Toram se svlékl do košile a spodků a nesl dva cvičné meče, jejich „čepele“ tvořily svazky tenkých prutů, svázaných k sobě. Když viděl, že Rand má rozepnutý kabát na sobě, zvedl obočí. „To ti bude bránit v pohybu, bratránku.“ Rand pokrčil rameny.
Toram mu bez varování hodil meč. Rand ho obratně chytil za dlouhý jílec.
„Ty rukavice budou určitě klouzat, bratránku. Chceš mít pevný úchop.“
Rand uchopil jílec oběma rukama a pootočil se, čepel držel dole a předsunul levou nohu.
Toram rozhodil rukama, jako by říkal, že udělal vše, co mohl. „No, aspoň se umí postavit,“ zasmál se a při posledním slově zaútočil, cvičným mečem zamířil vší silou Randovi na hlavu.
Jeden svazek prutů narazil na druhý s hlasitým třesknutím. Rand pohnul jen mečem. Toram na něj chvíli zíral a Rand jeho pohled chladně opětoval. Pak se dali do tance.
Jinak to Min nazvat neuměla. Vznášeli se a plynule přecházeli kolem sebe, dřevěné čepele se míhaly a otáčely. Min Randa viděla cvičit šerm s nejlepšími, které našel, často proti dvěma, třem i čtyřem šermířům zároveň, ale tomuhle se to zdaleka nepodobalo. Bylo to krásné a snadno se dalo zapomenout, že kdyby ty čepele byly z ocele, mohla by téci krev. Až na to, že žádná čepel, ať ocelová nebo dřevěná, se nedotkla těla. Oba muži tančili sem a tam, kroužili kolem sebe, bodali a sekali, Rand hned zaútočil, hned se bránil, a každý pohyb podtrhlo hlasité prásknutí.
Caraline sevřela Min ruku, aniž by odtrhla zrak od bojujících. „On je taky mistr šermíř,“ vydechla. „Musí být. Podívej se na něj!“
Min se dívala a tiskla k sobě Randův opasek a meč v pochvě, jako by to byl on. Sem a tam, v celé své kráse, a ať už si Rand myslel cokoliv, Toram si již přál mít ocelový meč. V obličeji se mu objevila chladná zuřivost a dorážel stále tvrději. Avšak žádná čepel nezasáhla nic jiného než zase dřevo, přestože teď Rand neustále couval a bránil se a Toram postupoval a útočil a oči se mu leskly ledovým vztekem.
Venku někdo vykřikl, zaječel čirou hrůzou, a velký stan se náhle zvedl do vzduchu a zmizel v husté šedi, zakrývající oblohu. Všude se vlnila mlha a z ní se ozýval křik a řev. Tenká chapadla mlhy se natahovala do čisté obrácené mísy, jež zůstala po stanu. Všichni na to ohromeně zírali. Skoro všichni.
Toram zasáhl čepelí Randa do boku, až se mládenec předklonil. „Jsi mrtvý, bratranče,“ zasyčel a zvedl čepel k dalšímu úderu – a s vyvalenýma očima zíral, jak část těžké šedé mlhy nad nimi... ztuhla. Mohlo to být mlžné chapadlo, silná tříprstá ruka, sáhlo to dolů, sevřelo se to kolem bachraté červené sestry a dřív, než se někdo stačil pohnout, ji to vytáhlo do vzduchu.
Cadsuane se ze šoku vzpamatovala první. Zvedla ruce, setřásla šátek, mávla rukama a z dlaní do mlhy nahoře vyletěly ohnivé koule. V mlze cosi vzplálo, divoce se zazmítalo a vzápětí to zmizelo a červená sestra se zase objevila, se zaduněním dopadla na břicho na koberce vedle místa, kde Rand klečel a držel se za bok. Tedy, ležela na břiše, ale hlavu měla otočenou v neuvěřitelném úhlu a mrtvýma očima zírala na mlhu.
S tím se ze stanu vytratily poslední zbytky sebeovládání. Stín získal tělo. Ječící lidé se rozprchli na všechny strany, převrhávali stoly, šlechtici se drali přes sloužící a sloužící přes šlechtice. Min se s pomocí pěstí, loktů a Randova meče, který používala jako kyj, probojovala k Randovi samotnému.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se ho a pomohla mu na nohy. S překvapením uviděla vedle sebe Caraline, která mu taky pomáhala. Vlastně i Caraline se tvářila překvapeně.
Rand vytáhl ruku, kterou měl pod kabátem na boku. Na prstech naštěstí nebyla žádná krev. Zpola zhojená rána, tak křehká, se znovu neotevřela. „Asi bychom měli vyrazit,“ řekl a připjal si opasek s mečem. „Musíme se z toho dostat.“ Obrácená mísa čistého vzduchu byla menší. Skoro všichni ostatní utekli. Z mlhy se ozýval křik a většinou náhle skončil, jen aby ho nahradil další.
„Souhlasím, Tomasi,“ řekl Darlin. S mečem v ruce se postavil zády ke Caraline mezi ni a mlhu. „Otázkou je, kudy? A taky, jak daleko musíme jít?“
„Tohle je jeho práce,“ odplivl si Toram. „Al’Thorova.“ Odhodil cvičný meč, došel si pro kabát a klidně si ho oblékl. Ať byl jinak cokoliv, zbabělec rozhodně nebyl. „Jeraale?“ zařval do mlhy, když se opásával mečem. „Jeraale, Světlo tě spal, chlape, kde jsi? Jeraale!“ Mordeth – Fain – neodpověděl a Toram dál hulákal.
Kromě nich tu zůstala jen Cadsuane a její dvě společnice, tvářily se klidně, ale neklidně si upravovaly šátky. Cadsuane sama jako by se připravovala na odpolední procházku. „Myslím, že na sever,“ pravila. „Tam je nejbližší kopec a nahoře bychom se nad to mohli dostat. Přestaň s tím mňoukáním, Torame! Buď je ten tvůj člověk mrtvý, nebo neslyší.“ Toram se na ni zamračil, ale křičet přestal. Cadsuane si toho nevšímala nebo jí to bylo jedno, hlavně pokud mlčel. „Takže na sever. My tři se postaráme o vše, co nezvládne vaše ocel.“ Když to říkala, dívala se na Randa, a on nepatrně kývl, než si připjal opasek a tasil meč. Min se snažila nevyvalovat oči a jen si vyměnila pohled s Caraline. Ta měla oči jako talíře. Aes Sedai věděla, kdo Rand je, a nehodlala to nikomu prozradit.
„Kéž bychom nenechaly strážce ve městě,“ postěžovala si hubená žlutá sestra. Stříbrné zvonečky v jejích tmavých vlasech zazvonily, když potřásla hlavou. Působila skoro stejně velitelským dojmem jako Cadsuane, dost na to, aby si člověk neuvědomil, jak je vlastně hezká, až na to, že pohazování hlavou vypadalo... no... trucovitě. „Kéž bych tu měla Roshana.“
„Kruh, Cadsuane?“ zeptala se šedá. Rozhlížela se do mlhy a vypadala jako baculatý světlovlasý vrabec s ostrým nosem a pátravýma očima. Ne vyděšený vrabec, ale vrabec, který rozhodně nehodlá vzlétnout. „Neměly bychom se propojit?“
„Ne, Niande.“ Cadsuane si povzdechla. „Jestli něco uvidíš, musíš být schopná udeřit bez toho, abys mi to nejdřív musela ukázat. Samitsu, přestaň si dělat hlavu kvůli Roshanovi. Máme tu s sebou tři skvělé meče, a jak vidím, dva mají znamení volavky. To bude stačit."
Toram se usmál, když si všiml volavky na meči, který Rand vytáhl. Ten úsměv však byl neveselý. Na jeho obnažené čepeli byla volavka též. Na Darlinově ne, ale Darlin pohledem zvážil Randa a jeho meč a pak uctivě kývl a úklona byla o hodně hlubší, než když zdravil obyčejného Tomase Trakanda z menší větve rodu.
Šedovlasá zelená se jasně ujala velení a udržela si ho i přes námitky Darlina, jenž, tak jako mnoho Tairenů, nechoval Aes Sedai zrovna ve velké úctě, a Torama, který zřejmě nesnášel, když rozkazy vydával někdo jiný než on. Vlastně stejně tak to nesnášela Caraline, ale Cadsuane si nevšímala jejího mračení stejně jako hlasitých námitek mužů. Na rozdíl od nich si Caraline zřejmě uvědomila, že námitky nepomůžou. Div divoucí, Rand se poslušně nechal postavit napravo, když Cadsuane rychle rozestavovala lidi. No, ne zrovna poslušně – díval se na ni svrchu způsobem, za jaký by mu Min jednu vrazila, kdyby to udělal jí. Cadsuane jenom zavrtěla hlavou a zamumlala cosi, z čeho zrudl – ale aspoň držel pusu zavřenou. V té chvíli se Min lekla, že se prohlásí, mohl by čekat, že mlha zmizí ze strachu před Drakem Znovuzrozeným. Usmál se na ni, jako by mlha v tomhle počasí nebyla nic neobvyklého, dokonce ani mlha, která lapá stany a lidi.
Do husté mlhy vstoupili ve tvaru šesticípé hvězdy, Cadsuane šla v čele a Aes Sedai a muži tvořili zbylé vrcholy. Toram samozřejmě hlasitě protestoval, že má jít vzadu, dokud se Cadsuane nezmínila o tom, jaká čest patří zadní stráži, nebo něco podobného. To ho umlčelo. Min nic nenamítala, že má jít s Caraline uprostřed. V rukou držela nože a říkala si, jestli jí k něčemu budou. Byla to jen malá úleva, vidět, že se dýka v Caralinině pěsti chvěje. Aspoň jí se ruce netřásly. Ale pak ji napadlo, že se možná příliš bojí, než aby se ještě třepala.