Nejširší a nejpěknější dolina v celé stolici je dolina hronská, od Bystřice k Zvoleni se táhnoucí, dobré dvě míle dlouhá. Jako zamodralý pás vine se Hron středem jejím mezi polmi a svěžími lučinami, po nichž keře vrb jako kytice rozsázeny jsou okolo vesnic a jednotlivých statků, hájemi zastíněných, až na konec doliny, kde se pod zámkem zvolenským stranou točí. Z pravé strany, severozápadně, ohrazena je dolina vysokými vrchy Kremnickými, mezi nimiž hole Krížna vyniká, jejíž sochorec, když sněhem se osype, bývá lidem jistým znakem brzké zimy. Jihovýchodně táhne se od samé Bystřice od Urpínu, hory to vápencové, v níž se pěkné otisky lastur nalézají, po levém břehu Hronu řada nižších vrchů až k Zvoleni, kde se dolina s obou stran úží a vysokým, smrky a jedlemi obrostlým vrchem uzavřena je, výběžkem to hor Šťávnických. Tam v nejužším konci údolí nad Hronem stojí na vrchu starý zámek zvolenský, dosti ještě zachovalý, oblíbené to sídlo krále Matyáše i mnohých velmožů, památné pro mnohé znamenité děje i bitky, které se pode zdmi jeho vedly. Na protější straně údolí, na příkré skále, viděti zbytky zbořenin; lid tam říká „Na pustém hradu“. Za zámkem vede cesta do údolí Neresnice, kde viděti podivného tvaru skaliska; má to býti tvar trachytského konglomerátu. Na jednom z nižších vrchů na levém břehu Hronu, asi tři čtvrtě hodiny od Zvoleně, viděti Sliač, podivuhodnou to koupel, která od pradávna lidu známa byla, jíž se ale všeobecnější známosti a povšimnutí teprv poslední léta dostává. Tři zřídla teplá jsou na samém vrchu, as i 200' nad mořskou hladinou, tři studenější jsou uprostřed vrchu na západní straně. Horní tři zřídla slouží jen ke koupelím. Všechny tři jsou ve veliké síni, tři kroky jedno od druhého vzdáleny, zábradlím ohrazeny. První, nejmenší, ale nejsilnější, má 25° R tepla, druhé, největší, jen 22°, třetí, menší o něco než prostřední, je nejchladnější. Když vstoupíme do prvního zřídla, které se také nejvíce užívá, zdá se býti voda studená, ale za malou chvíli se teplo zvyšuje, kůže víc a více červená, potí se, svědí, nic jinak, než jako by žahavkami sežehána byla. Přitom ustavičně jako by elektrické proudy tělo pronikaly, a když se postavíme na místo, kde voda veliké bubliny hází a nejvíce se pění a čpí, otřese to tělem, jako bychom se elektrického stroje dotkli, že to některý člověk ani vydržet nemůže. Nachází se v této vodě veliké množství uhličnatky, která oddělujíc se od kysličníku vápnitého tento usazuje co koru vápenitou, sama pak co neviditelný plyn na hladině vodní zůstává. Tím se dýchání koupajících velmi obtěžuje, a kdyby ho ustavičně korouhvičkou nad hlavami koupajících se nerozháněli, snad by se zadusili. Nepotrvá se dlouho v koupeli; jisté znamení k odchodu je lehké mrazení těla. – V druhém zřídle netřeba plyn rozháněti, necítí se také žádných elektrických proudů, ač tělo svědí a pálí; v třetím, pak zřídle ani toho není, ač i ta koupel velmi sílí a od obecného lidu nejvíce se užívá. – První zřídlo se užívá nejvíce při seslabnutí čiv, proti některým ženským chorobám a zrádce (padoucí nemoci). Na západní straně, kudy voda do Hronu vtéká, okazuje se žlutá kůra vápencová a potahuje trávu, listí, dříví, a cokoliv k ní přijde, podobnou usedlinou, při čemž ale pouze obal je nerostní, vnitřek však, stéblo nebo dřevo, zůstane neporušeno. Také šaty koupajících se, bavlněné neb plátěné, po druhé třetí koupeli zhnědnou, zkornatí a vyčistit se více nedají. Dolejší zřídla, Josefovo, Dorotino a Adamovo, slouží jen k pití. První dvě jsou vlažná, chuti jako železité, třetí ale, nejníže na vrchu položené, je silná, studená „kysla voda“ čili stávka, která lahodně chutná. Obecný lid chodí pro ni s velikými dvouuchými žbány, které buď v plachtě zabalené na hřbetě nesou, aneb za popružku přivázanou na obou uchách. Jak vodu do žbánů nalijí, hned je pevně zapchají. Před třemi léty, když i v tamější krajině cholera zuřila, dával okolní lid nemocným šťavicu pít, poněvadž jediné ta žízeň jim hasila. Také k zakvašování těsta upotřebují gazdiny šťavicu, aby rychleji kysalo. Proto snad nazývají vodu takovou nejen stávkou, kyslou vodou, ale i vodou kvasnou. — Jeť na Slovensku vůbec množství minerálních vod, kyselých, hořkých, slaných, i teplíc, kde vře voda živým ohňom, jak lid říká. Ve Zvolenské stolici je přes dvacet kyselek, mimo lázeň sliačskou a bystřičkou, která síru a magnesii v sobě obsahuje.
Hory Zvolenské stolice bohaté jsou na rudy. Je přísloví, Báňská Bystřice že je měděnými, Sťávnice stříbrnými a Kremnice zlatými zdmi ohraděna. V Panské Dolině (Herrengrund) a Starých Horách (Altgebirge) dobývá se ruda měděná, která stříbro v sobě obsahuje. Ve dvou nejstarších dolech těží se tato ruda již po devět století. V prvních dobách mnoho se jí vytěžilo a byla na stříbro bohatší, poslednější doby je největší výtěžek 3000 centů mědi a 2000 váhy stříbra. – V bystřických a jakubovských hamrech dělá se z mědi, z níž stříbro již vyloučeno, plech i vyhloubený tovar (vertiefte Waare, kotle a p.), jehož se mnoho do Slezska vyváží. – Tamtéž je voda cementová a štola ledová. Stojící v ní voda vždy z jara mrznouti začne a do léta zmrzne v tuhý led, který v zimě teprv zase roztaje. – V Podkánové (Ratzengrund) je štola 2000 sáhů dlouhá, spojujíc doly Panské Doliny se starohorskými; v Panské Dolině znamenitý je vodovod, 21 000 sáhů dlouhý, který potřebnou hnací vodu pro čerpadelní stroj rudní v Panské Dolině, 2071' vysoko ležící, s hory Prašivé, 5114' vysoké, přivádí. V Tajově je hutá a vyrábí se tam též kamenka (auripigmentum). V Malachově a okolí jeho je dvanáct stup na střelný prach. Čilejší život panuje ale v dolinách horního vidieku, kde se mnoho železné rudy dobývá, zvlášť na Hronci, Polhoře, Jaseném, Bystré, Moštenici, Eubietové, Vajskové, Ponikách a jiných více, kde se také hned ruda čistí a ze železa tovar robí. Tu jsou báně komorní (císařské), tu geverkské, onde viděti stoupy, kde se ruda tluče (Pochwerk) stúpním hámrikem, jejž baníci železem nazývají, a žerd, na které železo přiděláno, střela (Schiesser). Tu jsou ohromné pece, v nichž surovina (surové železo) se roztápí, aby kovatelnosti nabyla, tu hamry, kde se tlapky na plech dělají, který se potom v dílnách na válcech vyrábí. Tu pilnikárny jsou, tu horské kuzně (kovárny), kde se rozličné potřebné nářadí ková, tu mašena klínce (hřeby), jichž se do roka nakuje do třech milionů kusů všeho druhu. Ze všech konců ozývá se klepot, bušení a ve dne v noci jachtají pece od horoucnosti. Jsou ještě i staré pece (zvláště v Gemeru), kde se ruda železná jen jednou pálila a tak čisté železo bylo, že se hned zpracovati mohlo. Pece ty nazývají se podnes slovenské pece. Povídají staří baníci, že byla tehdáž ruda mnohem čistší a doly že byly bohatší než nyní. Stává se, že přicházejí havíři při kopání na zastaralé práce, čemuž říkají „prísť na starca“.