Выбрать главу

K veřejné diskusi o sociálně-filozofické, historicko-politické, ekonomické i religiozní problematice liberálové nejsou způsobilí jednak pro svou slaboduchost (jestli by nebyli – nebyli by liberály), tak i následkem lživosti ideologie liberalismu, která se při takové diskusi nezbytně ozřejmí.

7.  Zřízení Federálního seznamu extremistických materiálů, je jeden z prvních kroků liberálů ve snaze vytvořit fašistickou diktaturu pod heslem liberalismu.

všechny historicky známé fašistické diktatury začaly zavedením «Seznamu zakázaných knih» a tresty (až po trest smrti) za svévolné šíření zakázaných knih a svévolné seznamování se s nimi.všechny historicky známé svobodomyslné síly umožňovaly publikaci i těch nejvíce zlých myšlenek, protože byly schopné je usvědčit ve veřejné diskusi a tímtéž si vybojovat podporu ze strany politicky aktivní části společnosti.

8.  Odpovídajícím způsobem vedený boj s fašismem v těchto dnech – to je především likvidace Federálního seznamu extremistických materiálů a odhalení základů liberalismu i politiky na základě jeho ideí.

Konsolidace na základě myšlenek liberalismu je nemožná proto, že liberalismus je nepřítel svobody.

3. Konsolidace na základě věroučení tradičních náboženství

9.  Úsilí realizovat takovou konsolidaci jako alternativu k liberální konsolidaci na principech biorobotizace a zdobytčení, údajně vyjadřující svébytnost Ruského světa, lišící se od svébytnosti civilizace Západu, vychází z té skutečnosti, že v historii Ruského impéria byla konsolidace mnohonárodnostní ruské společnosti na základě věroučení tradičních náboženství pro její národy realitou (do začátku panování imperátora Alexandra II., který zemřel na následky teroristického činu).

V této variantě konsolidace je věroučení Ruské pravoslavné církve (RPC) základem státní ideologie při zašťiťování Ruskou pravoslavnou církví jiných náboženství za podmínky, že jejich duchovenstvo bude mezi svými věřícími prosazovat myšlenku loajality k Ruskému impériu.

V roce 1812 i v letech 1853-1855 se konsolidace tohoto druhu projevila v bojové soudržnosti ve svém složení mnohonárodnostní Ruské armády a námořnictva nezávisle na rozdílech církevních vyznání jejích příslušníků: pravoslavní, muslimové, i židé, i příslušníci jinojazyčných menšin – všichni čestně sloužili caru-imperátorovi, personifikujícímu svou osobou Rusko jako celek. Jeho osoba byla přijímána v celé společnosti, s nečetnými výjimkami, jako posvátná osoba a existence Ruského impéria nevyvolávala u většiny pochybnosti.

Od těch dob se ve spektru konfesí změnilo jen jedno, k počtu pro Rusko tradičních konfesních církví (pravoslaví, islám, judaismus, budhismus, reliktní kultury šamanismu) se připojila Komunistická strana Ruské federace se svým «nejvyšším šejchem mraxismu» - «patriarchou» G.A.Zjuganovem.

10.  Příčiny selhání v minulosti prováděné konsolidace na základě věroučení pro Rusko tradičních náboženství jsou jejími přívrženci sváděny na sociálně nemotivované odpadlictví od víry předků. To však neodpovídá skutečnosti.

11.  Skutečný důvod ztráty této konsolidace má dvojí charakter:

Za prvé, všechna tradiční náboženství obsahují sociální doktrínu, kterou maximálně krátce vyjádřil apoštol Paveclass="underline"

«Otroci, poslouchejte své pány s uctivou pokorou a v prostotě vašeho srdce jako Krista, nejen naoko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, z duše plnící Boží vůli a lidem sloužící ochotně, jako byste sloužili Pánu. Víte, že Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní, ať je to otrok, nebo svobodný

(List Efezským, dopis apoštola Pavla, 6:5-8). Za druhé, její funkčnost byla v minulosti založena na nevědomosti a bezmyšlenkovitosti stáda k otázkám sociálně-filozofického charakteru, o čemž přímo psal M.E.Saltykov-Ščedrin:

«.... řeknu ti tajemství, že náš nevolník se ani nebojí vnitřní politiky prostě proto, že ji nechápe. Jak ho budeš trápit, stejně si bude myslet, že to není „vnitřní politika“, ale prostě boží dopuštění, jako mor, hlad či povodně pouze s tím rozdílem, že u vzniku tohoto dopuštění je pompadour[úředník]. Je tedy zapotřebí, aby chápal, co je to vnitřní politika? – na to mohou být různé názory, ale já, ze své strany říkám přímo: dávejte si pozor pánové! protože jakmile nevolník pochopí, co je to vnitřní politika – n-i-ni, c´est fini! [hotovo!konec!].

-  Nu...ano... dejme tomu, že je to tak»

вернуться

6

Toto probíhá na Ukrajině po státním převratu v únoru r.2014 a fakticky k tomu došlo v USA.

вернуться

7

Úryvek ze vzpomínek velkoknížete Alexandra Michajloviče Romanova (1866 - 1933) o jeho cestě z Kavkazu do Petěrburgu v jeho dětství na podzim r.1878 v období vlády Alexandra II. «Dráha Moskva – Petěrburg s délkou 605 verst byla uzavřena vojskem. Po celou dobu cesty jsme viděli záblesky bodáků a vojenské pláště. V noci tisíce ohňů osvětlovaly naši cestu. Zpočátku jsme si mysleli, že jde o ceremoniál vítání Náměstka Kavkazského, ale potom jsme pochopili, že Vládce Imperátor zamýšlel v blízké budoucnosti navštívit Moskvu, a proto byla vládou přijata mimořádná opatření k ochraně jeho vlaku před útoky zákeřných zločinců. Toto nás neskutečně rozhořčilo. Jak bylo zřejmé, politická situace byla krajně napjatá, když bylo k ochraně vlaku Imperátora Všeruského nezbytné chránit každý coul trasy mezi dvěma hlavními městy. To se tak nepodobalo těm časům, kdy Imperátor Nikolaj I. cestoval téměř bez ochrany po nejzapadlejších místech svého nezměrného impéria. Náš otec byl velmi roztrpčen a nedokázal skrýt své rozčilení.» (Kniha vzpomínek, Hlava III)

вернуться

8

Tzn. tato varianta evidentně odporuje hlavě 2 odst.13 nyní platné ústavě Ruské federace.

вернуться

9

Komunistická strana Ruské federace je do výčtu církví zanesena na tom základě, že její vedení včetně Z.A.Zjuganova osobně bylo od poloviny devadesátých let vyrozuměno  o metrologické nesoudržnosti politické ekonomie «marxismu» a v návaznosti – o jeho nevědeckosti, což vylučuje možnost budování socialismu a komunismu na jeho ideovém základě.

вернуться

10

Tedy představitel státní moci (naše objasnění při citaci).

вернуться

11

Vychází z na internetu publikované knihy M.V.Saltykov-ŠČedrin. Pompaduři a pompadurši. (M.: Pravda, 1985): http://az.lib.ru/s/saltykow_m_e/text_0020.shtml.