Byl to introvertni život, soběstačný, nehybný, prostoupený onou jedinečnou nevědomostí, které si handdarové tolik váží a která je podřízena jejich pravidlu o nečinnosti a nevměšováni se. Toto pravidlo (vyjádřené slovem nusuth, které musím přeložit jako ‚nic se neděje‘) je podstatou jejich kultu a já nepředstírám, zeje chápu. Ale po poloměsíci v Otherhordu jsem přece jen začal Karhide rozumět lépe. Pod politikou, průvody a vášněmi národa se rozprostírá jakási starobylá temnota, pasivní, anarchická, tichá, úrodná temnota handdary.
A z toho ticha nevysvětlitelně vystupuje věštcův hlas.
Mladý Goss, který mi ochotně dělal průvodce, mi řekl, že moje otázka pro věštce se může týkat čehokoli a může být jakkoli formulována. „Čím výstižnější a stručnější otázka, tím přesnější odpověď," řekl mi. „Neurčitost plodí neurčitost. A některé otázky jsou pochopitelně nezodpověditelné."
„Co když právě takovou položím?" zajímalo mě. Toto pojišťováni se pro každý případ vypadalo rafinovaně, ale nebylo na něm nic nového. Jeho odpověď však byla nečekaná: „Snovač ji odmítne. Nezodpověditelné otázky zničily věštecké skupiny."
„Zničily?"
„Znáte pověst o lordovi ze Shorthu, který nutil věštce z pevnosti Asen, aby mu odpověděli na otázku Jaký je smysl života? To se stalo před několika tisíci lety. No a věštci zůstali v temnotě šest dni a noci. Nakonec všichni celibátníci skončili v katatonickém stavu, blázni byli mrtví, pervert kamenem umlátil lorda ze Shorthu a snovač… To byl muž jménem Meshe."
„Zakladatel yomeshského kultu?"
„Ano, ten," řekl Goss a rozesmál se, jako by na tom příběhu bylo něco legračního. Nebylo mi v tu chvíli jasné, jestli ho pobavili yomeshové, nebo já.
Rozhodl jsem se, že položím zjišťovací ano-ne otázku, která snad alespoň sníží možnost případné nejasnosti a dvojznačnosti v odpovědi. Faxe potvrdil, co už říkal Goss, že podstatou otázky může být něco, o čem věštci naprosto nic nevědí. Mohl bych se zeptat, jestli bude na severní polokouli planety S letos dobrá úroda hoolmu, oni by odpověděli, i když by předtím neměli nejmenší ponětí o existenci planety S. Tohle jako by posunulo celou záležitost do roviny Čistě nahodilých předpovědí, jako se něco vyvozuje z rostlinek řebříčku nebo hozeni mince. „Ne," oponoval Faxe, „rozhodně ne, o nahodilosti nemůže být ani řeči. Celé je to vlastně pravý opak nahodilosti."
„Pak tedy čtete myšlenky."
„To ne," nesouhlasil Faxe a upřímně a bezelstně se usmál.
„Třeba čtete myšlenky, aniž si to uvědomujete."
„Jaký by to mělo smysl? Kdyby tazatel znal odpověď, neplatil by za ni takovou vysokou cenu."
Vybral jsem otázku, na kterou jsem samozřejmě neznal odpověď. Jen čas bude moci dokázat správnost či nesprávnost věštby, pokud ovšem to nebude, jak jsem předpokládal, jedna z těch obdivuhodných profesionálních předpovědí, která se pak dá aplikovat na cokoli. Nebyla to žádná triviální otázka. Původní představy, že se zeptám, kdy přestane pršet, nebo na nějakou podobnou hloupost, jsem se vzdal, když jsem se dozvěděl, jak těžká a nebezpečná je celá ta akce pro oněch devět věštců z Otherhordu. Cena byla pro tazatele vysoká – dva moje rubíny putovaly do pokladny pevnosti -, ale pro dotazované ještě vyšší. A jak jsem poznal Faxe, pak jestli mi činilo potíže uvěřit, že je profesionální podvodník, tak daleko větší potíže mi činilo uvěřit, že by mohl být čestný podvodník, který podléhá sebeklamu; jeho inteligence byla stejně jasná, zářivá a vybroušená jako mé rubíny. Neodvážil jsem se mu nachystat žádnou léčku. Zeptal jsem se na to, co jsem chtěl vědět ze všeho nejvíc.
V Onnetherhad, 18. den měsíce, se těch devět sešlo v jedné velké budově, která bývala obvykle uzamčená: jeden vysoký sál, kamenná podlaha, chlad, mdlé světlo z několika uzoučkých oken a od ohně v hlubokém krbu na jednom konci. Seděli v kruhu na holém kameni, všichni zahaleni plášti a kapucemi, nepravidelné, nehybné tvary, které v odlesku ohně připomínaly do kruhu rozestavené dolmeny. Goss a ještě několik dalších mladých pobývatelů a lékař z nejbližšího panství to v tichosti sledovali z míst u krbu, zatímco já jsem šel napříč sálem a vstoupil do kruhu. Bylo to celé velmi neformální a velmi napínavé. Jedna ze zahalených postav zvedla hlavu, když jsem mezi ně vkročil, a já jsem spatřil zvláštní obličej, zamračený, s hrubými rysy a drzýma očima, které si mě prohlížely.
Faxe seděl se skříženýma nohama, nehýbal se, ale byl ve střehu, to shromáždění ho naplňovalo silou, která způsobila, že jeho poměrně slabý, tichý hlas šlehl jako elektrický blesk. „Ptejte se," prohlásil.
Stál jsem uvnitř kruhu a pronášel otázku. „Stane se tato planeta Gethen do pěti let členem Ekumenu známých světů?"
Ticho. Stál jsem tam, visel jsem uprostřed pavučiny utkané z ticha.
„To je zodpověditelné," polohlasně špitl snovač.
Zjevně se jim ulevilo. Zahalené kameny jako by se obměkčily a pohnuly, ten, který se na mě tak podivně díval, začal něco šeptat svému sousedovi. Opustil jsem kruh a přisedl k přihlížejícím u krbu.
Dva věštci zůstali zabraní do sebe a nemluvili. Jeden z nich každou chvilku zvedl levou ruku a zlehka a rychle jí desetkrát nebo dvacetkrát poklepal o podlahu a pak zase nehnutě seděl. Ani jednoho z nich jsem předtím neviděl; byli to blázni, upozorňoval mě Goss. Byli duševně nemocní. Goss jim říkal,rozervanci', což by mohlo znamenat schizofrenici. Karhidští psychologové, ačkoli neznali myšlenkovou domluvu a byli tedy jako slepí chirurgové, byli vynalézaví, co se týká léků, hypnózy, lokálního šoku, kryoterapie a různých duševních terapií. Zeptal jsem se, jestli by se tihle dva psychopati nemohli léčit. „Léčit?" podivil se Goss. „Vy byste zpěvákovi léčil jeho hlas?"
Dalších pět v kruhu byli pobývatelé Otherhordu, adepti handdarské disciplíny Přítomnost a také, pokračoval Goss, pokud zůstanou věštci, adepti celibátu, takže nebudou mít v obdobích své sexuální potence žádného partnera. Jeden z celibátníků musí být v kemmeru v průběhu věštění. Dovedl jsem ho rozpoznat, protože už jsem se naučil všímat si nepatrných tělesných změn, zvláštního jasu, což signalizuje první fázi kemmeru.
Vedle kemmera seděl pervert.
„Přišel s lékařem ze Spreve," prozradil mi Goss. „Některé věštecké skupiny vyvolávají úchylku u normální osoby uměle – několik dni před shromážděním jí naočkují ženské nebo mužské hormony. Lepší je mít přirozeného perverta. Ten ochotně přijde; má rád slávu."
Goss užil zájmeno, které označuje samčího živočicha, ne zájmeno pro lidskou bytost v mužské roli kemmeru. Vypadal trochu rozpačitě. Karhidané diskutují bez zábran o sexuálních záležitostech a o kemmeru mluví s chutí a s úctou, ale zdrženlivější jsou v otázkách perverze – přinejmenším když mluvili se mnou. Nadměme prodlužování období kemmeru s permanentní hormonální nerovnováhou směrem buď k mužskému nebo ženskému pohlaví způsobuje to, čemu říkají perverze; není nijak ojedinělá; tři nebo čtyři procenta dospělých jsou pravděpodobně fyziologicky odchylní neboli nenormální – normální podle našich měřítek. Nejsou ze společnosti vyloučeni, jsou však trpěni s jistou přezíravostí, podobně jako homosexuálové v mnoha bisexuálních společnostech. Karhidský slangový výraz pro ně je polomrtví. Jsou sterilní.