Rand šel do kopce s Min po boku, poplácával ji po ruce a mluvil s ní. Jednou zvrátil hlavu dozadu a zasmál se a ona se sklonila a taky se zasmála, načež si odhrnula prstence tmavých vlasů zpátky. Mohli jste ho považovat za venkovana se svou dívkou. Nebýt toho, že u pasu měl meč a občas pohladil dlouhý jílec. A nebýt Taima po jeho druhém boku. A moudrých, držících se mu za patami. A kruhu Děv a siswai’aman, Cairhieňanů a Mayenerů, kteří průvod doplňovali.
Perrinovi se nesmírně ulevilo, že nakonec nebude muset sjet dolů na ta jatka, ale musel Randa upozornit na všechno to nepřátelství, které ráno viděl. Co udělá, jestli ho Rand nebude poslouchat? Rand se od odchodu z Dvouříčí hodně změnil, a nejvíc od chvíle, kdy ho Coiren a její banda unesly. Ne. Musí být normální.
Když Rand s Min vstoupili do kruhu vozů, většina průvodu zůstala venku, ačkoliv ti dva rozhodně nepřišli sami, nýbrž s docela slušným doprovodem.
Za Randem se držel Taim, samozřejmě, snědý, s orlím nosem, podle Perrina ho nejspíš většina žen považovala za hezouna. Rozhodně po něm hodně Děv pokukovalo. V takových věcech byly velice přímé. Když Taim došel za vozy, podíval se na Gedwyna, jenž nepatrně zavrtěl hlavou. Taim se ušklíbl, ale jen nakratičko.
Nanderu a Sulin měl Rand hned za patami, což také nebylo divu, a Perrina napadlo, proč nepřivedly dalších dvacet Děv. Pokud Perrin viděl, málokdy nechávaly Randa i vykoupat, aby mu do vany nenacpaly nějakou Děvu. Nechápal, proč to Rand snáší. Každá měla šufu ovinutou kolem ramen, takže byly vidět krátké vlasy s pramenem na temeni. Nandera byla šlachovitá žena s vlasy spíš šedými než žlutými, ale i když měla tvrdé rysy, vypadala aspoň hezky, když už ne krásně. Vedle Sulin – šlachovité, zjizvené, tuhé a bělovlasé – vypadala Nandera krásně a skoro měkce. Taky se podívaly na asha’many, aniž by to bylo zřejmé, a potom si stejně nenápadně obhlédly obě skupinky Aes Sedai. Nandeře se zamíhaly prsty v Děví znakové řeči. Nikoliv poprvé si Perrin přál, aby jí rozuměl, ale Děvy by se raději vzdaly oštěpu a vzaly si ropuchu, než by svou řeč naučily muže. Děva, jíž si Perrin nevšiml, dřepící u vozu pár kroků od Gedwyna, odpověděla stejně, a taky další, která si až doteď přebírala se sestrou oštěpu kolíbku nedaleko vězňů.
Amys přivedla moudré dovnitř a vzala je stranou, aby se poradily se Sorileou a pár dalšími, které zůstaly mezi vozy. Přes tvář, která byla příliš mladá na bílé vlasy po pás, byla Amys důležitá žena, mezi moudrými druhá hned po Sorilee. Nepoužívaly žádné triky s jedinou sílou proti odposlouchávání, ale okamžitě je obklopilo sedm osm Děv a začaly si tiše prozpěvovat. Některé seděly, některé stály, jiné dřepěly na patách, každá sama o sobě, čistě náhodou. Čemuž mohl člověk věřit, pokud byl padlý na hlavu.
Perrin měl dojem, že hodně vzdychá od chvíle, kdy se zapletl s Aes Sedai a moudrými. A též Děvami. Ženy všeobecně mu v poslední době dávaly zabrat.
Dobraine a Havien, vedoucí své koně a bez svých vojáků, šli vzadu. Havien konečně viděl bitvu. Perrin přemítal, jestli bude tak dychtit, aby uviděl další. Byl zřejmě stejně starý jako Perrin a dneska nevypadal tak mladě jako předevčírem. Dobraine, s dlouhými prošedivělými vlasy, na čele vyholenými podle cairhienské módy, rozhodně nebyl mladý a včerejší bitva rozhodně nebyla jeho první, pravdou však bylo, že dnes taky vypadal starší a ustaraný. Stejně jako Havien. Zapátrali po Perrinovi.
Jindy by byl počkal, aby zjistil, o čem si chtějí promluvit, jenže teď sklouzl ze sedla, hodil Tanečníkovy otěže Aramovi a zašel za Randem. Ostatní už tam byli před ním. Jenom Sulin a Nandera mlčely.
Kiruna a Bera se pohnuly ve chvíli, kdy Rand vstoupil mezi vozy, a když se přiblížil Perrin, Kiruna Randovi právě povzneseně vykládala: „Včera jsi odmítl léčení, ale každý může vidět, že máš pořád bolesti, i kdyby Alanna pořád nevyskakovala jako –“ Odmlčela se, když ji Bera uchopila za ruku, ale znovu promluvila, téměř bez odmlky. „Třeba jsi na léčení připravený teď.“ Znělo to jako: „Třeba ses konečně vzpamatoval.“
„Otázka Aes Sedai se musí vyřešit bez dalších odkladů, Car’a’carne,“ pronesla obřadně Amys přes Kirunu.
„Měly by být předané do naší péče, Rande al’Thore,“ dodala Sorilea ve chvíli, kdy se ozval Taim.
„Problém s Aes Sedai není nutné řešit, můj pane Draku. Moji asha’mani dobře vědí, jak je zvládnout. Snadno je můžeme podržet v Černé věži.“ Tmavýma, lehce zešikmenýma očima zalétl ke Kiruně a Beře a Perrin si polekaně uvědomil, že Taim myslel všechny Aes Sedai, nejen ty, které byly nyní vězněny. A vlastně podle pohledů, které Amys a Sorilea upřely na Aes Sedai, třebaže se na Taima zamračily, bylo jasné, že to myslely stejně.
Kiruna se na Taima a na moudré usmála. Když se podívala na muže v černém kabátci, mohl být úsměv maličko tvrdší, ale zřejmě si jeho záměr ještě neuvědomila. Stačilo, že byl tím, kým byl. Čím byl. „Za daných okolností,“ prohlásila chladně, „si jsem jistá, že mi Coiren Sedai a ostatní dají svoje čestné slovo. Nebudeš si muset dělat starosti –“
Ostatní mluvili najednou.
„Tyhle ženské nemají žádnou čest,“ prohlásila Amys opovržlivě, a tentokrát bylo zcela jasné, že myslí všechny. „Jak může jejich čestné slovo něco znamenat? Ony –“
„Jsou to da’tsang,“ řekla Sorilea zasmušile, jako by vyhlašovala rozsudek, a Bera se na ni zamračila. Perrin usoudil, že je to něco ve starém jazyce – to slovo mu opět bylo povědomé, jako by ho měl znát – ale nevěděl, proč by se kvůli tomu měla Aes Sedai mračit. Nebo proč náhle Sulin souhlasně kývla, načež moudrá pokračovala, jako balvan valící se ze stráně. „Nezaslouží si nic lepšího než ostatní –“
„Můj pane Draku,“ řekl Taim, jako by opakoval něco, co bylo zřejmé, „jistě chceš mít Aes Sedai, všechny, pod dohledem těch, jimž můžeš důvěřovat, těch, o nichž víš, že je zvládnou, a kteří by –“
„Dost!“ zařval Rand.
Okamžitě se všichni odmlčeli, avšak jejich reakce se lišily. Taim se zatvářil bezvýrazně, ačkoliv byl cítit vztekem. Amys a Sorilea si vyměnily pohledy a téměř zároveň si upravily loktuše. Taky jejich pachy byly stejné a odpovídaly jejich výrazu čirého odhodlání. Chtěly, co chtěly, a hodlaly to dostat, Car’a’carn Necar’a’carn. Pohledy, které si vyměnily Kiruna a Bera, vydaly za tolik svazků, až si Perrin přál, aby je mohl přečíst tak, jak četl pachy. Na pohled tu byly dvě vážné Aes Sedai, ovládající sebe i všechno, co ovládat chtěly. Nosem však cítil dvě nervózní a nemálo ustrašené ženy. Kvůli Taimovi, tím si byl jistý. Pořád si zřejmě myslely, že Randa zvládnou, tak nebo tak, i moudré, ale Taim a asha’mani do nich dostali strach ze Světla.
Min Randa zatahala za rukáv košile – všechny si prohlížela a byla cítit stejně ustaraně jako sestry. Rand ji poplácal po ruce a na všechny se mračil. Včetně Perrina, když otevřel ústa. Všichni v táboře je pozorovali, od dvouříčských mužů po zajaté Aes Sedai, ačkoliv jen pár Aielů stálo dost blízko, aby něco slyšeli. Lidé sice Randa pozorovali, ale radši se od něj drželi dál, pokud jen mohli.
„Zajatých se ujmou moudré,“ řekl Rand nakonec a Sorilea náhle byla cítit tak silně uspokojením, až si Perrin důrazně otřel nos. Taim rozčileně potřásl hlavou, ale Rand se k němu otočil dřív, než stačil promluvit. Palec si strčil za přezku opasku s draky, leptanými a zlacenými, a klouby měl bílé, jak ji tiskl. Druhou rukou hladil jílec meče obtočený tmavou vepřovicí. „Asha’mani se mají cvičit – a verbovat – ne stát jen na stráži. Zvlášť kvůli Aes Sedai.“ Perrinovi se zježily vlasy, když si uvědomil, jaký pach se od Randa, při pohledu na Taima, nese. Nenávist s příměsí strachu. Světlo, musel být v pořádku.