Zatím auto, které vlastně odvedlo skvělou práci, pokračovalo směrem ke kanadské hranici. Možná, že už je Karellen dostal — je mi to vlastně jedno. Jak vidíte — a já doufám, že si ceníte mé otevřenosti — celý náš plán byl založen na jedné věci. Jsme si zcela jisti, že Karellen může vidět a slyšet vše, co se odehrává na zemském povrchu, ale pokud není čaroděj, nemůže vidět pod zem. Takže nemohl vědět o oné záměně v tunelu. A pak už bylo příliš pozdě. Samozřejmě, že jsme hodně riskovali, měli jsme však ještě jednu nebo dvě další pojistky, ale ty vám teď neprozradím. Mohly by se nám ještě někdy hodit.“
Joe mu celý příběh vypověděl s takovým nadšením, že se Stormgren jen stěží ubránil smíchu. Ale přesto byl velmi rozrušen. Byl to dokonalý plán a je docela možné, že se jim podařilo Karellena přelstít. Stormgren vůbec nevěděl, jestli ho Vládci nějakým způsobem střeží. Ani Joe o tom nebyl přesvědčen. Možná právě proto byl tak upřímný — chtěl vědět, jak na to Stormgren bude reagovat. Dobrá, musí tedy vypadat důvěryhodně, ať už jsou jeho skutečné pocity jakékoliv.
„Jste pěkně pošetilí,“ řekl jim s opovržením v hlase, „jestli si myslíte, že můžete Vládce tak snadno obelstít. V každém případě, k čemu to všechno má být dobré?“
Joe mu nabídl cigaretu, kterou Stormgren odmítl, pak si sám jednu zapálil a sedl si na okraj stolu. Poté, co se ozvalo zlověstné zapraštění, rychle seskočil.
„Naše motivy by měly být zcela jasné,“ začal. „Veškeré naše argumenty byly bezvýsledné, proto jsme museli sáhnout k jiným metodám. Naše podzemní hnutí už existuje dlouho a Karellen, ať už má jakoukoli moc, to s námi nebude mít lehké. Chceme bojovat za naši nezávislost. Abyste mne ale nepochopil špatně. Nechceme žádné násilí — alespoň ne ze začátku, ale Vládci přece používají lidské spojence a právě těm to uděláme značně nepohodlné.“
Mnou počínaje — pomyslel si Stormgren. V duchu přemýšlel, kolik bylo pravda z toho, co mu pověděli. Opravdu si myslí, že tyto gangsterské metody Karellenem nějak pohnou? Na druhé straně je pravda, že dokonale organizované hnutí může spoustu věcí pořádně zkomplikovat. Joe se přece zmínil o jednom slabém místě systému Vládců. Jejich příkazy byly opravdu vydávány prostřednictvím lidí. Jestliže budou tito lidé terorizováni, celý systém může ztroskotat.
To byla pouze malá možnost, Stormgren věřil tomu, že Karellen najde nějaké řešení.
„Co se mnou chcete udělat?“ zeptal se po chvíli. „Jsem přece rukojmí — nebo ne?“
„Nemějte péči, my se o vás postaráme. Během pár dní tu budeme mít jistou návštěvu a do té doby se budeme snažit zabavit vás jak nejlépe budeme umět.“
Dodal několik slov ve svém jazyce a jeden z jeho společníků vytáhl balíček zbrusu nových karet.
„Obstarali jsme je zvlášť pro vás,“ vysvětlil Joe. „Tuhle jsem četl v Timesech, že jste dobrý v pokeru.“
Jeho hlas zněl humorně, zjevně se bavil. „Doufám, že s sebou máte dost peněz. Nedívali jsme se. Konec konců můžeme brát i šeky.“
Stormgren zíral na své únosce dost zmoženě. Pak když konečně pochopil absurdní humor situace, najednou se mu zdálo, že všechny povinnosti a tíže jeho postavení jsou pryč. Od této chvíle je to van Rybergova práce. Ať se stane cokoliv, on sám s tím nemůže dělat vůbec nic — a ti fantastičtí kriminálníci netrpělivě čekají, až s nimi začne hrát poker.
Najednou zvedl hlavu a začal se smát jako se nesmál už dlouhá léta.
Není pochyb o tom — pomyslel si van Ryberg zachmuřeně, že Wainwright mluví pravdu. Mohl mít určité podezření, ale zcela jistě neví o tom, kdo Stormgrena unesl. A ani on sám únos neschvaloval. Van Ryberg sdílel se Stormgrenem už delší dobu neodbytné tušení, že v rámci Ligy za osvobození existují nějací extrémisté, kteří nutí Wainwrighta, aby vyvíjel aktivnější politiku. A ti nyní vzali věci do svých rukou.
Únos byl perfektně zorganizován, o tom nemůže být pochyb. Stormgren teď může být kdekoliv na Zemi a je jen malá naděje, že by se ho podařilo najít. Ale něco přece musíme udělat, rozhodl van Ryberg, a to rychle. Navzdory tomu, že se se Stormgrenem tak často vadil, měl ho velmi rád. A také měl strach z toho, že bude muset osobně jednat s Karellenem. Ale neměl jinou možnost.
Středisko spojů zaujímalo celé horní podlaží obrovské budovy. Po celé jeho ploše se rozprostírala řada dálnopisů. Některé tiché, jiné zuřivě cvakaly. Procházely jimi nekonečné řady údajů. O světové produkci, stavu i počtu obyvatelstva, veškeré světové ekonomice. Někde v Karellenově lodi se nachází ekvivalent této pozemské místnosti a van Ryberg si s mrazením v zádech pomyslel, jací tvorové asi procházejí onou místností a kontrolují údaje, které jim vysílá Země.
Ale dnes ho tyto stroje a práce, kterou vykonávaly, nezajímaly. Šel přímo k malé místnosti, do níž měl předtím přístup pouze Stormgren. Podle van Rybergových instrukcí byl zámek násilím otevřen a nyní ho přede dveřmi očekával šéf spojové sekce.
„Je to jako obyčejný dálnopis se standartní klávesnicí,“ řekl van Rybergovi. „Můžete jím vysílat také snímky či grafy, ale říkal jste, že tohle nebudete potřebovat.“
Van Ryberg nepřítomně přikývl. „To je všechno. Děkuji vám,“ řekl. „Nezdržím se tu moc dlouho. Pak to tu opět zamknete a všechny klíče mi předáte.“
Počkal, až šéf spojové sekce odešel a pak si sedl k přístroji. Byl využíván velmi zřídka, protože veškeré záležitosti mezi Karellenem a Stormgrenem byly vyřizovány na jejich pravidelných týdenních schůzkách. Tohle bylo pouze pro případ nouzového spojení a van Ryberg očekával, že odpověď přijde velmi rychle.
Po chvíli váhání začal necvičenými prsty vyťukávat zprávu. Stroj tiše předl a za pár sekund na obrazovce blikala první slova. Pak se opřel v křesle a čekal na odpověď.
Ani ne o minutu později začal stroj opět vrčet. Van Ryberg si pomyslel, a to ne poprvé, zda Dohlížitel vůbec někdy spí. Zpráva byla velmi krátká a moc mu nepomohla.
NEMÁM ŽÁDNÉ INFORMACE. ŘEŠENÍ PONECHÁVÁM VÝHRADNĚ NA VÁS. K.
Van Ryberg si hořce a bez jakéhokoliv uspokojení uvědomil, jak velká zodpovědnost mu byla svěřena.
Během posledních tří dnů Stormgren důkladně analyzoval své únosce. Joe byl jediný, kdo z nich byl důležitý. Ti druzí nebyli nikdo. Sběř, která by se dala najít v jakémkoliv podzemním hnutí. Ideály Ligy za osvobození pro ně nic neznamenaly, jejich jediným zájmem bylo vydělat si na živobytí minimálním množstvím práce.
Joe byl ale mnohem komplexnější jedinec, třebaže jistým způsobem připomínal Stormgrenovi velké dítě. Jejich nekonečné partie pokeru byly přerušovány zuřivými politickými debatami a Stormgrenovi bylo brzy jasné, že velký Polák nikdy nebral důvody, pro něž bojoval, vážně. Ve všem, co řekl, zněly emoce a extrémní konzervatismus. Dlouhý boj jeho rodné země za nezávislost ho ovlivnil natolik, že stále jakoby žil v minulosti. Byl živou relikvií, jedním z těch, kteří nemají žádný užitek ze současného způsobu života. Až lidé jeho typu vymizí, jestli se to ovšem vůbec někdy stane, svět bude mnohem bezpečnější, ale také mnohem méně zajímavý.
Stormgren byl pomalu přesvědčen o tom, že Karellenovi se nepodaří ho najít. Snažil se nepřipustit to před svými únosci, ale nepřesvědčil je. Bylo zcela jasné, že vyčkávají, zda Karellen něco podnikne. Když se nic nestane, budou moci pokračovat ve svých dalších plánech.