Pravda, tyhle tři ženy by nejspíš celou místnost zaplnily, i kdyby tu byly samy. Tylin by to zvládla i bez nich, alespoň pokud se Mata týkalo. Jestli s ní Elain nebo Nyneiva mluvily, tak bylo moc dobře, že odchází. Tyhle tři by to zvládly samy, ale...
„Tohle je neslýchané,“ ohlásila Merilille. „Ještě nikdy jsem neslyšela o zplozenci Stínu jménem gholam. Vy snad ano?“ Otázka patřila Adeleas, Vandene, Sareitze a Careane. Pětice Aes Sedai se studeným pohledem seděla naproti Tylin a docela se jim dařilo, že jejich křesla s vysokým opěradlem vypadala jako trůny. Nechápal, proč tu Nyneiva a Elain sedí jako pecky, rovněž chladné a vyrovnané, ale úplně zticha. Věděly, chápaly, a Merilille a její banda si teď před nimi z nějakého důvodu dávaly pozor na jazyk a mluvily pokorně. Mat Cauthon, na druhou stranu, byl halama s chlupy v uších, do kterého bylo třeba neustále kopat, a od Merilille dolů byly všechny ochotny ho zkopat.
„Viděl jsem to,“ vyštěkl, „Elain to viděla, Reanne a moudrý ženy to viděly. Tak se zeptej jich!“
Reanne a pět přeživších moudrých žen stály na konci místnosti a nyní se přikrčily jako slepice, jak se bály, že se jich skutečně zeptají. Tedy všechny až na Sumeko. Kulatá bába měla palce za dlouhým červeným páskem a vždycky se na Aes Sedai zamračila, potřásla hlavou, zamračila se a zase potřásla hlavou. Nyneiva si s ní dlouze soukromě promluvila v kajutě, když se s člunem vraceli zpátky, a Mat měl dojem, že to má něco společného s její nově nalezenou páteří. Nejednou totiž zachytil zmínku o Aes Sedai. Ne že by se je ovšem snažil odposlouchávat. Ostatní zřejmě uvažovaly, jestli se mají nabídnout, že přinesou čaj. Jen Sumeko to aspoň zvážila, když jim nabídly křeslo. Sibella zděšeně plácala kostnatýma rukama a málem omdlela.
„Slovo Elain Aes Sedai nikdo nezpochybňuje, pane Cauthone,“ řekla Renaile din Calon Modrá hvězda studeným, hlubokým hlasem. I kdyby mu tuhle důstojnou ženu v hedvábí odpovídajícím červenožlutým dlaždicím na podlaze prve nepředstavily, podle deseti tlustých zlatých kroužků v uších, spojených zlatým řetízkem a zpola zakrytých bílými prameny v jinak rovných černých vlasech, by v ní poznal hledačku větru paní lodí. Medailonky na tenčím řetízku, jenž se jí táhl k nosnímu kroužku, mu kromě jiného prozradily, z kterého je klanu. Stejně jako tetování na útlých snědých rukou. „My zpochybňujeme nebezpečí,“ pokračovala. „Neradi opouštíme vodu bez dobrého důvodu.“
Za jejím křeslem stálo skoro dvacet žen Mořského národa, vřava převážně barevného hedvábí, různých náušnic a medailonků na řetízcích. První divnou věcí, které si na nich všiml, byl jejich postoj k Aes Sedai. Byly dokonale uctivé, alespoň na povrchu, ale ještě nikdy neviděl, že by se na Aes Sedai někdo díval blazeovaně. Druhá divná věc přišla ze vzpomínek těch cizích mužů. Z nich se sice o Mořském národě nedozvěděl moc, ale stačilo to. Každý Atha’an Miere, muž i žena, začal na nejspodnější palubě, ať už se měl jednoho dne stát mistrem šermířem nebo samotnou paní lodí, a musel projít všechny úrovně. Mořský národ si potrpěl na hodnosti tak, že vedle nich králové či Aes Sedai vypadali jako lajdáci. Ženy za Renaile byly rozhodně dost zvláštní tlupa – hledačky větru paní vln se tu mačkaly s hledačkami větru z karavel, což bylo poznat podle řetízků – ale dvě měly jasné blůzky z prostého sukna nad tmavými naolejovanými spodky plavčíků a jediný tenký řetízek v levém uchu. Druhý a třetí kroužek v pravém uchu ukazoval na to, že se cvičí na hledačky větru, jenže musely získat ještě dva další, nemluvě o kroužku v nose, takže je čekala dlouhá cesta, než některou z nich vůbec zavolají, aby spustila plachtu, kdykoliv si správce paluby vzpomene, a ještě ji přetáhne po zadku, pokud jím nepohne dost rychle. Ty dvě do tohohle shromáždění nepatřily podle žádné vzpomínky. Hledačka větru paní lodí by s nimi za normálních okolností ani nepromluvila.
„Jak už jsem ostatně říkala, Renaile,“ vyjela Merilille, ledově žoviální. Ty blazeované pohledy jí zcela jistě neunikly. Její tón se nezměnil, ani když se obrátila na něj. „Netrucuj, pane Cauthone. Jsme ochotny vyslechnout rozumné návrhy. Pokud nějaké máš.“
Mat sebral všechnu svou trpělivost. Doufal, že to bude stačit. Možná kdyby použil obě ruce i nohy. „Gholamy stvořili za války síly ve věku pověstí,“ začal od začátku. Skoro od začátku, podle toho, co mu vyprávěla Birgitte. Obracel se a při řeči se střídavě díval na všechny skupinky. Ať shoří, jestli některou bandu nechá, aby si myslela, že je důležitější než ostatní. Nebo že je zatraceně prosí. Zvlášť když to dělal. „Stvořili je, aby vraždili Aes Sedai. Pouze pro tohle. Aby zabíjeli lidi, co dokážou usměrňovat. Jediná síla vám nepomůže. Jediná síla se gholama ani netkne. Vlastně schopnost usměrňovat vycítí, když se k vám dostane řekněme na padesát kroků. Taky ve vás vycítí sílu. Gholama si nevšimnete, dokud není pozdě. Vypadají jako obyčejní lidi. Navenek. Uvnitř... Gholamové nemají žádné kosti, dokážou se protáhnout pode dveřmi. A jsou dost silní, aby jednou rukou rozervali ocelový dveře.“ Nebo něčí hrdlo. Světlo, měl nechat Naleseana ležet v posteli.
Potlačil zachvění a pokračoval. Všechny ženy ho pozorovaly téměř bez mrkání. Nedovolí, aby viděly, že se třese. „Vytvořili pouze šest gholamů – tři muže a tři ženy. Aspoň tak vypadali. Zdá se, že znervózňovali dokonce i Zaprodance. Nebo usoudili, že šest je dost. Tak nebo tak, víme, že jeden je v Ebú Daru. Od Rozbití ho nejspíš udržovala naživu stázová skříň. Nevíme, jestli takhle uchovali i další, ale jeden je víc než dost. Ať ho poslal kdokoliv – a musel to být jeden ze Zaprodanců – věděl, že nás má sledovat přes řeku. Museli ho poslat pro Větrnou mísu, a z toho, co mi řekl, taky zabít Nyneivu nebo Elain, možná obě.“ Soucitně na ně mrkl. Nikdo nemohl být klidný, když věděl, že po něm jde tenhle tvor. Na oplátku se mu dostalo zmateného zamračení od Elain, jen nakrčila čelo, a od Nyneivy mávnutí rukou, netrpělivé gesto, aby už pokračoval
„Abych pokračoval,“ a na obě se zamračil. Když jednal se ženami, dalo mu práci nevzdychat. „Ať už toho gholama poslal kdokoliv, musí vědět, že mísa je teď tady v Tarasinském paláci. Jestli on nebo ona pošle gholama sem, některý z vás umřou. Možná vás bude víc. Všechny naráz vás neochráním. Možná dostane i tu mísu. A navrch tu je Falion Bhoda. Určitě není sama, i když je Ispan chycená, takže to znamená, že máme na krku i černý adžah. Čistě pro případ, že by vám nestačil Zaprodanec s gholamem.“ Reanne a moudré ženy se při zmínce o černých adžah navztekaly ještě víc než Merilille a její kamarádky, a to se Aes Sedai nafrněly, sebraly suknice a byly připravené uraženě odejít. Tlačit na ně, víc dělat nemohl. „No, už chápete, proč byste měly všechny vypadnout z paláce a mísu odnýst někam, kde to gholam nezná? Někde, kde to neznají černý adžah? Chápete, proč musíte vypadnout hned?“