41
Koruna z mečů
Rand se ve spánku zmítal, něco se mu zdálo. Divoké sny, ve kterých se hádal s Perrinem a prosil Mata, ať najde Elain, kde se mu těsně mimo zorné pole míhaly barvy a Padan Fain po něm skákal s blýskavou čepelí, a občas měl dojem, že ze srdce mlhy zaslechl hlas volající mrtvou ženu. V těch snech se snažil vysvětlit, co dělá, Elain, Aviendze, Min, všem třem najednou, a dokonce i Min se na něj dívala s opovržením.
„...nesmí být rušen!“ Cadsuanin hlas. Součást snu?
Ten hlas ho vyděsil. Ve snu křičel na Luise Therina a ten zvuk se ozýval hustou mlhou, ve které se cosi pohybovalo, lidé a koně s křikem umírali, mlhou, kde ho Cadsuane neúprosně pronásledovala a on s funěním prchal. Alanna se ho snažila uklidnit, ale také se Cadsuane bála. Cítil její strach, byl stejně silný jako jeho vlastní. Bolela ho hlava. A bok. Ta stará jizva byla jako v ohni. Cítil saidín. Někdo držel saidín. Byl to on? Nevěděl. Snažil se probudit.
„Zabíjíš ho!“ zaječela Min. „Nedovolím ti ho zabít!“
Otevřel oči a uviděl její obličej. Nedívala se na něho, objímala jeho hlavu a zlobně se mračila na někoho vedle postele. Oči měla zarudlé. Prve plakala, ale nyní už ne. Ano, ležel ve své posteli ve svých pokojích ve Slunečním paláci. Viděl těžké hranaté sloupky u postele z černého dřeva s klínky slonoviny. Min, bez kabátu, ve smetanové hedvábné blůzce, ležela ochranitelsky stočená kolem něj na lněné pokrývce, která ho zakrývala až po bradu. Alanna se bála, tento pocit se mu chvěl v hlavě. Bála se o něj. Z nějakého důvodu si tím byl jistý.
„Myslím, že je vzhůru, Min,“ podotkla Amys laskavě.
Min se na něj podívala, její obličej rámovaly tmavé kučery, a najednou se na něj usmála.
Opatrně – protože se cítil slabý – ze sebe sundal její ruce a posadil se. Zatočila se mu hlava, ale nelehl si. Kolem jeho postele stála spousta lidí.
Na jedné straně byla Amys s Berou a Kirunou po boku. Amys, s příliš mladistvými rysy, se tvářila zcela bezvýrazně, ale odhodila si dlouhé bílé vlasy přes rameno a upravovala si loktuši, jako by se připravovala na zápas. Navenek byly obě Aes Sedai ztělesněný klid, ale odhodlaný klid, jedna vypadala jako královna připravená k boji o svůj trůn a druhá jako venkovanka připravená bojovat o svůj statek. Zvláštní, pokud někdy viděl tři lidi stát semknutě vedle sebe – a nejen doslovně – tak to byly tyhle tři, rameno vedle ramene, tvořily jednotnou frontu.
Na druhé straně postele viděl vedle Cadsuane, stojící s rukama v bok, Samitsu se stříbrnými zvonečky ve vlasech a štíhlou sestru s hustým černým obočím a zcuchanými havraními vlasy. Samitsu a černovlasá Aes Sedai měly šátky se žlutými třásněmi a zuby zaťaté stejně jako Bera nebo Kiruna, avšak vedle Cadsuanina výrazu vypadaly všechny čtyři váhavě. Obě skupiny žen se však nedívaly na sebe, nýbrž na muže.
V nohách postele stál Dashiva, jemuž se na límci třpytil stříbrný meč a rudozlatý drak, a Flinn s Narishmou, všichni zachmuření, snažící se sledovat ženy na obou stranách postele zároveň. Vedle nich stál Jonan Adley a černý kabát jako by měl na boku ohořelý. Všechny čtyři muže plnil saidín, až přetékal. Dashiva udržel skoro tolik, co zvládl Rand. Rand se podíval na Adleyho, jenž lehce kývl.
Náhle si Rand uvědomil, že pod pokrývkou, která se mu shrnula k pasu, nemá vůbec nic na sobě, jen obvaz kolem rány na břiše. „Jak dlouho jsem spal?“ zeptal se. „Jak to, že jsem ještě naživu?“ Nesměle si sáhl na obvaz. „Fainova dýka pochází ze Shadar Logothu. Jednou jsem viděl, jak muž po škrábnutí ve chvilce zemřel. Umíral rychle a těžce.“ Dashiva vyplivl nadávku s Fainovým jménem.
Samitsu a druhá žlutá si vyměnily polekané pohledy, ale Cadsuane jenom kývla a zlaté ozdůbky kolem ocelově šedého drdolu se zhouply. „Ano. Shadar Logoth. To by několik věcí vysvětlovalo. Můžeš poděkovat Sumeko, že jsi ještě naživu, a panu Flinnovi.“ Na prošedivělého muže s věnečkem bílých vlasů se nepodívala, ale on se zakřenil, jako by se mu poklonila. Vlastně mu žlutá překvapivě pokynula. „A taky tady Corele,“ pokračovala Cadsuane. „Každý udělal kousek, včetně pár věcí, které podle mě od Rozbití nikdo neudělal.“ Mluvila ponuře. „Beze všech tří bys už byl mrtvý. A pořád ještě můžeš zemřít, jestli se nenecháš vést. Musíš odpočívat, nesmíš se namáhat.“ Náhle mu hlasitě zakručelo v břiše a Cadsuane dodala: „Dostali jsme do tebe jen trochu vody a vývaru. Dva dny bez jídla je pro nemocného muže dlouhá doba.“
Dva dny. Jenom dva. Vyhnul se pohledu na Adleyho. „Vstanu,“ prohlásil.
„Nedovolím jim, aby tě zabily, ovčáku,“ řekla Min s umanutým leskem v očích, „a nedovolím to ani tobě.“ Položila mu ruce na ramena, jako by ho chtěla udržet v posteli.
„Přeje-li si Car’a’carn vstát,“ prohodila nedbale Amys, „nechám Nanderu, aby z chodby přivedla Děvy. Somera a Enaila mu moc rády poskytnou přesně tu pomoc, kterou potřebuje.“ Koutky úst se jí zvedly v úsměvu. Kdysi byla sama Děvou a o téhle situaci věděla skoro všechno. Kiruna ani Bera se neusmály, mračily se na něj, jako by byl padlý na hlavu.
„Chlapče,“ prohodila suše Cadsuane, „už jsem viděla víc tvých půlek, než bych chtěla, ale jestli je chceš nám šesti předvést, třeba se to některé bude líbit. Jestli však upadneš, možná ti nasekám na zadek, než tě zase uložím.“ Podle toho, jak se tvářily Samitsu a Corele, tak by jí ještě rády pomohly.
Narishma a Adley zděšeně zírali na Cadsuane a Flinn si popotahoval kabát, jako by se dohadoval sám se sebou. Ale Dashiva se drsně zachechtal. „Jestli chceš, abychom ty ženský vyprali ven...“ Začal připravovat prameny. Ne štíty, nýbrž složité tkanivo s ducha a ohně, které, usoudil Rand, způsobí každé takovou bolest, že na usměrňování ani nepomyslí.
„Ne,“ vyhrkl rychle. Bera a Kiruna poslechnou prostý příkaz a odejdou, a jestli ho Corele a Samitsu pomohly udržet naživu, tak jim dlužil víc než bolest. Jestli si ale Cadsuane myslela, že ho nahota udrží v posteli, tak ji čekalo překvapení. Nebyl si jistý, zda mu Děvy nechaly aspoň trochu studu. Usmál se na Min, sundal ze sebe její ruce, odhodil pokrývku a slezl z postele vedle Amys.
Moudrá stiskla rty. Skoro viděl, jak zvažuje, nemá-li Děvy přece jenom zavolat. Bera po Amys vrhla bolestínský, nejistý pohled, kdežto Kiruna, celá rudá, se k němu spěšně otočila zády. Rand pomalu došel k šatníku. Pomalu, protože si uvědomil, že Cadsuane možná poskytne její příležitost, pohne-li se příliš rychle.
„Pche!“ zavrčela za ním. „Přísahám, že bych tomu umíněnýmu klukovi měla naplácat na zadek.“ Někdo zavrčel, mohlo to být na souhlas, nebo naopak nesouhlas s tím, co dělal.
„Á, ale má tak hezké půlky, což?“ zazpíval za ním kdosi s murandským přízrakem. To musela být Corele.
Ještě že měl hlavu strčenou v šatníku. Možná z něj Děvy neslouply tolik studu, kolik si myslel. Světlo! Obličej měl celý rozpálený. Doufaje, že oblékání zakryje každé případné zakolísání, si spěšně natahoval šaty. Jeho meč byl opřený v rohu šatníku s pásem omotaným kolem pochvy z tmavé kančí kůže. Sáhl na dlouhý jílec, pak ruku stáhl.
Bosý se obrátil k ostatním a zavazoval si tkanice u košile. Min ještě seděla na posteli se zkříženýma nohama v těsných spodcích a podle toho, jak se tvářila, se nemohla rozhodnout, jestli mu to schvaluje či ji to rozčiluje. „Musím si promluvit s Dashivou a ostatními asha’many,“ řekl. „O samotě.“