Občas někdo zvedl halapartnu s vlažným výkřikem „Zlatooký!", ale nikdo se toho nechopil, což by Perrina ještě před měsícem potěšilo. Od Faileina únosu se hodně věcí změnilo. Teď bylo jejich mlčení těžkopádné. Mladý Kenly Maerin, s tvářemi ještě bledými, jak si oškrábal svůj pokus o vous, se vyhnul pohledu do Perrinových očí a Jori Congar, rychloprstý, kdykoliv uviděl něco malého a cenného, a opilý, kdykoliv se mu to podařilo, si opovržlivě odplivl, když Perrin procházel kolem. Ban Crawe ho za to praštil do ramene, tvrdě, ale na Perrina se také nepodíval.
Dannil Lewin vstal a nervózně se zatahal za husté kníry, jež pod jeho zobanem vypadaly tak směšně. „Rozkazy, urozený pane Perrine?“ Hubeňourovi se ve skutečnosti ulevilo, když Perrin zavrtěl hlavou, a zase se rychle posadil a zadíval se do kotlíku, jako by se nemohl dočkat své ranní kaše. Možná nemohl. Poslední dobou neměl plné břicho nikdo a Dannil neměl nikdy na kostech moc masa. Aram za Perrinem znechuceně zavrčel.
Kromě Dvouříčských tu byli další, ale nechovali se o nic lépe. Ach, Lamželezo Dorn, hromotluk se zjizveným obličejem, se zatahal za kštici a sklonil hlavu. Lamželezo vypadal jako rváč, hospodský povaleč, ale teď byl Perrinovým komorníkem, když nějakého potřeboval, což nebylo často, a mohl by jen chtít zachovávat se zaměstnavatelem dobré vztahy. Ale Basel Gill, obtloustlý bývalý hostinský, jehož si Faile vzala jako jejich shambayana, si s přehnanou péčí skládal pokrývky a držel plešatou hlavu dole, a Faileina hlavní komorná, Lini Eltringová, kostnatá bába, jejíž hubený obličej vypadal díky těsnému bílému drdolu ještě užší, se narovnala od míchání kaše, stiskla tenké rty a zvedla dlouhou dřevěnou lžíci, jako by Perrina zaháněla. Breana Taborwin, jíž v bledé cairhienské tváři plály tmavé oči, Lamželeza praštila po ruce a zamračila se na Perrina. Byla Lamželezova žena, ne manželka, a druhá z Faileiných tří komorných. Ti budou Shaidy sledovat, dokud nepadnou mrtví, pokud to bude nutné, a jakmile Faile najdou, vrhnou se jí kolem krku, ale jen Lamželezo se na Perrina tvářil aspoň trochu příjemně. Líp by se k němu mohl chovat Jur Grady – asha’manů se všichni ostatní stranili kvůli tomu, čím byli, a ani jeden se k Perrinovi nechoval nepřátelsky – ale přes hluk v táboře, jak lidé dupali po umrzlém sněhu a kleli, když náhodou uklouzli, byl Grady zabalený v pokrývkách pod borovým přístřeškem a chrápal. Perrin procházel mezi svými přáteli a sousedy a sluhy a cítil se sám. Muž mohl svou věrnost vyhlašovat jen určitou dobu, než se prostě vzdal. Srdce jeho žití leželo někde na severovýchodě. Jakmile je získá zpátky, všechno zase bude jako dřív.
Tábor obklopoval půldruhého sáhu široký kruh naostřených kůlů, a on zašel na kraj ghealdanské části tábora, kde byla ponechána cesta, aby mohli projet jezdci, i když byla tak úzká, že se Balwer s Aramem museli zařadit za něj. Před Dvouříčskými by musel opěšalý muž kličkovat, aby prošel mezi kůly. Okraj lesa byl asi tři sta kroků daleko, což pro dvouříčský luk nebylo nic. Rostly tady obrovské stromy s mohutnými větvemi. Perrin neznal všechny, ale viděl borovice, kaliny a jilmy, některé tři i čtyři kroky široké, a duby ještě větší. Tak velké stromy zahubily veškerý podrost kromě nejnižšího plevele a křoví, takže tu bylo dost volného prostoru, ale teď zde byla tma jako v pytli. Les byl starý, takový, který dokázal spolknout celé vojsko a nevyplivnout ani kosti.
Balwer ho následoval mezi kůly, než se rozhodl, že víc sám už s Perrinem hned tak nebude. „Ti jezdci, které Masema vyslal, můj pane,“ začal a podržel si plášť, aby mohl vrhnout podezíravý pohled na Arama, jenž se mu lhostejně podíval do očí.
„Já vím,“ řekl Perrin, „myslíš, že jeli za bělokabátníky.“ Chtěl být v pohybu, daleko od přátel. Položil ruku na sedlovou hrušku, ale ještě nenasedl. Tanečník pohodil hlavou, byl také netrpělivý. „Masema by mohl klidně posílat zprávy i Seanchanům.“
„Jak jsi řekl, můj pane. Rozhodně je to jistá možnost. Smím však znovu navrhnout, že Masemův názor na Aes Sedai se velice blíží jeho názoru na bělokabátníky? Vlastně je stejný. Kdyby mohl, vyhubil by všechny sestry do poslední. Názor Seanchanů je... pragmatičtější, smím-li to tak nazývat. V každém případě nesouhlasí s Masemovým."
„I když bělokabátníky hodně nenávidíš, mistře Balwere, oni nejsou kořenem všeho zla. A Masema už se Seanchany jednal dříve.“
„Jak říkáš, můj pane.“ Balwerův výraz se nezměnil, ale páchly z něj pochybnosti. Perrin nemohl dokázat, že se Masema schází se Seanchany, a vykládat někomu, jak to zjistil, by jenom přidalo další k současným potížím. Z toho měl Balwer problémy. Byl to člověk, jenž má rád důkazy. „Co se Aes Sedai a moudrých týče, můj pane... Aes Sedai jsou zřejmě pořád přesvědčené, že vědí všechno líp než ostatní, snad možná kromě jiných Aes Sedai. A podle mě jsou moudré úplně stejné.“
Perrin zafrkal. „Řekni mi něco, co nevím. Jako například proč by se Masuri scházela s Masemou a proč to moudré dovolují. Vsadím Tanečníka proti podkováku, že to neudělala bez jejich svolení.“ Annoura byla další otázka, ale ta mohla jednat sama za sebe. Rozhodně nevypadalo příliš pravděpodobně, že by jednala na příkaz Berelain.
Balwer si upravil plášť na ramenou a zadíval se přes řady naostřených kůlů na tábor k aielským stanům. Mhouřil oči, jako by doufal, že prohlédne stanovou stěnou. „Existuje mnoho možností, můj pane,“ pronesl nedůtklivě. „Pro někoho, kdo složil přísahu, co není zakázáno, je dovoleno, a cokoliv nedostaneš příkazem, toho si nemusíš všímat. Jiní lidé dělají to, o čem si myslí, že to pomůže jejich lennímu pánovi, aniž by ho nejdřív požádali o dovolení. Aes Sedai a moudré zjevně spadají do těchto kategorií, ale jinak mohu zatím jen spekulovat.“
„Mohl bych se zeptat. Aes Sedai nemůžou lhát, a kdybych na ni zatlačil, Masuri by mohla říct i pravdu.“
Balwer se zašklebil, jako by ho náhle rozbolel žaludek. „Možná, můj pane. Snad. Spíš by ti ale řekla něco, co zní jako pravda. Aes Sedai v tom umějí chodit, jak sám víš. V každém případě, můj pane, by se Masuri divila, jak jsi věděl, na co se zeptat, a to by ji mohlo dovést k Haviarovi a Nerionovi. Za daných okolností, kdo může vědět, co by mohla prozradit? Přímá není vždy ta nejlepší cesta. Občas je třeba jisté věci vykonat za maskou, pro větší bezpečí.“
„Řekl jsem ti, že Aes Sedai se nedá věřit,“ ozval se náhle Aram. „Řekl jsem ti to, urozený pane Perrine.“ Odmlčel se, když Perrin zvedl ruku, ale byl cítit takovým vztekem, až musel Perrin vydechnout, aby si pročistil plíce. Jedna jeho část chtěla ten pach vstřebat a nechat se jím pohltit.
Pozorně se zadíval na Balwera. Jestli Aes Sedai dokázaly překroutit pravdu, až člověk nepoznal, kde je nahoře a kde dole, dokázaly a dělaly to, jak dalece jim potom člověk mohl věřit? Důvěra byla vždycky nejistá. Naučil se to tím těžším způsobem. Rychle se ale ovládl. Kladivo bylo třeba používat opatrně, a on pracoval v kovárně, kde by mu jediné uklouznutí mohlo vyrvat srdce z hrudi. „A mohlo by se na tom něco změnit, kdyby Selandini přátelé začali trávit víc času u Aielů? Nakonec chtějí být jako oni. To by mělo jako důvod stačit. A jeden z nich by se možná mohl upíchnout na Berelain a její rádkyni.“