Osika obecná jev lesích i na podholech a z dříví osikového dělají se vahančoky (okříny), koryta a podobný domácí riad. Tu a tam po stráních polná čerešeň, hruše, plánka, jejichž ovoce děvčata sbírají a na poslinku k zimním přástvám suší, nemajíce nic lepšího. I břeků, oskoruchů a na skalinách podholních mukyň je dosti a oskorušky i břekyně a mukyně uležené donášejí ženy do města na prodej. Z břekyň pálí ženy i pálenku, jakož i z trnek a chabzy; trnkovou užívají proti mrchavému krčí (žaludeční křeči). Jarabina (jeřáb) roste více na jižních stranách. Mnoho druhů je vrboví a bujného vzrostu. Podél břehu Hronu a Hronce nejvíce vrba široka (Salix amygdalina), žltice (vitellina), červeníce, kosiarka, rokyta, zlatolýčí (helix). V močarinách a žumpách údolí podholních vrba křehovka (fragilis), hluchá (triandra), hořká (pentandra) a dievča, čili jak se také nazývá, híva (caprea), na níž roste houba anýzem vonící. Po suchých vrchách a úbočinách okolo lesů rozličných křovin hojnost drieňu, jehož květ mají při sobě nositi děvčata, které rády driemajú; trnoslivka, z jejíhož dřeva si chlapci topořiska k valaškám robí, hloh, šípek, z něhož ženy dobrý letkvar na prodej vaří. Líska, radost to chlapců, veverek a sojek, nejvíce v nižším pásmu po rubiskách rostoucí, vystupuje ale až do 3400', kde menší keř tvoří. Čtyry lieskovce při sobě srostlé jmenují děti hránočka, a na hvizdálke (vyškeřené oříšky) chlapci hvízdají. Sousedkou její bývá na rubiskách kalina, kterou lid sbírá a suší pro zastavení krve. V světlých lesích na skaliskách a suchopárech keře biriučiny (ptačí zob), svídy, dříštělu (drakovo jahodia), zimolezu (psie trpče), keříky hoľního ribezu, polského egrešu, růže hoľní (Rosa alba) a při potůčkách mezi křovím korošina bujně vyrůstá. U stavení všude viděti keře černého bezu (baza), z jehož dřeni děti skákavé pikulíčky dělají a jehož léčivý květ v žádném domě chyběti nesmí.
Jakmile zima pomine a jaro se probudí, objeví se s ním po lesích, bolech, vrchách a dolinách hojnost rozmanitého květenstva: čistiny, hole, louky pokrývá svěží ruič. Tu v světlých lesích květe jaterník, klučíky (Primula veris), krvavník, lataj, žluťucha a na vlhčích skalách Ďumbiera žlutý a bílý pryskyřník, koníklec alpinský, růžová sitná (Primula minima) a ve výši 5 000' drobounká silenka (Silene acaulis). V stínu listnatých lesů květe vonná fialka, něžný perlokvítek, bibolenka, kokorík, medvědí česnek, hlaváček a na travnatých čistinách fialový peruník. Vlčí lýko (Daphne mezereum) roste až po kosodřevinu a tvoří pěkné keře. Na Ďumbieru, v nižších údolinách a podle potůčků kvetou šafrán, zvončok karpatský a holní, medvědí úško, mák žlutý, fiala žlutá, kyseláč, vstavač, dobronika, bezvršec, česnek planý a na skalinách hol hydozel, kamenná růže, hrmotřesk a lupkameň; na Kozím hřbetu Ďumbiera ve výši 4000' len alpinský, na bolech klinčok (karafiát) holní a na pažitnatých místech ve výši 4600' roste klinčok kartuziánský. Na pastvinách vysokých hol plesnivec a květ sv. Jana, biele králíky a ve výši 5 000' nalézá se Arnica doronicum. Na místech úslunních křes, harmún, kopretina bílá a na pastvinách holních turanka, kterou pastevci při sobě nosí proti mátohám, kterou se vykropují znečištěná od mátoh místa a kterou mají v Novohradsku gazdové ve všech čtyřech úhlech izby i nad prahem zastrčenou, aby mátohy dovnitř nemohly. A po vrchách, lukách a lesích hol a podhol plúcnik, všivec, čistec červený, bílý a žlutý, šalvěj, ambružka, křížový květ (vítod), dobra mysl, polní polej, na suchých stráních divizna velkokvětá, sláměnka, lubovník, ve kterém matky dcery koupati mají, aby se chlapcům líbily, a krásné trávy: perlička, milota, lipnice a jiných více. Ve tmavých lesích jehličích kapradiny bujní: rebrinie, paprutka, v zápolách skalních osladič a na skalách sleziník. Tu a tam korytem Hronu leknín žlutý kvete mezi sítinou aneb rákosím a po močarinách a mlékách lesů podholních a holních je hojnost rozličných trav, trsť, bezkolenec, riznačka, pohánka, suchopýr, ostrica, sítina, skřípina, na pastvinách horních lesů bika obecná (maxima), spadicea a v lesech jedlových albida. V zápolách Ďumbieru u holních potůčků a na pastvinách holních Juncus trifidus, Juncus silvaticus, Agrostis alpina, Phleum alpinum, Festuca varia. Vrchol Ďumbiera pokryt je plúcnikem (Cetraria islandica). V močarinách obyčejná močiarna chvojka a leckdes i vodní bolehlav a vodní opich se najde. V tmavých lesích blyštěk kopytník, který až do 4 500' vystupuje, krasavica (Belladonna), na světlejších místech po stráních náprstník žlutý, brambořík, okolo kmenů živých i po zetlelých kmenech a po zemi vine se zízoleň a na pokrajích lesů vysoké keře větviny bílé; na holech modrokvetoucí kručinka (pichlavá žltačka). Na neúrodných nevzdělaných místech burana se plemení a větrník, a na rolích písčitých chundele siroty diouky vlasy. Místa rašelinná v lesích a na horách (traseniska) porostlá jsou nejvíce vřesem (riasa), pastvou to včel. A v jeseni viděti po zelených holech kvésti krásných hořců, žlutý, uherský, kropenatý, křížový, zeměžluč (hlístník), na holních loukách v okolí kosodřeviny Swertia perennis, tmavofialově kvetoucí, a v lesích malin, černic (ostružin), čučoriedek (borůvek) a místy i jahodiček (brusnic) dost a dost lidem, ptačině i medvědům, když nemají právě nic lepšího. V některých místech mají ženy a děvčata na trhání jahod, borůvek, brusnic a jalovcových bobulek hrabky (malé hrábě), kterými je s keříků strnují, a dětem dělají z březové aneb jiné ohebné kůry kapsičky (korčubky), do nichž si strhané jahody dávají. A když konečně všude v pohronských dolinách i na vysokých holech na zelené pažiti mrazová sestrica vykvitne, je cáká, že se zanedlouho i hole sněhem osypou, a Valaši moravští říkají, že kážou naháčky děvčatům přásť.