeným nosem zavrtěl hlavou a oči upíral na kostky ve své dlani. Byl velký, ale ne tak velký jako Petra, a silák, dokázal narovnat podkovu holýma rukama.
„Každý je rád, když má občas šanci plivnout ňákýmu šlechtici na botu,“ zabručel jednooký a nakukoval do koše s rybami. Byl skoro stejně vysoký a širokoplecí jako Col, ale obličej měl samou vrásku a měl dokonce ještě míň zubů než Noal. Pohlédl na Egeanin, sklonil hlavu a dodaclass="underline" „Prosím za prominutí, má paní. Kromě toho takhle všichni dostanem trochu peněz, kterých poslední dobou nebylo moc. Správně, Cole? Někdo promluví a ty Seanchané nás seberou všecky a možná nás pověsej jako ty z Mořskýho národa. Nebo nás nechaj pucovat kanály na druhý straně přístavu.“ Koňáci dělali všechnu práci kolem cirkusu, od kydání hnoje a vyklízení klecí po balení plátěné stěny, ale on se při představě, že by měl čistit nánosy bahna v kanálech v Rahadu, otřásl, jako by to bylo horší než vyhlídka, že skončí na šibenici.
„Říkal jsem něco o mluvení?“ bránil se Col a rozhodil rukama. „Akorát jsem se ptal, jak dlouho tu ještě budem sedět, to je všecko. Akorát jsem se ptal, kdy dostanem ňáký peníze.“
„Budeme tu sedět tak dlouho, dokud neřeknu, že půjdeme dál.“ Bylo pozoruhodné, jak tvrdě od ní někdy znělo to protahování, jako když čepel vyjíždí z pochvy. „Peníze uvidíte, až dorazíme do cíle. A každý, kdo mi bude věrně sloužit, dostane něco navíc. A na každého, kdo by pomyslel na zradu, čeká studený hrob.“ Col si přitáhl záplatovaný plášť úžeji k tělu a vykulil oči, jak se snažil vypadat pohoršené, nebo možná nevinně, ale dosáhl jen toho, že to vypadalo, jako by doufal, že Egeanin přijde dost blízko, aby jí mohl vybrat měšec.
Mat zaskřípal zuby. Například to bylo jeho zlato, jež tak bezstarostně slibovala. Měla vlastní peníze, ale na tohle by nestačily. Důležitější bylo, že se znovu snažila ujmout velení. Světlo, nebýt jej, ještě by trčela v Ebú Daru a vymýšlela, jak se vyhnout hledačům, pokud by ji už nepředvedli k výslechu. Nebýt jej, nikdy by ji nenapadlo zůstat poblíž Ebú Daru, aby se vyhnula pronásledování, ani by si nenašla úkryt u cirkusu Valana Lucy. Co tu ale dělají vojáci? Seanchané by vyslali stovku mužů, tisíc mužů, kvůli mlhavému podezření, že tu je Tuon. Kdyby tušili, že tu jsou Aes Sedai... Ne. Petra a Clarine nevěděli, že pomáhají ukrývat Aes Sedai, ale o sul’dam a damane by se byli zmínili a vojáci by bez nich sestry nehonili. Přes kabát nahmátl svůj medailonek. Nosil ho ve dne v noci a mohl by ho trochu varovat.