SIR REGINALD CARSON
Col. B. A., M. R. A., M. P., D. S. etc.
President of Marconi’s Wireless Co
LONDON
“Sem s ním,” kázal Prokop, a v hloubi duše se nesmírně divil, proč mu chlapík Carson neřekl už včera své ohromující hodnosti a proč dnes přichází s takovými okolky; mimoto byl trochu zvědav, jak vypadá pan Carson po včerejší bohopusté noci. Ale tu již vyvalil oči neuvěřitelně překvapen. Do dveří vcházel docela neznámý pán, o dobrý loket větší než včerejší pan Carson.
“Very glad to see you,” pronesl zvolna neznámý gentleman a poklonil se asi tak, jako by byl telegrafní tyč. “Sir Reginald Carson,” představil se a ohlížel se po židli.
Prokop ze sebe vydal neurčitý zvuk a ukázal mu na židli. Gentleman pravoúhle usedl a jal se obšírně svlékat velkolepé jelení rukavice. Byl to velmi dlouhý a nesmírně vážný pán s koňskou tváří nažehlenou do přísných záhybů; v kravatě ohromný indický opál, na zlatém řetízku antická kamej, ohromné nohy hráče golfu, zkrátka každým coulem lord. Prokop tiše žasnul. “Tak prosím,” ozval se konečně, když už to trvalo nepřežitelně dlouho.
Gentleman neměl nijak naspěch. “Zajisté,” začal posléze po anglicku, “zajisté jste se podivil, když jste našel v novinách moje anonce. Předpokládám, že jste inženýr Prokop, autor eh velmi zajímavých článků o explozívních látkách.”
Prokop mlčky přikývl.
“Velmi potěšen,” řekl sir Carson nikterak nechvátaje. “Pátral jsem po vás v jisté záležitosti vědecky velmi zajímavé a prakticky důležité pro naši společnost, Marconi’s Wireless, jejímž prezidentem mám tu čest býti, neméně než pro Mezinárodní unii pro bezdrátovou telegrafii, kterážto mi prokázala nezaslouženou čest zvolivši mne svým generálním sekretářem. Zajisté se divíte,” pokračoval neudýchán tak dlouhou větou, “že tyto vážené společnosti mne vysílají k vám, ačkoli vaše vynikající práce se pohybují na zcela jiném poli. Dovolte.” Na tato slova otevřel sir Carson svou krokodýlí aktovku a vyňal nějaké papíry, blok a zlatou tužku.
“Asi po tři čtvrtě roku,” začal pomalu a nasazoval si zlatý skřipec, aby se podíval do svých papírů, “konstatují evropské bezdrátové stanice –”
“Promiňte,” skočil mu do řeči Prokop nemoha se už ovládat, “tedy ty inzeráty jste dával vy?”
“Zajisté. Tedy konstatují jisté pravidelné poruchy –”
“– v úterý a v pátek, vím. Kdo vám řekl o Krakatitu?”
“Byl bych k tomu došel sám,” pronesl ctihodný lord poněkud káravě. “Well, přeskočím bližší podrobnosti, předpokládaje, že jste do jisté míry informován o našich nesnázích a o eh a –”
“– o tajné světové konspiraci, ne?”
Sir Carson vytřeštil bleděmodré oči. “Prosím za prominutí, o jaké konspiraci?”
“Nu, o těch záhadných nočních depeších, o tajemné organizaci, která je vysílá –”
Sir Reginald Carson ho zarazil. “Fantazie,” řekl s politováním, “čiré fantazie. Já vím, nadhodily to dokonce Daily News, když naše společnost vypsala onu poměrně značnou odměnu –”
“Vím,” řekl rychle Prokop, obávaje se, aby se o ní pomalý lord nerozhovořil.
“Ano. Čirý nesmysl. Celá věc má jen obchodní pozadí. Někdo má zájem na tom, aby dokázal nespolehlivost našich stanic, rozumíte? Chce podrýt veřejnou důvěru. Bohužel naše receptory a – eh – koherery nemohou zjistit zvláštní druh vln, kterými se toto rušení děje. A jelikož se nám dostalo zprávy, že jste v držení jakési substance nebo chemikálie, která velmi, velmi pozoruhodně reaguje na ony poruchy –”
“Od koho zprávy?”
“Od vašeho spolupracovníka, pana – eh – pana Tomese. Mister Tomes, že ano?” Pomalý gentleman vylovil ze svých papírů nějaký dopis. “Dear Sir,” četl s jakousi námahou, “nalézám v novinách vypsání odměny et cetera. Jelikož se v přítomné době nemohu vzdáliti z Balttinu, kde pracuji na jistém vynálezu, a ježto věc tak velikého dosahu se nedá písemně vyřizovat, prosím, abyste nechal v Praze vyhledat mého přítele a dlouholetého spolupracovníka Mr ing. Prokopa, který má v držení nově vynalezenou látku, Krakatit, tetrargon jisté olovnaté soli, jehož syntéza se provádí za specifických účinků vysokofrekvenčního proudu. Krakatit reaguje, jak dokazují přesné experimenty, na neznámé rušivé vlny silnou explozí; z čehož sám sebou plyne jeho rozhodující význam pro výzkum řečených vln. Vzhledem k důležitosti věci předpokládám za sebe i za svého přítele, že vypsaná odměna bude podstatně zvý-zvýšena –” Sir Carson se zakuckal. “To je celkem vše,” řekl. “O odměně bychom si promluvili zvlášť. Podepsán Mr Tomes v Balttinu.”
“Hm,” řekl Prokop jat vážným podezřením, “že by takováhle soukromá… nespolehlivá… fantastická zpráva stačila Marconiově společnosti –”
“Beg your pardon,” namítal dlouhý pán, “dostalo se nám samozřejmě velmi přesných zpráv o jistých pokusech v Balttinu –”
“Aha. Od jakéhosi saského laboranta, že?”
“Ne. Od našeho vlastního zástupce. Hned vám to přečtu.” Sir Carson jal se znovu lovit ve svých papírech. “Tady je to. ,Dear Sir, zdejším stanicím se dosud nedaří překonati známé poruchy. Pokusy se zvýšenými vysílacími energiemi selhaly naprosto. Dostalo se mi důvěrné, ale spolehlivé zprávy, že vojenský ústav v Balttinu získal nějaké kvantum jisté látky –‘”
Zaklepáno. “Vstupte,” řekl Prokop, a vešel sklepník s vizitkou: “Nějaký pán prosí –”
Na vizitce stálo:
ING. CARSON, Balttin
“Ať vejde,” kázal Prokop náhle rozjařen a naprosto nedbaje znamení protestu ze strany sira Carsona.
Vzápětí vstoupil včerejší pan Carson s tváří velmi popleněnou nevyspáním a hnal se k Prokopovi vydávaje zvuky radosti.
XXI.
“Počkejte,” zarazil ho Prokop. “Dovolte, abych vás představil. Inženýr Carson, sir Reginald Carson.”
Sir Carson sebou trhl, ale zůstal sedět s neporušenou důstojností; zato inženýr Carson úžasem hvízdl a snesl se na židli jako člověk, kterému nohy vypověděly službu. Prokop se opřel o dvéře a pásl se na obou pánech s bezuzdnou zlomyslností. “Tak co?” zeptal se konečně.
Sir Carson jal se skládati své papíry do aktovky. “Zajisté,” řekl pomalu, “bude lépe, navštívím-li vás jindy –”
“Jen račte zůstat,” přerušil ho Prokop. “Prosím vás, pánové, nejste snad spolu příbuzní?”
“Ba ne,” ozval se inženýr Carson. “Spíš naopak.”
“Který z vás je tedy doopravdy Carson?”
Nikdo neodpověděl; bylo to trapné.
“Požádejte toho pána,” řekl ostře sir Reginald, “aby vám ukázal své papíry.”
“Beze všeho,” vysypal inženýr Carson, “ale až po panu předřečníkovi. Tak.”