Vysoké tyto lesy sestávají nejvíce z jedlí, smrků, buků a částečně na jižních stranách smíšeny jsou s javorem a jasanem. Místy je samá jehličina, místy čistá bučina. – Beňušský revír nemá pralesů a málo jasanů, má ale více kosodřeviny po holech, které na Černém Hronci není.
Buk ve vysokých těch lesích vyrůstá vedle smrku a jedle do stejné s nimi výšky, do 100—120', v průřezu 5—6'. Stává se při nich i štíhlejším. Jako nádherný sloup z kamene vykřesaný vypíná se hlaný (rovný) jeho kmen vysoko do oblaků a nad ním rozprostírá se široká koruna, složená z mohutných, klikatých, vzhůru se vypínajících konám (větví), ozářená paprsky slunečními, pronikajícími lesklým, tuhým, krásně zeleným listem, z něhož hlavně sestává černá, vysoko okolo kmene ležící prsť, neboť lístek bukový kde odpadne, tam zahyne. Kde jich více pohromadě stojí, tvoří vysoké jeho kmeny ozorná sloupořadí. – Někde, jako v lesích Viepru klenovského, stojí osamělý na zápole skály, upoután na tvrdý kámen mohutnými, jak z železa ulitými kořeny. Skalní orel staví své hnízdo ve vrcholu jeho a rozličná dravá a bukvic milovná ptač, kanúr (káně), jastrab, kršiak (Falco lagopus), krahulec, sojka, oblétá jeho hlavu a odpočívá na širokých jeho ramenech. A pod ním v zápolách skalních kotí (kotia) se a zimují medvědi i jazvec. Když se mnoho bukvic urodí, medvědí to pastvy, těší se myslivci, že bude i mnoho medvědů a že budou dobré polovačky. Z jara, když vyhánějí buky bluosť, zpívá si valach:
Rozvíjaj sa, bůčku, zhusta poľahúčku,
až sa ty rozviješ, valachov přikryješ. –
Z dříví bukového dělají se klatý, též potřebuje se k vodním stavbám, nejvíc ale k topení a pálení uhlí. Nejvíce je jak na Černém Hronci, tak v beňušském revíru stromů jehličích, jimiž porostlé jsou skoro celé Tatry. Jedla, kterou okolo Března a v Gemeru také háštrazovou, a smrek jedné jsou rástvy a vyrůstají obyčejně do výšky 120—150'; našly se ale již jedle a smrky 160' a 186' vysoké v objemu 6—7'. Ovšem co vzácnost. – Když se přijde ze světlého lesa javorového a jasanového, oživeného zpěvem ptactva, do lesa jedlového a smrkového, má všecko jiný ráz. Tu vypínají se štíhlé kmeny s kůrou rozpukanou do náramné výše a okolo nich rozkládají se tuhou štětí porostlé větve, oddola až k vrchu, tvoříce krásné pyramidy, v zimě v letě zelené. Silné kořeny na povrchu rozložené pokryty jsou vysoko kluzkou štětí, po níž nechodí se tak měkce jako po pažitu mechem prorostlém v lesích listnatých. Někde jen při potůčkách a mokradlinách pokryto je kořání mohutných těch stromů vysokým mechem a bujně rostoucím paprutěm. V temnu větví hnízdo má veverka a v sousedství jejím, na větvičce, zlatohlávek. Zpěv drozda plavého, na jmelí se popásajícího, jednotvárné tesání zobáků žlun a datlů, hledajících podkorní hmyz, čvikot sýkor, krákání harvanů a chřest padajících sulek (šišky) jedině přerušuje tichost zasmušilého lesa. Tu a tam viděti zpráchnivělý kmen ležeti, porostlý mechem a houbou fialovou, a kolem něho vyráží mladá sihlina. Na světlejších místech jsou polštáře hadího mechu (Lycopodium clavatum) a ploníku, a houby jedlé i nejedlé, hřib, ryzec, modrák, lišky, mlieče (Agaricus lactifluus), smrž, kuřátka, sivienka (Agaricus violascens), hřib penčurák (Boletus esculentus), jelenice, fukavica, muchotravka a jiných více kysají pod jedlemi i bukem. Tu a tam viděti vedle světlokoré jedle a tmavozeleného smrku starý strom s opršelou hlavou, s kůrou drsnou, rozpukanou, na jehož uschlých větvech dlouhé svitky šedého mechu visí. V máji a červnu prodchnuty jsou jehličí lesy silnou vůní pryskyřice, již lid živica nazývá. Na Ďumbieru vystupují smrk a jedle do 4500', ve vyšším pásmu řidnou již, zakrňují, a kde kosodřevina začíná, zcela přestávají. Kosodřevina (kleč) nalézá se tu i tam v podholních lesích na holých vrchách, také v beňušském revíru; po vrchách černohrončanských ji nevidět. Na Viepru klenovském, porostlém nejvíce jedlí a smrkem, na samém vrchu je pěkná zelená louka. Sosna borovice je nejvíce po hranicích Liptova a sosna červená v Gemeru a na Fatrách, kde vystupuje do 3 000'. Modřín (skverk v Gemeru), červený smrek je nejvíce v Gemeru, jakož i tis, kterého není ve zvolenských lesích. U Tisovce – který zajisté jméno má od tisu, jako Jelšava od jelše, Klenovec od klenu, Jasenová od jasanu a pod. více – bývala asi někdy tišina, jak o tom i lidé povídají, nyní ale je tam jediný jen strom nedaleko města, u sklonu vysokého vrchu nad minerální studánkou. „Ten pametá istě starého Bebeka.“ Má asi 40' výšky, kůru rozsedalou, červenohnědou, opadající, větve velmi stěsnané, jehliny velmi dlouhé, lesklé, tmavozelené, vespod bělošedé. Ovoce jeho jsou červené jahůdky, květe v březnu a máji. Pěkné merhované jeho dříví potřebují nejvíce soustružníci, i jest velmi vzácné. Domácí lid šetří ho jako památky po pradědech zděděné, a někdy jen že si z něho vyřeže některý z gazdů pohárik, když jde na polovačku, aby se měl z čeho napít. – Jalovec nízký (Juniperus nana) nejvíce mezi kosodřevinou, ale jalovec obecný (borovčia) všude po suchých holech a vrchách hojně roste. Z bobulek jeho dělají pálenku (borovička), a také je rády zobají čvíkoty (kvíčaly). Z mladých výhonů kosodřeviny dělá se z jara olej, známý pod jménem karpatského balzámu, který se dříve i v lékárnách potřeboval a jejž olejkáři doposud po krajinách roznášejí. Dříví jedlové a smrkové potřebuje se k budování (stavění), k topení, na prkna, na šindel, latě, klatý, dužiny a rozličné jiné věci. Z mazoru dělají si handělčané pučky (klíny) na štípání dříví. U Valachů moravských je mosor oblitina na jedli, která se stane vytékáním mízy (mizgy), když se byla jedle nařízla. Nechá se potom buď vyhníti nebo se vypálí a z mosoru dělají si valaši rozličné nádobí k salašnictví potřebné, gelety, črpáky a pod., které jmenují mosorky. Tamtéž mají pro jedli čtvero pojmenování; mládka je tlustá jedle, mláčina prostřední, krova slabá a lata nejslabší.
Nižší lesy od Polány a Viepru lubietovského a podél Hronu jsou více listnaté a smíšené z rozličného stromoví. Jihovýchodně v rozsáhlých lesích víglašských okolo Detvy, Očové staré krásné jsou lesy dubové (dúbravy), smíšené s habrem (krabem), klenem, jasanem, javorem; výše na Polaně jsou buky a stromy jehličnaté. Javorem porostlé jsou celé vrchy, jako Javorov na hranici Novohradu. Na Fatře vystupuje javor do 3000'. Javor dosahuje 100' i více, jasan přes 100', v objemu 5—6', brest až do 90', tak i habr. Dříví jasanové, javorové, jakož i brestové nazývají dřevo fládrovuo a rozeznávají dle tvaru žilek trojí druh: vlasáč je nejvzácnější, očkáč nejkrásnější, kvetáč nejobyčejnější. Dříví potřebují hlavně truhláři, ale domácí lid bere je na rozličné věci; z jasanu a javoru mají obyčejně vozíky, domácí a kuchyňské nářadí z buku, lípy, osiky. Z černého klenu (babyky), který při svahu nižších vrchů roste co nízký, ale košatý strom, dělají se rúry k dýmkám i dýmky. Slovák má rád les javorový a říká, že les bez javora jako děvče bez frajera; v jeseni, když les ožlutní a listy padají, smutně se naň dívá ptaje se ho: „Ej javor, javor zelený, co si tak smutný v jeseni?“ a javor mu odpovídá: „Jakže já nemám smutný byť, keď zo mna spadol květ i list!“ – Podél Hronu a Hronce ve vlhčinách roste jelša černá (Alnus glutinosa), vysoko na vrchách družná jelša bílá (Alnus incana) a v pásmu kosodřeviny jelša zelená (Alnus viridis). Břízou bílou i ovislou porostlé jsou některé nižší vrchy, viděti ji ale také vysoko v lesích, kde mezi jedlemi rostouc, světlým svým kmenem, okolo něhož lístky na hebkých větvičkách ustavičně pohrávají, dává pěkný pohled. Drobná, keřnatá, po zemi rozvlečená bříza karpatská roste v pásmu kosodřeviny. Z břízy dělají si pastýři dlouhé trouby, břízu staví chlapci prvního máje před okna svým děvčatům k poctivosti brezovicu chasa ráda zjara pije a březovou húžvou prý čerta vážou.