„Ne.“ Min neměla tušení, kde v sobě vzala odvahu říci tohle slovo téhle ženě. Jenže... Tady mluvily o Randovi. „Jestli se probudí...“ Zarazila se a polkla. On se probudí. „Jestli se zas probudí na cizím místě obklopenej cizíma Aes Sedai, neumím si představit, co by mohl udělat. To si radši nechtěj ani představit.“ Dlouho neuhýbala před tím chladným pohledem, pak však Aes Sedai kývla.
„Sluneční palác,“ řekla Cadsuane sedlákovi. „A co nejrychleji to tyhle pytle blech dokážou.“
Samozřejmě to nebylo tak snadné, dokonce ani pro Aes Sedai. Ander Tol vezl náklad svraštělých tuřínů, jejž chtěl prodat ve městě, a ke Slunečnímu paláci se nehodlal ani přiblížit, protože tam, jak jim řekl, Drak Znovuzrozený pojídá lidi, které mu na rožni pečou Aielanky dva a půl sáhu vysoké. Ani kvůli Aes Sedai se nepřiblíží na míli k paláci. Na druhou stranu mu Cadsuane hodila váček, až mu málem vylezly oči z důlků, a pak mu řekla, že si právě koupila jeho tuříny a najala vůz. Pokud se mu to nelíbí, může měšec vrátit. Přitom měla ruce v bok a výraz, který říkal, že jestli se jí ho pokusí vrátit, může klidně na místě sníst vůz i s tuříny. Jak se ukázalo, byl Ander Tol rozumný muž. Samitsu a Niande vyložily vůz, tuříny prostě létaly vzduchem a skládaly se na úhlednou hromadu u silnice. Z jejich ledového výrazu bylo jasné, že nikdy nečekaly, že jedinou sílu budou používat na něco takového. Podle toho, jak se tvářil Darlin, stojící opodál s Randem stále na ramenou, bylo zřejmé, jak se mu ulevilo, že tím úkolem nepověřily jej. Ander Tol seděl na kozlíku a brada mu klesala málem ke kolenům, přičemž ohmatával měšec, jako by uvažoval, jestli to je nakonec dost.
Když se konečně usadili na voze, kde slámu, která byla pod tuříny, shrnuli na hromádku jako lůžko pro Randa, Cadsuane se přes něj podívala na Min. Pantáta Tol už plácl muly opratěmi a ty vyrazily překvapivě rychle. Vůz sebou hrozně trhal a natřásal se, kola nejen poskakovala, ale občas byla viditelně kus nad zemí. Min si přála, aby si trochu slámy nechala pro sebe, a pobavilo ji, že Samitsu a Niande se na hrkotajícím voze tváří stále napjatěji. Caraline se na ně otevřeně usmívala, hlava rodu Damodredů se nenamáhala skrýt radost, že Aes Sedai pro jednou čeká tvrdá jízda. I když jak byla sama lehká, skákala výš a dopadala tvrději než ony. Na Darlina, jenž se držel stranou, to ale zřejmě neúčinkovalo, i když byl otřesen. Stále se mračil a díval se z Caraline na Randa a zase zpátky.
Cadsuane byla další, komu zjevně nezáleželo na tom, jestli cvaká zuby. „Čekám, že tam budeme do západu slunce, mistře Tole,“ zavolala, načež následovalo další plácání opratěmi, když už ne rychlejší pohyb. „Teď mi řekni,“ obrátila se na Min, „co přesně se stalo, když se tenhle kluk naposledy probudil obklopený Aes Sedai?“ Zachytila Minin pohled a nedovolila jí uhnout.
Chtěl to pokud možno uchovat v tajnosti, jak nejdéle to půjde. Ale umíral, a jeho jedinou nadějí, pokud Min viděla, byly tyhle tři ženy. Možná nepomůže, když se to dozvědí. Možná ho pak aspoň trochu pochopí. „Strčily ho do truhly,“ začala.
Nebyla si jistá, jak pokračovat – jen že musí – nebo jak se nerozplakat – jen že se nehodlá znovu zhroutit, když ji Rand potřebuje – ale nějak prošla celým uvězněním a výprasky, aniž by se jí sebeméně zachvěl hlas, až k tomu, jak Kiruna a ostatní klečely a přísahaly věrnost. Darlin a Caraline se tvářili ohromeně. Samitsu a Niande šokovaně. I když, jak se ukázalo, ne z důvodů, které jim připisovala.
„On... utišil tři sestry?“ vyvřískla pronikavě Samitsu. Náhle se plácla přes pusu, otočila se a hlasitě zvracela přes bočnici. Niande se k ní vzápětí připojila a obě tam visely a vyprazdňovaly žaludky.
A Cadsuane... Cadsuane Randovi sáhla na bledý obličej a odhrnula mu z čela pramínky vlasů. „Neboj se, chlapče,“ pravila tiše. „Ony můj úkol, i tvůj, ztížily, ale já ti neublížím víc, než musím.“ Min zamrazilo.
Strážní v městské bráně na rychle jedoucí vůz zavolali, ale Cadsuane pantátovi Tolovi řekla, ať nezastavuje, a on pobízel muly ještě víc. Lidé v ulicích jim uskakovali z cesty, aby je neporazili, a za vozem zůstával křik a nadávky, převrácená nosítka a kočáry vražené do stánků se zbožím. Projeli ulicemi a nahoru po široké rampě vedoucí ke Slunečnímu paláci, odkud se vyhrnuli strážní v barvách urozeného pána Dobraina, jako by se připravovali k boji s hordami nepřátel. Zatímco pantáta Tol křičel z plných plic, že ho k tomu Aes Sedai donutily, vojáci uviděli Min. Potom uviděli Randa. Jestli si Min prve myslela, že je ve víru, tak se mýlila.
Do vozu se zároveň snažily dostat dva tucty mužů, aby Randa vyndaly, a ti, kterým se podařilo ho dostat do rukou, s ním zacházeli něžně jako s dítětem, čtyři z každé strany ho zvedli na spojených rukou. Když spěchali do paláce a chodbami, které Min připadaly delší, než se pamatovala, Cadsuane musela tisíckrát zopakovat, že není mrtvý. Za nimi se hrnuli další cairhienští vojáci. Ve dveřích a bočních chodbách se objevovali šlechtici s bezkrevnými tvářemi a vykulenýma očima a sledovali Randa. Min někde ztratila Caraline a Darlina, uvědomila si, že je neviděla od chvíle, kdy vystoupila z vozu, kde se s nimi rozloučila a zapomněla na ně. Rand byl to jediné, na čem jí záleželo. Jediná věc na světě.
Nandera byla s Far Dareis Mai, které hlídaly dveře do Randových pokojů s pozlacenými vycházejícími slunci. Když prošedivělá Děva uviděla Randa, kamenný aielský výraz se roztříštil. „Co se mu stalo?“ zakvílela s vytřeštěnýma očima. „Co se stalo?“ Další Děvy začaly tiše úpět, z toho zvuku se ježily vlasy jako ze žalozpěvů.
„Buďte zticha!“ zařvala Cadsuane a její tlesknutí znělo jako zahřmění. „Ty, děvče. Potřebuje svou postel. Hop!“ Nandera skočila. Randa svlékli a uložili do postele, než by řekl švec, a Samitsu a Niande se nad ním skláněly. Cairhieňany Děvy vyhodily a Nandera u dveří opakovala Cadsuanin rozkaz, že ho nikdo nemá rušit. Všechno se stalo tak rychle, až se z toho Min zatočila hlava. Doufala, že jednoho dne uvidí střetnutí mezi Cadsuane a moudrou Sorileou. Musí přijít a bude zapamatováníhodné.
A přesto, jestli si Cadsuane myslela, že její rozkazy skutečně udrží všechny venku, mýlila se. Než stačila s pomocí jediné síly posunout křeslo, aby si přisedla k Randově posteli, vřítily se dovnitř Kiruna a Bera s tvářemi plnými pýchy – vládkyně u dvora a vládkyně na statku.
„Co jsem to slyšela –?“ začala Kiruna zuřivě. Uviděla Cadsuane. Bera uviděla Cadsuane. K Mininu úžasu zůstaly stát s otevřenou pusou. „Je v dobrých rukou,“ pravila Cadsuane. „Jedině že by některá z vás najednou přišla k většímu nadání na léčení, než si pamatuji.“
„Ano, Cadsuane,“ odpověděly pokorně. „Ne, Cadsuane.“ Min zavřela ústa.
Samitsu došla ke slonovinou vykládanému křeslu u zdi, roztáhla tmavě žluté sukně a posadila se, zkřížila ruce v klíně a dívala se, jak Rand pod pokrývkou dýchá. Niande zašla k polici s knihami, a než se posadila k oknu, vzala si něco na čtení. Na čtení! Kiruna a Bera se chtěly posadit, ale pak se podívaly na Cadsuane a počkaly, až netrpělivě kývne, než si opravdu sedly.
„Proč něco neděláte?“ zavřískla Min.
„Na to bych se mohla ptát já,“ řekla Amys, vstoupivší do místnosti. Mladistvě vypadající bělovlasá moudrá se chvíli dívala na Randa, pak si upravila tmavohnědou loktuši a obrátila se na Kirunu a Beru. „Vy můžete jít,“ propustila je. „A Kiruno, Sorilea s tebou chce znovu mluvit.“