Já som bača z Rimavskej Soboty,
něnaučil som sa žiadnej roboty,
kreme bůčky, smrečky preskakovať
a švárné dioučence milovať! Atd.
Doříkav podá valachům i honělníku páleného a všickni pijí, na zdraví si připíjejí, i starý pes se hlásí, aby na něho pamatovali. – Napivše se zahajdukují si a potom ulehnou všickni mimo bystrého Fedora, který zůstane hoře ovce hlídat. – Valaši spějí a Fedor chodí dokola, jako by košiar obcházel, zpívaje, jak má krásné ovce bělice, že mají zlaté zvonce, ale že je už pást nebude, nech je pase kdo chce. Dozpívav uloží se i on k ostatním, řka, že už tři noci nespal, že si musí trochu podřímnout, nechť hlídá ovce pes. Pes vstane, chodí okolo, a tu vystoupí zase anděl a počne zpívat:
Gloria in excelsis Deo!
Vstávajtě, valaši, vstávajtě,
ovečkám pokrmu dávajtě;
oznamujem vám vesele,
ze se narodil syn boží v mestě Betléme!
Anděl odstoupí. Fedor vyskočí a křičí: „Vstávaj hore, bača náš, narodil se pastýr náš!“ – Bačovi se počalo chutně spáti, ani se mu nechce vzhůru vstáti, ale Fedor volá, aby rychle vstali, ukazuje jim jasnou zář nad Betlemem. Bača vstane a všickni čtyři začnou zpívati:
Dobrý pastýr se narodil,
bystré ovce vyslobodil;
radujtě se, valaši,
pri betlemskom salaši! Atd.
Při zpívám hajdukují a potom navrhne bača, aby šli do Betléma vítat novorozeného Ježíška a dary mu oferovat. „Ale keď k Bohu puojděme, cože my mu vezmeme?“ ptá se bača druhých, a když povědí, co mu dáti chtějí, zazpívá bača:
Nuž my tedy, pastuchove, do Betléma poďme,
pomaličku, potichúčku, dieťatko nezbuďme.
Jedenkaždý k němu klekni