Valda otřel čepel do Omernova tabardu a pak si náhle uvědomil, že starý vlk ještě dýchá, chraplavě, bublavě. Zašklebil se, sklonil se, aby to ukončil – a za paži ho chytla hubená ruka s dlouhými prsty.
„Staneš se teď ty velícím kapitánem, můj synu?“ Asunawův vyzáblý obličej patřil mučedníkovi, přesto mu v tmavých očích plála taková vášeň, že to vyvádělo z míry i lidi, kteří nevěděli, kdo je. „Mohl by ses jím docela dobře stát, když dosvědčím, že jsi zabil vraha Pedrona Nialla. Ale ne, kdybych musel říct, že jsi rozerval hrdlo i Niallovi.“
Valda vycenil zuby, což mohlo vypadat i jako úsměv, a narovnal se. Asunawa miloval pravdu, pravda, zvláštním způsobem. Dokázal ji zavázat na uzly či pověsit a stáhnout z kůže, když ještě křičela, ale pokud Valda věděl, nikdy doopravdy nezalhal. Pohled na Niallovy oči již potažené mázdrou a kaluž krve, která se pod ním šířila, ho uspokojil. Stařec umíral.
„Mohl, Asunawo?"
Zraky hlavního inkvizitora zaplály, když Asunawa couvl a odtáhl sněhobílý plášť z dosahu Niallovy krve. Dokonce ani pan kapitán by neměl být tak důvěrný. „Řekl jsem, že mohl, můj synu. Podivně jsi váhal, než jsi souhlasil, že čarodějnice Morgasa musí být předána ruce Světla. Pokud mi nedáš své slovo –“
„Morgasa je ještě potřebná.“ Přerušit ho Valdu nesmírně potěšilo. Neměl tazatele, ruku Světla, jak si říkali, rád. Kdo by měl rád muže, kteří se nikdy nesetkali s nepřítelem, jenž by nebyl odzbrojený a v řetězech? Oni sami se drželi stranou ostatních dětí. Asunawa měl na plášti šarlatovou pastýřskou hůl tazatelů, ne sluneční kotouč dětí, zdobící Valdův vlastní tabard. Horší, zřejmě si mysleli, že jejich práce se skřipcem a rozžhaveným železem je jediná skutečná práce dětí. „Morgasa nám dá Andor, takže ji nemůžeš dostat dřív. A Andor nezískáme, dokud nerozdrtíme tu prorokovu chátru.“ Prorok musel přijít na řadu první, neboť kázal o příchodu Draka Znovuzrozeného a jeho chamraď vypalovala vesnice, které se k al’Thorovi hlásily příliš pomalu. Niall už skoro nedýchal. „Leda bys chtěl vyměnit Amadicii za Andor, místo abys držel obojí. Hodlám al’Thora pověsit a Bílou věž rozdrtit na prach, Asunawo, a nepřipojil jsem se k tobě, jenom abych viděl, jak to všechno hážeš na hnůj.“
Asunawu to nezarazilo. Nebyl žádný zbabělec. Ne tady, se stovkami tazatelů v Pevnosti, kdy si většina dětí dávala pozor, aby se na ně škaredě nepodívala. Nevšímaje si meče ve Valdových rukou, nasadil na mučednickou tvář masku smutku. Jeho pot vypadal jako slzy lítosti. „V tom případě, jelikož pan kapitán Canvele věří, že zákonu je třeba uposlechnout, obávám se –“
„Já se obávám, že Canvele souhlasí se mnou, Asunawo.“ Souhlasil od rána, když si uvědomil, že si Valda do Pevnosti přivedl polovinu legie. Canvele nebyl žádný hlupák. „Otázkou není, jestli budu velícím kapitánem, až dneska zapadne slunce, ale kdo povede ruku Světla při jejím vyhrabávání pravdy.“
Asunawa nebyl zbabělec a ještě menší hlupák než Canvele. Netrhl sebou ani nechtěl vědět, jak to Valda hodlá zařídit. „Chápu,“ pravil po chvíli, a pak, mírně: „Chceš zákon přejít úplně, můj synu?“
Valda se skoro zasmál. „Můžeš Morgasu vyzpovídat, ale nebude vyslýchána. K tomu ji dostaneš, až s ní skončím.“ Což mohlo chvíli trvat. Náhradnici na Lví trůn, někoho, kdo pochopí, jak má vypadat správný vztah k dětem, jaký měl třeba král Ailron tady, nenajde přes noc.
Možná to Asunawa pochopil, možná ne. Otevřel ústa a ode dveří se ozvalo zalapání po dechu. Stál tam Niallův sekretář se zarudlou tváří, s našpulenými rty, a přimhouřenýma očima se snažil dívat na všechno kromě těl ležících na podlaze.
„Smutný den, pane Balwere,“ prohlásil Asunawa a jeho hlas byl smutný asi jako železo. „Zrádce Omerna zabil našeho pana velícího kapitána Pedrona Nialla, Světlo sviť na jeho duši.“ Ani na chvíli se neodchýlil od pravdy. Niall už nedýchal a zabít ho byla zrada. „Pan kapitán Valda přišel příliš pozdě, aby jej zachránil, ale zabil Omernu po jeho ohavném hříchu.“ Balwer sebou trhl a začal si mnout ruce.
Ten ptačí chlapík Valdu znepokojoval. „Když už jsi tady, Balwere, aspoň můžeš být užitečný.“ Neměl rád neužitečné lidi a písař byl zosobněním neužitečnosti. „Zanes tuhle zprávu každému z kapitánů v Pevnosti. Vyřiď jim, že pan velící kapitán byl zavražděn a že svolávám radu pomazaných.“ První, co udělá, až se stane velícím kapitánem, bude vykopat toho prcka z Pevnosti, vykopne ho tak daleko, že se dvakrát odrazí, a vybere si sekretáře, který sebou nebude cukat. „Ať už si Omernu koupily čarodějnice či prorok, hodlám zařídit, aby byl Pedron Niall pomstěn.“
„Jak říkáš, můj pane.“ Balwer mluvil suchým, poměrně slabým hlasem. „Stane se, jak říkáš.“ Očividně se konečně přiměl podívat na Niallovo tělo. Když se trhaně klaněl, nedíval se skoro na nic jiného.
„Zdá se, že nakonec budeš naším dalším velícím kapitánem,“ poznamenal Asunawa, když Balwer odešel.
„Zdá se,“ ucedil Valda suše. Vedle Niallovy ruky ležel proužek papíru, jaký se používal při posílání zpráv po holubech. Valda se sklonil, aby ho zvedl, a pak znechuceně vydechl. Papír ležel v kaluži vína. Ať už na něm bylo napsáno cokoliv, bylo to ztraceno, inkoust se rozpil.
„A ruka dostane Morgasu, až ji nebudeš potřebovat.“ To rozhodně nebyla otázka.
„Předám ti ji osobně.“ Třeba se bude moci něco zařídit, aby to na chvíli ukojilo Asunawovy choutky. Taky by to mohlo zajistit, že Morgasa bude přístupnější. Valda pustil kus papíru na Niallovu mrtvolu. Starý vlk s věkem ztratil lstivost a odvahu a teď bude na Eamonu Valdovi, aby čarodějnice a jejich falešného Draka přivedl k poslušnosti.
Gawyn, polehávající na břiše na kopci, pozoroval pod odpoledním sluncem tu katastrofu. Dumajské studny teď ležely celé míle daleko na jihu za zvlněnou plání a nízkými kopci, ale on pořád viděl kouř stoupající z hořících vozů. Nevěděl, co se tam stalo po tom, kdy vedl průlom s tolika molodci, kolik jen dokázal sebrat. Vypadalo to, že al’Thor je ve velení, al’Thor a ti muži v černých kabátcích, kteří zcela zjevně usměrňovali, sráželi Aes Sedai i Aiely. V okamžiku, kdy si uvědomil, že sestry prchají, poznal, že je čas vypadnout.
Přál si, aby byl mohl al’Thora zabít. Za svou matku, kterou zabily jeho činy. Egwain to popírala, ale neměla žádný důkaz. Za svou sestru. Mluvila-li Min pravdu – měl ji přimět, aby tábor opustila s ním, ať už sama chtěla cokoliv. Ostatně bylo hodně věcí, které by byl rád dneska udělal jinak – měla-li Min pravdu a Elain al’Thora milovala, pak její strašlivý osud byl dostatečným důvodem pro jeho zabití. Aielové to možná udělali za něj. Nicméně o tom pochyboval.
Se zatrpklým smíchem zvedl trubičku dalekohledu. Na jednom zlatém proužku byl nápis. „Od Morgasy, královny Andoru, milovanému synovi Gawynovi. Kéž je živým mečem pro svou sestru a Andor.“ Nyní to byla pěkně hořká slova.