Kirunina snědá tvář zbledla, ale obě vstaly, udělaly pukrle a zamumlaly: „Ano, Amys,“ ještě pokorněji než před Cadsuane, než odešly s rozpačitým ohlédnutím na zelenou sestru.
„Zajímavé,“ prohodila Cadsuane, když odešly. Tmavé oči upřela do Amysiných modrých a konečně se jí zřejmě líbilo, co vidí. Rozhodně se usmála. „S touhle Sorileou bych se ráda seznámila. Je to silná žena?“ Na slovo „silná“ položila důraz.
„Nejsilnější, co jsem kdy poznala,“ odpověděla Amys prostě. Klidně. Člověk by si nepomyslel, že před ní leží Rand v bezvědomí. „Neznám vaše léčení, Aes Sedai. Soudím, že jste udělaly, co se dalo, ano?“ Mluvila zpříma. Min pochybovala, nakolik jí Amys věří.
„Co se dalo udělat, to se udělalo.“ Cadsuane si povzdechla.
„Teď můžeme jenom čekat.“
„Než zemře?“ pronesl drsný mužský hlas a Min nadskočila. Do místnosti vstoupil Dashiva a obyčejný obličej měl zkřivený, jak se mračil. „Flinne!“ štěkl.
Niande kniha vypadla z bezvládných prstů a s hlasitým bouchnutím dopadla na podlahu. Aes Sedai zírala na tři muže v černých kabátech, jako by uviděla samotného Temného. Samitsu, celá bledá, si mumlala cosi, co se podobalo modlitbě.
Na Dashivův příkaz přikulhal prošedivělý asha’man k posteli z druhé strany, než seděla Cadsuane, a přejel rukama po celé délce Randova nehybného těla asi půl lokte nad pokrývkami. U dveří se značně mračil mladý Narishma s rukou na jílci meče a snažil se nespustit žádnou Aes Sedai z velkých tmavých očí. Aes Sedai a Amys. Nevypadal ustrašeně, jen jako muž, který ví své a čeká, až se z těch žen vyklubou otevření nepřátelé. Na rozdíl od Aes Sedai si Amys asha’manů kromě Flinna nevšímala. Sledovala ho a ve tváři neměla žádný výraz. Ale palcem velmi výmluvným způsobem pohladila nůž u pasu.
„Co to děláš?“ chtěla vědět Samitsu a vyskočila z křesla. Přestože ji asha’mani vyváděli z míry, její starost o pacienta v bezvědomí to překonala. „Ty, Flinne, nebo kdo vlastně jsi.“ Vyrazila k posteli a Narishma se jí postavil do cesty a zastavil ji. Ona se zamračila a pokusila se ho obejít a on jí položil ruku na paži.
„Další kluk, co nemá vychování,“ utrousila Cadsuane. Ze tří sester se jen ona jediná na asha’many tvářila klidně. Vlastně si je prohlížela přes sepjaté prsty.
Narishma se při její poznámce sice začervenal a ruku odtáhl, jenomže když se ho Samitsu pokusila znovu obejít, znovu se postavil před ni.
Spokojila se tedy s tím, že se mu mračila přes rameno. „Ty, Flinne, co to děláš? Nedovolím ti zabít ho svou nevědomostí! Slyšíš mě?“ Min prakticky poskakovala na místě. Nemyslela si, že by nějaký asha’man Randa zabil, ne schválně, ale... Rand jim věřil, jenže... Světlo, dokonce ani Amys si zjevně nebyla jistá a mračila se z Flinna na Randa.
Flinn stáhl pokrývky Randovi k pasu a odhalil ránu. Šrám se zřejmě ani nezhoršil, ani nezlepšil od té doby, co ho viděla naposledy. Rozšklebená, zapálená a bezkrevná rána vedoucí přes kulatou jizvu. Rand na pohled spal.
„Už mu víc ublížit nemůže,“ poznamenala Min. Nikdo jí nevěnoval pozornost.
Dashiva zavrčel a Flinn se na něj podíval. „Vidíš něco, asha’mane?“
„Já nemám nadání na léčení,“ řekl Dashiva a hořce zkřivil rty. „To ty sis vzal k srdci mou radu a učil ses.“
„Jakou radu?“ dožadovala se Samitsu. „Trvám na tom, abys –“
„Buď zticha, Samitsu,“ ozvala se Cadsuane. Byla kromě Amys zřejmě jediná v místnosti, kdo zachovával klid, a z toho, jak moudrá hladila nůž, si u ní Min jistá nebyla. „Myslím, že poslední, co chce, je ublížit chlapci.“
„Ale, Cadsuane,“ začala naléhavě Niande, „ten muž je –“
„Řekla jsem, buď zticha,“ vyjela na ni šedovlasá Aes Sedai ostře.
„Ujišťuji tě,“ řekl Dashiva a dařilo se mu mluvit úlisně i drsně zároveň, „že Flinn ví, co dělá. Už dokáže věci, o kterých se vám, Aes Sedai, nikdy ani nesnilo.“ Samitsu hlasitě frkla a Cadsuane jen kývla a znovu se posadila.
Flinn přejel prstem napuchlý šrám na Randově boku a přes starou jizvu. Ta vypadala měkčí. „Jsou stejné, ale jiné, je to, jako by tu pracovaly dvě různé infekce. Jenomže to není infekce. Je to... temnota. Žádný lepší slovo mě nenapadá.“ Pokrčil rameny a díval se na Samitsuin šátek se žlutými třásněmi, zatímco ona se na něj mračila, ale teď ho taky zvažovala.
„Pokračuj, Flinne,“ pravil Dashiva. „Jestli umře...“ Nakrčil nos, jako by ucítil něco ošklivého, a zřejmě nedokázal od Randa odtrhnout zrak. Rty se mu pohybovaly, jak mluvil sám se sebou, a jednou vydal zvuk, zpola vzlyk a zpola hořký smích, aniž by změnil výraz.
Flinn se zhluboka nadechl a rozhlédl se po místnosti, na Aes Sedai, na Amys. Když si všiml Min, trhl sebou a ošlehaná tvář mu zrudla. Spěšně natáhl pokrývky Randovi až ke krku, takže nyní byla vidět jen stará a nová rána.
„Doufám, že nikomu nevadí, když budu mluvit,“ prohlásil a začal pohybovat mozolnatýma rukama nad Randovým bokem. „Mluvení mi zřejmě kapku pomáhá.“ Zašilhal, soustředil se na zranění a pomalu kmital prsty. Skoro jako by splétal vlákna, uvědomila si Min. Mluvil skoro nepřítomným hlasem, na slova se soustředil jen částečně. „Dalo by se říct, že do Černý věže jsem šel právě kvůli léčení. Byl jsem voják, dokud jsem nedostal kopím do stehna. Pak už nemůžete pořádně stisknout sedlo ani daleko nedojdete. To bylo popatnáctý, co mě zranili za skoro čtyrycet let v královniny gardě. Patnáctkrát, co se to počítalo. Nepočítá se, když pak můžete jít nebo ject. Za těch čtyrycet let jsem viděl umřít spoustu kamarádů. Tak jsem šel a M’Hael mě naučil léčení. A další věci. Drsný léčení. Jednou mě léčila Aes Sedai – nó, takovejch třicet let už to bude – a tohle ve srovnání s tím bolí. Ale funguje to moc dobře. Jednou tady Dashiva – pardon, asha’man Dashiva – řek, že se diví, proč je to pořád to samý, ať už si člověk zlomí kotník nebo chytne rýmu, a tak jsme se o tom začali bavit a... No, on pro to nemá žádnej cit, ale já znám ten fígl, dalo by se říct. Mám to nadání. Tak jsem začal přemejšlet, co kdybych...? Tak. Víc nedokážu.“
Dashiva zavrčel, když se Flinn náhle posadil na paty a hřbetem ruky si otřel čelo. Byl celý zpocený, poprvé, co Min viděla, jak se nějaký asha’man potí. Rána na Randově boku sice nezmizela, ale byla o něco menší a méně napuchlá. Pořád spal, ale byl už méně bledý.
Samitsu proběhla kolem Narishmy tak rychle, že ji nestačil zastavit. „Cos udělal?“ chtěla vědět a položila Randovi prsty na čelo. Ať už s jedinou silou našla cokoliv, obočí se jí vyšplhalo do půlky čela a její tón přeskočil od panovačného k nevěřícímu. „Co jsi udělal?“
Flinn jen lítostivě pokrčil rameny. „Nic moc. Nedokázal jsem se opravdu dotknout toho, co je v nepořádku. Tak jsem to tak nějak uzavřel mimo něj, teda aspoň na čas. Nevydrží to. Bojuje to proti sobě. Možná se to navzájem zabije a on se uzdraví.“ Povzdechl si a potřásl hlavou. „Na druhou stranu nemůžu říct, že ho to nezabije. Ale myslím, že teď má větší naději než prve.“
Dashiva důležitě přikyvoval. „Ano, teď má naději.“ Člověk by si málem myslel, že to léčení provedl sám.
K Flinnovu očividnému překvapení Samitsu obešla postel, aby mu pomohla vstát. „Povíš mi, co jsi udělal,“ nařídila mu velitelským tónem, který byl v příkrém rozporu s tím, jak starému pánovi rychle urovnávala límec a uhlazovala klopy. „Kdyby jen existoval nějaký způsob, jak bys mi to mohl ukázat! Ale ty mi to popíšeš. Musíš! Dám ti všechno zlato, co mám, porodím ti dítě, cokoliv si budeš přát, ale povíš mi o všem, co umíš.“ Zřejmě si nebyla jistá, jestli přikazuje nebo prosí, a táhla velice zmateného Flinna k oknu. Muž nejednou otevřel ústa, ale ona byla příliš zaneprázdněná tím, jak se ho snažila přimět mluvit, aby si toho všimla.