… a pod padajícím horalem se jako zázrakem objevila pokroucená sykomora, která zbrzdila jeho pád, zachránila ho před jistu smrtí a zbavila ho základních problémů s umíráním, božím soudem, nedůvěry v existenci ráje a tak dál. To všechno bylo nahrazeno poměrně jednoduchým problémem, jak vylézt v naprosté temnotě zpět nahoru po čtyřicet metrů vysoké hladké kamenné stěně.
Došlo ke krátké přestávce, když se bojující znovu začali obcházet a oba čekali na sebemenší chybu toho druhého.
„Určitě mu nemůžeme nějak pomoci?“ zeptala se Keli.
„Mort prohraje tak nebo tak,“ zavrtěla Ysabell smutně hlavou. Dobrořez mezitím vytáhl ze širokého rukávu stříbrný svícen a zamyšleně si ho přehazoval z ruky do ruky.
Smrť výhrůžně potěžkal kosu a nechtěně srazil ramenem další časoměr…
… v téže vteřině oblíbený sloužící vládce Bes Pelargiku, hlavní kat, uklouzl a padl do jámy s kyselinou, do které s oblibou namáčel vězně…
… a zaútočil na Morta s takovou rychlostí, ž se mladíkovi podařilo vyhnout se jeho ráně skutečně jen díky velmi šťastné náhodě…
Opravdu jen taktak. Jenže už začínal pomalu cítit bolavé svaly a ochromující šeď únavy, která mu začal a zastírat myšlenky — dva nepřátele, kterých se smrť nemusel bát.
A Smrť si toho všiml.
PROS O ŽIVOT, řekl. TŘEBA BUDU MILOSRDNÝ.
Aby dodal tomuhle prohlášení věrohodnosti, švihl kosou krátkým spodním obloukem, který Mort v poslední chvíli odrazil nastavenou čepelí svého meče. Kosa se odrazila, zařinčelo sklo…
… a vévoda ze Sto Helit zvedl ruku k srdci, ucítil ledové bodnutí bolesti, otevřel ústa k výkřiku a pak se bez jediného hlásku zřítil ze sedla…
Mort ustupoval, až za zády ucítil chladnou drsnost jednoho z pilířů. Smrťovy hodiny s vyzývavě prázdnými baňkami měl jen několik centimetrů od hlavy.
Smrť si ho vůbec nevšímal. Zamyšleně upíral oční důlky na střely bývalého vévodova života.
Mort vykřikl a za spokojeného zašumění přihlížejících, kteří právě na něco takového čekali, máchl mečem. Dokonce i Albert zatleskal vrásčitýma rukama.
Jenže namísto zazvonění skla, které Mort čekal, se nestalo vůbec nic.
Rozmáchl se podruhé a zkusil to znovu. Čepel proletěla sklem, aniž mu ublížila.
Náhlá změna v kvalitě vzduchu ho přinutila pozvednout meč a obrátit se přesně ve chvíli, ay odrazil rychlý sek shora. Smrť stačil uskočit před Mortovým protiútokem, který byl pomalý a slabý.
TAKŽE JSME U KONCE, CHLAPČE.
„Morte,“ řekl Mort. Zvedl hlavu.
„Morte,“ opakoval a ťal odspodu tak, že přesekl dřevěné kosiště ve Smrťových rukou napůl. Začala se v něm zmáhat zlost. Když už má zemřít, tak tedy alespoň pod svým vlastním jménem.
„Mort, ty bastarde!“ vykřikl a vrhl se přímo na rozšklebenou lebku. Meč se roztočil ve složitém vzorci namodralých záblesků. Smrť rychle ustupoval a na tváři mu tkvěl jeho věčný úsměv, uhýbal a shýbal se pod deštěm ran, které sekaly násadu kosy na stále menší a menší kousky.
Mort ho obcházel v kruhu, sekal a bodal a i přes rudou mlhu, která ho skoro pohltila, si uvědomoval, že Smrť sleduje každý jeho pohyb. Držel teď čepel kosy bez násady jako meč. Zatím se Mortovi nenaskytla žádná příležitost a hnací síla jeho zuřivosti se vyčerpá. Nikdy ho neporazíš, pomyslel si. Jediné, co ještě mohu udělat, je, že to o něco oddálím. A prohra bude v tomhle případě asi lepší než výhra. Kdo, u všech čertů, stojí o věčnost?
Závojem únavy viděl, jak Smrť natáhl kostnaté údy do plné délky a spouští rozmáchlým horním obloukem čepel kosy na jeho hlavu. Mortovi připadal pohyb kosy stejně pomalý, jako kdyby se pohybovala sirupem.
„Otče!“ vykřikla Ysabell.
Smrť otočil hlavu.
Možná že Mortova mysl přivítala naději na život budoucí, ale jeho tělo, které by na tom obchodě pravděpodobně tratilo mnohem víc, mělo své námitky. Zvedlo čepel v rychlé přímé ráně, která vyrazila Smrťovi kosu z prstů, a přitisklo Smrtě k nejbližšímu sloupu.
V nastalém tichu si Mort uvědomil, že neslyší ten slaboučký šustivý zvuk, který posledních deset minut dosahoval k jeho smyslům přesně na hranici vnímání. Vrhl pohled stranou.
Z horní baňky jeho hodin se právě sypala poslední zrnka písku.
UDEŘ.
Mort pozvedl meč a upřel oči do dvou modře zářících jisker.
Spustil zbraň.
„Ne.“
Smrťova nohy vyletěla ve výšce Mortova klína takovou rychlostí, že i Dobrořez vyděšeně zamrkal.
Mort se tiše stočil do klubíčka a skutálel se na zem. Očima plnýma slz viděl, jak se k němu Smrť blíží s čepelí kosy v jedné a s Mortovými hodinami v druhé ruce. Viděl, jak se Keli a Ysabell vrhly ke Smrťovi každá z jedné strany, chytily ho za černou róbu a pokoušejí se ho marně zadržet. Viděl, jak Dobrořeza zasáhl do žeber kostnatý loket, vyrazil mu z pozvednuté ruky stříbrný svícen a odhodil mága na černobílé dlaždice.
Smrť se zastavil nad ním. Hrot čepele se vznášel Mortovi chvilku těsně před očima a pak se začal pomalu zvedat.
„Máš pravdu, není spravedlnost, jsi jen ty.“
Smrť zaváhal a pak pomalu spustil čepel. Otočil se a zadíval se na Ysabell. Dívka se třásla vztekem.
CO TÍM MYSLÍŠ?
Na okamžik se dívala Smrťovi do tváře, pak jí ruka vyletěla přes rameno dozadu, švihla dopředu a malá zaťatá pěst dopadla Smrťovi na bradu se zvukem, jaký vydává kalíšek s kostkami.
Nikdy nic neznělo hlasitěji než ticho, které nastalo potom.
Keli zavřela oči. Dobrořez se odvrátil a objal si hlavu rukama.
Smrť pozvedl nekonečně pomalým pohybem ruku k obličeji.
Hruď se Ysabell dmula tak, že kdyby ji v tom okamžiku Dobrořez zahlédl, vzdal by se magie na celý zbytek života.
Nakonec se ozval Smrť hlasem ještě dutějším než obvykle: PROČ?
„Vždycky jsi říkal, že manipulovat s životem jednotlivce je nebezpečné, protože by to mohlo zničit celý svět,“ řekla Ysabell.
TO JE PRAVDA. A CO?
„Zahrával sis s jeho životem. A taky s mým.“ Ukázala třesoucím se prstem na střepy rozházené po zemi. „A s tímhle taky.“
A?
„Co za to budou bohové chtít?“
ODE MNE?
„Ano!“
Smrť vypadal překvapeně.
ODE MNE BOHOVÉ NEMOHOU ŽÁDAT NIC. VE VĚTŠINĚ PŘÍPADŮ MI TOTIŽ PODLÉHAJÍ I BOHOVÉ.
„Tak to se mi opravdu zdá velmi nepoctivé, co? Cožpak se ani bohové nestarají o spravedlnost a milosrdenství?“ vyštěkla na něj Ysabell. Aniž si to kdo pořádně uvědomil, zvedla ze země meč.
Smrť se usmál. OBDIVUJI TVOU SNAHU, ALE NEBUDE TI NIC PLATNÁ. USTUP STRANOU.
„Ne.“
MUSÍŠ PŘECE VĚDĚT, ŽE PŘEDE MNOU NIKOHO NIC NEZACHRÁNÍ. ANI LÁSKA. LITUJI.
Ysabell pozvedla meč. „Tak ty lituješ?“
ŘEKL JSEM, USTUP.
„Ne. Teď už je to z tvé strany jen obyčejná msta. To není správné.“
UDĚLÁŠ, CO TI ŘEKNU.
„Ne.“
VELMI MI TO ZTĚŽUJEŠ.
„To jsem ráda.“
Smrťovy prsty netrpělivě zabubnovaly na čepel kosy. Zazněl zvuk, jaký by vydávala myš stepující na plechovce od konzervy. Zdálo se, že Smrť přemýšlí. Podíval se na Ysabell, která se v obranném postoji tyčila nad Mortem, a pak se podíval na zbývající trojici, která se krčila u nedaleké police s hodinami.