Kershaul zpíval vysvětlení a omluvy a Lesní skřítek mu odpovídal. Kershaul houkl přes rameno na Thissella: „Utečte nebo vás zabijou! Rychle!“
Thissell zaváhal. Lesní skřítek zvedl ruku a Kershaula na boku zranil. „Utečte!“ zakřičel Kershaul. „Do Welibusovy kanceláře a tam se zamkněte!“
Thissell se dal do běhu. Lesní skřítek ho několik metrů pronásledoval, pak zadupal a vyslal za ním několik výtek. Byly drsné a výsměšné a hrál je na ruční trubku. Dav se k němu pohrdavě přidával klapáním na hymerkin.
Dále už to nepokračovalo. Místo toho, aby se ukryl v kanceláři Welibuse, uhnul Thissell stranou a po opatrném průzkumu vykročil k doku, kde měl zakotvenou svou loď.
Když se vrátil na palubu, zbývala do setmění necelá hodina. Toby a Rex dřepěli na přídi obklopeni zásobami, které přinesli — rákosovými koši, které byly plné ovoce a obilnin, džbány z modrého skla s vínem, olejem a ostrou šťávou a třemi prasátky v proutěné ohrádce. Chroupali oříšky a skořápky plivali okolo sebe. Podívali se Thissella a zdálo se, že mají najednou neodkladnou práci. Toby něco zamumlal a Rex potlačoval smích.
Thissell uhodil rozzlobeně na hymerkin. Stroze zazpíval.
„Odrazte loď od břehu. Dnes zůstaneme ve Fanu.“ V soukromí své kajuty si sundal masku Měsíční můry a podíval se do zrcadla na svůj skoro už neznámý obličej. Zvedl Měsíční můru a zkoumal její ohavné rysy: šedivá kožešina, modré ostny, směšné krajkové klopy. Sotva důstojná maska pro konzula, představitele domovských planet. Kdyby alespoň zůstal konzulem, až se Gromartin dozví, že mu Angmark upláchl.
Thissell se svezl do křesla a díval se zasněně do vesmíru. Dnes zažil řadu nezdarů, ale v žádném případě ještě není poražen. Zítra navštíví Mathewa Kershaula a prodiskutují spolu, jak objevit Angmarka. Jak už Kershaul zdůraznil, další cizinecká usedlost se nedá zamaskovat. Totožnost Haxa Angmarka se brzy zjistí. Také si musí opatřit jinou masku. Nic okázalého nebo chvástavého, ale masku, která by vyjadřovala alespoň špetku důstojnosti a sebevědomí.
V tom okamžiku zaklepal jeden z otroků na dveře a Thissell si spěšně nasadil na hlavu tu nenáviděnou Měsíční můru.
Druhého dne časně ráno, ještě než se rozbřesklo, zavezli otroci loď zpět do části doku, která byla vyhrazena pro cizince. Ani Rolver, ani Welibus a ani Kershaul ještě nepřijeli. A Thissell netrpělivě čekal. Uběhla hodina a Welibusova loď dorazila do doku. Protože Thissell nechtěl s Welibusem mluvit, zůstal vevnitř v kajutě.
Za chvíli dorazila k doku i Rolverova loď. Thissell viděl Rolvera oknem. Měl na sobě známou masku Jezerního ptáka a vystoupil na dok. Tam se setkal s mužem ve žluté střapaté masce Písečného tygra, který hrál formálně na gomapard, ať přišel za Rolverem s jakýmkoli vzkazem.
Rolver se zdál být překvapený a rozrušený. Po chvíli také zahrál na gomapard. Jak zpíval, nepřímo ukazoval na Thissellovu loď.
Potom se uklonil a odešel svou cestou.
Muž v masce Písečného tygra vyšplhal s poněkud přehnanou důstojností na vor a zaklepal na hrazení paluby Thissellovy lodi.
Thissell se mu ukázal. Sirenská etiketa nevyžadovala, aby obyčejného návštěvníka pozval na palubu, a tak pouze zahrál svou otázku na zachinko.
Písečný tygr zahrál na gomapard a zazpíval. „Úsvit nad zátokou ve Fanu je obvykle velmi nádherný, obloha je bílá a zároveň žlutá a zelená. Zatímco vychází Mireille, mlha hoří a svíjí se jako v plamenech. Ten, kdo zpívá, bude mít velké potěšení z hodiny, kdy plovoucí tělo cizince zmizí ze zátoky a nebude ničit krásu tohoto pohledu.“
Thissellovo zachinko zahrálo překvapeně. Písečný tygr se důstojně uklonil. „Zpěvák nebere na vědomí osobu sobě nerovnou, nicméně nechce být soužen pitvořením nespokojeného ducha. Proto svým nařídil, aby ke kotníkům toho těla připevnili řemen. A zatímco spolu mluvíme, aby toto tělo připevnili na záď vaší lodi. Budete asi chtít vyřídit veškeré formality, které máte předepsané. Ten, který zpívá, vám přeje dobrý den a nyní odchází.“ Thissell se vrhl k zádi lodi. Tam plavalo skoro nahé tělo dospělého muže, které bylo nadnášeno vzduchem v kalhotách.
Thissell si prohlížel mrtvý obličej, který se zdál bezcharakterní a mdlý — možná v důsledku zvyku nošení masek. Tělo bylo středního vzrůstu a váhy a Thissell odhadoval věk tak mezi čtyřiceti pěti až padesáti. Vlasy byly středně hnědé a rysy nadmuté vodou. Neměl na sobě nic, podle čeho by se dalo určit, jak muž zemřel.
To musí být Haxo Angmark, pomyslel si Thissell. Kdo jiný by to mohl být? Mathew Kershaul? Proč ne? Thissell se ptal neklidně sám sebe. Rolver a Welibus se už vylodili a odešli za svou prací.
Rozhlédl se po zátoce, aby našel loď Kershaula. Rozpoznal ji již zakotvenou u břehu. Dokonce zrovna když se díval, skočil Kershaul na břeh a měl na sobě svou obvyklou masku Jeskynní sovy.
Vypadal zamyšleně, protože Thissellovu loď přešel, aniž by zvedl zrak.
Thissell se otočil zpět k mrtvole. Je to tedy bez pochyb Angmark.
Cožpak se nevylodili z lodí Rolvera, Welibuse a Kershaula tři muži v maskách, které jsou pro ně typické? Samozřejmě, je to tělo Angmarka… Tohle snadné řešení se však Thissellovi nezdálo.
Kershaul přece zdůraznil, že jiný cizinec by byl rychle odhalen. Jak by se mohl Angmark jinak schovat, kdyby… Thissell tuto myšlenku zavrhl. To tělo je samozřejmě Angmarkovo. A přece…
Thissell svolal své otroky a udělil jim rozkazy, aby dovezli do doku vhodnou nádobu, ve které by mohlo být převezeno a uchováno tělo, než bude zajištěno vhodné místo k pohřbení. Otroci nebyli zrovna moc nadšeni a Thissell musel mocně, i když ne zrovna zručně uhodit na hymerkin, aby své rozkazy zdůraznil.
Šel podél doku, otočil se směrem k esplanádě a přešel kolem kanceláře Cornelyho Welibuse. Podél příjemné uličky se vydal k přistávací ploše.
Když tam dorazil, zjistil, že se Rolver ještě neobjevil. Vrchní otrok, který byl označen žlutou růžicí na své látkové černé masce, se zeptal, může-li nějak sloužit. Thissell mu oznámil, že by si přál odeslat vzkaz na Polypolis.
Bez problémů, prohlásil otrok. Jestliže Thissell napíše svůj vzkaz zřetelně velkými písmeny, ihned bude doručen.
Thissell napsaclass="underline"
Nalezen mrtvý cizinec, pravděpodobně Angmark. Věk 48, střední postava, hnědé vlasy, jiná možnost identifikace chybí. Očekávám potvrzení anebo instrukce.
Vzkaz určil do rukou Castela Cromartina na Polypolisu a podal ho vrchnímu otrokovi. Po chvíli již slyšel charakteristický zvuk meziplanetárního spojení.
Uběhla hodina. Rolver se ještě neukázal. Thissell neklidně procházel sem a tam po místnosti. Nikdo mu neřekl, jak dlouho má čekat. Doba meziplanetárního přenosu se nepředstavitelně lišila.
Někdy došel vzkaz během několika mikrosekund a někdy se toulal hodiny po neznámých oblastech. Existovalo dokonce několik případů, kdy vzkazy byly doručeny dříve než byly odeslány.
Uběhla další půlhodina a Rolver nakonec dorazil ve své obvyklé masce Jezerního ptáka. Shodou okolností slyšel Thissell hvízdot zrovna přicházejícího vzkazu.
Rolver vypadal překvapeně, že vidí Thissella. „Co vás přivádí tak brzy?“
Thissell mu to vysvětlil. „Týká se to toho těla, které jste mi dnes ráno svěřil. Sděluji to svým nadřízeným.“ Rolver zvedl hlavu a poslouchal zvuk přicházejícího vzkazu.
„Zdá se, že vám přichází odpověď. Měl bych ji raději převzít.“