Covarla se pomalu postavila, jako by si nebyla jistá, jestli smí. Zaťala prsty do šátku s červenými třásněmi, který měla přehozený přes lokty. „Katerina je mezi pohřešovanými, matko. Já mám nejvyšší postavení mezi těmi, co...“ Když však na ni Elaida upřela zrak, s prsty ztuhlými uprostřed ujímání, odmlčela se, ztěžka polkla a přešlápla z nohy na nohu.
„Kolik, dcero?“ zeptala se Elaida nakonec. Nevěřila, že mluví tak klidně.
„Nevím, kolika se podařilo uniknout, matko,“ odpovídala Covarla zdráhavě. „Neodvažovaly jsme se čekat, než bude provedeno ohledání, a –“
„Kolik?“ zavřískla Elaida. Otřásla se, znovu se soustředila a pokračovala v pletení. Neměla křičet. Podvolit se hněvu byl projev slabosti. Nahodit oko, přetáhnout a posunout. Uklidňující pohyby.
„Já – přivedla jsem s sebou jedenáct sester, matko.“ Odmlčela se, aby se nadechla, a pak, když Elaida neříkala nic, pokračovala rychle dál. „Na cestě sem můžou být další, matko. Gawyn odmítl dál čekat a my se neodvažovaly zůstat tam bez něj a jeho molodců, když bylo kolem tolik Aielů a...“
Elaida ji neposlouchala. Dvanáct se jich vrátilo. Pokud by vyvázly nějaké další a spěchaly zpátky do Tar Valonu, určitě by tu byly stejně rychle jako Covarla. I kdyby byla jedna dvě zraněné a cestovaly pomalu... Dvanáct. Věž neutrpěla takhle velkou pohromu dokonce ani za trollockých válek.
„Ty aielské divoženky musejí dostat lekci,“ prohlásila přes to, co blábolila Covarla. Galinu napadlo použít Aiely k odvrácení Aielů. Jaká to byla hlupačka! „Zachráníme sestry, které drží v zajetí, a naučíme je, co to znamená, vzpírat se Aes Sedai! A al’Thora se zmocníme zas.“ Nedovolí mu vyklouznout, ani kdyby měla osobně vést celou Bílou věž, aby ho chytila! Věštění bylo jisté. Ona zvítězí!
Covarla vrhla nejistý pohled na Alviarin a opět přešlápla. „Matko, ti muži – myslím –“
„Nemysli!“ štěkla prudce Elaida. Křečovitě sevřela pletací jehlice a předklonila se tak prudce, až Covarla zvedla ruku, jako by se bránila útoku. Na Alviarin Elaida úplně zapomněla. No, ta ženská teď věděla tolik co ona. To vyřídí později. „Udržela jsi to v tajnosti, Covarlo? Kromě toho, že jsi informovala kronikářku?“
„Ach ano, matko,“ pospíšila si Covarla. Dychtivě přikyvovala, byla ráda, že něco udělala správně. „Do města jsem vstoupila sama a skrývala tvář, dokud jsem se nedostala k Alviarin. Gawyn mě chtěl doprovodit, ale stráže na mostech odmítly molodce vpustit.“
„Zapomeň na Gawyna Trakanda,“ nařídila jí kysele Elaida. Ten mladík zřejmě zůstal naživu, aby jí hatil plány. Pokud se ukáže, že Galina přežila, za tohle draze zaplatí navrch k tomu, že nechala utéci al’Thora. „Město opustíš stejně nenápadně, jako jsi vstoupila, dcero, a zůstaneš s ostatními hezky v úkrytu ve vesnici za mostními městečky, dokud pro tebe nepošlu. Dorlan by měl být v pořádku.“ V té malé díře budou muset spát po stodolách, protože tam nebyl jediný hostinec. „Běž hned. A modli se, aby brzy dorazila některá sestra nad tebou. Sněmovna bude požadovat nápravu téhle bezpříkladné katastrofy, a v této chvíli jsi zřejmě mezi těmi, kdo to zavinil, nejvýš postavená ty. Jdi!“
Covarla zbělela. Při pukrleti se tak potácela, až Elaidu napadlo, že snad upadne. Břídilky! Byla obklopena samými hlupáky, zrádci a břídily!
Jakmile se zavřely dveře, Elaida odhodila pletení, vyskočila a otočila se k Alviarin. „Proč o tom slyším až teď? Jestli al’Thor unikl – kdy jsi to říkala? Před sedmi dny? – jestli unikl před sedmi dny, tak ho museli něčí špehové zahlédnout. Proč jsem o tom nebyla zpravena?“
„Mohu ti, s veškerou úctou, povědět jen to, co adžah sdělí mně, matko.“ Alviarin si klidně upravila štólu, byla zcela klidná. „Skutečně chceš přilákat třetí katastrofu tím, že se pokusíš zachránit zajatce?“
Elaida jen opovržlivě frkla. „Ty opravdu věříš, že se nějaké divoženky můžou postavit Aes Sedai? Galina se nechala překvapit. Musela.“ Zamračila se. „Co myslíš tím třetí katastrofa?“
„Tys neposlouchala, matko.“ K jejímu zděšení se Alviarin posadila bez dovolení, přehodila nohu přes nohu a vyrovnaně si upravila sukně. „Covarla si myslela, že stáli proti divoženkám – i když podle mě si zdaleka není tak jistá, jak se snaží předstírat – ale důležití byli muži. Několik set mužů v černých kabátech a všichni usměrňovali. Tím si byla naprosto jistá a ostatní zjevně taky. Živé zbraně, tak je nazývala. Myslela jsem, že se pokálí, už jenom když si na ně vzpomněla.“
Elaida stála jako opařená. Několik set? „To není možné. Nemůže jich být víc než –“ Došla ke stolu, samá slonovina a zlato, a nalila si vinný punč. Okraj křišťálového džbánu zarachotil o křišťálovou sklenici a hodně punče se vylilo na zlatý podnos.
„Jelikož al’Thor umí cestovat,“ promluvila náhle Alviarin, „tak je jen logické, že to dokážou aspoň někteří z těch mužů taky. Covarla si je docela jistá, že tak se tam dostali. Asi je dost rozčilený kvůli tomu, jak s ním zacházeli. Covarla kvůli tomu byla dost nervózní. Naznačila, že není sama. Možná má al’Thor dojem, že ti něco dluží. Nebylo by příjemné, kdyby se tihle muži najednou začali z ničeho nic zjevovat ve Věži, že ne?“
Elaida si doslova hodila punč do hrdla. Galina měla příkaz zařídit, aby byl al’Thor poslušný. Kdyby si přišel pro pomstu... Pokud tu skutečně byly stovky mužů, kteří mohli usměrňovat, nebo jediná stovka... Musela přemýšlet!
„Samozřejmě pokud přijdou. Myslím, že kdyby chtěli, už by to udělali. Neztráceli by výhodu překvapení. Třeba se dokonce ani al’Thor nechce střetnout s celou Věží. Nejspíš se všichni vrátili do Caemlynu, do té jejich Černé věže. Což, jak se obávám, znamená, že na Toveine čeká velmi nepříjemné překvapení.“
„Nech napsat rozkaz, ať se okamžitě vrátí,“ zachraptěla Elaida. Punč nepomáhal. Obrátila se a trhla sebou, protože Alviarin stála těsně u ní. Možná jich nebyla ani stovka – dokonce ani stovka? Při západu slunce by i deset vypadalo jako holý nesmysl – ale nemohla to riskovat. „Napiš to sama, Alviarin. Hned. Hned teď.“
„A jak se to k ní má dostat?“ Alviarin naklonila hlavu, byla ledově zvědavá. Z nějakého důvodu se usmívala. „Žádná z nás neumí cestovat. Lodě už Toveine každým dnem vyloží na andorský břeh, pokud už nepřistála. Řeklas jí, aby své lidi rozdělila do malých skupinek a vyhýbala se vesnicím, takže se to nikdo nedozví předčasně. Ne, Elaido, obávám se, že Toveine u Caemlynu sebere své síly a zaútočí na Černou věž dřív, než bychom ji mohly varovat.“
Elaida funěla. Ta ženská ji právě oslovila jménem! A než mohla vybuchnout, bylo to ještě horší.
„Myslím, že máš velké potíže, Elaido.“ Její chladné oči hleděly do Elaidiných a chladná slova Alviarin splývala z usmívajících se rtů. „Dřív nebo později se sněmovna dozví o tom, co se stalo s al’Thorem. Galina by možná sněmovnu uspokojila, ale pochybuji, že Covarla bude stačit. Budou chtít, aby zaplatil někdo... výš. A dřív nebo později se dozvědí o Toveinině osudu. Potom bude těžké udržet ti je od krku.“ Nedbale Elaidě na krku upravila štólu amyrlin „Vlastně to bude nemožné, pokud to zjistí brzy. Budeš utišena, jako odstrašující příklad, který jsi chtěla udělat ze Siuan Sanche. Ale jestli poslechneš svou kronikářku, ještě to možná půjde napravit. Musíš přijmout dobrou radu.“