Dražíce je dědina v ratkovském okresu v Gemerské stolici a leží mezi Padarovci a Zahorami, od Rimavské Soboty as dvě hodiny zdálí. – Nyní tam bydlí čistí Maďaři. Chotár jest takměř kolkolem vršitý, dubinou porostlý. – V tamějším háji, když jistý sedlák dubový kořen vyvažoval, přišel na skalinu, stolu podobnou, a tam našel bronzových starožitností za kolik liber. – Chodil s tím k židům, domnívaje se, že to zlato, že mu ale mnoho za to nedávali, ledakomus to prodal, a tak se část dostala do rukou dra Tomášíka v Chyžném, který to opět přátelům porozdával.
Tyto starožitnosti skládají se nejvíce z rozličných okras bronzových, pěkně dělaných, z perel a drátů všelijak zkroucených, dva kousky i ve způsobu květin, z plíšků větších menších a výše třiceti kusů nějakého nástroje též z bronzu, o němž se posud neví, k čemu by byl sloužil. – Starožitnosti tyto se nalézají dílem u důstojného pána Tomášíka v Chyžném, dílem u L. Reusza, faráře ve Velké Re vůči. —
Dědina v Gemerské stolici ležící, čistě slovenská. Na východní straně, blíže katolického kostelíčka zcela okrouhle stavěného, který stojí v háji, nalézá se mnoho střepů z popelnic, na nichž posud ozdoby viděti jest. – Mimo jiné maličkosti našel tu před několika lety katolický farář bronzový hrot z oštěpu. V čas povstání Maďarů nastrčil si jej na topůrko, a náhodou byla mu ulomena špice.
Městečko Plešivec (maď. Pelsóc, něm. Pleisnitz) leží v Gemerské stolici, v slánském údolí, celé plešivými skalnatými vrchy otočeno, mezi nimiž vrch Plešivský vyniká. Obyvatelé jsou čistí Maďaři. V jednom diplomu Bely IV. od r. 1242 vzpomíná se Plesuch (Plesucz). Tenkráte náležel hraběti Boršovi. Potom jej obdrželi Bebekovci a měli v držení až do roku 1565. Vystavěli hrad na rovině, jehož zbořeniny posud viděti. Rozdílný od toho je Zámčok plešivský, který prý stál na Plešivském vrchu, jak pověst lidu praví; dějepis o něm mlčí. Odtudto se vydobyly dva bronzové těžké celty; jeden menší jednoduchý, druhý pokreslený čárkami.
Drienčany (maď. Derencsény) leží v ratkovském okrsku, v balogském. (slov. blanském) údolí při potoku Blahu. Staré Drienčany více na rovině stávaly, nynější leží u paty vrchu Bankovo zvaného. Otočeny jsou Budikovany, Meleghegyem, Pápčou, Hrušovém, Lukovišti a j. Od Soboty i od Ratkové 3 hodiny vzdálí. Obyvatelé jsou Slováci. Drienčanský háj jest vrch vápenitý, skalnatý, na východ ležící. Od severu na jih hřbet jeho rozložitý podobný je baradlu. Na obou koncích je vidět ústí jeskyň. – Na severním konci jsou kolmé hlubočiny, kdež se voda sbírá a jiným koncem vytéká, – tak zvané trativody. V jeho chotáru se dva hrady nalézaly; jeden byl prý od husitů v i g. století vystavěn na lukách níže dědiny. L. 1451 král Matyáš vůdce českého Valgatu v hradu tom obklíčil, a zahativše poníže potok Blah, obležence vytopili. – Pro starobylost však znamenitější jsou náspy huňadovské a starý zámek při háji, blíže dědiny ležící, Drienok zvaný. – V náspech huňadovských se našel železný meč. V Drienku se našly: mosazná jakási hruška jako od šavle, bronzová hruška způsobu podobného, dvě zbraně jakés bronzové, rhombičný kámen vykřesaný.
Španie Pole (maď. Ispánymezó, t. j. županské pole) leží v Gemerské stolici blíže Ratkové, as jednu a půl míle od Rimavské Soboty, mezi Rybníkem, Brusníkem, Chválovou a Gesticou. Malá to chatrná dědina v hornatém kraji. Celý chotár záleží z vápenné půdy a za sucha sotva několik pramenů se tam nalézá. V čas plúšti ale dělávají se tam dvě jezera. – Na cestě k Brusníku vedoucí nalézá se železná ruda. – Mezi okolními vršky, majícími svá jména nejvíce od stromoví, jímž obrostlé jsou, jako Čeřina, Lipina, Bukovina, vyniká nade všecky a svou homolovitou formou se odznačuje Vinný vršok; zdvihá se as 500' nad dolinou a vrchol jeho jest křovím zarostlý a kamenitý. K němu přiléhá na východní straně vršek mnohem nižší, krásným lesem porostlý, od lidu Háj zvaný. Pod Hájem je Španie Pole. Na celé té východní straně, po vršku dolů, po polích i cestách viděti je plno rozmrvených kousků popelnic rozličné tloušťky a velikosti. Na mnohých je viděti okrasy. Na též straně, dílem na samém vrchu, dílem po stranách, nalézají se propadiska, jaminy, větší menší, a někde u velikém počtu, zemí zasypané; gazdové praví, že si v nich nejeden vůl nohu zlámal. Při vyšetřování těchto propadisk se nalezlo, že ony vesměs kolmo do hlubiny sahaly. Každá taková jáma je oblá, 5 až do 7' hluboká, nahoře iVV široká, naspodku se ale rozšiřuje až do dvou loket šířky. Stěny jsou vesměs hlinou vymaštěné a vyhlazené. Naspodku se obyčejně popel nalézá a v popeli, jakž tamější obyvatelé dosvědčují, bronzové a zlaté šperky, přezky, kotoučky, prstence a j., což se obyčejně židům za laciný peníz prodává.
Když se vše pováží, poloha vrchu, Háje, rozdrcené střepy popelnic a starožitnosti v jamách nalézané, nemůže se jinak mysliti, než že tu kdysi pohanské obětiště a pohřebiště bylo. Snad jméno Spanie ( = spaní) Pole ukazuje spíše na místo, kde se k věčnému spánku ukládali, než na pole županské, jak si to Maďaři vykládají (?).
Pokoradza (maď. Felso Pokoragy) leží v Gemerské stolici, a je Vyšná a Nižná Pokoradza, či jak ji také zovou, Pokoradz. Na konci hřebene, který dolinu blahskou (maď. balogskou) od rimavské dělí a kde se již do roviny níží, leží Pokoradza, od Rimavské Soboty as hodinu vzdálená. Nablízku dědina Zahorany. S jedné strany je vidět do úrodných rovin a v pozadí se rozprostírají lesy, skaliny a pustiny. Skaliny jsou písečnaté a mnoho tu starých lomů na kámen; i mramor se místy vydobývá. – Dědina je majetná, obydlena čistými Slováky. – Zdali slovo Pokoradza od pokory pochází čili jiný kořeň má, nemohu rozlušťovati, že ale maďarského původu není, to jisto, poněvadž v maďarčině významu nemá.
V chotáru pokoradzském je vršek Háj zvaný. Podobá se velmi Háji nad Španiem Polem; vrch ten jest rolnatý, bučinou otočený, na vrcholu plochý, odkud jest utěšený výhled. V tomto Háji se nejen nesčíslný počet střepů, ale i celé popelnice vydobývají, a krom toho dle slov mého otce, jenž tu sám kopati dával, rozličné bronzové skvosty, píky, kopí, náčiní na koně a stříbrné peníze se nalézají. Že tam starožitnosti se vydobývají, jest tak známo, že mnozí na to zřetel obracují, jen bohužel více ze ziskuchtivosti, takže nejvíce vše vniveč přichází, co se tam vykopává. – Dle slov mého otce každá popelnice, která se tam našla, kamenem do homole vykřesaným přikryta byla. Vypravoval mi (r. 1843) takto: „Asi před třiceti lety byl jsem na Pokoradzi a na své oči viděl jsem tam kameny, které více méně ze země vyčnívaly; když zem se odházela, bylo viděti kameny do podoby homole hrubé vytesané, s loket zšíří i zdélí. Pod každým tím kamenem, pod vrstvou země as na 8“ ležící, nalezla se popelnice. Popelnice ty byly velmi baňaté, dvouuché, s velkými otvory, zevnitř černé s okrasami rozličnými; udělané byly z hrubozrnné hlíny, as na čtvrt palce tloušťky. V každé byl popel a jeden peníz. Peníze, které se v popelnicích i vůkol nich v zemi nalézají, jsou veskrze z dobrého stříbra, 3/4 lotu těžké. Na jedné straně sedí muž nahý na koni, ruce drží vzhůru zdvižené, a okolo něho jsou hvězdy, měsíc a rozličné znaky; na druhé straně je hlava, břečtanem otočena. Na některých i písmeny viděti Δ . O . aneb Π, H I .“