„Chápu,“ řekl Stormgren, „nebylo by kam se před tím schovat.“
„Ne, neexistuje žádné místo na světě, kam bych nemohl poslat své — ehm — zařízení, kdybych byl přesvědčen o nutnosti jeho použití. A proto nemusím k zachování svého postavení nikdy používat žádné drastické metody.“
Svět nyní věděl, že jejich velké lodě nebyly ničím jiným než symboly a přeludy. Ale jejich pouhá přítomnost změnila historii Země. Nyní byla jejich úloha u konce a jejich úspěch se za nimi bude jako ozvěna ještě dlouho odrážet staletími.
Karellenovy předpovědi byly správné. Náhlý šok z poznání rychle pominul, třebaže stále ještě existovali lidé, kteří ačkoliv se chlubili svým osvobozením se od předsudků a pověr, nikdy nebyli schopni podívat se do očí žádnému z Vládců. Bylo v tom něco podivného, něco, co se vymykalo veškerému rozumu a logice. Ve středověku lidé v ďábla věřili a báli se ho. Ale nyní bylo dvacáté první století. Je snad možné, že stále ještě existuje něco takového jako druhová paměť?
Bylo zřejmé, že Vládci nebo bytosti stejného druhu přišli do násilného kontaktu s dávným člověkem. To setkání se uskutečnilo někde v pradávné minulosti, protože o něm neexistovaly žádné záznamy. Byla to jedna z velkých záhad, ale nezdálo se, že by ji Karellen chtěl pomoci lidstvu rozluštit.
Vládci, přestože se už ukázali lidstvu, jen zřídkakdy opouštěli svou loď. Snad to pro ně na Zemi bylo fyzicky nepohodlné kvůli jejich velikosti nebo kvůli křídlům, která naznačovala, že přišli ze světa s mnohem nižší gravitací. Nikdy je nebylo vidět bez pásu, na němž bylo připevněno jakési složité zařízení. Vědci se domnívali, že kontroluje jejich tíhu a umožňuje komunikovat mezi sebou. Přímé sluneční světlo pro ně bylo nepříjemné a nikdy se na něm nezdrželi déle než pár sekund. Když museli vyjít ven na delší dobu, nosili tmavé brýle, což jim propůjčovalo dost nepatřičný vzhled. Ačkoliv se zdálo, že mohou dýchat pozemský vzduch, nosili s sebou malé plynové bombičky, z nichž se občas občerstvovali.
Možná, že příčinou toho, proč se lidí spíše stranili, byly skutečně pouze tyto fyzické problémy. Jenom velmi málo lidí se setkalo s Vládci a nikdo si netroufl odhadnout, kolik jich je v Karellenově lodi. Nikdo jich neviděl víc než pět pohromadě, třebaže na palubě onoho ohromného korábu jich mohly být stovky.
V mnoha ohledech přineslo sestoupení Vládců na Zem více problémů než jich vyřešilo. Jejich původ byl stále neznámý a jejich biologie byla zdrojem nekonečných spekulací. Ochotně odpovídali na spoustu otázek, ale v jistých ohledech bylo jejich chování velmi záhadné. Vcelku to však nikomu kromě vědců nevadilo. Obyčejný člověk, třebaže dával přednost tomu, se s Vládci nestýkat, jim byl vděčný za to, co udělali pro svět.
Soudě podle měřítek předchozích věků byl svět nyní Utopií. Ze světa se ztratila nevzdělanost, nemoci, bída, hlad. Vzpomínka na válku zmizela do minulosti jako zlý noční sen, který umírá s probuzením. Brzy úplně vymizí z paměti žijících lidí.
Tvář světa byla změněna s využitím lidské energie namířené správným směrem. Byl to skutečně doslova nový svět. Města, vyhovující předchozím generacím, byla přestavěna anebo opuštěna a ponechána jako muzea. Naprosto se změnila struktura obchodu a průmyslu. Výroba se stala převážně automatickou. Automatizované továrny chrlily spotřební zboží v neomezeném množství, takže všechny základní životní potřeby byly prakticky zadarmo. Lidé pracovali jenom když si to výslovně přáli a když to pro ně bylo druhem povyražení, anebo nepracovali vůbec.
Byl to Spojený Svět. Stále ještě se používala stará jména bývalých zemí, ale nesloužila k ničemu jinému než k poštovním účelům. Na Zemi nebyl nikdo, kdo by neuměl mluvit anglicky, kdo by neuměl číst, neměl k dispozici televizor nebo nemohl navštívit opačnou polokouli během dvaceti čtyř hodin…
Zločin prakticky vymizel. Stal se jak zbytečným, tak nemožným. Když nikomu nic nechybí, nemusí nic krást. Kromě toho, všichni potencionální zločinci věděli že trestu Vládců by neunikli. V ranných dobách své vlády ukázali tak zřetelně svůj smysl pro právo a pořádek, že tato lekce nebyla nikdy zapomenuta.
Také nebylo téměř slyšet o zločinech z vášně, třebaže nevymizely úplně. Bylo odstraněno množství psychických problémů a lidstvo uvažovalo mnohem racionálněji. A to, co se v minulých letech nazývalo neřestí, nebylo nyní ničím jiným než excentrismem nebo přinejhorším špatnými způsoby.
Jednou z pozoruhodných změn bylo zpomalení onoho šíleného tempa, jímž se vyznačovalo dvacáté století. Život současné generace byl oproti minulosti mnohem pokojnější. Nepatrnému množství lidí scházela ona horlivost, spěch a chvat, zatímco většina žila v pokoji a pohodě. Člověk západu se poučil — to, na co zbytek světa nikdy nezapomněl — že odpočinek není žádný hřích, pokud ovšem nezdegeneruje do naprosté lenosti.
Velkou část svého volného času lidstvo nyní věnovalo vzdělání. Bylo nejenom důkladnější, ale také delší. Jen málo lidí ukončilo studium před dvacátým rokem svého života — a to bylo pouze první stadium, protože za normálních okolností se většina lidí vracela do škol na další tři roky, po zkušenostech a cestách, které prohloubily jejich obzory. A dokonce i potom mnoho lidí po zbytek svého života studovalo v nejrůznějších kursech obory, které je nejvíc zajímaly.
Rozšíření lidského vzdělání tak daleko za hranici fyzické dospělosti podnítilo mnoho sociálních změn. Některé z nich byly po generace nezbytné, ale předchozí perioda je změnila nebo úplně odbourala. Zvlášť pak v oblastech sexuálních vztahů, které se radikálně změnily. Byly otřeseny dvěma vynálezy, které za svůj objev ironií osudu vděčily pouze lidem a neměly s Vládci nic společného.
Prvním z nich byla stoprocentně spolehlivá orální antikoncepce. Druhá byla stejně tak spolehlivá jako otisky prstů a byla založena na detailní analýze krve. Jednalo se o určení otcovství. Tyto dvě vymoženosti smetly pryč poslední zbytky puritánského poblouznění lidské společnosti.
Další velkou změnou byla extrémní pohyblivost nové společnosti. Díky dokonalosti letecké dopravy se každý okamžitě dostal tam, kam chtěl. V oblacích bylo mnohem víc místa než kdy předtím na silnicích a jestliže dvacáté století dostalo svět na kola, dvacáté první století mu dalo křídla. I když ne doslova. Typický osobní letoun vůbec neměl křídla a i hlučné vrtule starých helikoptér nenávratně zmizely. Ne, člověk ještě nepoznal tajemství antigravitace. To znali pouze Vládci. Létající stroje člověka byly poháněny silou, které by bratři Wrightové rozuměli. Byl to tryskový pohon, který vrhal piloty vzhůru na oblohu a udržel je tam. To, co nemohly dokázat žádné zákony či nařízení Vládců, dokázaly tyto všudypřítomné létající automobily. Smazaly poslední rozdíly mezi lidskými rasami.
Došlo i k dalším významným událostem. Nastal dokonale světský věk. Z církví, které existovaly před příchodem Vládců, přežívala pouze forma očištěného buddhismu, snad ta nejpřísnější ze všech věrouk. Víry, které byly založeny na zázracích a zjevení, zmizely úplně. S růstem vzdělanosti už pomalu zanikaly i předtím a Vládci samotní se do těchto věcí nikdy nemíchali. Ačkoliv po Karellenovi často chtěli, aby vyjádřil svůj postoj vůči náboženství, vždy odpověděl, že víra člověka je pouze jeho vlastní záležitostí, pokud neomezuje svobodu druhých.