„Je to tak,“ vyštěkl Rand i přes to, jak se po něm Merana varovně podívala. Zašla dokonce tak daleko, že ho pod stolem nakopla. Toho si taky nevšímal. Stěny kajuty byly jaksi blíž. „Čemu nevěříš, paní vln? Že mi slouží Aes Sedai? Rafelo, Merano.“ Důrazně jim kývl.
Chtěl jenom, aby k němu přišly a bylo to vidět, ony ale odložily šálky, půvabně vstaly, dopluly k němu – a poklekly. Uchopily ho za ruce a políbily přímo na zářící zlatohřívé hlavy draků, kteří se mu ovíjeli kolem předloktí. Jen tak tak se mu podařilo zakrýt zděšení, aniž by odtrhl zrak od Harine. Trochu zpopelavěla ve tváři.
„Aes Sedai mi slouží a Mořský národ bude taky.“ Pokynem ruky sestry propustil. Zvláštní, tvářily se trochu překvapeně. „Takhle to stojí v Jendajském proroctví. Mořský národ bude sloužit Coramoorovi. A já jsem Coramoor.“
„Ano, ale je tu otázka Dohody.“ To slovo Harine vyslovila s velkým písmenem. „Jendajské proroctví praví, že nás přivedeš ke slávě a že nám budou patřit všechna moře světa. Jak my dáme tobě, tak ty musíš dát nám. Jestli neuzavřu dobrou Dohodu, Nesta mě pověsí bez šatů za kotníky do ráhnoví a svolá prvních dvanáct klanu Shodein, aby jmenovaly novou paní vln.“ Když to říkala, přelétl jí po tváři výraz čiré hrůzy a s každým slovem třeštila oči stále víc. Její hledačka větru na ni civěla a Derah a Taval se tolik snažily na ni nezírat, že hleděly do stolu a vypadalo to, že jim praskne obličej.
A náhle to Rand pochopil. Ta’veren. Viděl účinky, náhle přicházející chvíle, kdy se stala ta nejméně pravděpodobná věc jenom proto, že byl blízko, nikdy však nevěděl, co se stane, dokud k tornu nedošlo. Natáhl si nohy, jak to jen šlo, a lokty se opřel o stůl. „Atha’an Miere mi budou sloužit, Harine. To je dáno.“
„Ano, budeme ti sloužit, ale –“ Harine se zpola zvedla ze židle a rozlila čaj. „Co mi to děláte, Aes Sedai?“ vyvřískla roztřeseně. „Tohle není čestné vyjednávání!"
„My nic neděláme,“ řekla Merana klidně. Dokonce se jí podařilo polknout čaj bez mrknutí.
„Jste v přítomnosti Draka Znovuzrozeného,“ řekla Rafela. „Myslím, že Coramoor z vašeho proroctví vás volá, abyste mu sloužili.“ Položila si prst na kulatou tvář. „Říkalas, že mluvíš za paní lodí. Znamená to, že tvoje slovo váže všechny Atha’an Miere?“
„Ano,“ zašeptala Harine chraplavě a zase si sedla. „Co řeknu, váže každou loď a všechny k paní lodí samotné.“ Příslušník Mořského národa nemohl ve tváři úplně zbělet, a přesto, když zírala na Randa, téměř se jí to podařilo.
Rand se usmál na Min, aby se s ní o tu chvíli podělil. Konečně k němu nějaký lid přijde, aniž by musel bojovat o každý krok nebo se rozdělil jako Aielové. Možná si Min myslela, že po ní chce, aby mu pomohla věci stvrdit, nebo to byl vliv ta’veren. Naklonila se k paní vln. „Za to, co se tu dnes děje, budeš, Harine, potrestaná, ale myslím, že ne tolik, jak se bojíš. A jednoho dne budeš ty paní lodí.“
Harine se na ni zamračila a pak mrkla na hledačku větru.
„Ona není Aes Sedai,“ řekla Shalon a Harine zjevně uvízla mezi úlevou a zklamáním. Dokud nepromluvila Rafela.
„Před několika lety jsem zaslechla něco o dívce s pozoruhodnou schopností vidět věci. Jsi to ty, Min?“
Min se zaškaredila do šálku a pak zdráhavě kývla. Vždycky tvrdila, že čím víc lidí ví o tom, co umí, tím míň dobrého z toho vzejde. Rafela jenom kývla, ale Merana na ni zírala, její oříškové oči dychtivě vyhlížely z masky vyrovnanosti. Nepochybně hodlala zahnat Min co nejdřív do kouta a zjistit, co je její nadání zač a jak funguje, a Min to nepochybně čekala. Rand pocítil podráždění. Měla by vědět, že ji ochrání před obtěžováním. Podráždění a radost, že aspoň před tímhle ji ochránit dokáže.
„Můžeš věřit tomu, co Min říká, Harine,“ dodala Rafela. „Hlášení, co jsem dostala, říkají, že vše, co vidí, se vždy splní. A i když si to neuvědomuje, viděla ještě něco jiného.“ Naklonila hlavu a usmála se. „Jestli budeš potrestána za to, co se tu dnes děje, tak to musí znamenat, že budeš souhlasit s tím, co Coramoor chce.“
„Leda bych nesouhlasila s ničím,“ vybuchla Harine. „Když neuzavřu Dohodu...“ Zaťala pěsti na stole. Už přiznala, že Dohodu musí uzavřít. Přiznala, že Mořský národ bude sloužit.
„Nepožaduji nic těžkého,“ pravil Rand. O tomhle přemýšlel od chvíle, kdy se rozhodl přijít. „Až budu chtít lodě, aby vozily lidi nebo zásoby, Mořský národ mi je poskytne. Chci vědět, co se děje v Tarabonu a Arad Domanu a v zemích mezi nimi. Vaše lodi můžou zjistit – zjistí – co chci vědět. Můžou přistát v Tanchiku a Bandar Ebanu a stovkách rybářských vesniček a městeček mezi nimi. Dostanete se na oceánu dál než kdokoliv jiný. Jsou tady jistí lidé, Seanchané, co žijí za Arythským oceánem a jednou přijdou a pokusí se nás dobýt. Mořský národ mi dá vědět, až přijdou.“
„Žádáš mnoho,“ zamručela trpce Harine. „O těch Seanchanech víme, zdá se, že přicházejí z Ostrovů mrtvých, protože se odtamtud nevrátila žádná loď. Některé naše lodi se střetly s jejich. Používají jedinou sílu jako zbraň. Požaduješ víc, než víme, Coramoore.“ Pro jednou se při titulu nezadrhla. „Na Arythský oceán sestoupilo nějaké temné zlo. Lodi, které odplují na západ, zmizí.“
Randa zamrazilo. Obrátil v rukou Dračí žezlo, vyrobené z kusu seanchanského oštěpu. Mohli se už vrátit? Už je zahnali jednou, u Falme. Ten oštěp nosil proto, aby mu připomínal, že má na světě víc nepřátel, než kolik jich vidí, ale byl si jistý, že Seanchanům potrvá léta, než se vzpamatují z porážky, kdy je Drak Znovuzrozený a mrtví hrdinové, povolaní Valerským rohem, zahnali do moře. Je Valerský roh stále ještě v Bílé věži? Věděl, že ho tam odvezli.
Náhle už stísněné prostředí kajuty nesnesl ani o chvíli déle. Snažil se otevřít západku na opěrce. Nechtěla povolit. Popadl tedy hlazené dřevo a jediným křečovitým pohybem urval ve spršce třísek celou opěrku. „Dohodli jsme se, že mi Mořský národ poslouží,“ řekl a vstal. Kvůli nízkému stropu se musel výhrůžně naklonit nad stůl. Kajuta byla skutečně malá. „Jestli ta vaše Dohoda ještě něco vyžaduje, tady Merana s Rafelou to s tebou dojednají.“ Bez čekání na odpověď se otočil na patě a vyrazil ke dveřím, kde si Dashiva cosi nepřítomně mumlal.
Tam ho dohonila Merana, popadla ho za rukáv a rychle mu potichu vykládala: „Můj pane Draku, lepší by bylo, kdybys zůstal. Viděl jsi, co to, že jsi ta’veren, již dokázalo. Když tu budeš, myslím, že nám postupně odhalí všechno, co chce skrýt, a bude souhlasit dřív, než něco vyjevíme my.“
„Ty jsi ze šedého adžah,“ odsekl drsně. „Tak vyjednávej! Dashivo, pojď se mnou.“
Na palubě se zhluboka nadechl. Nad hlavou měl volnou bezmračnou oblohu. Volnou.
Chvíli mu trvalo, než si všiml Bery a ostatních dvou sester, jež ho vyčkávavě sledovaly. Flinn a Narishma dělali to, co dělat měli, sledovali loď a říční břehy, město na jedné straně a zpola opravené sýpky na druhé. Loď uprostřed řeky byla zranitelné místo, kdyby se jeden ze Zaprodanců rozhodl udeřit. To by pak vlastně bylo nebezpečno všude. Rand nechápal, proč se některý z nich alespoň nepokusil zničit mu Sluneční palác nad hlavou.
Za ruku ho vzala Min a on sebou trhl.
„Mrzí mě to,“ řekl. „Neměl jsem tě tam nechat."
„To je v pořádku,“ zasmála se. „Merana už se dala do práce. Myslím, že ti chce dát Harininu nejlepší blůzu a možná i tu druhou nejlepší. Paní vln vypadala jako králík chycenej mezi dvěma fretkama.“