Můj otec našel při jedné popelnici i zbroj jakousi, podobnou helebardě.
Mimo to našlo se tam mnoho bronzových věcí, jak jsem již podotkl, také ostruha z bronzu a sekerka železná na způsob fokoše, která se nalezla nedaleko Gerke. Tato dědina leží nedaleko Pokoradze a okolo ní též mnoho rozmrvených popelnic se nalézá, jakož i při Bažovu, blízkém to letohradu. Čára, kde se střepy ty zhusta nalézají, táhne se až výše dědiny ke starým lomům.
Tisovec (maď. Tiszólc, něm. Teisholz) je městečko v Gemerské stolici. Leží v hluboké dolině mezi vysokými porostlými vrchy; bezpochyby má jméno od tisu, kterého tam v dávných časích mnoho rostlo, nyní je ale vzácný. – Na západní straně nad samým městem je krásný, velmi vysoký vrch Hradová zvaný a tam, praví lid, že stával kdysi hrad „kňahni Mangy“, která tam přebývala a v pokrevnosti byla s vladařem hradu muráňského. Lid posud říká nahoře „Na hradovišti“ a věří, že pod Hradovou veliké poklady leží. – Na západním konci vrchu strmí do výše jednotlivá skála (vápencová), majíc zcela podobu ohromné kulaté věže; přístup na vrch je velmi příkrý a jen s jedné strany možný. – Mimo pověsti lidu neví se o tomto hradišti nic. Matěj Sulek, učený kněz tisovský, ve svém rukopise takto poznamenaclass="underline" „L. 1800 někteří po drahých pokladech bažící Tisovčané s velkou pilností hledali ukryté poklady pod Hradovou. Nenašli zlata ani stříbra, ale vykopali popelnici římskou neobyčejné velikosti; rozmrzeni nad zklamáním naděje rozbili ji. V těch místech se ale vždy mnoho střepů nalézá.“ – Na jiném místě takto mluví: „L. 1803 nalezla se celá zachovalá popelnice při velké skále u tisovské papírny, což je zjevným důkazem, že za starých časů zde mezi těmi vrchy za příčinou baníctva takový národ se zdržoval, jehož obyčejem bylo mrtvých svých na takovýto způsob pohřbívati.“ – Takto kněz Šulek.
Že by do těchto nepřístupných hor Římané se byli kdys prodrali, zde sídla svá založili a hornictvím se zabývali, o tom historie mlčí; naopak máme důkazy, že se tu hornictví od pradávných časů provozovalo, a sice od Slovanů, praobyvatelů. Podnes slují staré pece slovanské pece. Pochybujeme tedy také, že by ty nalezené popelnice římské byly, jak se učený kněz Matěj Sulek domnívá. Také nám divno, že odvozuje jméno řeky Rimavy od latinského slova rimare, kdežto v celé rimavské dolině jména vrchů, dolů, potoků a údolí čistě slovanského původu jsou, na př. Tisovec, Hradová, Suché doly, Zbojiská, Voňaca, Klek, Zlámance, Diel, Čeremošná, Lán, Kýčera, Kysová, Bánovo, Zvadlivá, Remeta, Bukov diel, Havránkova, Huolková, Rzavo, Cicounovo, Korimovo, Strieborná, Masna, Kučalak, Obadovo očko a mnohá jiná.
Blízko vysokého vrchu Viepra (viepr, viepor, vepř) nalézá se skalina mající podobu oltáře. Okolní lid nazývá j i Oltárno. Dle Koráb inského je též takový kamenný oltář u Sabinova v Šarišské stolici, v lese, kde se obyčejně majáles (májovky) slaví.
MALOHONTSKÁ STOLICE
Vyšný a Nižný Skalník a Maginhrad
Tyto dvě dědiny leží v Malém Hontě při Rimavě. Otočeny jsou Příbojem, Zalužany, Rimavskou Bani, Kraskovem, Zahorany, Teriakovci, Vrbovci a Hrachovém. – Obyvatelé jsou Slováci.
Nižný Skalník (maď. Alsó Szkálnok) jest od Rimavské Soboty míli vzdálen. Jméno svoje obdržely obě dědiny nejspíše, jak to i Bartholomeides dosvědčuje, od skalných lomů, jež tam oddávna se nalézají. Na východ totiž se vypínají vrchy, z nichž vydobývá se pískovec, který se nejen k stavbám, ale i k pracím sochařským potřebuje.
Vyšný Skalník leží od Nižného severně a za ním je Příboj, malá dědina při potůčku Rojavě. Nad Příbojem je utěšený okrouhlý vršek Háj zvaný, jehož plocha patrné znaky trojúhlu má. Tam se množství rozmrvených střepů z popelnic neobyčejné tloušťky nalézá. Když tam lámali jednou skálu, přišli na místa, která byla jako peciny vyhořelá, a v nich kusy těhel (měkkých cihel).
Mezi Nižným a Vyšným Skalníkem přetéká potůček Rojava louku Kaplinka zvanou, kde se popelnice a bronzové nářadí našlo.
Nad Vyšným Skalníkem strmí vrch Pliešovo, na němž i po němž všude střepy z popelnic se nalézají, taktéž na vrchu nad Nižným Skalníkem, Vargovka zvaném, a výše Vargovky v lomech kamenných našly se celé popelnice. – Níže Nižného Skalníka je vrch as 42' vysoký, a to je Maginhrad. Maginhrad je dopola okrouhlý, navrchu plochý a vidět ještě znaky, že tam kdys nějaké stavení stálo, ale nevelké. – Povídá se, že prý ten hrad husité vystavěli a jméno svého vůdce Macína mu dali, a král Matyáš že jej zrútil. – Též na Maginhradu se mnoho popelnic nalézá. —
Nad Pliešovem je vrch vysoký Strážnica, odkud je utěšený výhled do celé krajiny. Dále na sever vypínají se vrchy Čachovice; na jednom z nich prý stával čachovický zámek. Nad Rimavskou Bani strmí vrch – Srnec.
Když se vše to rozváží, není pochybnosti, že toto okolí kdysi velmi znamenité bylo a že tu obětiště i pohřebiště pohanských Slovanů býti musilo. – Co se týče historie Maginhradu, spočívá též jen na pouhé pověsti lidu. – Bylo by přáti, aby okolí to prozkoumal, kdo v oboru tom zkušen. —
STOLICE ZVOLEŇSKÁ
Baláže jsou as hodiny cesty od Zvoleňské Eupči vzdáleny. V hornatém tom, množstvím pramenů protékaném kraji našli na jednom vrchu tamější cikáni náhodou zrezovatělý kotel, plný bronzových věcí. Mezi těmito byla kytice stočená z drátu bronzového, elastického, as 1/4 palce širokého, potom neelastické kusy, jež vyhlížely jako písmeno T. Tyto šperky, dráty, růže podobny jsou bronzovým věcem, jež se i jinde po Slovensku nalézají. Věci ty v kotli nalezené odevzdány byly panu Fr. Kubinimu. —
K těmto zápiskám pana Reusza připojuji opis Hrádku hornolehotského, který jsem sama před dvěma lety navštívila.
Horní Lehota je vesnice ve Zvoleňské stolici as 11/2míle od Března vzdálená; stranou od silnice, která vede hronským údolím od Bystřice k Březnu, leží v malé dolině pod holou, t. j. horou Babou, obklíčena samými vrchy a vysokými horami. Severovýchodně vypíná Baba svou holou hlavu, za ní k severu ční do oblak vysoký Ďumbier 6240' a od Ďumbiera k západu táhne se řada vysokých hor, vrchol přes vrchol, Magura 2578', Čertová, Peklo, Králův laz, na němž král Matyáš, miláček to lidu slovenského, rád medvědy a kance loví val, a j. K jihu jsou menší vrchy, mající jména od druhů stromoví, jímž ponejvíce porostlé jsou, aneb od podoby, ku př. Okosená, Chvatimech, Javorina, Dúbrava, Březová a j. Hned při Horní Lehotě je Březová, která se táhne až k samému Hronu, kde strmo dolů padá; s té strany je nejvíc zarostlá, a ačkoliv rozličným stromovím, přece každý, kdo vidí nahoře ty silné krásné břízy stát, v sličném jich roštu, jak celé hoře světlejšího rázu dodávají, přisvědčí, že jí to jméno jen přísluší. Proti Březové je Chvatimech, Javorina a dole mezi nimi úzké údolí, jež protéká Hron. Pod samou Březovou u Hronu je železná huť, kde se dělají siny a plechy. Při dílně vzrůstá nová dědina, již pojmenovali dle vrchu Březová.