Tak nějak jsem to Su pověděl, pak jsme se pohádali a smířili a zase se pohádali, jinak to mezi námi už asi nepůjde.
Su, ona se k nim tedy dala, Su. Bude to mít snazší, až začne naplno to nové dunění a hněv se obrátí proti těm, kteří by taky mohli dunět, jenže nechtějí.
Jsem zvědav, co prosadí tihle duniči. Nový hvězdolet? Stejně se nikam neletělo, protože na stavbu hvězdoletu nebyly prachy. Jaký recept na štěstí najdou tihle mudrcové?
Teď jsem si všiml, že už je šest a začíná nový program.
A sem přiletí draskary. Šeredné potvory, tyhle draskary. Moc by mě zajímalo, kdo si je vymyslel a koho mají obveselovat.
Sbalil jsem si pruty.
„Tak pojď,“ řekl jsem, „život není jenom rybaření.“
A šli jsme si vyzvednout ze skrejšky ty staré dobré čtrnáct padesátky, protože jakmile se začnou rojit dobrodějové, je dobré mít velkou ráži po ruce. Dobrodějové jsou horší než draskary, a že draskary jsou nějaké potvory! Když už jsme u čtrnáct padesátek, víte, že se Dědek Čuchák nikdy nedozvěděl, kdo to tenkrát na Luně do něho tou čtrnáct padesátkou prásknul? Počítám ale s tím, že až mu dvacátý křížek dolehne na záda, přestane se o to zajímat docela. Už to nebude dlouho trvat.
Dopsáno roku 2212,
obytný zábavní park
HyperIlusin, Luna