Maisia s havraníma očima, stojící kousek za Caddarem, se usmála stejně slabě jako Therava. Viděla a pochopila. Na mokřiňanku byla docela všímavá.
„Pojď,“ vyzvala Caddara Sevanna. „Ve stanu si dáme čaj.“ O vodu se s ním rozhodně dělit nehodlala. Zvedla sukně a vydala se do kopce.
K jejímu překvapení byl Caddar taky pozorný. „Stačí jen, aby tvoje Aes Sedai," – snadno s ní držel krok, měl dlouhé nohy, a náhle se usmál na Rhiale a Theravu – „nebo kterákoliv žena, co dokáže usměrňovat, hůl podržela a vyslovila, jaký slib budeš chtít, jen přitom musí někdo usměrnit trochu ducha do čísel. Do těch značek na konci,“ dodal a urážlivě vytáhl obočí. „Můžeš to použít i k tomu, abys ji propustila, ale to je dost bolestivé. Aspoň jsem to slyšel.
Sevanna položila prsty na tyč. Zřejmě to bylo spíš sklo než slonovina, a hodně studené. „Funguje to jen na ženy?“ Do stanu vešla první. Moudré a vůdcové válečných společenstev byli pryč, ale tucet gai’šainských zabijáků stromů zůstal a trpělivě klečel u vchodu. Ještě nikdo si nedržel tucet gai’šainů a ona jich měla víc. Ale bude jim muset dát nové jméno, protože oni bílou nikdy nesvléknou.
„Na ženy, které dokážou usměrňovat, Sevanno,“ pravil Caddar a vstoupil do stanu za ní. Jeho tón byl neuvěřitelně urážlivý. Tmavé oči mu svítily otevřeným pobavením. „Budeš muset počkat, až budeš mít al’Thora, než ti dám něco, co ho ovládne.“
Shodil si pytel ze zad a posadil se. Samozřejmě ne na podušku vedle ní. Maisia se čepele v žebrech nebála, uhnízdila se vedle Sevanny a opřela se o loket. Sevanna si ji kradí prohlédla, pak si nedbale rozvázala další tkanici na jupce. Nevzpomínala si, že by ženino poprsí bylo tak klenuté. Vlastně i její tvář vypadala krásnější. Sevanna se snažila neskřípat zuby.
„Samozřejmě,“ pokračoval Caddar, „jestli myslíš jiné muže – Je tady jedna věc, jmenuje se poutací židle. Spoutat lidi, kteří nedokážou usměrňovat, je těžší než ty, kteří to dokážou. Třeba nějaká poutací židle přežila Rozbití, ale budeš muset počkat, než ji najdu.“
Sevanna znovu sáhla na tyč a pak netrpělivě nařídila gai’šainům, ať přinesou čaj. Mohla počkat. Caddar byl hlupák. Dřív nebo později jí dá všechno, co chce. A tahle tyč od něj může Maisii osvobodit. Pak ho ta žena určitě nebude ochraňovat. Za své urážky bude nosit černou. Sevanna si z podnosu, který jí podal gai’šain, vzala šálek ze zeleného porcelánu a vlastníma rukama ho podala Aes Sedai. „Je s mátou, Maisie. Je velmi osvěžující.“
Žena se usmála, ale ty černé oči... No, co se dá udělat jedné Aes Sedai, dá se udělat dvěma. Nebo víc.
„Co cestovní krabičky?“ zeptala se stroze Sevanna.
Caddar zahnal gai’saina zpět a poplácal pytel vedle sebe. „Přinesl jsem tolik nar’baha – tak se jim říkalo – kolik jsem našel. Dost na to, aby vás do soumraku všechny přenesly, pokud si pospíšíte. A to bych udělal, být vámi. Al’Thor to s vámi zřejmě hodlá skoncovat. Od jihu se blíží dva kmeny a další přijdou ze severu. S moudrými, které jsou připravené usměrňovat. Mají rozkaz zůstat, dokud jedna každá z vás nebude mrtvá nebo zajatá.“
Therava si odfrkla. „To je skutečně důvod se přesunout, mokřiňane, ale ne prchat. Ani čtyři kmeny nedokážou pročesat Rodovrahovu Dýku za den.“
„Já to neřekl?“ Caddarův úsměv nebyl v žádném případě příjemný. „Al’Thor k sobě zřejmě taky připoutal pár Aes Sedai a ony naučily moudré cestovat bez nar’baha, přinejmenším na krátké vzdálenosti. Dvacet třicet mil. Zřejmě je to nedávný objev. Můžou tu být – no, dneska. Všechny čtyři kmeny.“
Možná lhal, ale riziko... Sevanna si uměla až příliš dobře představit, jaké by to bylo ve spárech Soriley. Poslala Rhiale, aby to sdělila ostatním moudrým. Z jejího hlasu se nedalo poznat, že se v duchu třese.
Caddar ze svého pytle vytáhl šedou kamennou krychli, menší než volací krabičku, kterou použila, aby ho přivolala, a mnohem prostší, bez označení kromě jasně červeného kolečka. „Tohle je nar’baha“ řekl. „Používá saidín, takže žádná z vás nic neuvidí, a má své hranice. Když se jí dotkne žena, tak potom celé dny nefunguje, proto ti je dávám sám, a má další omezení. Jakmile ji otevřeš, průchod zůstane otevřený po předem danou dobu, dost na to, aby prošlo několik tisíc lidí, pokud se nebudou loudat, a nar’baha pak potřebuje tři dny, aby se vzpamatovala. Mám jich tu dost navíc, aby přenesly všechny, kteří to budou potřebovat, ještě dnes, ale...“
Therava se předklonila, až málem přepadla, avšak Sevanna poslouchala jen na půl ucha. O Caddarovi vlastně nepochybovala, neopovážil by se je zradit, ne, když toužil po zlatě, které mu Shaidové dají. Ale byly tu jisté maličkosti. Maisia byla zřejmě zabraná do svého čaje. Proč? A pokud bylo nutné tolik spěchat, proč Caddar mluvil tak klidně? Nezradí je, ale ona stejně učiní jistá opatření.
Maerik se zamračil na kamennou krychličku, kterou mu dal mokřiňan, a potom na tu... díru... která se objevila, když stiskl červené kolečko. Díra měla pět kroků na šířku a asi tři na výšku a byla ve vzduchu. Za ní byla kopcovitá krajina, ne nízké vršky porostlé zhnědlou trávou. Maerik neměl rád nic, co mělo něco společného s jedinou silou, zvlášť s její mužskou částí. Sevanna prošla jinou, menší dírou s mokřiňanem a tmavou ženou, za nimi se objevily moudré, které vybraly Sevanna s Rhiale. S Moshaine Shaidy zůstala jen hrstka moudrých. Druhou dírou viděl, jak se Sevanna baví s Bendhuin. I klanu Zelená slaniska budou nějaké moudré chybět. Maerik si tím byl jistý.
Jeho ruky se dotkla Dyrele. „Manželi,“ zamumlala, „Sevanna říkala, že to zůstane otevřené jen chvíli.“
Maerik kývl. Dyrele vždycky pochopila podstatu. Náčelník se zahalil, rozběhl se a proskočil dírou, kterou udělal. Ať už říkali Sevanna a ten mokřiňan cokoliv, nepošle tam žádného ze svých Moshaine, dokud se nepřesvědčí, že je to bezpečné.
Přistál ztěžka na svahu pokrytém suchou trávou a málem se skutálel dolů, než se vzpamatoval. Chvíli se ohlížel na díru. Na této straně visela půl lokte nad zemí.
„Manželko!“ zařval. „Je to tu níž!“
Otvorem proskočily Černé oči, zahalené, s oštěpy připravenými, a také Děvy. Zbytek Moshainů rychle následoval, algai’dsiswai, manželky a děti, rychle přibíhali, řemeslníci, obchodníci i gai’šainové, většina táhla těžce naložené soumary a mezky, dohromady skoro šest tisíc jich bylo. Jeho klan, jeho lid. A budou jimi i poté, co půjde do Rhuideanu. Sevanna mu nemůže moc dlouho bránit stát se kmenovým náčelníkem.
Zvědové se okamžitě rozběhli na výzvědy, zatímco zbytek klanu ještě probíhal dírou. Maerik si stáhl závoj a vykřikoval rozkazy. Vzápětí se rozběhla řada algai’d’siswai na okolní kopce, zatímco ostatní zůstali ukrytí dole. Nedalo se poznat kdo nebo co může být za těmi kopci. Mokriňan tvrdil, že je to bohatý kraj, ale tahle část mu zrovna bohatá nepřipadala.
Za jeho klanem následovala záplava algai’d’siswai, jimž tak docela nevěřil, mužů, kteří uprchli od vlastních kmenů, protože nevěřili, že Rand al’Thor je Car’a’carn. Maerik si nebyl jistý, čemu sám věří, ale muž svůj klan a kmen neopouští. Tihle muži si říkali Mera’din, Bezbratří, vhodné jméno, a měl dvě st –