Kupodivu Rand popadl Alannu pod bradou a zvedl jí hlavu. Bera se syčivě nadechla a Perrin pro jednou souhlasil. Rand by nebyl tak otevřený ani s dívkou při tanci u nich doma a Alanna nebyla holka na tancovačce. Stejně překvapivá byla její reakce, protože se začervenala a byla cítit nejistotou. Aes Sedai se podle Perrinových zkušeností nečervenaly a nikdy nebyly nejisté.
„Vyleč mě,“ pravil Rand, rozkaz, ne žádost. Červeň v Alannině tváři ztmavla a do jejího pachu se vloudil hněv. Když zvedala ruce, aby mohla uchopit jeho hlavu, třásly se jí.
Perrin si nepřítomně zamnul dlaň, kam ho včera bodl shaidský oštěp. Kiruna mu vyléčila několik hlubokých ran a léčení zažil už předtím. Bylo to, jako by vás po hlavě hodili do zamrzající tůně. Potom člověk lapal po dechu, třásl se a podlamovala se mu kolena. Taky obvykle dostal hlad. Jediné, čím dal Rand najevo, že se něco děje, však bylo lehké zachvění.
„Jak vydržíš tu bolest?“ zašeptala Alanna.
„Takže je to hotové,“ prohlásil a sundal ze sebe její ruce. A beze slova díků se k ní otočil zády. Zdálo se, že chce promluvit, ale zarazil se a pootočil se zpět k Dumajským studnám.
„Našli je všechny, Rande al’Thore,“ poznamenala Amys laskavě.
Rand kývl, potom znovu, rázněji. „Je čas jít. Sorileo, jmenuješ moudré, které převezmou zajatce od asha’manů? A taky společnice pro Kirunu a... mé ostatní lenice.“ Zazubil se. „Nechtěl bych, aby díky své nevědomosti udělaly nějakou chybu.“
„Stane se, jak říkáš, Car’a’carne.“ Moudrá s ošlehanou tváří si přitáhla loktuši a obrátila se ke třem sestrám. „Zůstaňte u svých přítelkyň, dokud nenajdu někoho, kdo vás bude držet za ruku.“ Nebylo divu, že se Bera rozčileně zamračila a Kiruna se změnila ve ztělesněný mráz. Alanna se dívala do země, odevzdaně, téměř mrzutě. Sorilea nehodlala nic takového připustit. Prudce tleskla a začala mávat rukama. „No? Pohyb! Pohyb!“
Aes Sedai se váhavě nechaly odehnat, přičemž zařídily, aby to vypadalo, že jdou, kam si přejí. Amys se připojila k Sorilee a pošeptala jí něco, co Perrin nezachytil. Tři Aes Sedai však zřejmě slyšely. Na místě se zastavily a k moudrým se otočily tři velice polekané tváře. Sorilea jen znovu tleskla, hlasitěji než předtím, a popohnala je ještě rázněji.
Perrin se poškrábal ve vousech a setkal se s Rhuarkovým pohledem. Kmenový náčelník se pousmál a pokrčil rameny. Záležitost moudrých. Pro něj to bylo v pořádku. Aielové byli fatalisté jako vlci. Perrin se podíval na Gedwyna. Ten sledoval, jak Sorilea dává Aes Sedai lekci. Ne, sledoval sestry, liška sledující slepice, které jí odhánějí z dosahu. Moudré budou muset být ještě lepší než asha’mani, pomyslel si Perrin. Budou muset.
Pokud si Rand té mezihry všiml, tak to nedal nijak najevo. „Taime, jakmile se moudré ujmou zajatců, odvedeš asha’many zpátky do Černé věže. A nezapomínej dávat pozor na každého muže, který by se učil moc rychle. A pamatuj také, co jsem říkal o verbování.“
„Na to bych mohl těžko zapomenout, můj pane Draku,“ ucedil suše černě oděný muž. „Tu cestu vykonám osobně. Jestli to však smím znovu zmínit... Budeš potřebovat vhodnou čestnou stráž.“
„To už jsme probrali,“ prohlásil Rand stroze. „Mám pro asha’many lepší využití. Pokud budu potřebovat čestnou stráž, ti, které si tu nechám, budou stačit. Perrine, můžeš –“
„Můj pane Draku,“ přerušil ho Taim, „potřebuješ mít s sebou víc než jen hrstku asha’manů.“
Rand k Taimovi pootočil hlavu. Výrazem, neprozrazujícím nejmenší hnutí mysli, by si nezadal ani s Aes Sedai, ale z jeho pachu přitiskl Perrin uši k hlavě. Prudký vztek náhle zmizel ve zvědavosti a opatrnosti, to první slabé a pátravé, to druhé jako mlha. Pak obojí pohltila náhlá vražedná zuřivost. Rand lehce zavrtěl hlavou a byl cítit nezviklatelným odhodláním. Ničí pach se neměnil tak rychle. Ničí.
Taim se samozřejmě mohl řídit pouze svýma očima a ty mu říkaly jenom to, že Rand zavrtěl hlavou, i když nepatrně. „Mysli. Vybral sis čtyři zasvěcené a čtyři vojáky. Měl bys mít asha’mana.“ Perrin tomu však vůbec nerozuměl, myslel si, že asha’mani jsou všichni.
„Myslíš, že je nemůžu učit stejně dobře jako ty?“ Rand mluvil tiše, šepot čepele vyjíždějící z pochvy.
„Myslím, že pán Drak je na učení příliš zaneprázdněný,“ odvětil Taim klidně, v jeho pachu se nicméně znovu objevil hněv. „Je to důležité. Vezmi si muže, kteří potřebují nejméně učit. Já můžu vybrat ty nejpokročilejší spolu s –“
„Jednoho,“ přerušil ho Rand. „A vyberu ho já.“ Taim se usmál a poddajně rozhodil ruce, zoufalství v jeho pachu však téměř přehlušilo hněv. Rand znovu ukázal, aniž by se podíval. „Jeho.“ Tentokrát ho zřejmě překvapilo, když zjistil, že ukazuje přímo na muže ve středních letech, který seděl na převráceném koši na druhé straně vozového kruhu, aniž by shromáždění kolem Randa věnoval sebemenší pozornost. Místo toho měl loket položený na koleni, rukou si podpíral bradu a mračil se na zajaté Aes Sedai. Na vysokém límci černého kabátce se mu třpytil meč a Drak. „Jak se jmenuje, Taime?“
„Dashiva,“ odvětil Taim pomalu s pohledem upřeným na Randa. Byl cítit ještě překvapeněji než Rand, a taky podrážděně. „Corlan Dashiva. Ze statku v Černých horách.“
„On půjde,“ řekl Rand, ale neznělo to moc jistě.
„Dashiva rychle získává sílu, ale dost často má hlavu v oblacích. A i když nemá, občas je duchem nepřítomný. Možná jenom sní ve dne, možná mu už do mozku proniká špína saidínu. Radši by sis měl vybrat Torvala nebo Rochaida nebo –“
Taimova opozice asi Randovu nejistotu zahnala. „Řekl jsem, že půjde Dashiva. Řekni mu, že má jít se mnou, a pak předej zajatce moudrým a běž. Nechci tu stát a celý den se hádat. Perrine, připrav všechny na odchod. Až budou připravení, najdi mě.“ Bez dalšího slova odešel, s Min přilepenou na rukávě, a Nandera a Sulin mu dělaly stín. Taimovi se zaleskly tmavé oči. Pak taky odešel a volal Gedwyna, Rochaida, Torvala a Kismana. Muži v černých kabátcích přiběhli.
Perrin se zle zamračil. Se vším, co musel Randovi říci, ani jednou neotevřel pusu. Vlastně by to radši měl slyšet od Aes Sedai a moudrých. A Taima.
Neměl vážně moc práce. Měl velet, jelikož přivedl záchranu, ale Rhuark věděl, co je zapotřebí udělat, líp, než by to věděl Perrin, a Cairhieňanům a Mayenerům stačilo slůvko od Dobraina a Haviena. Pořád mu chtěli něco říci, ačkoliv se zdrželi, dokud nebyli sami, a Perrin se nezeptal, oč jde.
Pak vyhrkl Havien. „Urozený pane Perrine, to pán Drak. Všechno to pátrání mezi mrtvolami –“
„Vypadalo to trochu... přehnané,“ přerušil ho klidně Dobraine. „Děláme si o něj starosti, jak jistě chápeš. Hodně na něm záleží.“ Možná vypadal jako voják, jímž taky byl, ale byl to také cairhienský urozený pán a zběhlý ve hře rodů, se všemi jejími opatrnými řečmi, jako každý jiný Cairhieňan.
Perrin ve hře rodů zběhlý nebyl. „Pořád je duševně zdravý,“ prohlásil bez okolků. Dobraine jen kývl, jako by říkal no ovšem, a pokrčil rameny na znamení, že se stejně nehodlal ptát, avšak Havien zrudl. Když se za nimi Perrin díval, jak odcházejí, zakroutil hlavou. Doufal, že nelhal.