a důvěrné jemu rekni:
Vítaj, králi, vítaj!
Dozpívavše pokročí ke stolu, na němž postaven chrámeček představující Betlem. Nejdřív přistoupí k jeslím Fedor řka:
Já Fedorík,
bystrý pacholík,
darujem těbe jablčko
jako moje srdiečko:
vezmi sebe a hryz!
Fedor odstoupí a přistoupí bača:
A já těbe darujem takého barana,
co ho nězješ od večera do rána,
k tomu eště sud žinčice, hrudu syra,
aby těba vychovala tvoja matka milá.
Vezmi sebe!
Po bačovi přistoupí Stach:
A já těšbe darujem taků klobásu,
čo ťa třikrát ňou opášu,
a k tomu eště medu hrnček.
Vezmi sebe!
Naposled přistoupí k jeslím honělník:
Daj Boh štěstia, Panebože malučičky,
kdě si sa vzal v tejto pustej maštaličky?
Já som honělník, svižný pacholík,
keďby si sa do mojej koliby nadaril,
tak bych ta opatril, ohníka ti zavatril,
a kdě by si má poslal, ta bych bežal,
a ty by si bysťubohu v kolibe ležal!
Když byl i honělník obětoval Ježíškovi ochotnou svou službu, nemaje nic jiného, zazpívají všickni píseň vánoční valašskou, zatancují od země a je konec hry. Gazdina je obdaruje koláči, ovocem, někdy i penězi, a bača přeje gazdovi ve jménu všech šťastné a veselé svátky, stálého zdraví, konče řeč nábožným pozdravem: „Sláva Bohu na výsosti, pokoj ludom dobrej vuole! Pochválen buď Ježíš Kristus!“ – Celá ta hra odříkává a odzpěvuje se hlasem jednotvárným a některé strofy se opakují. – Na Štěpána chodí se děvčata před slunce východem k potokům neb k řece mýt, aby celý rok zdrávy zůstaly. Silvestrův večer slaví se též hostinou skoro jako o Štědrý večer. – O Nový rok chodí přátelé a sousedé jeden k druhému přáti si nového roku a učitelové a knězi chodívali po domech koledou, říkali tomu kantácie; to však nyní přestalo. V některých stolicích chodí děti na Nový rok s hadem, který je z dřevěných článečků složen, které se roztáhnouti a stáhnouti dají. Chodíce s ním po domech, zpívají:
I šol Pánbuoh, šol do ráje,
Adam za ním poklekaje:
Zo všech stromov užívajtě,
leč ten jeden zanahajtě,
ktorý stojí vprostred ráje,
bielym kvietim prekvitaje!
Učinil se diabol hadem,
podviedol Evu s Adamem! Atd.
Při zpívání stahuje a roztahuje jeden z chlapců hada k vyražení domácích. Dostávají za to koláče a peníze. – Na Tři krále chodí čtyři chlapci po dědině s hviezdou. Jeden, co hvězdu na žerdi nese, je hviezdonoš, ostatní jsou tři králové. Když vešli do izby a pozdravili, začne Kašpar: „My tri králi z ďalekej krajiny přišli smě medzi tento lid neznámy, zeptati se, kde jest ten král narodzený, novou hviezdou oznámený,“ a dále zpívá jednotvárnou melodií, aby je napravili na cestu, že mu nese darem zlato. Po něm začne zpívat Melichar, jak se jim podivná, jiným hvězdám nepodobná hvězda ukázala a na cestách je předcházela, a proto táže se na obydlí novorozeného krále, dokládaje, že mu nese darem kadidlo. Naostatek ozve se Baltazar, král murínský:
Já som Arábie kráľ,
mám od slnca opálenu tvár,
u nás nikdy zima nebývá,
tam prehorko slnce pálieva.
I já som dal onej hviezdě víru
a iděm obětovat tuto myrhu.
Když odzpívali, dostanou od gazdiny dary, pečivo, ořechy, jablka i peníze, začež když hvězdonoš se poděkuje, jdou o dům dále. – Iv Čechách chodí okolo Tří králů chlapci po dědinách přestrojeni za tři krále, jeden v obyčejném oděvu je průvodčím jejich; ten jde všude před nimi do stavení a nese obdržené dary. Vejdouce do světnice dají obyčejné pozdravení a Kašpar začne: „My tři králové z daleké zemi jdeme, od východu jest příchod náš,“ aneb: „My tři krále jdeme k vám, štěstí a zdraví přejem vám.“ Tak a podobně vždy začínají, zpívajíce dále, kterak jim hvězda zvěstovala narození krále v městě Betlémě, jemuž přicházejí obětovat darů. Když odzpívají první dva králové, volá průvodčí na mouřenína:
„A co ty černý tam vzadu
vystrkuješ na nás bradu?“
„Slunce je toho příčina, *
že je tvár má opálená
odpovídá černý král a dále zpívá, jak jej hvězda až z mouřenínské země do Betléma přivedla a jaký dar nese novorozenému králi. – Nato zazpívá průvodčí:
Sáhněte, hospodáři, hodné zhluboka,
ať vás ruka neholí do roka.
Přitom obrátí se k hospodáři a hospodář věda již, co to znamená, sáhne do kapsy a dá jim každému po penízi; hospodyně dá jim sušeného ovoce neb calty. Když se byli poděkovali a nového roku přáli, odejdou. – Od Tří králů do hromnic chodí malá děvčata v některých stolicích, jmenovitě v Gemerské, s kolébkou. Jsou tři děvčata a chlapec, ten představuje Josefa a je ustrojen jako tesař. Nejstarší z děvčat je Marie, mladší dvě jsou její družky. Tyto bíle ustrojené jsou prostovlasé, Marie má ale hlavu bílou plachetkou zavitou a v ruce nese kolébku ze dřeva hezky vyřezanou, v níž leží dítě. Když vejdou do sednice, zůstane Josef u dveří stát. Maria přikročí ke stolu a postavíc kolébku na stůl začne kolébati; družky stanou vedle ní a všechny tři zpívají:
Daj Pánbuoh večer veselý
najprvej hospodárovi,
prišli tri králové od východu,
klaňali sa tomuto rodu:
aj my sme sa im přišli klaňati,
víru pravá im oferovati.
A na ich stole červená ruža,
a ich paněnkám pekného muža,
a pánu otci holbu vína,
žeby vychovali strojného syna,
a pani matki praženičku,
žeby vychovali strojnú paničku.
Když dozpívaly, zavolá Marie Josefa, aby zakolébati šel dítě, že ji ruce bolí. Josef nechce kolébati, že aby si kolébala sama, když mu je máma; potom ale přece jde a kolébaje zpívá mrzutým hlasem:
Hajaj, belaj, kolébám ťa,
jak neusněš, prekotím ťa.
Dozpívav zvrátí kolébku a uteče ven. Marie zvedne kolébku a po obdržení od hospodyně darů a poděkování se za ně, jež družky zpěvným hlasem odříkávají, odeberou se za Josefem.
Nejbujnější veselí panuje o masopustní hody (fašanky, končiny, ostatky). Po celé tři dni a tři noci nerobí se nic jiného, nežli že se jí a pije, zpívá a tancuje a rozličné fígle provádějí. Po tyto dny neviděti ani smutku ani nedostatku, všude jen radostné veselé tváře a na každém stole hojnost jídel a pití. Každá stará babička, a byť i vyschlá byla jak krkoška (vinný pařez), poskočí si v ty dni, aby mela vysoké konopí. A což teprv veselostí rozháraná mládež, té nohy od tance ani neustávají! V masopustní pondělí a úterý,chodí mladí chlapci s rožněm. Rožeň je buď celý železný, buď dřevěný se železnou špicí. Když vejdou do izby, vbodnou rozen do stropu (do povály) a točíce se pod ním dokola zpívají: