Měsíční světlo zastínilo jiné, nepříjemné a těkavé, které kmitalo na kolonádě přímo před jeho očima. To v rukou centuriona Krysobijce plála a čadila pochodeň. Krysobijce přitom napůl vztekle a napůl ustrašeně pošilhával po nebezpečném zvířeti, které se užuž chystalo ke skoku. „Lehni, Bango!” zaskuhral prokurátor nemocným hlasem a zakašlal. Paksi zastínil rukou oči před světlem a pokračovaclass="underline"
„Ani v noci při novoluní nemám pokoj. Ó bohové! Ostatně vy máte taky nezáviděníhodnou službu, Marku. Mrzačíte vojáky…” Centurio na něj vytřeštil oči a vladař se vzpamatoval. Aby zamluvil zbytečná slova, pronesená ještě v polospánku, řekclass="underline" „Neurážej se. Opakuji, že moje postavení je daleko horší. Co si žádáš?” „Dostavil se velitel tajné stráže,” oznámil věcně Krysobijce. „Ať jde sem,” nařídil vladař a odkašlal si. Bosýma nohama zašátral po podlaze a vklouzl do sandálů. Po sloupech se roztančily stíny a na mozaikové podlaze zacvakaly centurionovy těžké boty. Krysobijce sešel do zahrady. „Ani při novoluní nemám klid,” zabručel zlostně prokurátor. Mezi sloupy vystřídal centuriona muž v kápi. „Bango, lež,” poručil tiše Pilát a stiskl psovi krk.
Afraniusse dřív, než začal mluvit, ze zvyku nejprve rozhlédl a poodešel do stínu. Když se přesvědčil, že kromě Bangy není na kolonádě nikdo třetí, prohlásil tiše: „Žádám, abych byl postaven před soud, vladaři. Měl jsi pravdu. Nepodařilo se mi uchránit Jidáše Iškariotského, je mrtev. Zasluhuji si, abysmě předal soudu a propustil ze svých služeb.” Afraniusměl dojem, že na něj upřeně hledí čtvero očí: jedny psí a jedny vlčí. Vytáhl ze záhybů chlamidy měšec se stopami zaschlé krve a zapečetěný dvěma pečetěmi. „Tenhle měšec vrahové pohodili na Kaifášově dvoře. Krevna něm je krevJidáše Iškariotského.” „Kolikje tam, pro zajímavost?” zeptal se Pilát a sklonil se k měšci. „Třicet tetradrachem.”
Prokurátor se ušklíbl a řekclass="underline"
„Málo.” Afraniusmlčel.
„Kde je mrtvý?”
„To zatím nevím,” odpověděl s klidným sebevědomím muž, který nikdy neodložil kápi, „ráno zahájíme pátrání.” Pilát sebou škubl a nechal rozepnutý řemíneksandálu, který se marně pokoušel zapnout. „Ale víš určitě, že je mrtev?”
Dostalo se mu strohé odpovědi:
„Prokurátor ví, že sloužím v Judeji patnáct let. Začínal jsem za Valeria Grata. Nemusím vždycky vidět mrtvolu, abych mohl zodpovědně prohlásit, že ten a ten je mrtev. Oznamuji, že muž jménem Jidáš Iškariotský byl před několika hodinami zavražděn.” „Odpusť mi, Afranie,” chlácholil ho Pilát, „ještě jsem se úplně neprobral ze spánku, a proto mi vylétla z úst taková slova. Špatně spím,” usmál se, „a pořád vidím ve snu měsíční paprsek. Představsi, je to směšné, ale zdá se mi, že se po něm procházím… Jenže teď bych rád slyšel tvůj názor na celý případ. Kde ho chcete hledat? Posaď se, veliteli tajné služby.” Afraniusse uklonil, přisunul křeslo blíž k lůžku a usedl, až mu zařinčel meč u boku. „Hodláme ho hledat nedaleko lisu na olivy v Getsemanské zahradě.” „Hm… A proč právě tam?”
„Předpokládáme, vladaři, že Jidáš nebyl zavražděn přímo ve městě ani daleko od něho, ale někde poblíž Jeruzaléma.” „Vím, že znáš svou věc jako málokdo. Nemám tušení, jaká je situace v Římě, ale v koloniích se ti nikdo nevyrovná.
Vylož mi však, proč taksoudíš.” „Vžádném případě si nepřipouštím myšlenku,” vysvětloval polohlasně Afranius, „že by Jidáš padl do rukou podezřelých lidí v obvodu města. Na ulici se nedá tajně zabíjet. To znamená, že by ho museli vylákat někam do sklepení. Ale hlídky už prohledaly Dolní Město a nepochybně by ho našly.
Ručím za to, že ve městě není. Kdyby ho zavraždili kdesi daleko za městem, nemohli by tento měšec takrychle podvrhnout
Kaifášovi. Jidáš byl zavražděn blízko za městem. Vylákali ho chytře z města.” „Nedovedu si představit, jakto mohli dokázat!”
„Ano, připouštím, že to je nejtěžší oříšekv celém případu, vladaři. Dokonce si netroufám tvrdit, že se mi jej podaří rozlousknout.”
„Vskutku, to je záhada! O svátečním večeru opustí věřící velikonoční tabuli, vydá se neznámo proč za město a tam zahyne. Kdo ho jen mohl vylákat a jak? Nebyla v tom nějaká žena?” zeptal se náhle jasnozřivě. Afraniusodpověděl klidně a důrazně:
„Vžádném případě, prokurátore. Tuto možnost musíme zcela vyloučit. Ale uvažujme logicky. Kdo měl zájem Jidáše odstranit?
Potulní fantastové, jistý kroužek, kde především nebývají ženy. Aby se mohl někdo oženit, potřebuje peníze. Ale aby mohl někdo s pomocí ženy zabít člověka, potřebuje mnoho peněz, a tuláci je nemají. Do Jidášova případu nebyla zapletena žena, vladaři. Ba co víc, tvrdím, že takový výklad vraždy by náspouze sváděl na falešnou stopu, ztěžoval vyšetřování a mátl mě.” „Vidím, že máš naprostou pravdu, Afranie,” souhlasil Pilát. „Dovolil jsem si jenom vyslovit svou domněnku.” „Bohužel chybnou, prokurátore.”
„Ale co potom, jaksi to vysvětlit?” zvolal vladař a s nezkrotnou zvědavostí se vpíjel do tváře svého společníka. „Soudím, že příčinou všeho byly zase jen peníze.”
„Skvělá myšlenka! Ale kdo a proč mu mohl nabídnout v noci za městem peníze?” „Nikoli, prokurátore, takto nebylo. Mám pro to jediné vysvětlení, a jestli zklame, stěží najdu jiné.” Afraniusse naklonil blíž k Pilátovi a šeptem pokračovaclass="underline" „Jidáš chtěl ukrýt peníze na osamělém místě, o kterém by věděl jen on sám.” „Výborná hypotéza. Ano, takto nejspíš bylo. Teď chápu: nevylákali ho lidé, ale jeho vlastní úmysl… Ano, ano, je to tak.” „Správně. Jidáš byl nedůvěřivý, peníze před lidmi schovával.” „Říkáš, v Getsemánii… Nechápu, proč právě tam ho chceš hledat ” „Ó, to je náramně jednoduché, prokurátore! Nikdo nebude ukrývat peníze na cestách, na otevřených a nechráněných místech. Jidáš se tudíž nedal ani hebronskou, ani betánskou cestou. Potřeboval chráněné, odlehlé místo, kde rostou stromy.
To je docela jednoduché. Podobné místo kromě Getsemánie blízko Jeruzaléma nenajdeš. Nemohl jít daleko.” „Přesvědčil jsi mě svými důkazy. Co tedy máme dělat?”
„Neprodleně zahájím pátrání po vrazích, kteří vyslídili Jidáše za městem, a sám, jakjsem oznámil, půjdu před soud.” „Čím sesprovinil?”
„Moji špehové ztratili Jidáše z dohledu večer na tržišti, brzy po tom, co opustil Kaifášůvpalác. Nechápu, jakse to mohlo stát. To se mi přihodilo poprvé v životě. Ihned po naší rozmluvě jsem nařídil, aby řečeného mladíka sledovali.
Ale v okolí tržiště kamsi odbočil, začal kličkovat a nepozorovaně unikl.” „Hm… Věz, že nepokládám za nutné, abych tě předal soudu. Vykonal jsi vše, co bylo v tvých silách, a nikdo na světě,” při těch slovech se prokurátor usmál, „by nedokázal víc! Potrestej špehy, kteří ztratili Jidášovu stopu. Ale ani v tomto případě, upozorňuji, bych nechtěl, aby trest byl příliš přísný. Koneckonců učinili jsme všecko, abychom toho nízkého člověka zachránili! Ach ano, málem bych zapomněl,” a Pilát si přejel rukou čelo, „jakdokázali propašovat peníze do Kaifášova paláce?” „Rozuměj, vladaři… To už nebylo dvakrát obtížné. Mstitelé pronikli zadem do paláce v místě, kde vybíhá nad zadním nádvořím ulička. Přehodili měšec přesmříže.” „Bylo to provázeno nějakým sdělením?”