Rand prostě jen seděl na koni a díval se, z jeho tváře se nedalo nic vyčíst. Min pobídla klisnu blíž, aby ho mohla hladit po rameni, jako někdo, kdo se snaží uklidnit zježeného mastifa.
Moudré se taky netvářily znepokojeně, ale ani jen tak nepostávaly. Sorilea kývla a tucet žen, strážících Aes Sedai, se připojil k ní a Amys, hodný kus daleko od Randa a dokonce i z Perrinova doslechu. Jen málokterá měla šedé vlasy a Sorilea byla jediná vrásčitá baba, ale ony moudré tady všeobecně neměly moc šedin. Vlastně jen málo Aielů se šedin dožilo. Tyhle ženy však měly vysoké postavení či vliv, nebo jak moudré takové věci vůbec posuzovaly. Perrin viděl Sorileu a Amys, jak se se stejnou bandou radí už předtím, ačkoliv radit se zřejmě nebylo to správné slovo, když Sorilea mluvila, Amys k tomu občas něco podotkla a ostatní poslouchaly. Edarra měla námitky, ale Sorilea ji usadila, očividně aniž se zarazila v proslovu, a pak ukázala na dvě z nich, Sotarin a Cosain. Ty si okamžitě přehodily sukně přes ramena a vyrazily k nově příchozí, až se jim nohy míhaly.
Perrin poplácal Tanečníka po krku. Žádné zabíjení. Ještě ne.
Tři moudré se setkaly asi tak půl míle od kopce a zastavily se. Chvilku se bavily a pak se všechny rychle vrátily zpátky na kopec. A rovnou za Sorileou. Nově příchozí, mladší žena s dlouhým nosem a kšticí neuvěřitelně červených vlasů, rychle něco vykládala. Sorilee s každým slovem tuhla tvář. Když červenovláska skončila – nebo spíš když ji Sorilea několika slovy uťala – celá banda se otočila k Randovi. Ale žádná za ním nešla. Čekaly, s rukama v bok a loktušemi přes lokty, nevyzpytatelné jako kterákoliv Aes Sedai.
„Car’a’carn,“ zamumlal Rand suše. Přehodil nohu přes hrušku, sklouzl ze sedla a pomohl dolů i Min.
Perrin taky sesedl a vedl Tanečníka za nimi k moudrým. Loial se taky přidal a Aram následoval na svém koni, ale nesesedl, dokud mu Perrin nepokynul. Aielové nejezdili, pokud to nebylo zcela nezbytné, a považovali za hrubost, když se k nim někdo přiblížil na koni. Připojil se i Rhuark a Gaul, jenž se z nějakého důvodu mračil. Samozřejmě že přišly i Nandera, Sulin a Děvy.
Rudovláska začala, jakmile se Rand přiblížil. „Bair a Megana postavily hlídky na každou cestu, po které by ses mohl vrátit do města zabijáků stromů, Car’a’carne, ale pravda je, že si nikdo nemyslel, že tohle bude –“
„Feraighin,“ přerušila ji ostře Sorilea. Rudovláska cvakla zuby a zavřela pusu, jen jasně modré oči upírala na Randa a vyhýbala se pohledu na zamračenou Sorileu.
Nakonec se Sorilea nadechla a otočila se k Randovi. „Ve stanech došlo k potížím,“ řekla bezvýrazným hlasem. „Zabijáci stromů začali šířit drby, že jsi odešel do Bílé věže s Aes Sedai, které pro tebe přišly, abys poklekl před amyrlininým stolcem. Nikdo, kdo zná pravdu, se neodvážil promluvit, jinak by byl výsledek ještě horší.“
„A jaký je výsledek?“ zeptal se Rand tiše. Vyzařovalo z něj napětí a Min ho začala opět hladit.
„Mnozí věří, že jsi Aiely opustil,“ sdělila mu Amys stejně tiše. „Bezútěšnost se vrátila. Každý den tisíc i víc odhodí oštěpy a zmizí, protože nedokážou čelit naší budoucnosti ani minulosti. Někteří možná odcházejí k Shaidům.“ Na chvíli se jí do hlasu vloudilo znechucení. „Šeptá se, že pravý Car’a’carn by se Aes Sedai nevydal. Indirian říká, že pokud jsi odešel do Bílé věže, nemohlo to být dobrovolně. Je připravený odvést Codarry na sever do Tar Valonu a zatančit si s oštěpy s každou Aes Sedai, kterou najde. Nebo s každým mokřiňanem. Říká, že tě musely zradit. Timolan mumlá, že jestli jsou ty řeči pravdivé, tak jsi ty zradil nás, a on že odvede Miagomy zpátky do Trojí země. Až uvidí tvou mrtvolu. Mandelain a Janwin se drží svých názorů, ale oba naslouchají jak Indirianovi, tak Timolanovi.“ Rhuark se zamračil a vtáhl vzduch mezi zuby. Pro Aiela to bylo, jako by si zoufalstvím rval vlasy.
„To nejsou dobré zprávy,“ namítl Perrin, „ale podle vás to zní jako rozsudek smrti. Jakmile se Rand ukáže, ty řeči skončí.“
Rand si prohrábl vlasy. „Kdyby to tak bylo, tak by se Sorilea netvářila, jako kdyby spolkla ještěřici.“ Ony vlastně i Nandera a Sulin vypadaly, jako by jejich ještěrky byly ještě živé cestou do žaludku. „Co jsi mi ještě neřekla, Sorileo?“
Žena s tuhou tváří se na něj slabě, pochvalně usmála. „Vidíš dál, než co je vyřčeno. Dobře.“ Hlas však měla stále tvrdý jako kámen. „Vracíš se s Aes Sedai. Někteří uvěří, že to znamená, že jsi před nimi poklekl. Ať řekneš a uděláš cokoliv, budou věřit, že nosíš uzdu Aes Sedai. A to jen než se dozvědí, že jsi byl zajatcem. Tajemství si najdou štěrbinky, že by se tudy ani blecha neprotáhla, a tajemství, které zná hodně lidí, má křídla.“
Perrin obhlížel Dobraina a Nurelleho, kteří přihlíželi se svými muži, a znepokojeně polkl. Kolik z těch, kteří šli za Randem, za ním šli jenom proto, že měl za sebou váhu Aielů? Určitě ne všichni, ale na každého muže, který se rozhodl, protože Rand byl Drak Znovuzrozený, jich pět či deset přišlo, protože na nejsilnější řady svítí Světlo nejjasněji. Kdyby se Aielové rozdělili nebo odešli...
Na takovou možnost nechtěl ani pomyslet. Při obraně Dvouříčí poznal hranice svých možností, věděl, že jen tak tak zvládl tohle. Ta’veren neta’veren, nedělal si iluze o tom, že by byl jedním z mužů, kteří nakonec končí v kronikách. To bylo pro Randa. Problémy s jednou vesnicí byly hranicí jeho možností. Přesto si nemohl pomoci. V hlavě měl zmatek. Co udělá, jestli dojde na nejhorší? Hlavou mu táhly seznamy. Kdo zůstane věrný a kdo by se mohl pokusit vyklouznout. První seznam byl dostatečně krátký a druhý zas dostatečně dlouhý, aby mu z toho vyschlo v krku. Až příliš mnoho lidí pořád kulo pikle kvůli svým výhodám, jako kdyby nikdy neslyšeli o Dračích proroctvích a Poslední bitvě. Měl podezření, že někteří to budou dělat ještě v den, kdy Tarmon Gai’don začne. Nejhorší bylo, že většina ani nebudou temní druzi, jenom lidé hledící nejdřív na vlastní zájmy. Loial svěsil uši. Viděl totéž.
Sorilea ještě nedomluvila s Randem, když hodila na stranu zamračený pohled, kterým by mohla vyrývat díry do železa. „Bylo vám řečeno, že máte zůstat na voze.“ Bera a Kiruna se prudce zastavily a Alanna do nich málem vrazila. „Bylo vám řečeno, že nemáte bez dovolení sahat na jedinou sílu, ale vy jste bez dovolení poslouchaly, co tu bylo projednáváno. Zjistíte, že myslím vážně, když něco řeknu.“
Přes Sorilein zlověstný pohled si ty tři stály na svém, Bera a Kiruna s ledovou důstojností, Alanna s doutnajícím vzdorem. Loial k nim stočil obrovské oči, potom se zase podíval zpátky na moudré. Jestliže předtím věšel uši, teď je měl zkroucené do kornoutků a dlouhé obočí mu viselo k lícím. Perrin v duchu neklidně probíral své seznamy a nepřítomně zauvažoval, jak daleko to Aes Sedai ještě hodlají dohnat. Odposlouchávat s pomocí jediné síly! Reakce moudrých mohla docela dobře být horší než Sorileino štěkání. I Randa.
Tentokrát však ne. Rand si jich zřejmě nevšímal. Díval se přímo skrz Sorileu. Nebo možná zase poslouchal něco, co nemohl slyšet nikdo jiný. „Co mokřiňani?“ zeptal se nakonec. „Colavaere byla korunovaná královnou, že?“ Nebyla to ani otázka.
Sorilea kývla a palcem poklepávala na jílec svého nože, pozornost však ani na okamžik neodtrhla od Aes Sedai. Aiely příliš nezajímalo, koho si mokřiňané zvolí za krále či královnu, zvlášť mezi stromy zabíjejícími Cairhieňany.