„Mohla bys mi vyprávět nějakou pohádku,“ navrhl Creosot.
„Ale dejte pokoj.“
Serif si olízl rty.
„A nebyla by alespoň nějaká krátká?“ zakrákoral.
Conina si povzdechla. „Život většinou není žádná pohádka, víte?“
„Promiň, ale nedokázal jsem se ovládnout.“
Teď, když slunce vystoupilo o něco výš, žhnula pláž jako slaná pec. Moře za denního světla nevypadalo o nic lépe než v noci. Vlny se pohybovaly tiše a nehlučně, jako by byly z oleje.
Pláž se táhla dlouhým mírným obloukem na obě strany a za ní nebylo vidět nic jen pár chomáčů vybledlé pouštní trávy, která dokázala vyjít s vláhou získanou z rosy. Nikde nebylo jediné stinné místečko.
„Podívejte se,“ navrhla Conina, „Jsme na pláži, a to znamená, že když se po ní vydáme, musíme dřív nebo později narazit na nějakou řeku, která se vlévá do moře. Takže nám stačí vydat se na jednu nebo druhou stranu.“
„No ano, chladivý sněhu z úbočí Vřesové hory, ale nevíme kterým.“
Nijel si povzdechl a natáhl se ke svému vaku.
„Ehm,“ odkašlal si, „nepomohlo by nám náhodou tohle? Já to ukradl. Promiňte.“
V ruce držel lampu, která byla spolu s kobercem v tajné pokladnici.
„Je kouzelná, ne?“ V hlase mu zněla naděje. „Už jsem o podobných slyšel, nestálo by to za zkoušku?“
Creosot zavrtěl hlavou.
„Ale vždyť vy jste říkal, že váš dědeček s její pomocí získal velké bohatství!“ podívala se na něj Conina.
„Řekl jsem s pomocí lampy. Ale ne téhle lampy. Ne, ne. Ta původní lampa byla stará a otlučená a jednoho krásného dne přišel ten podomní obchodník a nabízel staré lampy za nové a moje prababička mu dala tu pravou za tuhle. Rodina ji od té doby chová v pokladnici jako památku na prababičku. Byla to opravdu výjimečně hloupá žena. Ta lampa samozřejmě nefunguje.“
„Zkoušel jste to?“
„Nezkoušel, ale proč by ji dával pryč, kdyby fungovala, to dá rozum!“
„Tak ji trochu přetři,“ pobídla Conina Nijela, „tím nic nezkazíme.“
„Já bych to nedělal,“ zavrtěl hlavou Creosot.
Nijel svítilnu neohrabaně uchopil. Měla podivný vzhled lampy, kterou někdo sestrojil jen proto, aby co nejrychleji vyhořela.
Opatrně ji přetřel.
Výsledek byl podivně prozaický. Ozvalo se slabé „žbuch“ a u Nijelových nohou se objevil obláček kouře. Několik kroků od kouřového obláčku se na pláži objevila temná linka a ta vzápětí ohraničila čtverec písku, který zmizel.
Ze záhadného prostoru se na pláž vykulila postava, zastavila se a hlasitě zasténala.
Muž na sobě měl turban, opálení v drahé barvě, jakou získáte jen pod tropickým sluncem, zlatý medailon, lesklé kalhoty a pantofle se zvednutými špičkami.
Sedl si a prohlásiclass="underline" „Chci to slyšet stručně a jasně. Kde jsem?“
Conina se vzpamatovala první.
„Na pláži,“ odpověděla.
„Jo,“ odpověděl džin,, já myslel, v jaké lampě? Na kterém světě?“
„Copak to nevíš?“
Džin lampu vytáhl z Nijelových poněkud ztuhlých prstů.
„Aha, to je tenhle starý krám,“ zabručel otráveně. „Tak to mám na smluvní dobu. Dva týdny každý srpen, jenže znáte to, jeden se pokaždé neutrhne.“
„Máte na starosti hodně lamp?“ zeptal se zvědavě Nijel.
„Už mám všech těch lamp až po krk,“ přiznal se mu džin. „Nějakou dobu už vážně uvažuju o tom, že přesedlám na prsteny. S prsteny to teď vypadá velmi nadějně. Prsteny jsou teď hrozně v módě. Promiňte, lidičky, co pro vás můžu udělat?“ Poslední větu pronesl tím proslulým sebezlehčujícím tónem mnoha dealerů, který ti nešťastníci používají v mylném domnění, že se na ně lidé budou dívat o něco přívětivěji než na cizí zadek.
„My bychom —“ začala Conina.
„Já chci něco k pití,“ vyštěkl Creosot. „A od tebe se čeká, že řekneš, že mé přání je tvým rozkazem,“
„Ale to se mýlíte, takové věci už absolutně nikdo neříká,“ ušklíbl se džin a odkudsi vytáhl sklenici. Pak vrhl na Creosota zářivý úsměv po dobu, která by se dala vyjádřit ve zlomcích vteřiny.
„My si přejeme, abys nás odnesl přes moře do Ankh-Morporku,“ pronesla pevným hlasem Conina.
Džin se zatvářil neurčitě. Pak ze vzduchu vytáhl velmi silnou knihu[22] a začal v ní pomalu listovat.
„Jako plán to zní opravdu zajímavě,“ prohlásil nakonec džin. „Probereme to příští týden v úterý u oběda, ano?“
„Cože?“
„Právě teď jsem trochu v časové tísni.“
„Teď jsi v —?“ začala Conina.
„Skvěle, věděl jsem, že se domluvíme,“ vrhl na ni džin zářivý úsměv, pak se podíval na levé zápěstí a s výkřikem „Cože? To už je čas?“ zmizel.
Trojice zírala na lampu v zamyšleném tichu. První se ozval Nijel. „Co se, k sakru, stalo s těmi obrovskými tlouštíky, co nosí pytlovité kalhoty a říkají, slyším a poslouchám, ó, pane?“
Creosot vztekle zavrčel. Právě dopil svůj nápoj. Ukázalo se, že je to voda plná nějakých bublinek, která páchla jako zapnutá napařovací žehlička.
„Tak něco takového si já nedám líbit,“ zavrčela Conina. Vytrhla Serifovi lampu z rukou a několikrát ji pohladila s takovou silou, jako by se ji pokoušela vyhladit.
Džin se tentokrát objevil o kousek dál, ale jeho příchod byl zvěstován stejně slabým výbuchem a známým obláčkem dýmu.
U ucha si držel něco prohnutého a lesklého a soustředěně poslouchal. Když uviděl Conininu rozhořčenou tvář, zamával na ni rychle volnou rukou a pozvednutím obočí a rychlým zakýváním hlavy jí dal najevo, že teď je zaměstnán jakousi prapodivnou činností, která mu momentálně brání věnovat jí plnou pozornost, ale že v okamžiku, kdy se zbaví té dotěrné osoby, která ho právě obtěžuje, může si být Conina jista, že její přání, které je jistě skvělé, chytré a dokonalé, bude jeho rozkazem.
„Já tu lampu rozbiju,“ řekla tiše.
Džin jí věnoval další úsměv, který by jistě okouzlil přinejmenším čtyři z každých pěti členů lékařské zubní komory, a spěšně mluvil do té věci, kterou svíral mezi ramenem a bradou.
„Fajn,“ říkal právě, „skvělé. Bude z toho pěkný vývar, dejte na mě. Ať se vaši lidé spojí s někým od nás, jo? Buďte po ruce, okej? Tak páčko!“ Odložil podivný nástroj a s nepřítomným výrazem zasykclass="underline" „Ten hajzl!“
„Já tu lampu vážně rozbiju,“ opakovala Conina.
„Která lampa že to je?“ zeptal se džin spěšně.
„Kolik jich máš?“ chtěl vědět Nijel. „Já si vždycky myslel, že každý džin má jen jednu.“
Džin jim unaveně vysvětlil, že má lamp několik. Měl jednu malou, ale dobře zavedenou lampu, kde žil během týdne, další, velmi vzácnou lampu, na malém zámečku, pečlivě zrestaurovanou lucernu na venkovském statku ve vinařské oblasti nedaleko Quirmu a v poslední době že si pořídil ještě řetěz prastarých a neužívaných lamp v oblasti ankh-morporských doků. Právě tyhle byly velmi perspektivní, protože až jednou tuhle přístavní oblast objeví ti správní lidé, změní se v magický ekvivalent několika administrativních budov a stejného počtu útulných hospůdek.
Trojice mu naslouchala stejně užasle jako ryby, které omylem vpluly na přednášku o tom, jak správně létat.
„A kdo jsou ti tví lidé, které mají zavolat ti jiní lidé?“ zajímal se Nijel, na kterého všechno udělalo velký dojem, i když nevěděl co ani proč.
22
Pozn. autora: Byl to Plnomýt, neocenitelný pomocník každého, kdo pracuje s arkánami a hermetickou vědou. Obsahuje seznam neexistujích věcí a také těch, které jsou významně nedůležité. Některé ze stran Plnomýtu se dají přečíst jen těsně po půlnoci, nebo v různém neuvěřitelném osvětlení. Jsou v něm popisy podzemních souhvězdí a nezkvašených vín. Pro každého okultistu, který držel krok s módou současného století a mohl si dovolit vydání Plnomytu v pavouci kůži, tam byla dokonce mapka zachycující podzemní dráhu v r. 2000, a to včetně závazných časových údajů dokončení jednotlivých úseků, které se nikdy nikdo neodvážil uvést oficiálně.