„Oni nás už nikdy neuvidí, nebo aspoň naše nebe?“ zeptala se Čara Mvena, který se k ní hluboko sklonil.
„Ne. Leda ve stereoteleskopech…“
Pod kýlem hvězdoletu zaplála zelená světla. Vysoko na ústřední budově zběsile zavířil radiomaják a rozesílal do všech stran upozornění, že obrovská raketa bude startovat.
„Hvězdolet dostává signál k odletu!“ zaburácel náhle kovový hlas tak silně, že Čara sebou trhla a přitiskla se k Mvenovi.
„Kdo zůstal v kruhu, ať zvedne ruce! Zvedněte ruce, jinak smrt! Zvedněte ruce, jinak…!“ křičel automat, zatím co reflektory prohledávaly plochu a pátraly, nezůstal-li někdo náhodou uvnitř nebezpečného kruhu.
Když nikoho neobjevily, zhasly. Robot zakřičel znovu, a Čaře se zdálo, že ještě zuřivěji:
„Až zazní signál zvonu, otočte se k raketě zády a zavřete oči. Neotvírejte je, dokud neuslyšíte zvon po druhé. Otočte se zády a zavřete oči!“ ječel robot poplašně a výhružně.
„To je strašné!“ zašeptala Veda svému společníkovi.
Dar Veter klidně odepjal z pasu dvě srolované polomasky s černými brýlemi, jednu nasadil Vedě a druhou sobě. Sotva si stačil zapnout přezku, už se vysokým tónem divoce rozezněl veliký zvon pod přístřeškem pro signalizační přístroje.
Zvonění ustalo a v tichu bylo slyšet jen ke všemu lhostejné cikády.
Znenadání hvězdolet vydal zuřivý jek a zhasil světla. Jednou, dvakrát, třikrát, po čtvrté letělo ztemnělou rovinou srdcervoucí vytí, a citlivějším lidem se zdálo, že to sama raketa křičí žalem z rozloučeni.
Řev stejně nečekaně ustal. Kolem rakety vyrostla stěna oslepujícího plamene. Na okamžik přestalo ve světě existovat všechno kromě tohoto kosmického ohně. Věž plamene se změnila v sloup, protáhla se v sáhodlouhou tyč a pak v oslnivě zářivou čáru. Zvon udeřil podruhé, a když se lidé obrátili, uviděli prázdnou rovinu, na níž se rděla obrovská skvrna rozžhavené půdy. Ve výšce stála veliká hvězda — Labuť se vzdalovala.
Lidé se pomalu rozcházeli k elektrobusům, ohlížejíce se hned na nebe, a hned zas na místo odletu, které najednou překvapivě zpustlo, jako by se tu právě znovu zrodila chammada El Chomra, postrach a utrpení poutníků minulých dob. — –
Nad jižním horizontem zazářily známé hvězdy. Všechny pohledy se obrátily tam, kde vystupoval modrý a jasný Achernar. U této hvězdy se ocitne Labuť za osmdesát čtyři roků cesty při rychlosti devět set miliónů kilometrů za hodinu. Pro nás osmdesát čtyři, pro Labuť jen čtyřicet sedm roků. Možná že ti, kdo odletěli, vytvoří tam nový, stejně krásný a radostný svět, pod zelenými paprsky zirkoniové hvězdy.
Dar Veter s Vedou dohonili Mvena a Čaru. Afričan právě odpovídal dívce:
„Ne, není to zármutek, co dnes cítím, ale veliká a smutná hrdost. Hrdost na nás, kteří se zvedáme stále výš z vlastní planety a splýváme s vesmírem. Smutek cítím proto, že naše milá Země se stává maličkou… Je tomu nekonečně dávno, co Mayové, Indiáni Střední Ameriky, zanechali hrdý a smutný nápis. Předal jsem jej Ergu Noorovi a on jím ozdobí laboratorní knihovnu Labutě.“
Afričan se ohlédl, a když zpozoroval, že ho poslouchají docházející přátelé, pokračoval hlasitěji:
I já jsem země — každou čátečkou svého těla!“ dodal Mven Mas.
Proti nim utíkal Ren Boz a trhaně dýchal. Přátelé obstoupili fyzika, který jim několika slovy pověděl, že se poprvé setkaly myšlenky dvou obrovských hvězdných ostrovů.
„Tolik jsem si přál přijít před odletem,“ řekl rozčileně Ren, „abych to mohl sdělit Ergu Noorovi. On už na černé planetě pochopil, že spirálový disk je hvězdolet z nesmírně vzdáleného, úplně cizího světa a že ta podivná raketa putovala ve vesmíru velmi dlouho.“
„Copak se Erg Noor nikdy nedoví, že jeho spirálový disk je z tak obludných propastí vesmíru, že přiletěl z jiné galaxie, z mlhoviny v Andromedě?“ řekla Veda. „Velká škoda, že se nedočkal dnešní zprávy!“
„Dozví se to!“ řekl přesvědčeně Dar Veter. „Požádáme Radu o energii na zvláštní vysílání přes družici třicet šest. Můžeme hovořit s Labutí ještě devatenáct hodin.“
Adamův most — souvislá řada úskalí a korálových útesů u jižního cípu Východní Indie v délce asi 32 km mezi indickým pobřežím a ostrovem Cejlonem. Název pochází od mohamedánů, kteří se domnívají, že sem dopadl Adam, když by svržen z nebe. Tamtéž je i Palcký průliv.
Anamezon — (slovo utvořené z řeckého ana: ne, zápor, a mezon: (elementární částice) látka s rozrušenými mezonovými vazbami atomových jader, její výtoková rychlost se blíží rychlosti světla (fantazie).
Andesitové skály — skály vytvořené vyvřelými horninami lávového charakteru.
APP — zkratka Akademie Psychofyziologie Práce (fantazie).
Aplit — žilná hornina, druh velmi jemnozrnné žuly.
Apsida — polokruhový výklenek v bazilice, uzavírající úzkou stranu východní proti vchodu; v apsidě byl obvykle umístěn oltář.
Araukariový les — araukarie neboli blahočet je veliký, i přes padesát metrů vysoký, věčně zelený jehličnatý strom. Roste ve Střední a Jižní Americe. název má po Indiánech Araukárech.
Astrofyzik — vědec zkoumající fyzikální poměry na hvězdách a planetách.
Atomární kyslík — kyslík, který neexistuje v molekulárním stavu jako normální kyslík (O2), nýbrž ve stavu oddělených atomů. Tento stav látky dává daleko intenzívnější chemické reakce a umožňuje dosáhnout většího stlačení než stav molekulární.
Berylium — prvek patřící mezí vzácné lehké kovy, atomové číslo 4.
Biodózy ozáření — dávky ozáření škodlivé pro lidský organismus.
Biologický skafandr — speciální ochranný oblek astronautů, chránící tělo před napadením škodlivými mikroorganismy jako jsou bakterie či viry (fantazie).
Bipolární matematika — matematika založená na dialektické logice s dvoustrannou analýzou a řešením (fantazie).
Brahma — v indickém náboženství pojem pro božství; odtud název pro náboženský směr brahmismus, zdůrazňující pantheistické splývání s božstvím; jeho kněží se nazývají brahmáni.
Čandrasekhar — indický astrofyzik žijící v Americe (nar. 1910). Jeho nejdůležitější práce jsou věnovány vnitřnímu uspořádání hvězd, výzkumu hvězdných atmosfér a otázkám dynamiky hvězdných systémů.
K — částice — fantastické částice atomového jádra z úlomků kruhového mezonového oblaku.
Diafragma — řecké slovo zn. Přepážka, příčná stěna; zde zařízení přenášející svrchní alikvotní tóny lidského hlasu, pomocí nichž se odstraňuje rozdíl mezi živým lidským hlasem a zvukem reproduktoru (fantazie).
Einstein Albert — 1879–1947, největší novodobý fyzik a matematik, původem Němec, žil ve Švýcarsku a Americe, zakladatel teorie relativity času a prostoru; nositel Nobelovy ceny za fyziku.
Elektronový invertor — přístroj, v němž se tisíceronásobně zvětšuje obraz pomocí elektronů.
Embryotekty — spojení dvou řeckých slov: embryon: nezrozený plod a kmen slovesa tektainomai: budovat; stroje pracující podle principů růstu živých organismů (fantazie).
Eridanus — souhvězdí jižního nebe, nazvané podle stejnojmenné řecké bájeslovné řeky (patrně Nil); nejjasnější jeho hvězdu, Achernar, nelze od nás pozorovat.