4
Doktor Gall do mně napumpoval postupně krev tří dárců krve, dle maximálních cen. A tak jsem neumřel. Novost, po které jsem toužil, se stala realitou a já jsem byl někdo jiný. Sice jsem měl své jméno napsáno na černé tabulce nad hlavou, ale ta krev mi hrnula jiné myšlenky, spláchla ze mne saze a vytapetovala můj mozek jinými nápady. Kdyby nebylo té rány v zápěstí, ani bych si nevzpomenul. Ty břitvy se jevily nové krvi jako neexistující. Nemohl jsem pochopiti, jak jsem to mohl udělat, jak jsem si mohl vpálit nůž do zápěstí, aniž by mne to bolelo. Asi jsem dostal krev od samých opatrných občanů, takže jsem se potil, když jsem si vzpomněl, co se to v Bystřici událo. Doktor Gall mne opatroval a když jsem se vzbouzel, vždy na mne hleděl upřenými brýlemi, jako by se snažil vbourati do mé hlavy a dovědět se, jak se to všechno seběhlo. Jedno odpoledne mi pravil, že mne přijde navštívit ta konduktérka, co mi zachránila život. Upíral jsem oči stále ke dveřím, jako tenkráte na Vltavském nádraží. Dnes ty dveře byly bílé, klidné a bez schopnosti. Když vstoupila, měla strach a byla v civilu. Její oči putovaly od jednoho lože k druhému a pravicí si tiskla srdce. Usmála se na mne a pomalu šla ke mně. Viděl jsem, že by mne chtěla políbit, ale že se stydí. Pravil jsem jí: — Sedněte si, Mášo. - A ona jak byla zmatena z tolika očí, mi sedla na tu bolavou ruku. Vykřikl jsem a slzy, které mi vyskočily, mi připomněly Mášinu lásku a já jsem se zhrozil. Nedovedl jsem si představiti, odkud vyvěrá ta její bezmezná láska. Jako by si usmyslela, že na mně dokáže křesťanství. Cípkem šátku mi sušila slzy. Všimnul jsem si v její bezprostřední blízkosti, že má hnědé šaty, přepásané fialovým páskem, hnědé boty s vysokým podpatkem a hlavu vyčesánu jak v medailónku. Když usedla, dala si nohy křížem a lýtka se jí zableskla a bylo viděti, že má kalhoty slézové barvy. Čtrnáct párů očí hledělo na její houpající se nohu. Když to Máša zjistila, zastavila se a začervenala. Pak mi vyprávěla o vlacích, o přednostovi a o šatech, které si ušila. Hleděl jsem oknem ven a toužil jsem po Máše tak prudce, že jsem položil zafáčovanou ruku do jejího klína. Ležela tam jako bezmocné štěňátko. Dobře jsem cítil její teplé maso a čisté formy. Všimnul jsem si též, že má malé kotníky. Chtělo se mi jí říci něco pěkného. Naklonil jsem se k ní a zašeptal jsem: — Má mámo. - A ona to pochopila a usmívajíc se, klopila oči a kývala hlavou, jako že rozumí, co jsem tím chtěl říci. Na druhém konci sálu se probouzel z narkózy motocyklista, kterému amputovali obě nohy. Probouzel se a vykřikovaclass="underline" — Maxo, povol, Maxo, povol ta řídítka, povol. - Byl přivázán řemeny a hrudník je napínal k prasknutí. Máša se úzkostlivě dívala a vzala mne za zdravou ruku. Motocyklista se pokoušel vstát. Řičel bolestí. Náhle si uvolnil pravici, hmátnul pod postel, sevřel skleněného bažanta a strašnou silou jím mrštil. Nádoba plná moče přelétla čtrnáct lůžek a roztříštila se nade mnou o zeď. Střepinky padaly na bílý povlak a leskly se v záři slunka. Máša byla bledá a kapičky moče jí svítily ve vlasech jako kousky jantaru. Náhle se rozesmála a stisknula zvonek na obsluhu. Motocyklista křičel a vzpínal se, ale řemeny držely dobře. Máša se naklonila ke mně, políbila mne a z tašky vytáhla knihu a pravila mi: — Sbohem. - U dveří se obrátila a poslala mi polibek. Zvednul jsem zafáčovanou ruku a opět jsem ji nechal spadnouti. Řekl jsem si: — Když mne bude chtít, tak si ji vezmu za ženu.
5
Doktor Gall přicházel ke mně každodenně a stále se mne vyptával. Poslouchal pak pozorně. Myslil jsem si, že se mu asi nechce číst, nebo že chce napsati vědecké pojednání, a proto jsem nevynechal ani jediný zákrut. Ten dobrák Máša mi přinesl od Karoliny Světlé Kříž u potoka, a tak jsem si v posteli četl to bukolické vyprávění a bylo mi, jako bych listoval v Mášině duši. Dnes večer jsem byl pozván k doktorovi. Krev tří dárců již poslouchala příkazy mozku, a tak jsem mohl nerušeně přesunovati své tělo, kam se mi chtělo. Doktor Gall mi nalil kalíšek slivovice a já jsem seděl na gauči a houpal jsem trepkou. Odfáčoval mi ránu, po které zbyla fialová jizva, a pravil mi: Poslyšte, mně pořád nejde na rozum, že jste neměl důvod. Například: Mne netěší život, tedy mám důvod k sebevraždě z omrzelosti životem. Ale vy se vším souhlasíte, dovedete se smát, dovedete žertovat, máte dívku a máte pro ni oči, tvrdíte mi, že je svět dokonalý pouze ve své úplnosti, to jest, že zlo a dobro jest nutné, jinak by se svět zřítil. Prosím, já proti tomu nic nemám, ale jste, respektive byl jste schopen běžeti pět kilometrů, aniž byste se unavil. Duševně jste zcela normální. Ale jak teď mám dát dohromady tu sebevraždu z hojnosti, to, že jste chtěl pouze docíliti vítězství nad sebou, to mi nejde z hlavy. - A doktor navinoval fáč v klubíčko a hleděl na mne tázavě. Byl jsem pojednou strašidelně bystrý. Všechno se jevilo přede mnou a klidně jsem mu vykládaclass="underline" — Vidím právě teď před sebou celou šťastnou budoucnost lidstva. Zdravého fyzicky i morálně, avšak posedlého touhou po smrti. Říkám vám, že sebevražda se stane etickým i estetickým uskutečněním nejen jedince, ale rodin, rodů a celých národů. Bude vyvrcholením kultur a bude koncipována umělci a estéty. Bůh se bude jednou modliti k tomuto vítěznému člověku, protože bude zbytečný. Jen se podívejte, doktore, do historií sebevražd. Než přišla tahle válka a než mne nasadili, jak si vzpomínám, studoval jsem práva a studoval jsem speciálně kriminalistiku. Podívejte se na avantgardu, na všechny ty šperky rozseté po celé historii lidstva. Jako dítě se pamatuji, že kamarád při hře na schovávanou se oběsil v komíně na trojnásobném drátě, jsa zcela zalit představou, jak budeme překvapeni, až ho jednou najdeme. Znal jsem nábožného člověka, který tak toužil po svatosti, že za noci nadzvednul víko krypty a zamotav se do rouch a zkamenělých střev a hnátů prostřelil si hlavu. Řekněte, není to krásné, takhle v plných silách odejíti? Svobodně a v plném vědomí. Ostatně mohu vám též říci, jakým způsobem odešel můj dědeček, přednosta stanice v roce 1919. Vysvlékl se donaha v kanceláři a celé tělo si potisknul všemi možnými razítky, která bůhvíkde sehnal. Na záda si zřídil důmyslné zařízení, aby i tam nebylo místa bez poskvrny. Kontroloval se v zrcadle. Použil všech možných barev, takže vypadal jako leopard. A potom, prozpěvuje si, vytáhnul ze šuplíku revolver a prostřelil si spánek. Byl tak důsledný, a tak měl všechno do podrobností promyšleno, že když okresní lékař stahoval mu předkožku, objevovalo se písmenko za písmenkem, až vzniknul nápis stanice, kde zamlada sloužil. Doktor, známý karbaník, křičeclass="underline" Kruci, to je jako když se gustýruje oko. A smál se na potištěnou mrtvolu a plácal ji přátelsky po zádech. Řekněte, nebyl to obr, ten můj děda? Není to magnus parens budoucnosti? — zeptal jsem se, ale doktor Gall byl zamyšlen a držel si hlavu v prstech. Pokračoval jsem, stíhaje pohybem ruky spád myšlenek: — A tak namísto nesmyslných válek budou kolektivní sebevraždy celých národů. Dle obrazů cinquecenta. Speditérské vozy s důmyslně sestavenými skupinami mrtvol budou zasílány jako vzorky. Vysoké školy budou vyučovati této disciplíně. Lidé budou pouze šťastní. Představa nebe zmizí. Pokoříme tak boha a vrátíme mu to, co učinil našim prarodičům. Vyženeme ho ze srdcí našich. - Tak jsem se nechal unášeti a nechal jsem odnášeti a odtékati všechno to, co ve mně jíž dávno rostlo a co bylo mým činem smeteno. Teprve nyní jsem dovedl o tom hovořiti, protože jsem to již vykonal, protože jsem svoje naplnil. Proto též se mi dnes ten můj případ jevil jako neopakovatelný, jedinečný a vzdálený. Již mne nic nepálilo. Ta krev napumpovaná dle maximálních cen ze mne udělala někoho jiného, opatrného, bojácného, literárního. Vyprávěl jsem doktorovi o někom, kdo umřel, anebo žije, ale já jeho adresu neznám. Uskutečnil jsem se tam v Bystřici u Benešova a byl jsem proti své vůli vrácen. Víc jsem udělati nemohl a byl jsem nyní nucen přijmouti život za těch podmínek. Protože jsem byl upřímný a nikdy jsem nezoufal a nikdy si nepřál nemožnosti, začal jsem vyráběti život. Továrnička spustila a netoužil jsem po ničem než po Máše, po službě a po domečku.